Příznaky závislosti na uhlovodanech - komentáře

přejít na článek

První příspěvky v diskuzi

reagovat 28.11.2003 19:26 - Radka

Ten článek je velmi zajímavý, bohužel tuto knihu jsem zatím nesehnala....když jsem článek četla, tak jsem si připadala, jako že někdo píše o mě..všechno sedělo...nikdy by mě nenapadlo, že toto jde pojmenovat...nejhorší je, když je člověk ve stresu nebo psychicky na dně...je to ostuda, vyplenit pak ledničku, ujídat dětem pak sladké a "sežrat" i to co mám pro ně připravené k Mikuláši...pak přichází chvilkový pocit úlevy, který je vystřídán výčitkami, depresí z bezmocnosti, zvýšením nadváhy a bolestmi břicha i celého člověka....bohužel....jediné, co člověk od lékařů dosud slyšel je, zhubněte, ovládejte se, mějte pevnou vůli, cvičte...ale, proč člověk, který jinak jí docela normálně, a žije jako ostatní má nadváhu, proč se přejídá, to nikoho nezajímá...možná kdybychom měli anorexii nebo bulimii, tak ano, ale takhle...jak by mělo vypadat volání o pomoc....to má člověk sáhnout až na dno a spáchat demonstrativní sebevraždu????..ale co když se to povede....to ne...máme děti..rodinu...lidi, kteří nás milují a které milujeme my...myslíme mozkem, někdy asi až příliš...rozházejí nás věci, které by ostatní nerozházely...takže co dál....jak se zbavit této závislosti???beru to jako nemoc a je přece nesmysl léčit až ty důsledky, což je nadváha a obezita....jak odstranit příčinu...kde...u koho....praktický lékař, obezitolog????ti léčí důsledky....psychiatr???psycholog????zkuste to, ale asi moc neuspějete, jako já...léčitel????nevím, už jsem ze všeho unavená...rozhodí mě každá maličkost..už jen to, co to tady píšu, tak se cpu, i když celý den byl v pohodě a můj příjem stravy i pitný režim byl předpisový....kdo se námi bude konečně zabývat....kdo nám pomůže předcházet důsledkům....????

reagovat 29.11.2003 20:27 - lea

i já mám tyto problémy bohužel už v kombinaci s dlouholetou bulimií a není mi pomoci. Jen jestli obsahem knihy není reklama na tu nablblou Atkinsovu dietu, tak nějak se jmenuje ten současný modní nesmysl...ony totiž ty popsané příznaky pasují jaksi na kdekoho...

reagovat 6.2.2004 18:36 - Lucka

Milá Radko, máme velice stejné "příznaky", bohužel i řešení. Když mě to chytne, jsem schopná sehnat si něco na nervy a tedy většinou sladkého kdekoliv.I já "užírám" dětem, pak toho lituji.Dokonce jsem zkoušela jít vše vyzvracet, ale je to natolik nepříjemné, že to raději už nezkouším.Diety? Na ty jsem odborník, znám snad všechny, ať přírodní či chemické.Nic nepůsobí.Vydržím týden, deset dní a nic, propadnu depresi a zajím to.... Druhý den mám výčitky a začnu znovu.Moje okolí je ze mě nešťastné, děti se ptají kterou dietu vlastně držím.... Fakt je to začarovaný kruh.Nejsem tlustá, jen oplácaná, jen mám 10 kg od povodní, které prostě drží adrží......

reagovat 16.2.2004 00:17 - radka

Ahoj všichni....Milá Lucko, pokud jsi mi chtěla psát na mail, tak věz, že jsi napsala špatně mé přijmení...dlouho jsme na doktorce nebyla, nějak se mi práce vymyká z rukou...moc se u mě nezměnilo, jen možná jedna věc..k Vánocům jsem si nadělila opravdu skvělou knížku..jmenuje se Vysoká škola hubnutí, myslím že je od Edity Sipeky...původně jsme myslela, že to bude další knížka do regálku, kde si jich s tímto tématem vrší spousty, ale...opak je pravdou..je to první knížka, ve které se autorka a také hlavní osoba, která mluví sama za sebe, zabývá hubnutím hlavně ze stránky psychické...myslím, že pokud si doma neuděláme podobnou revoluci, tak se budeme pořád jen užírat a přežírat...už jsem to párkrát zkusila..místo teplé večeře, jsem hodila nohy nahoru a pilovala si nehty...na otázku, co je k večeři, jsem odvětila: namaž si chleba, miláčku...no, poprvé to nestrávil, tak jsem se oblékla, nechala mu děti na krku (podotýkám, že ony večeřely obložený chleba s nadšením) a šla jsem na kafčo ke kámošce...první revolta je za mnou...každý začátek je těžký...teď neřeším jídlo, zatím jím normálně-nenormálně, dodělám v práci uzávěrku roku a budu se zabývat hlavně sebou...už jsem byla prvně na kosmetice, objednala jsem se dopředu na půl roku na každý měsíc, také jsem si došla na pedikůru, k holiči, na nehty a byla jsem už poprvé na masáži...teď jsem si zjistila u nás ve fitku kalalanetiku, při své váze nebudu začínat s hopsáním...a přiznám se, že i když žeru a občas i přeháním sladkosti, tak se cítím líp a myslím, že jsem něco zhubla...jídlo teď fakt neřeším...chce to opravdu změnu životního stylu a nejen to žrádlo...koupila jsem si super podprsenku, vypodloženou, dělá skvělý prsa...vytáhla jsem ze dna skříně krátkou sukni..byla mi malá, tak jsem zašla ke švadleně co šije sportovní oblečení..ušila mi minisukni a elastické tričko s velkým výstřihem...koupila jsem si klasické lodičky na vysokém podpadku..takže si mě představte...přesmetráková mamina - sexbomba....a víte , že to tak nějak zabírá....už přes měsíc jsem se nevážila, ale cítím se mnohem lépe..je fakt, že občas ujedu a sežeru zase na co přijdu, ale je to míň...myslím, že cesta nevede v odříkání...celý život si to přece nevydržíme odříkat...nahradíme tu závislost jinou závislostí....vím, je to dlouhá cesta..ale jak říká moje krásná a štíhlá kámoška když jdem nakupovat do hypermarketu:...nečum pořád po tom žrádle...čum po pěknejch hadrech a pěknejch chlapech, to že jsi vdaná neznamená, že život už skončil....:-)))...asi má pravdu...že jo....:-)))

reagovat 9.3.2004 21:15 - Sabina

Ahoj, jsem celkem ráda, že jsem se dočetla o zcela stejných problémech, které mám sama. Užírám se každý den tím, co si dnes budu odříkat a jak se mi nechce cvičit. Už si ani nepamatuji na den kdy jsem byla veselá a mohla jsem sníst cokoliv. Když si sednu k televizi málokdy se udržím a nějakou tu sušenku neukořistím. Můj problém je hlavně v přejídání, miluji pečivo, ale pečivo nemiluje mě. Přijde mi, že čím déle se dietou zabývám, tím hůř dokáži realně myslet. Přítel se mi snaží pomoci, ale to mi moc nepomáhá. Kolikrát se na něj rozzlobím, protože dobře vím, že mi nemůže pomoci. Nejsem tlustá, ale oplácaná. Chci to shodit, ale nejde mi to. Proto bych Vás ráda požádala o nějakou radu nebo kousek porozumění od někoho, kdo to chápe. Zná ten boj uvnitř v těle, kdy Vaše vůle bojuje proti chuti.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 29.11.2003 20:27 - lea

i já mám tyto problémy bohužel už v kombinaci s dlouholetou bulimií a není mi pomoci. Jen jestli obsahem knihy není reklama na tu nablblou Atkinsovu dietu, tak nějak se jmenuje ten současný modní nesmysl...ony totiž ty popsané příznaky pasují jaksi na kdekoho...

reagovat 6.2.2004 18:36 - Lucka

Milá Radko, máme velice stejné "příznaky", bohužel i řešení. Když mě to chytne, jsem schopná sehnat si něco na nervy a tedy většinou sladkého kdekoliv.I já "užírám" dětem, pak toho lituji.Dokonce jsem zkoušela jít vše vyzvracet, ale je to natolik nepříjemné, že to raději už nezkouším.Diety? Na ty jsem odborník, znám snad všechny, ať přírodní či chemické.Nic nepůsobí.Vydržím týden, deset dní a nic, propadnu depresi a zajím to.... Druhý den mám výčitky a začnu znovu.Moje okolí je ze mě nešťastné, děti se ptají kterou dietu vlastně držím.... Fakt je to začarovaný kruh.Nejsem tlustá, jen oplácaná, jen mám 10 kg od povodní, které prostě drží adrží......

reagovat 16.2.2004 00:17 - radka

Ahoj všichni....Milá Lucko, pokud jsi mi chtěla psát na mail, tak věz, že jsi napsala špatně mé přijmení...dlouho jsme na doktorce nebyla, nějak se mi práce vymyká z rukou...moc se u mě nezměnilo, jen možná jedna věc..k Vánocům jsem si nadělila opravdu skvělou knížku..jmenuje se Vysoká škola hubnutí, myslím že je od Edity Sipeky...původně jsme myslela, že to bude další knížka do regálku, kde si jich s tímto tématem vrší spousty, ale...opak je pravdou..je to první knížka, ve které se autorka a také hlavní osoba, která mluví sama za sebe, zabývá hubnutím hlavně ze stránky psychické...myslím, že pokud si doma neuděláme podobnou revoluci, tak se budeme pořád jen užírat a přežírat...už jsem to párkrát zkusila..místo teplé večeře, jsem hodila nohy nahoru a pilovala si nehty...na otázku, co je k večeři, jsem odvětila: namaž si chleba, miláčku...no, poprvé to nestrávil, tak jsem se oblékla, nechala mu děti na krku (podotýkám, že ony večeřely obložený chleba s nadšením) a šla jsem na kafčo ke kámošce...první revolta je za mnou...každý začátek je těžký...teď neřeším jídlo, zatím jím normálně-nenormálně, dodělám v práci uzávěrku roku a budu se zabývat hlavně sebou...už jsem byla prvně na kosmetice, objednala jsem se dopředu na půl roku na každý měsíc, také jsem si došla na pedikůru, k holiči, na nehty a byla jsem už poprvé na masáži...teď jsem si zjistila u nás ve fitku kalalanetiku, při své váze nebudu začínat s hopsáním...a přiznám se, že i když žeru a občas i přeháním sladkosti, tak se cítím líp a myslím, že jsem něco zhubla...jídlo teď fakt neřeším...chce to opravdu změnu životního stylu a nejen to žrádlo...koupila jsem si super podprsenku, vypodloženou, dělá skvělý prsa...vytáhla jsem ze dna skříně krátkou sukni..byla mi malá, tak jsem zašla ke švadleně co šije sportovní oblečení..ušila mi minisukni a elastické tričko s velkým výstřihem...koupila jsem si klasické lodičky na vysokém podpadku..takže si mě představte...přesmetráková mamina - sexbomba....a víte , že to tak nějak zabírá....už přes měsíc jsem se nevážila, ale cítím se mnohem lépe..je fakt, že občas ujedu a sežeru zase na co přijdu, ale je to míň...myslím, že cesta nevede v odříkání...celý život si to přece nevydržíme odříkat...nahradíme tu závislost jinou závislostí....vím, je to dlouhá cesta..ale jak říká moje krásná a štíhlá kámoška když jdem nakupovat do hypermarketu:...nečum pořád po tom žrádle...čum po pěknejch hadrech a pěknejch chlapech, to že jsi vdaná neznamená, že život už skončil....:-)))...asi má pravdu...že jo....:-)))

reagovat 9.3.2004 21:15 - Sabina

Ahoj, jsem celkem ráda, že jsem se dočetla o zcela stejných problémech, které mám sama. Užírám se každý den tím, co si dnes budu odříkat a jak se mi nechce cvičit. Už si ani nepamatuji na den kdy jsem byla veselá a mohla jsem sníst cokoliv. Když si sednu k televizi málokdy se udržím a nějakou tu sušenku neukořistím. Můj problém je hlavně v přejídání, miluji pečivo, ale pečivo nemiluje mě. Přijde mi, že čím déle se dietou zabývám, tím hůř dokáži realně myslet. Přítel se mi snaží pomoci, ale to mi moc nepomáhá. Kolikrát se na něj rozzlobím, protože dobře vím, že mi nemůže pomoci. Nejsem tlustá, ale oplácaná. Chci to shodit, ale nejde mi to. Proto bych Vás ráda požádala o nějakou radu nebo kousek porozumění od někoho, kdo to chápe. Zná ten boj uvnitř v těle, kdy Vaše vůle bojuje proti chuti.

reagovat 10.2.2005 12:56 - Kata ¥auková

Dobrý deň,

Všetko na mna paltí, čo sa týka závislosti na cukroch - únava, strata energie.... ale , ako sa to dá odstrániť?

Ďakujem za odpoveď

Katarína

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *