příprava na stáří

První příspěvky v diskuzi

reagovat 31.8.2001 23:02 - Jana

V Nerudovské době byl padesátiletý muž považován za "ctihodného kmeta" a dnes je v padesáti člověk zapřažený v pracovním procesu.Ale málokdy čtu,že s přibývajícími lety je člověk opotřebovaný,leckdy nemocný a ubývají mu síly.A to nemluvím o ženách,práce,domácnost přechod.Zajímalo by mě,jak se připravit na stáří,na nemoci,na opovržení společnosti starými lidmi.

reagovat 3.9.2001 11:34 - Káča

Jano, nejlepší je se snažit nemocem předcházet, žít zdravě, udržovat se, relaxovat a zachovávat si sílu i do vyššího věku. Na přechod a podobné změny se připravit nemůžeš, snad jen že si o tom přečteš dost literatury a právě v té době se budeš sama sobě mnohem víc věnovat, dělat věci, které tě baví, které máš ráda, aby jsi třeba předešla depresi atd. A zbytek musí člověk prostě přijmout.
Pokud jde o opovrhování starými lidmi, na to není lék. Snad jen sama si jich vážit, a pak hlavně si vážit sama sebe, a vědět, že čím jsi starší, tím jsi moudřejší, zkrátka vážit si sebe čím dál tím víc. Pokud si budeš vážit sama sebe, uvidíš, že si tě bude vážit celý svět.

reagovat 1.11.2001 12:38 - Alena

Souhlasim s Kacou,predevsim si vazit sama sebe.Pak Ti totiz nebude vadit ani okoli.Alena

reagovat 27.12.2001 23:40 - Miluše

Z vlastní zkušenosti vím,že vážit si sebe sama je fajn,ale na stáří vás to opravdu nepřipraví.Je potřeba se na to opravdu důkladně připravit a to ještě v době,pokud je člověk při síle a zdravém rozumu.Takže:
-vyměnit byt za co nejmenší
-pořídit poslední vůli (závěť) a
uložit ji u notáře
-začít šetřit peníze na léky
-zajímat se o hospice,nebo domovy
důchodců v okolí,protože ani při té
nejlepší vůli se děti nemohou o vás
starat,jestliže zůstanete třeba po
mrtvici ochrnutí a inkontinentní
-dávat svým nejbližším při každé
příležitosti najevo,jak jsou vám
milí
-říci svým dětem,že máte sami zájem
řešit své stáří a nenechat to
břemeno jen na nich,protože věřte,
že i pro ně je to pak velmi těžké.
Stáří je neradostná etapa života a chce to hodně optimismu a moc se nelitovat,protože dnes má těžký život skoro každý,ať je mladý,nebo starý.





reagovat 2.3.2002 00:53 - Eva

Vybrali jsme si pro stáří špatné století.Babičce Boženy Němcové,když přijela na Bělidlo hlídat děti bylo 53 let a zkuste dnes říci padesátileté dámě stařenko!Ale-ruku na srdce dámy-nebylo by to pro nás lepší?Vždyť co to jen stojí peněz,abychom vypadaly čím dál mladší a v práci jak se štveme,abychom stačily těm mladším a pro muže je ten náš věk jak naše vstupenka div ne do krematoria!Jenže my přece jen máme nějakou devizu,kterou mladí nemají.Už dávno víme,co je pro nás nejdůležitější a na to se soustředíme a už nemusíme moc tápat a experimentovat.Ale stejně-být mladý je krásné a bohužel krátké.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 10.3.2004 04:39 - Jan

Pracoval jsem určitou dobu v pensionu pro důchodce. Hodně jsem od nich získal. Každý osud je zajímavý a každý život neopakovatelný. Od těch lidí jsem jen získal mnoho optimismu a síly. Přitom to byli lidi, kteří přežili hrozné věci. Protože - to bylo v Izraeli. Přišli o své rodiny. Měli štěstí, že přežili, ale museli tvrdě pracovat. Bez ohledu na to, jaké vzdělání kdysi měli. A ti lidé se uměli radovat z každé maličkosti. Mnozí z nich se začali učit něčemu novému teprve, když šli do tzv. důchodu. Nechápu to, že zde, tj. v Čechách, se čtyřicetiletý člověk bere jako starý. A - proč by se něčemu novému učil? /Tak to aspoň slyším od svých bývalých spolužáků./ Uvědomujete si, že když přijímáte jako hodnotné jen lidi kolem třiceti a ty, co se za ty třicetileté umějí úspěšně vydávat, tak přijímáte jako svou klasifikaci všech totalit? Co nacistická a stalinská ideologie se svým kultem mládí?! To by se pak dalo říct, že Hitler a Stalin zvítězili a tahle společnost se stala nelidskou. Pak by bylo lepší otevřeně říct, že tahle společnost přijímá za své hodnoty pana doktora Mengeleho a spol. A to snad ne! To závisí na každém z nás.

reagovat 21.8.2004 10:20 - Jiřina Spurná

Nevim proc lidi delit podle stari? To je prece nesmysl. A kazdy sam se musi naucit se spoustou veci vyrovnat, dokonce i s nemoci, se starim i s moznou smrti. Asi nejtezsi je si jen pripustit myslenku, ze by se stalo neco nekomu koho milujeme. Ale krome toho by se mel clovek umet prizpusobit a pripravit na moznost, ze muze onemocnet, ze muze i zemrit. Je to proste v kazdem okamziku naseho zivota a mnoho lidi zije jen castecne, jsou v dobe nemoci jakoby zmrazeni strachem z nemoci a smrti. Nevim odpozorovala jsem to na spolupacientech, nekteri jsou smireni a vi i o nehorsich moznych alternativach, jini jsou casto az zli i ke sve rodine, ktere uvadeji k zoufalstvi. Nijak to nesouvisi s inteligenci, ani oporou rodiny, s rodinou je to kupodivu spis naopak, cim vetsi oporu v ni clovek muze mit tim jako by byl sam slabsi... Mozna generalizuji, zas tolik jsem toho nevidela. Je zvlastni kolik lidi v mladsim a strednim veku čelí nemoci zcela osamele, casto umyslne neinformuji rodice ani zname, proste az chemo preziji, tvrdi ze byli pryc dokonce spolpac. tvrdila, ze byla na psychiatrii. Mela strach, ze budou mit strach, ktery se pak prenese i na ni( trochu zmatene, doporucuji si to tak 3x prerikat). je pro ne proste snazsi zapadnout zpet bez reci jako by ani nebyli pryc.( i u ambulantniho leceni je dobre si vzit jakousi pauzu, protoze nekdy to z pocatku nesete dobre a pak se to ovrati v unavu a pocit slabosti( drasticke zvraceni dnes uz nebyva prilis caste).

Ja s toho jeste slizla smetanu, mela jsem nizkomaligni lymfom a po 2 letem chemu nastala 4 leta remise.Takze vse prichazelo velice pomalu a smirit se vzdy s dalsi omezenim neni zas tak tezke. Na druhe strane se bojim uz jen mala veci, je nejak otazka ceho a proc. Je par veci ze kterych pochopitelne strach mam, ale uz velice malo. Kdyz to porovnam, jak jsem se jako zdrava stale pred necim trasla...Tak jsem prodelala dost velkou zmenu. Asi i k horsimu, v nekterych veci jsem trochu tvrdsi a musim se krotit, pripadne omlouvat. Ale nejak nedokazu po n-te poslouchat pani, ktera popisuje jak byla pred lety na operaci zlucniku. Ja se na to snazim zapomenout a predevsim zit, mimo nemocnici a cas v ni vyuzivat hlavne ctenim odborne literatury atd. Ale nekdy bych jecela, kdyz slysim pacientky starsi a presto zdravejsi nez ja, jak vytahuji vsechny nemoci a prozkladaji je jako zbozi na trhu a prodrobne popisuji. Brrr.

reagovat 22.8.2004 07:43 - korálek

Myslím,že žádné plastické operace moc nezmohou (ale nejsem proti nim).Myslím,že nejdůležitější je psychická pohoda, mít pořád přátele, koníčky,pořád se něco učit a snažit se žít a pomáhat těm druhým.Sokrata se den před smrtí někdo ptal, proč se ještě něco učí, když ví, že zítra zemře a on odpověděl

reagovat 12.2.2005 18:56 - Martin

Dobrý den,
možná si říkáte,že to sem nepatří,ale jak se říká všechno souvisí se vším.Peníze a zdraví a s tím spojená i ideální váha.V dnešní době plné stresů a žádných jistot v zaměstnání jsem našel ideální způsob na řešení těchto problémů a už bych neměnil.Podívejte se na tyto adresy a určitě nebudete litovat.
www.hubneteuspesne.cz
www.vydelavejtedoma.cz

reagovat 20.6.2009 22:39 -

Viky

Bojíte se jak nám pomalu a jistě ubýhají roky a blíží se stáří.Není cesty zpět.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *