Spartakiádní a gymnastické dresy - fetiš

První příspěvky v diskuzi

reagovat 2.7.2014 11:16 - Vašek

Již od dětství mě vzrušují dívčí spartakiádní a gymnastické dresy společně s cvičkami. Vše to začalo v roce 1985 na ZŠ, kdy holky z druhého stupně nacvičovaly spartakiádní skladbu Poupata. Na ty nádherné červenobílé dresy a bílé cvičky a červeným řemínkem kolem kotníku nikdy nezapomenu a díky jim jsem i prožil jeden ze svých prvních orgasmů a drží mě to dodnes.
Našel by se zde někdo, kdo má stejnou, nebo podobnou zálibu a chtěl by se o ni podělit? Klidně uvítám i ženy, které na spartakiádě tehdy cvičily, nebo dodnes cvičí gymnastiku.

reagovat 5.7.2014 11:50 - Rich

Mám úplně stejnou zálibu a jsem rád, že nejsem sám. Zažil jsem to samý a dokonce mám doma i sbírku spartakiádních dresů.

reagovat 7.7.2014 09:54 - !

Cekam, ze by CT mohla odvysilat postupne celou spartakiadu(nesestrihane), s patricnym dokomentarem. Myslim, ze pametniku a zajemcu by byla spousta.

reagovat 7.7.2014 14:41 - Jarin

I ty červené chlapecké trenky co měli starší žáci na spartakiádě roku 85 byly pěkné.

reagovat 8.7.2014 11:06 - Bára

Nacvičovala jsem v roce 1985 Poupata na spartakiádu, chodila jsem tenkrát do sedmičky a moc ráda na to vzpomínám, ty řeči o komunistickém svátku jsou mi akorát k smíchu, my jsme to takhle vůbec nebrali. Mě tenkrát strašně moc mrzelo, že mě nevybrali na Strahov, pamatuju si, že jsem potom brečela, když jsem to viděla v televizi, že tam taky nejsem.
A když si v souvislosti s tématem téhle diskuze vzpomenu na ty dresy, tak si pamatuju, jak jsem na ten dres byla pyšná, připadaly jsme si s holkama jako opravdové gymnastky! Na druhou stranu je ale zase fakt, že ty dresy moc pohodlné na těle nebyly, docela škrábaly a kousaly, byl to jen laciný silon a když se v tom pak člověk zpotil během cvičení, tak to bylo docela utrpení,nehledě na to, že když jsem cvičila na okresní spartakiádě, nebo prostě někde venku a třeba bylo pod mrakem, nebo pršelo, tak to bylo docela náročné. Navíc nás učitelka pořád kontrolovala, pamatuju si, jak mě neustále komandovala, abych stála rovně a nevystrkovala břicho, to bylo opravdu hrozné. Ale užilo se při nácviku spoustu legrace a klidně bych to vrátila zpátky, kdyby to šlo.
Taky zakladatele diskuze docela chápu, rozhodně nebyl jediný, protože u nás na škole na konci roku před prázdninami tenkrát kluci ze třídy udělali vystoupení jako Poupata, půjčili si od nás dresy a kus té skladby nacvičili a vím, že kamarád, který měl dres ode mě, si ho potom ještě ode mě párkrát půjčoval a když jsem se ho ptala,na co ho potřebuje, tak z něj nakonec vylezlo, že se mu líbí v něm cvičit. :-) Ještě ten dres někde doma u rodičů mám schovaný i čelenkou. Cvičky už ne, protože jsem je potom ještě asi rok nosila, než mi vyrostla noha a pak se vyhodily. Ale dnes si říkám, že jsem si je měla nechat na památku. :-)

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 6.1.2018 09:50 - Jarmil

Tohle je velice zajímavé...

Andreo, to bylo od tebe moc hezké :-)

reagovat 7.1.2018 09:37 - Jana

Dobrý den, skrze tuto stránku se obracíme na všechny pamětníky, případně uživatelé, vlastníky na modré dívčí/dámské trenýrky vyráběných v několika podobách od 50 let do počátků 90 let, kdy bohužel jejich výroba zbytečně skončila. Výroba těchto trenýrek probíhala u výrobců jakým byl Jitex Písek, Tatrasvit, TV Vracov, Bonex Teplice. Každý ví, kdo je nosil, že vedle klasických bavlněných spartakiádních se vyráběli i s přísadou elastanu i jiném syntetickém materiálu jako polyester např. Podle výrobců se lišili typem střihu, bílou výstelkou, kapsičkou a odstíny modré barvy. My potřebujeme právě ty s tou přísadou bavlna-elastan nebo plně elastického materiálu. Tento typ trenýrek byl povětšinou oproti jiným vykrojenější, okolo stehen a zadní části těla. Odstíny od tmavší modré i ve světlejšíchodstínech modré po tyrkysovou modrou. Velikost 46, 48, 50 52. Děkujeme

reagovat 8.1.2018 14:40 - Andrea

Andreo, to bylo od tebe moc...

Tak je to moje dítě které miluji nejvíc na celém světě, (i když jsou tedy někdy chvíle, kdy mám chuť ho pořádně profackovat nebo rovnou zardousit) a jestli se mu tohle líbí, tak to zase není nic tak strašného, kvůli čemu by se měl zbořit svět.
Nikdo není dokonalý. ;-)

reagovat 9.1.2018 08:53 - jk

Tak je to moje dítě které...

Jsi super máma, tvůj syn může být pyšný, že má tak skvělou mamku. Já jsem dělal v dětství něco podobného, akorát s tím rozdílem, že jsem si tajně půjčoval dresy od ségry. Jsme dvojčata a byli jsme stejně velcí, takže mi ty dresy bezvadně padly a vždycky jsem si přitom představoval, že jsem ona.

reagovat 15.1.2018 10:39 - wiwinelita

Nejhorší je když si myslíte že jste našli přítele/kyni a najednou se dozvíte jak dává vaše iniciály vaše přez.dívky. Rozesílá fotky vás i vašich dětí ba co upravuje emaily kde vás uráží zesměšní píše vaše pravá jména a jména vašich dětí kdo ke komu patří. O to je to horší že má doma nemocného vnuka dysle.ktika a sama kvůli nemoci musela odejít do důchodu.Sama má nicků nespočetně.Ty její oplzlé nadávky a psaní sama se sebou svědčí o její nemoci to už psal o ní i Kře; sťan.
Jenom se nesvěřujte bábě oplzlé nadávce zákeřné falešné pokrytecké jednoduché povrchní ovíněné lživé mstivé podlé nedůvěryhodné bezpáteřní sm.dm :-))) a vysmívá se mu veřejně jak si stěžuje matce.
A babě kop.řiva co má vnučku od svobodné dcery a tak hnu,sné nadávky vypisuje...upíchnutí z bez,detákem za rohem
Stydět se mohou obě a nezapomínat si zaméct před vlastním prahem by nebylo na škodu.
Chceme vědět jestli může být potrestána ta bába co má vnuka dysle,ktika a vysmívá se z něho jak píše ve svůj prospěch aby si psala s chlapem. A ty její nadávky to je vážně hnus měla by se zahrabat a ani nevylézat. No nemocné je to jedno uvažuje jinak.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *