Řád a chaos v přírodě

První příspěvky v diskuzi

reagovat 10.12.2012 20:56 - D

Ma priroda ci vesmir v posledni instanci zakonity, nebo nahodily charakter? Budu vdecny za jakekoli zajimave argumenty pro ci proti nektere z techto dvou alternativ.

reagovat 11.12.2012 20:20 - D

@Borec 10.12.2012 00:01 & 10.12.2012 00:33

> Vidím to tak, že jsoucno je nahodilý, ale jeho omezený části se nemůžou vyhnout pravidelnostem, opakujícím se vzorcům.

Je-li tomu tak, ze je nase universum inherentne nahodile, pak si nejsem jisty, zda i druha cast tveho vlastniho souveti tuto nahodilost fakticky nepopira. A pokud pak jde o svet ordinerni hmoty (svet atomarnich castic, atomu, molekul, jablek ci galaxii), je regularita jeho vzorcu az zarazejici. Omezeny pocet druhu elementarnich castic, omezeny pocet druhu atomu, molekul apod., a stale znovu a znovu se opakujici vzorce pohybu a prostorove distribuce.

> A pravidelnosti jsou právě to, na čem zakládáme svou existenci a co umíme vnímat. Kdybysme to neuměli, tak tu nejsme.

To ano. Vyvinuli jsme se ve svete plnem pravidelnosti, a v evolucni konkurenci jsme se naucili tyto pravidelnosti reflektovat a vyuzivat lepe nez mnohe jine druhy.

> Ano, metafyzika je nepraktická. Nemyslím, že by měla vůbec něčemu sloužit, to by bylo její znásilnění, přestala by být metafyzická :)

Fair enough, ale to je tvoje osobni preference. Ve svem jmenu vsak metafyzika nic nepraktickeho nema - jeji jmeno znaci pouze to, ze nejakym zpusobem presahuje sferu fyzikalniho ci prirodovedneho poznani.

reagovat 12.12.2012 20:13 - neznaboh

Ad: Ano, metafyzika je nepraktická. Nemyslím, že by měla vůbec něčemu sloužit, to by bylo její znásilnění, přestala by být metafyzická :)

Inu, jak tomu rozumím, po tom znásilnění by se milá metafysika ocitla v jiném stavu. Nejspíš těhotná očekáváním, co že se z toho nakonec vyvrbí...

reagovat 12.12.2012 20:26 - D

Ad: Ano, metafyzika je...

Neni nad nadhled a licenci. Oboji vsak k metametafy(s)(z)ice jiste pravem patri ;)

reagovat 13.12.2012 14:29 - D

Jakpak by se inteligentni clovek mel vyrovnat se soustavnym opakovanim tech samych vzorcu a "motivu" v prirode?

Omezeny pocet typu elementarnich castic (jako jsou elektrony, kvarky, neutrina), stale stejne zakonitosti pro jejich vzajemnou kontiguitu a interakci, omezeny pocet druhu (pri obrovskem poctu je reprezentujicich exemplaru) atomu, molekul, krystalu, bilkovinnych struktur, jednobunecnych i mnohobunecnych organismu, mesicu, planet, hvezd, slunecnich soustav, hvezdokup atd. atd.

Jak se s faktem bezpoctu opakovani techto formuli, vzorcu ci motivu intelektualne vyrovnat?

Lze odvodit fakt tohoto soustavneho opakovani z nejakeho obecnejsiho, intuitivne samozrejmeho filosofickeho principu?

Diky predem kazdemu za jakykoli namet k reseni tohoto problemu.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 21.2.2013 10:29 - Borec

> Zkrátka nesmíme...

To není předpoklad, spíš je to logickej důsledek. Něco na způsob "jediné, čím si můžu být o vesmíru jist, je to, že si nemůžu být jist vůbec ničím."

reagovat 22.2.2013 08:28 - !

Vaše starosti bych chtěl mít.

reagovat 12.6.2014 07:15 - http://rozumnavira.cz/veda/34-vymazleny-vesmir-aneb-par-slov-o-antropickem-principu.html


"Vesmír se řídí konkrétní sadou pravidel či zákonů, přičemž fyzikální jevy, které se tu odehrávají, jsou výsledkem působení 4 druhů sil.



1. gravitace, která je nejslabší, ale působí na jakoukoli vzdálenost a jakoukoli částici,

2. elektromagnetické síly, která působí na částice nesoucí elektrický náboj,

3. slabé jaderné síly, která působí radioaktivitu některých částic,

4. silné jaderné síly, která drží pohromadě částice v jádrech atomů.


Hodnota gravitační konstanty by jistě mohla být zcela odlišná, pakliže bychom ji ale měli možnost změnit o nepředstavitelně malých 0,00000000000000000000000000000000000001 %, nemohlo by existovat naše slunce a tudíž ani my.


Známý australský fyzik P.C.W. Davies odhaduje, že změna v hodnotě slabé jaderné síly o pouhých 1:10 na 100 by zabránila existenci života ve vesmíru.
(Pro srovnání – počet atomů v celém pozorovatelném vesmíru se odhaduje na 10 na 81.)

V tuto chvíli je známo již více než 100 takových úzce definovaných hodnot – pro jejich celkový výčet je možné nahlédnout například do knihy The Creator and the Cosmos napsané astronomem Dr. Hugh Rossem.
Chci z ní uvést následující příklad, který se týká poměru hmotnosti protonu a elektronu.

K tomu, aby mohl existovat život se poměr hmotnosti protonu a elektronu nesmí ze současné hodnoty pohnout o více než jeden dílek ku 10 na 37.
Ross píše:
1:10 na 37 je natolik neuvěřitelně citlivá hodnota, že je těžké si vůbec uvědomit, co představuje.


Kdyby tedy byly základní hodnoty jenom nepatrně odlišné, vesmír by neexistoval a my také ne.

reagovat 12.6.2014 11:44 - Borec


"Vesmír se řídí...

A já ti právě říkám, že tyhle předpoklady jsou jen lokálně opodstatněná víra. (Tedy neopodstatněná víra.) Může bejt užitečný je držet, ale je chybou povyšovat je na metafyzický principy. Zkrátka, do určitý míry fungujou, ale je nemoudré věřit, že jsou to síly věčné, všudypřítomné a neměnné.

reagovat 12.6.2014 19:50 - D


"Vesmír se řídí...

> Kdyby tedy byly základní hodnoty jenom nepatrně odlišné, vesmír by neexistoval a my také ne.

A podobne je mozne rici, ze kdyby byly zakladni hodnoty jen nepatrne odlisne, mohlo by existovat mnoho uzasnych veci, jejichz vyskyt je maren prave tim, jak jsou soucasne hodnoty nastaveny.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *