Seniorky na netu

reagovat 12.6.2008 15:04 - Seniorka

Proč by mělo být téma jen o něčem,když se na netu dá povídat o všem ? Každá přidá něco a spokojeny budou všechny. A kdo nechce, ať si počte, zasměje se či zamyslí a jde si po svém. A pokud budeme důsledně ignorovat ty, co chtějí kazit vzduch, můžeme si zpříjemnit chvilky u PC.

reagovat 16.6.2008 06:40 - zuzana

Velmi dobry napad!!!!

Dakujem!!!!!

reagovat 16.6.2008 07:49 - seniorka

Tedy Zuzano to je fofr, klobouk dolů,doufám že to napadne i ostatní.

reagovat 16.6.2008 08:02 - zuzana

to vies,ze mi chybate!!!

Dnes mam trosku fofr,ale ktora cast je nasa???

reagovat 16.6.2008 09:59 - seniorka

Zůstala bych tady, uvidíme jak se k tomu postaví ostatní, podrobnosti zkusme na chatu,máš tam vzkaz.

reagovat 15.5.2012 22:49 - Jana

Tak teď jsme skončili školení,jdu se podívat na diskuzu a vidím,že jsme opět kompletní,jen já zase pokulhávám.Některé dny mám tak našlapané,že nevím co dřív.Dnes ráno jsem s mužem vyrazila sehnat pletivo a dcera ještě chtěla dokoupit jahodníky.Než jsem vyřídila vše,co jsem potřebovala,bylo téměř poledne.Co uvařit? Nu což,grilované kuře a brambor,zeleninová obloha a bylo hotovo. Za půl hodiny po obědě přijela obchodní na objednávku,práce na zahradě s přípravou na výměnu plotu.Po devatenácté hodině jsem dorazila domů,umýt,večeře a příprava na školení.Tak to byl můj dnešní den.Omlouvám se,příště snad budu mít zajímavější příspěvek,dnes toho mám celkem dost. Přeji všem pěknou dobrou noc

reagovat 15.5.2012 22:51 - Rena

Ještě dodám.Loučení s velkým bytem bylo nesmírně těžké.Nábytek se likvidoval komplet,to bylo jednoduché.Nový byt jsme vybavili novým nábytkem.To trochu těžší bylo zbavit se obrazů,do nového bytu se nehodily,přebrat každý kousek nádobí,oblečení,ručníků,utěrek povlečení,opravdu brát jen to nejnutnější.Nejhorší bylo rozloučení s knihami.Trvalo to asi 3 měsíce,přibližně ze dvou tisíc knih zůstaly asi tři stovky.Bolelo to,ale to loučení nás provází celý život.Dnes je to za mnou a je to pohodlné.DOBROU NOC.

reagovat 16.5.2012 09:02 - rajsa

Reno, tak to jsi prožila jak v dětství, tak pozdeji nezávidění hodné situace, ale hlavně že teď už je dobře. To loučení s věcmi tak trochu znám, po rozvodu zůstal manžel v našem bytě a já si koupila menší. Takže jsem tam musela nechat věci, které mi byly blízké, ale nevešly by se. Ale jak píšeš, je to za námi a malý byt opravdu stačí. Vše potřebné k životu tam je a na co zbytečnosti.
Jani, chystáte se na výměnu plotu, co? Já budu asi muset natírat. Moc se mi do toho nechce. Ale když čtu, co vše stíháš, tak mě to vždycky tak nějak "nakopne" a říkám si : holka nebuď líná a neodkládej to. Budu muset s tím pohnout dřív než mi to moc zaroste.
Končím, jedu na zahradu sekat trávu, myslím že je ideální počasí. Oběd: rizoto od včera. Mějte se pěkně!!!!

reagovat 16.5.2012 12:48 - Yrid

Děvčata,stěhování z velkého do malého jsem po rozvodu zažila také.Bylo to o to horší,protože jsme měli dům,takže vím,jak je těžké se rozhodovat co si vzít sebou a s čím se rozloučit.Teď mám malý byt,nábytek jsem pořídila nový a jsem spokojená.Byt je nově postavený a mám ho koupený,takže není drahý provoz a na úklid nenáročný. I když jsme si také se stavbou užili své,jednu chvíli jsme si mysleli,že přijdeme o peníze i o byty.Naštěstí vše dobře dopadlo a bydlíme.
Děvčata,na pár dnů se odmlčím,dnes večer odjíždím hlídat děti,malej má velký kašel a doktorka doporučila nechodit do školky.Určitě si vás budu číst,ale z jejich počítače se mi nechce psát.Ozvu se až v pátek večer.
Mějte se hezky.

reagovat 16.5.2012 14:23 - Jana

Ahoj děvčata,rajsa mi dala inspiraci na oběd,tak už mám rizoto hotové a mohu se věnovat psaní.Raiso musím stíhat ať se mi chce nebo ne.Abych v důchodu nezlenivěla a nezarostla mechem,právě proto jsem vzala nabídnutou práci prodavačky.Neustále musím mít zapnutý mozek naplno,všechno vést v patrnosti a přitom nezklamat nejen sebe,ale hlavně zákazníky.Ještě pořád funguju a žiju. Co se týká daného tématu bydlení a vybavení,taky jsem kdysi chtěla mít domeček.Víc než majetek,mě lákalo soukromí,kde bych si byla svým pánem a nemusela se podřizovat domovnímu řádu v bytovkách.Člověk míní,život mění.Nábytek mám od svých 22let a ten už se mnou dožije.S jistou dávkou nostalgie zavzpomínám,jak mi v tomto prostředí vyrůstaly děti a jsou tu věci,které jsou s dětmi přímo spjaté.30 let na klíčích u nábytku visí keramické zvonečky,které mi daly k vánocům,aby mi plnily přání,jako Arabele prsten.Pamatuju,kde se děti zranily,kde a s čím si hrály.Ve skříni mám ještě minimálně dvě sukně,které jsem nosila ve dvaceti letech.Hrozně ráda jsem je nosila a přesto jsou jako nové,vždy mi bylo líto je vyhodit.Když se na ně občas podívám,bývala jsem jako přeštíplá vosa,ikdyž ani teď nejsem zrovna nejsilnější.Mám ještě boty-pantoflíčky/ dobrý výrobce Svit/,které stály 65kč.Dnes jsou 10x i více dražší,záleží na značce. Jóó to bývala doba,kdy zralé ženy vypadaly jako holčičky,díky stylu oblékání. Dnes mladá děvčata,těžko se jim odhaduje věk,vypadají podstatně starší,než doopravdy jsou.Takže shrnuto,nerada se loučím s něčím co mě provázelo a dobře sloužilo po celý život.Reni,musela jsi asi hodně věcí oplakat.Nedivím se ti,jakoby se ztrácel kus tvého života.