Sebepoškozování

První příspěvky v diskuzi

reagovat 24.3.2003 11:45 - Anila

Krásný den všem.
Ráda bych znala vaše názory nebo zkušenosti, týkající se sebepoškozování.
Je to můj veliký problém už asi rok. I když se stydím za jizvy a mám strach, ze si jich nekdo všimne, nedokážu s tím přestat, je to silnější než já.
Moc vás proto prosím o radu, jak s tím mám přestat!!
Děkuji, Anila

reagovat 25.3.2003 08:12 - Gábi

Ahojky Ani, nevím, kolik Ti je, ale já se v období mezi zhruba patnácti až dvaadvaceti let taky dost často uchylovala k tomuto "dočasnému" řešení, mělo to dva extrémy - buď jsem se cítila tak otupělá, že jsem se chtěla přesvědčit, jestli vůbec ještě něco cítím nebo naopak moje duševní bolest byla tak krutá, že jsem ji chtěla zahnat bolestí fyzickou. Jizvy mám pochopitelně také, především na rukou, jednou se mi podařilo rozříznout si ruku až se mi udělalo špatně a bylo ta dva vnitřní a pět zevních stehů...no teď vypadám jak pirát :) Otázky lidí a jejich pohledy ignoruji, otázkám, zda to byly "drogy" se směju a nestydím se...bylo mi tenkrát moc zle, ale dokázala jsem se s tím vším vyrovnat a to je pro mě mnohem důležitější než co si kdo myslí. Prostě to ke mě patří a časem všechny jizvy vyblednou...Teď jsem vdaná, takže by si toho manžel stejně hodně rychle všiml...už to není jenom moje věc, trápilo by to i jeho... Teď jsem vděčná, svým způsobem, že jsem si sáhla až na samé dno, protože o to víc si dokážu vážit maličkostí - někdy ani nemůžu uvěřit, jak moc se člověk může změnit... A i Ty máš určitě v sobě velikou bolest, moc Ti rozumím, jestli máš pocit, zajdi někam k doktorovi...ačkoliv moje pokusy v tomto směru dopadly dost uboze...prostě asi jsem byla "hypochondr"...na to nerada vzpomínám, nejhorší je, když si někdo myslí, že to děláš, aby jsi byla zajímavá...to člověku moc pomůže...Někdy se ve mě vzedme taková vlna vzteku vůči minulosti, ale zakazuji si to, není to pro mě dobré. Musíš se naučit znát sama sebe, naučit se rozpoznat, kdy to na Tebe jde a předem se vyhýbat situacím, které Ti ubližují, až budeš silnější, budeš se moci do té nepříjemné situace vrhnout po hlavě a každé vítězství Tě posílí. A musíš se naučit milovat sama sebe, potom už si to nedovolíš, pořezat někoho, koho miluješ. A na lidi se vyprdni, stejně Ti nikdo z těch čumilů nepomůže.

reagovat 26.3.2003 13:45 - Anila

Ahoj Gábi.
Moc ti děkuji za odpověď. Já se za své jizvy stydím a skrývám je ... nikdo by to nepochopili a mysleli by si, jak jsi psala, že jsem hypochondr nebo že se dělám zajímavou...
Chtěla bych ale věďet, jak jsi s tím přestala? Jednoho dne sis řekla, že už to nikdy neuděláš...??? To nechápu...já s tím nedokážu přestat. Už poznám, že to na mě jde...zkouším to třeba zaspat, ale probudím se v noci a ... musím to udělat.

reagovat 26.3.2003 16:21 - dana

Ahoj, moc si nedokazu predtavit jake to je, ale chapu, ze to musi byt hrozne, pred 6 lety jsem byla v Anglii a v televizi jsem videla dokumentarni porad o divkach, ktere tohle delaji, tenkrat jsem netusila, ze neco takoveho existuje, ale z toho poradu bylo zrejme, ze sebeposkozovani neni az tak neobvykle, myslim, ze by sis o tom mela promluvit s nejakym odbornikem, sama to asi budes zvladat tezko. Preju hodne stesti.

reagovat 27.3.2003 08:12 - Gábi

Ahoj Ani, já to udělala většinou tehdy, když mi bylo hodně špatně (psychicky), takže jednou z cest jak s tím přestat je vyřešit si osobní problémy - ha...to se lehce řekne, žee. No já si řekla, že se musím se svou bolestí smířit, protože je moji součástí, nevím proč, ale pomohlo to, ne hned, ale pozvolna. Ale především jsem tehdy začala žít se svým nynějším manželem (před tím jsem bydlela asi dva a půl roku sama) což mě svým způsobem brzdilo, ale pak a to je asi nejpodstatnější, jsme si vzali fenku z útulku - a zkus si ublížit, když na tebe zírají ty nádherné psí oči. Nejde to. Když jsem bydlela ještě u rodičů, měli jsme (máme) také pejska, ale já si chodila "ulevovat" do koupelny, do tmy... Ale je mi jasné, že tohle bylo moje velké štěstí, tahle shoda okolností, i když největší tíha jak to vyřešit ležela pořád na mě a já jsem teď na sebe "hrdá", že jsem alespoň něco dokázala :) Jedna z možností je jít k psychologovi, ale jak jsem psala, mě to akorát hodilo níž. Nevím kolik Ti je a jestli to děláš z velké vnitřní bolestí (ale asi jak jinak:), ale věřím tomu, že když zjistíš pravý důvod, proč to děláš, bude to první krok k vysvobození. No a lidi se na jizvy sice dívají všelijak, ale kdo Tě zná a má Tě rád, ten se Ti bude buď snažit pomoci a nebo si na to zvykne, kdo Tě nezná, může Ti být víš co... Na slunci se jizvy lépe hojí, takže alespoň někdy o samotě se snaž si ruce alespoň trochu opálit, ani nejsou pak tak vidět. Také je dobrá mastička Cytovital, myslím, že ji prodávají i tady v shopu. Jestli nechceš mluvit o tak osobním tématu tady, napiš mi na mail, ale zase třeba tohle by mohlo pomoci někomu dalšímu...

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 15.12.2016 18:52 - Dádo

Já jsem to udělala stoho...

Já už jsem chlap v dospělosti a provází mě tohle roky,když je mi špoatně psychicky,tak se aspoň nožem píchnu,aby to zabolelo,ale netekla krev,o tom,že si jednou podřežu žíly,to mě stejně dostihne,bráním se tomu,ale nejde to.

reagovat 16.12.2016 09:16 - Veronika

A nikdy jsi nešel k psychiatrovi,aby ti pomohl? Jistě je to nějaká diagnoza,kterou by ti léčil.

reagovat 5.2.2017 19:49 - SimES

Ahojte, som študentkou psychológie v Olomouci. Oslovujem vás prostredníctvom tohto príspevku z dôvodu, že *hľadám* ľudí pre svoju bakalársku prácu, ktorá je zameraná na zámerné sebapoškodzovanie. Výskum bude prebiehať formou rozhovorov (ak by niekto mal záujem sa zúčastniť, ale nechcel by osobné stretnutie, či rozhovor cez videohovor/hovor, je možná aj emailová komunikácia). Všetko bude kompletne ANONYMNÉ. Hľadám ľudí vo veku od 18 rokov, ktorí sa v minulosti či naďalej v súčasnosti sebapoškodzujú. V prípade akýchkoľvek otázok ma prosím kontaktuje prostredníctvom mailu: vyskumdsh2017@gmail.com. Ďakujem vopred.

reagovat 22.4.2017 20:39 - honza

Ahojte, som študentkou...

Ahoj rad ti o tom neco povim nebo odpovim na tvoje otazky jsem z olomouce..sebeposkozovanim trpim uz 7 let jemi 22 a nikdy stim asi neprestanu..qde voto ze zaty roky jse to vystupnuvalo.az k nenavisti sebe a svetu...honza jestly chces napis Trolking@post.cz

reagovat 11.7.2018 20:13 - -Simon

Ahojte,
Me realné jmeno je nepodstatné, takze kdyžtak mi prosim pište pod moji přezdívkou (Simon -čti jako v angličtině). Je mi 15 let a se sebepoškozováním jsem začal přibližně před 3 měsícema. Všechno začalo tím, že jsem potkal holku, holku z německa do které jsem se zamiloval (nestává se moc často, že se do někoho zamiluju, a když se to už stane miluju ho strašně moc). Ta holka to má v životě stejné jako já - rozvedené rodiče a nevlastního otce, kterého fakt nemá ráda. Dříve se sebepoškozovala a můj názor na sebepoškozování do té doby, než jsem ji potkal byl takový jako u většiny lidí - dělají to blázni, nebo lidi, kteří chtějí získat jenom pozornost. Když jsem ji ale potkal a dozvěděl jsem se o tom, že s tím měla problémy, tak mi vysvětlila, proč to dělala a,že s tím do ted' bojuje a tak jsem začal rozumět proč to lidé dělají... Byli jsme spolu každý den od rána až do večera celých 7 dní, kterých byla v ČR, když odjela, náš vztah jsme ukončili, kvůli dálce, která byla mezi námi. Dost špatně jsem to nesl - a tady začaly moje první sklony k sebepoškozování, nejdříve jsem se snažil nesebepoškozovat se ale nakonec jsem sice jen sáhl po kružítku (byla to první věc která mi byla po ruce) a tak to začalo. Netrvalo dlouho a zjistil to můj nejlepší kamarád, myslel jsem,že mě pochopí nebo to nechá být, ale on mi řekl, že je mu plně jedno, jestli se uřežu k smrti nebo co se mnou bude dál - a tak skončilo naše dlouholeté přátelství. Rodiče to doted' nezjistili a doufám, že to nezjistí nikdy, nebo až se jim přiznám. Nyní nejsme doma, ale na dovolené ve Španělsku u moře a zde se jizvy skrývají nejhůře, ale zatím to nějak jde. Jelikož tady není žádný pořádně ostrý nůž a nic, čím bych to mohl dělat, tak jsem ze zoufalství rozbil láhev a používám střepy... (když jsem doma tak se řežu asi 5x do týdne). Chtěl bych ještě poprosit o radu, jak zakrýt čerstvé jizvy (nějak jinak, než dlouhým rukávem). Ještě bych chtěl zdůraznit, že si uvědomuju, že je to špatně se řezat.
-Simon

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *