Setkání se smrtí - komentáře

přejít na článek

První příspěvky v diskuzi

reagovat 11.12.2007 10:25 - lucie

se smrtí mého syna se nikdy nevyrovnám.ale vím, že je převeliká pravda, že mého milovaného syna zvedly tytéž ochraňující ruce,které nesou i mě ...

reagovat 11.12.2007 11:13 - Marta

Mila Lucie,

myslim, ze se ztratou ditete se matka nikdy nevyrovna, rikaji ze to prestane, ale ja si tim nejsem jista, skoro jsem ztratila dceru pred 20 lety a porad si dobre pamatuji tu bolest a strach co jsem prozivala. Vloni na Stedry Vecer jsem ztratila maminku ale stale to boli jako pred rokem. Buh nam da silu,

Marta

reagovat 19.12.2007 12:14 - Jaroslava

také se těžko vyrovnávám se smrtí svého 21letého syna,ale věřím,že tam kde je je šťastný a z pohledu karmického se musí vrátit.A to mě dává sílu.Miluji Tě Míro a přeji světlo na tvé cestě!!!!

reagovat 20.12.2007 09:33 - kuku

Já jsem přišla o svého otce před šsti lety. Byl hodně nemocný a dlouho bojoval,ale prohrál. Byl to nejbáječnější člověk na světě a za vše dobré co je ve mě vděčím jemu. Z jeho smrtí jsem se nikdy nevyrovnala. Myslím na něj každý den, jakoby se mnou žil dál. Myslím, že se s tím ani vyrovnta nejde, že se jen člověk naučí s tou bolestí žít dál a každý den ji nějak překonat. Že umře jsme tak nějak věděli všichni už dlouho, myslela jsem, že jsem na to připravená. Ale to byl úplný omyl a jeho smrt mě úplně zbourala život. Bylo to hrozně těžké období,ale myslím, že mě v něčem posílilo.

reagovat 20.12.2007 09:45 - Andy

Já byla s kámoškou v sobotu pařit, pařily a juchaly jsme do rána, byl by to dobrej mejdan, kdybychom se ráno probudily obě, ale bohužel, krvácení do mozku z prasklé cévy nedovolilo mojí kámošce spatřit nedělní světlo. Něco ve mně umřelo s ní, ale taky cítím opačný efekt a tím myslím posílení.

Všem krásné vánoce!!!

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 20.12.2007 12:48 - Andy

Když už mi tedy chodíš dělat bordel do klubovny, zjisti si nejdříve všechny fakta, než začneš dělat závěry. Zemřela v neděli, 10. 6. 2007 !!!

reagovat 21.12.2007 04:16 -

aby jsi jí následovala, náno!

reagovat 10.1.2008 17:02 - Adéla

Jako malé děti...

reagovat 11.1.2008 14:06 - Kamča

Já zažila svou vlastní malou klinickou smrt, ale také jako zdravotní sestra jsem se setkala s případy, kdy jsem se jí dívala do tváře. Mám možná zvláštní dar, který mi byl dán a to maximální empatičnost - ve své profesi jsem nemohla však dál pokračovat, jelikož jsem věděla, že ten okamžik nastane - ten konec, ale i začátek něčeho nového. Chci Vám jen říct, že jako zdravotník to mám hodně těžké - nevím jak ostatní v této profesi - mluvím za sebe, jako člověk, který není zdravotník mám vše v srdci a v duši schované a vyrovnat se s těmito okamžiky je hodně bolestivé -. přímo nemožné. Říká se, že sestry by měly být empatické, vstřícné, umět porozumnět, já to všechno umím až moc a taky jsem na to doplatila - uměla jsem rozpoznat prohraný boj a čas smrti s novým začátkem. Až nemožně to zní, proto jsem musela odejít a najít si jinou práci - jelikož vydržet ten nápor je nad lidský výkon. Chápu Vás moc dobře a přeji jen krásné vzpomínky na ty, jenž vám odešli z jakéhokoliv důvodu

reagovat 25.5.2009 11:16 - ZÁŽITKY BLÍZKOSTI SMRTI

Cesta tunelem, setkání se světlem a zemřelými přáteli či rodiči nebo panoramatický přehled života od dětství až po současnost. To jsou jen nejznámější, celkem pozitivní zážitky lidí, kteří prošli klinickou smrtí.



http://www.nde.okamzite.eu/

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *