*** SPOLČENÍ HLUPCŮ ***

První příspěvky v diskuzi

reagovat 16.5.2004 01:52 - Ignácius Railley

Zdravím Vás všechny od nás z Ostravy.
Tady na doktorka.cz jsou různé témata a tak jsem se rozhodl také jedno založit :-)
Jsem velkým fanouškem (nebo jak to říci) knihy SPOLČENÍ HLUPCŮ, kterou napsal John Kennedy Toole.
Myslím, že je to skvělý HUMORISTICKÝ román,kdo jej četl, ví,o čem píšu.
Zajímalo by mě, kdo z Vás,jež navštěvují toto diskuzní forum na doktorka.cz jej také četl a jaké jsou vaše názory a hodnocení.
Určitě tady nebudu sám, tak se ozvěte. Díky!

reagovat 16.5.2004 01:55 - Ignácius Railley


Spolčení hlupců



John Toole Kennedy: Spolčení hlupců
Je vám něco okolo třiceti, máte vysokoškolské vzdělání a nejraději byste jenom přemýšleli a nepracovali? Nebo jste stárnoucí, zkrachovalá existence dosud žijící se svými rodiči? Slovo &;132;práce&;147; je pro vás synonymem slova &;132;zbytečnost&;147;? Bez ironie, výsměchu a smíchu si nedokážete představit svůj život? Jste &;132;inteligentní&;147;? Jestliže jste na jednu z otázek odpověděli kladně, pak vám blahopřeji: Jste ideálním čtenářem knihy s názvem Spolčení hlupců. Hlavním hrdinou je třicátník Ignácius, který je vzdělaný, líný a žije se svou matkou. Ovšem jak už to tak bývá, když se matka pro něco rozhodne, není úniku&;133; Ignáciova matka si usmyslí, že její synáček by měl začít pracovat. Budete se zmítat v pochybách o smyslu existence nebo se nekřesťansky chechtat &;151; každý dle svého založení :-). Za Spolčení hlupců dostal spisovatel prestižní Pulitzerovou cenu &;151; o stylistických a myšlenkových kvalitách díla tedy není pochyb. Tak si to užijte! :-)

reagovat 16.5.2004 01:58 - Ignácius Railley

Ignácius Reilly, hlavní hrdina tohoto svérázného humoristicko-satirického románu z barvitého prostředí New Orleansu, nemá snad v literárních análech konkurenta. Je jakýmsi amalgámem "bláznivého Olivera Hardyho, tlustého Dona Quijota a zvráceného Tomáše Akvinského". Tento výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat, žije se svou ovdovělou matkou. Dlouhé hodiny jenom polehává ve své staromládenecké ložnici před televizní obrazovkou a proklíná svět, do jakého morálního bahna upadl, nebo sepisuje nesouvislé kapitolky svého díla o tom, jak vysoko ční éra středověku nad zkažeností moderní doby. Ignácova přiopilá matka málem zbourá jejich stařičkým plymouthem dům - je třeba uhradit škodu. Ignácius si volky nevolky musí najít práci. Kolotoč ztřeštěných příhod se rozjíždí na plné obrátky. Ignácius nastoupí jako úředník v továrničce na kalhoty, kde zorganizuje demonstraci černošských dělníků za zlepšení pracovních podmínek, a končí na dlažbě. V maškarním převleku neorleánského piráta pak zkouší štěstí ve Francouzské čtvrti jako prodavač párků v rohlíku a neúspěšně se snaží prosadit pochybný projekt na zajištění celosvětového míru. A celou tu dobu vede bouřlivé názorové půtky se svou matkou, která se rozhodne uvrhnout syna do ústavu pro choromyslné. Užuž se zdá, že se jí to podaří, když vtom se jako dues ex machina zjeví bývalá spolužákyně Myrna Minkoffová, která odváží Ignáci do New Yorku, vstříc novým netušeným dobrodružstvím.

reagovat 16.5.2004 02:02 - Ignácius Railley

Spolčení hlupců

Hlavním hrdinou románu Spolčení Hlupců je Ignácius J. Reilly. Muž s takovým jménem snad ani nemůže nebýt výstřední. O tom, že Ignácius výstřední JE, během čtení nezapochybujete ani na chviličku. Tento třicetiletý starý mládenec žije se svojí matkou v jednom domě, nepracuje, ale zato píše pamflety proti zkaženosti moderní společnosti a oslavné ódy na středověké filozofy a asketický životní styl. Čas od času zčeří svou návštěvou klidnou hladinu místního biografu, ale jinak jde z pohledu obyvatel New Yorku o neškodného človíčka.

Do života Ignácia Reillyho však krutě - byť nechtěně - zasáhne jeho matka. Řídí totiž opilá a v tomto stavu nabourá a udělá škodu za tisíc dolarů. Chtě-nechtě (chca-nechca), Ignácius musí začít pracovat. Abyste pochopili, co to pro něj znamená: Ignácius zásadně nevstává před desátou, napsal již několik kázání proti šéfům - tyranům, kteří nechávají nebohé dělníky pracovat tak nekřesťanskou dobu, jako deset hodin, a aby toho nebylo málo, stýká se jen se sobě rovnými, a ježto sobě rovných nemá, nestýká se s nikým. Naštěstí jeho matka projeví dostatečně pevnou vůli a dotlačí Ignácia k tomu, že si tento najde místo ve firmě s poetickým názvem Levyho kalhoty. A už se roztáčí kolotoč šílených událostí. Ignácius zdobí kanceláře Levyho kalhot křížem a spolu s vedoucím Gonzalezem se snaží přesvědčit devadesátiletou slečnu Trixie, že je pro Levyho kalhoty její práce stále ještě důležitá. Pan Levy vede hádky se svou ženou, zatímco Ignácius odesílá urážlivý dopis nejvěřnějšímu zákazníkovi Levyho kalhot a pokouší se neúspěšně zorganizovat vzpouru černošských dělníků. Mezitím sledujeme příběh obchůzkáře Mancusa, který je na okrsku považován na blba a jsou mu svěřovány stále horší a horší úkoly, dokud někoho důvodně podezřelého nepřivede. Chudák Mancuso se pokouší zatknout Ignácia, což mu nevyjde a je přemístěn na nádražní záchodky. Poslední postavou, kterou sledujeme, je černoch Jones pracující v bordelu jako dveřník za plat velmi blízký životnímu minimu. Zatímco Ignácius ztrácí práci a nachází si místo párkaře (z čehož jeho matka dostane málem infarkt), snaží se Jones vypátrat, kdo jsou tajemní "sirotci", kterým majitelka bordelu stále něco posílá. Ignáciova matka se seznamuje s matkou obchůzkáře Mancusa, tou dobou těžce nachlazeného a přes ni se dává dohromady s panem Robichaudem, zámožným staříkem...

Jak tak koukám na to, co jsem doposud napsal, začíná se mi zdát, že se mi líčení příběhu poněkud vymklo z rukou. No, teď už s tím těžko něco udělám, ale příště si musím dát větší pozor...

Můj malý kiks si lze ovšem vyložit i jinak než jako chybu recenzenta. Může to znamenat, že kniha má natolik strhující děj, že recenzent prostě nemohl odolat a musel vám jeho velkou část převyprávět, než našel sílu, aby se zastavil. Věřte mi, pro Spolčení hlupců platí varianta b, tahle kniha se čte jedním dechem a po celou dobu čtení nikdy nebudete mít pocit, že čtete výplňový text čili vatu nebo že autor záměrně protáhl nedůležitou část děje, aby se počítadlo znaků zastavilo na poněkud tučnějším obnosu. Ačkoli příběh se může někomu zdát ubohý (a nutno podotknout, že mně se ubohý nezdá), těžko se kniha zavírá a když už se tak stane, nutkání vrátit se a podívat se, co zase šíleného Ignácius provede, jak to dopadne s obchůzkářem Mancusem, či zda paní Reillyová zaplatí pokutu, je velké.


reagovat 16.5.2004 02:16 - Ignácius Railley

John Kennedy Toole (1937-1969)
--------------------------------------------------------------------------------

Americký spisovatel. Narodil se v New Orleansu. Roku 1958 absolvoval s vyznamenáním 'Tulaneskou univerzitu'. Proslul jako autor knihy, která je groteskní satirou života a konvencí tradičních "malých lidí" Ameriky šedesátých let i hnutí beat generation. Originalita a čtivost tématu, propracovaná fabulace, smysl pro komiku, živé vykreslení postav spolu s přesným vystižením doby a místa (New Orleans) tvoří z románu mimořádné dílo v kontextu americké literatury. Ústřední postava, Ignácius J. Reilly, v sobě spojuje "bláznivého Olivera Hardyho (1892-1957), tlustého Dona Quijota a zvráceného Tomáše Akvinského". Prvotní nezájem nakladatelů byl zřejmě důvodem k autorově sebevraždě - otrávil se výfukovým plynem v Biloxi (Mississippi). Kniha však byla vydána posmrtně s velikým ohlasem, v roce 1981 získala cenu 'Los Angeles Times', 'Faulknerovu cenu' i 'Pulitzerovu cenu'. Autorova prvotina, vydaná později, nedosáhla popularity druhé knihy.

--------------------------------------------------------------------------------

Neónová bible (The Neon Bible), 1953
Spolčení hlupců/Spolčení tupců (A Confederacy Of Dunces), 1967
--------------------------------------------------------------------------------

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 10.2.2015 12:08 - Ignacius

»Masitý balón hlavy obepínala zelená lovecká čepice. Její zelené příklopky, vzduté velkýma ušima, nestříhanými vlasy a štětinami rašícími z hloubi uší, odstávaly jako směrovky ukazující do dvou stran současně. Zpod mohutného černého kníru vystupovaly plné, vakovité rty, v jejichž faldovatých koutcích hnízdil nesouhlas a drobky smažených brambůrků. Ze stínu zeleného štítku vyhlížely povýšené modrožluté oči Ignácia J. Reillyho a pátraly po známkách nevkusu v ošacení ostatních, kdo spolu s ním postávali pod hodinami obchodního domu D. H. Holmese. Zaznamenal, že některé oděvy jsou natolik nové a natolik drahé, že je lze právem pokládat za urážku dobrého vkusu a mravnosti. Vlastnictví čehokoli nového a drahého jen odráží majitelův nedostatek smyslu pro teologii a geometrii; může dokonce o dotyčném vyvolat vážné pochybnosti.

reagovat 17.2.2015 14:59 - Dada

To je pokus o dadaistickou báseň nebo prózu?

reagovat 17.2.2015 15:13 - Jana

Dneska jsem to dočetla. Geniální!! A to jsem nevěděla John Kennedy Toole spáchal v roce 1969 sebevraždu. Knihu se podařilo vydat, až díky úsilí, jeho matky.

reagovat 17.2.2015 16:08 - Ignacius

„Nojo, přídu a řeknu tomu polišovi, že mám tohle poctivý zaměstnání, tak ať už nevopruzuje. Řeknu mu, že sem kápnul na lidomilku, kerá mi platí dvacet doláčů tejdně. A von mi řekne: ‚No, to rád slyšim, mladej. Má radost, žes nastoupil cestu polepčení.‘ A já řeknu: ‚Nojo!‘ A von řekne: ‚Třeba z tebe eště bude řádnej člen lidský společnosti.‘ A já řeknu: ‚Nojo, dostal jsem negerskou rachotu za negerskej plat. Teďka jsem fakticky řádnej člen lidský společnosti. Teďka jsem faktickej negr. Žádnej příživa. Vobyčejnej negr.‘ Kurva! Co se vlastně změnilo?“

reagovat 18.2.2015 11:42 - !

Spolčení hlupců, to tedy fakt sedí.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *