sebenenávist, zvracení, bulimie, sebepoškozování

První příspěvky v diskuzi

reagovat 17.12.2007 18:03 - Bára

Jak z toho všeho ven???Přijde mi, že jediný vysvobození je smrt...
Chci se toho zbavit, ta svině se mnou žije už 11 let a ničí mě!

reagovat 18.12.2007 14:36 - Andy

Zkus autosugesci, začni u toho, mít se ráda!!!

Hodně štěstí!

reagovat 18.12.2007 16:01 - Mila

Báro, zkus si přečíst něco o hraniční poruše osobnosti, třeba tady na Doktorce. Nikdo si takové trápení nezpůsobí sám, vždycky je nějaká příčina a tím pádem je ti i pomoci.

reagovat 11.1.2008 12:24 - Ladánek

ahojík jak se toho mužu zbovit už tím trpím 4 roky

reagovat 11.1.2008 16:07 - marek

najit nekoho, komu by jsi mohl plne verit, jiste nekdo takovy je

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 19.2.2011 18:33 - Lucrezia

Nadpis článku vystihuje můj dnešní stav.
Nějakou dobu mi bylo dobře, a te´d mám chuť se strašně dořezat. Jenže jsem už velká, dospělá, nesmím, nesmím.
Chtěla bych hrozně rychle umřít, ať nemusím být sama se sebou.

reagovat 19.2.2011 23:41 - Ája

Nadpis článku vystihuje...

Lucrecie, co tě trápí, proč si chceš ublížit?

Je třeba to co nepřesněji definovat.

Až se ti bude chtít napiš si to na papír potom třeba i sem nebo ti mohu dát mail.
Budeš o tom asi muset hodně přemýšlet, zřejmě je to hluboko v tobě nebo taky nemusí, záleží jak je kdo na jaké věci citlivý.

reagovat 21.5.2012 21:26 - Lucrezia

Lucrecie, co tě trápí,...

Je to možné, že už je to tak dlouho, co jsem to tu psala?
A na mém pocitu se zase tolik nezměnilo. Brala jsem teď rok antidepresiva, to trochu pomohlo, po vysazení padám zase ke dnu. Nesnáším pohled na své odulé tělo, připadám si obludně tlustá, i když je mi jasné, že nejsem.
Hrozně se mi stýská po mé hbubené postavě. Je mi do pláče, že jsem totálně už ztratila sebekontrolu. Jím, zvracím, a nemám se moc ráda. Přesto nemám sílu si už jídlo odpírat. Už to nedokážu a připadám si o to horší, že se nedokážu ovládnout a podléhám svým chutím a následně pak bulimickým záchvatům.

Jak mám své tělo mýt, když každý dotyk sama na sebe mi způsobuje frustraci.,..
Jak své tělo mohu nenávidět, když mi tak dobře slouží, když odnosilo mé děti, chrání mě před vnějšími vlivy, ukazuje když je něco proti přírodě...? Kde se bere ta potřeba se trestat, mstít se na svém těle?
Je mi s tím mizerně.
Navenek jsem v pohodě, nikoho by ve snu nenapadlo, čím procházím, když musím mít masku té, co vše bravurně zvládá. Chjo.

reagovat 21.5.2012 21:32 - lea

Je to možné, že už je to...

Znám to, jak dlouho tak trpíš? Já víc než dvacet let a sotva žiju

reagovat 21.5.2012 22:37 - Lucrezia

Znám to, jak dlouho tak...

Leo, ahoj.
Já jsem se takhle zbláznila až na stará kolena. Mně přijde divné, že jsem měla k sobě normální vztah, a nyní se najednou nedokážu přijmout. Proč každá "nedokonalost" (nejen) na těle způsobí touhu ubližovat si?
Mám velkou potřebu po mnoha měsících zase do toho spadnout, vyštrachat své žiletky...hnus. Teď v teplém počasí to není kam schovat, nějaké rány. To to zvracení aspoň není tak vidět, jak jsi na tom Ty?
Víč, odkud Tvé pocity pramení?

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *