Spartakiádní a gymnastické dresy - fetiš

První příspěvky v diskuzi

reagovat 2.7.2014 11:16 - Vašek

Již od dětství mě vzrušují dívčí spartakiádní a gymnastické dresy společně s cvičkami. Vše to začalo v roce 1985 na ZŠ, kdy holky z druhého stupně nacvičovaly spartakiádní skladbu Poupata. Na ty nádherné červenobílé dresy a bílé cvičky a červeným řemínkem kolem kotníku nikdy nezapomenu a díky jim jsem i prožil jeden ze svých prvních orgasmů a drží mě to dodnes.
Našel by se zde někdo, kdo má stejnou, nebo podobnou zálibu a chtěl by se o ni podělit? Klidně uvítám i ženy, které na spartakiádě tehdy cvičily, nebo dodnes cvičí gymnastiku.

reagovat 5.7.2014 11:50 - Rich

Mám úplně stejnou zálibu a jsem rád, že nejsem sám. Zažil jsem to samý a dokonce mám doma i sbírku spartakiádních dresů.

reagovat 7.7.2014 09:54 - !

Cekam, ze by CT mohla odvysilat postupne celou spartakiadu(nesestrihane), s patricnym dokomentarem. Myslim, ze pametniku a zajemcu by byla spousta.

reagovat 7.7.2014 14:41 - Jarin

I ty červené chlapecké trenky co měli starší žáci na spartakiádě roku 85 byly pěkné.

reagovat 8.7.2014 11:06 - Bára

Nacvičovala jsem v roce 1985 Poupata na spartakiádu, chodila jsem tenkrát do sedmičky a moc ráda na to vzpomínám, ty řeči o komunistickém svátku jsou mi akorát k smíchu, my jsme to takhle vůbec nebrali. Mě tenkrát strašně moc mrzelo, že mě nevybrali na Strahov, pamatuju si, že jsem potom brečela, když jsem to viděla v televizi, že tam taky nejsem.
A když si v souvislosti s tématem téhle diskuze vzpomenu na ty dresy, tak si pamatuju, jak jsem na ten dres byla pyšná, připadaly jsme si s holkama jako opravdové gymnastky! Na druhou stranu je ale zase fakt, že ty dresy moc pohodlné na těle nebyly, docela škrábaly a kousaly, byl to jen laciný silon a když se v tom pak člověk zpotil během cvičení, tak to bylo docela utrpení,nehledě na to, že když jsem cvičila na okresní spartakiádě, nebo prostě někde venku a třeba bylo pod mrakem, nebo pršelo, tak to bylo docela náročné. Navíc nás učitelka pořád kontrolovala, pamatuju si, jak mě neustále komandovala, abych stála rovně a nevystrkovala břicho, to bylo opravdu hrozné. Ale užilo se při nácviku spoustu legrace a klidně bych to vrátila zpátky, kdyby to šlo.
Taky zakladatele diskuze docela chápu, rozhodně nebyl jediný, protože u nás na škole na konci roku před prázdninami tenkrát kluci ze třídy udělali vystoupení jako Poupata, půjčili si od nás dresy a kus té skladby nacvičili a vím, že kamarád, který měl dres ode mě, si ho potom ještě ode mě párkrát půjčoval a když jsem se ho ptala,na co ho potřebuje, tak z něj nakonec vylezlo, že se mu líbí v něm cvičit. :-) Ještě ten dres někde doma u rodičů mám schovaný i čelenkou. Cvičky už ne, protože jsem je potom ještě asi rok nosila, než mi vyrostla noha a pak se vyhodily. Ale dnes si říkám, že jsem si je měla nechat na památku. :-)

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 30.12.2017 08:02 - Andrea

Tohle je velice zajímavé téma.
Taky jsem cvičila Poupata v 85. na Strahově a moc ráda na to, stejně jako mnoho jiných, vzpomínám.
Dodneška mám schovaný dres i s čelenkou a cvičkami na památku a letos v srpnu se přihodila taková žertovná příhoda, když jsem se vrátila z práce domů, přistihla jsem syna před zrcadlem jak má ten dres oblečený na sobě a bylo vidět, že je vzrušený. :-D
Když mě viděl, tak zčervenal pomalu stejně jako látka na dresu a utekl k sobě do pokoje.
Pak se mi celé odpoledne vyhýbal, ale potom jsem si s ním o tom v klidu promluvila a přiznal se mi, že se mu moc líbí holky v tech dresech na spartakiádě, kterou viděl na Youtube.
Tak jsem mu řekla, že ať se tím netrápí a navrhla mu, že pokud chce, naučím ho cviky ze skladby, které si ještě dodnes pamatuju, když se mu tedy Poupata tak moc líbí.
Byl rád, že se nezlobím a tak souhlasil. Takže jsme potom spolu cvičili a notně se u toho zasmáli a vyprávěla jsem mu o spartakiádě. :-)

reagovat 6.1.2018 09:50 - Jarmil

Tohle je velice zajímavé...

Andreo, to bylo od tebe moc hezké :-)

reagovat 7.1.2018 09:37 - Jana

Dobrý den, skrze tuto stránku se obracíme na všechny pamětníky, případně uživatelé, vlastníky na modré dívčí/dámské trenýrky vyráběných v několika podobách od 50 let do počátků 90 let, kdy bohužel jejich výroba zbytečně skončila. Výroba těchto trenýrek probíhala u výrobců jakým byl Jitex Písek, Tatrasvit, TV Vracov, Bonex Teplice. Každý ví, kdo je nosil, že vedle klasických bavlněných spartakiádních se vyráběli i s přísadou elastanu i jiném syntetickém materiálu jako polyester např. Podle výrobců se lišili typem střihu, bílou výstelkou, kapsičkou a odstíny modré barvy. My potřebujeme právě ty s tou přísadou bavlna-elastan nebo plně elastického materiálu. Tento typ trenýrek byl povětšinou oproti jiným vykrojenější, okolo stehen a zadní části těla. Odstíny od tmavší modré i ve světlejšíchodstínech modré po tyrkysovou modrou. Velikost 46, 48, 50 52. Děkujeme

reagovat 8.1.2018 14:40 - Andrea

Andreo, to bylo od tebe moc...

Tak je to moje dítě které miluji nejvíc na celém světě, (i když jsou tedy někdy chvíle, kdy mám chuť ho pořádně profackovat nebo rovnou zardousit) a jestli se mu tohle líbí, tak to zase není nic tak strašného, kvůli čemu by se měl zbořit svět.
Nikdo není dokonalý. ;-)

reagovat 9.1.2018 08:53 - jk

Tak je to moje dítě které...

Jsi super máma, tvůj syn může být pyšný, že má tak skvělou mamku. Já jsem dělal v dětství něco podobného, akorát s tím rozdílem, že jsem si tajně půjčoval dresy od ségry. Jsme dvojčata a byli jsme stejně velcí, takže mi ty dresy bezvadně padly a vždycky jsem si přitom představoval, že jsem ona.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *