psychická onemocnění

První příspěvky v diskuzi

reagovat 11.8.2007 10:22 - Petr

Dobrý den,
jsem dva roky v částečném invalidním důchodu,je mně 50let a těžko se zařazuji na trhu práce. Pokud práci seženu ,nikdy tam vevydržím déle než 1 měsíc a to z důvodu zdravotních (deprese).Proto jem požádal o plný inv.důchod.Podstoul jsem psychologické vyšetření, které u mě potvrdilo poruchu osobnosti(vyhýbavá)včt. depresí a plný inv. důchod mně byl zamítnut. Proto se obracím na člověka takto postiženého, který chápe to co člověk prožívá a zdali je možné získat plný inv. důchod. Jsem středoškolák a žití na část.inv. důchod je nemožné, vzhledem k tomu, že bych měl zabezpečit rodinu.Jste prostě v situaci, kdy člověk nemyslí na nic jiného než nebýt!
Předem děkuji za Vaše náměty.

reagovat 27.4.2008 21:08 - Jitka

Dobrý večer, léčím se již několik s depresemi a tak Vás velice chápu. Mám problém, že vče zapomenu, vnejsem schopna vykonávat žádnou práci a každý den je jiný. Vše je pro mě velice obtížné. Užívám hodně léků a nedovedu si bez nich žít. Divím se, že máte částeč.inv.důchod. Myslím si že by bylo dobré požádat vašeho ošetřujícího lékaře aby Vám poradil apřípadně se pozeptal proč vám nedají plný invalidní důchod. Co jsem slyšela rozděluje se to podle % onemocnění a jak na tom jste a jaká je vaše diagnoza. Vím moc dobže o čem píšete, někdy mám stavym že už nejsem schopna nic udělat ani vyřešit a to mě napadají také velice špatné věci. Ten kdo tento problém nemá těžko to pochopí.Přeji Vám aby Vám rozhovor s lékařem vyšel a vše dopadlo dobře.

reagovat 5.8.2009 20:25 - Martina

Dobý den, moje teprve 16-letá dcera trpí psychozou, byla skoro 3 měsíce v léčebně a nyní bere léky, jsem z toho úplně na dně, a nevím co dál....Je mi dcery líto, má život před sebou, ale jaký....ráda bych si popovídala s někým, kdo také trpí psychozou a schizofrenií, nechce se mi ani žít, když moje dcera takhle trpí, nejhorší na tom je, že ona ani neví, že je nemocná, myslí si že jí ubližujeme, nevím jak to zvládnout, děkuji za jakýkoliv příspěvek.

reagovat 5.8.2009 21:07 - Yossarian

musíš s tím bojovat Martino .....neříkej nechce se mi žít.....co by bylo s ní ??Neboj, najde se cesta jak z toho ven...ale musíš bojovat...najít nejlepší doktory, terapeuty .....zkoušet léky.....ona tě potřebuje ....

reagovat 5.8.2009 21:26 - Wendy

martino, cítím s tebou, ale je pravda, že nesmíš myslet na nic zlého už jen kvůli dcerce. Nemusí být pořád zle, stačí, aby se našel správný lékař a správné léky a třeba pak ani nebude znát, že má problémy.

Můj syn si také myslí, že mu ubližujeme, ale nekomunikuje s námi vůbec.

Ani nemám šanci zjistit, jaká je jeho diagnóza, je už dospělý.

Vydrž, nejsi v tom sama.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 16.7.2012 17:13 - Pavel

Zdravím.Mam psychickou poruchu.Cela moje nemoc je to,že mívám vztek,ktery ale většinou udusím a blud,že se lide,kteri se usmivaji,nebo smeji,smeji mne.Ale to jen nekdy.Uzivam antipsychotika,ale ty to odstrani jen castecne.Strasne tim trpim.Prosim!!!Muzete mi poradit neco,abych si toho dokazal nevsimat?

reagovat 16.7.2012 18:10 - Klára

Zdravím.Mam psychickou...

Pokud máš pocit, že se ti někdo směje,tak si zřejmě musíš připustit, že je na tobě něco k smíchu a pokus se smát s těmi smíšky.
Udělej je to jako když jsi někde na party a vidíš, že se skupinka lidí směje, ale ty přesně nevíš čemu.
Pokus se o oční kontakt a usmívej se taky, jako že víš, že to čemu se smějí.

Zabírá to, pokud se nesmějí tobě, začnou být hlučnější, aby jsi je slyšel taky. Pokud ztichnou a budou se cítit trapně, patrně se smáli tobě, ale svým úsměvem si získáš jejich sympatie.

reagovat 16.7.2012 23:54 - Pavel

Díky Klárko.Psycholog mi říkal,že většina lidí se mi nesměje.Mám náhled na svou nemoc,proto taky dokážu říct,že je to blud.Jenže při psychické poruše je to na druhé straně nevývratné přesvědčení,že se smáli mně.Díky Tvé radě bych to ale mohl rozpoznat.To,co jsi mi poradila,mi žádný psycholog ani nikdo jiný neporadil.Jestli to bude fungovat,tak Ti budu strašně vděčný.

reagovat 17.7.2012 00:18 - Pavel

Jo a ještě k té Tvé první větě,že pokud mám pocit,že se mi někdo směje,tak si zřejmě musím připustit,že je na mně něco k smíchu.Myslím si,že na mně není nic k smíchu.Když někdy vidím,že se někdo směje nebo usmívá,ale nevím čemu,tak si pomyslím,že se směje mně.Ale jen někdy.A díky Tvé radě to teď snad rozpoznám.

reagovat 11.1.2013 12:54 - ragauian

Dobrý den,
jsem dva roky v...

rozumím vašim problémům... podstatou poruchy vaší psychiky je ve všech případech neláska k sobě a z toho plynoucí intenzívní strach z nepřijetí okolním světem a lidmi v něm... prvopočátky příčin tohoto stavu je možno najít prakticky již od pátého měsíce těhotenství, zesiluje se to v dětství / neschopnost nebo snížená schopnost zařadit se do kolektivu ve školce či škole /... v dospělosti už ani nechci a nemohu nikam chodit, protože mám pocit, že mne všichni pozorují a je mi šoufl z toho, co si asi o mně myslí... doktoři jsou parta materialistických omezenců a likvidují vaše ledviny tunami prášků... pokud chcete znát a vědět více, najděte si ve vyhledávači heslo "ragauian" a zkuste to prolistovat... pak vás možná napadne něco, co vám umožní ten váš problém za poměrně krátkou dobu vyřešit...

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *