pomluvy

První příspěvky v diskuzi

reagovat 14.9.2008 13:22 - Sylva

Dobrý den,mám takový problém s kterým se nedokáži nějak vyrovnat.

Pracuji jak účetní a je nás v kanceláři 4 ženské, a je to děsný. Takový vztahy jsem ještě nikde nezažila...Je to moje druhé zaměstnání (je mi 27) a jsem tu teprve 2 roky, ale teda je to děs. Probíhá to následovaně, když jsme pohromady tak se všichni bavíme jako nejlepší kamarádky, ale sotva některá odejte už to jede....pomluvy, posměch no děs, já se nikdy takových debat neúčastním jen mlčky poslouchám, ze začátku jsem se snažila třeba tu nepřítomnou bránit a říct třeba nesouhlasný názor... No, to jsem dopadla...Dozvěděla jsem se totiž, mezi čtyřma očima s jednou z nich, že právě já jsem ta nejhorší, nejméně oblíbená, nejblbější, ta co si není schopná najít kluka.. atd... Jsem z toho špatná, netoužím po tom, aby mě všichni milovaly a být bůhvíjak oblíbená, ale strašně mě to radilo, že mě někdo nesnáší.. Neumím to pustit z hlavy, samozřejmě, že mi budete radit, abych odešla z toho místa, ale to není tak jednoduché, práce mě baví, a taky je tu velká nezaměstnanost.... Chci se proto poradit, s někým taky tak v kolektivu neoblíbeným jako já, jak se s takovou nálepkou dá vypořádat... ach jo.

reagovat 15.9.2008 17:01 - davd

tak se na ně vyser, dělej si svoji práci a tradá domů

reagovat 15.9.2008 17:01 - Erika

Milá Sylvo,

zřejmě jsi ještě nepracovala nebo nebyla například ve třídě ve škole kde jsou samý ženský. Já se zase vesměs pohybovala jenom v takovém prostředí a můžu ti říct, je mi 35 a nevěřila bych žádný ženský ať se tváří sebemileji. prostě jsem v tomhle směru zapškla , hlavně kvůli tomu, že jsem se nesetkala jenom s pomluvami, ale taky se sprostými podrazy, třeba i co se týče mých dřívějších partnerů. Jsem celkem hezká a u chlapů mám celkem úspěch , takže kamkoli přijdu jsem víceméně trnem v oku jiným ženským. Dříve mě jejich zákeřně chování štvalo a trápila jsem se, nedokázala jsem se ani kolikrát bránit, protože jsem nikdy nepočítala s tím, že některé dokážou být až takhle zákeřné. Dočkala jsem se jenom toho, že jim to dělalo dobře a navážely se ještě víc. Ve svém nynějším zaměstnání jsem to poznala také, ale na to jsem byla už částečně připravená, protože jsem si takového chování užila dost a dost. Takže nic si z toho nedělám, druhé nepomlouvám a normálně se s nimi bavím. Vím že mě pomlouvají, jedna se prý doslechla , že jsem o ní něco řekla , do dneška nevím o co šlo, ale do dneška za mnou tříská dveřma a nemluví se mnou. A já , já se jenom směju a chovám se jakoby se nic nestalo, protože ani nevím co se stalo, když ji ani nestojím za to aby mi to řekla. Nechci ti nějak radit, ale myslím si , že se musíš chovat tak , že jsi nad věcí. Víte to tam všechny jak to u vás chodí, tak jim ukaž , že jsi jiná a že ti nestojí za to aby jsi byla taková jako ony. Neříkám se jich stranit, ale prostě se bavit jenom o čem chceš.Mezi námi, jakmile zjistím, že nějaká ženská se přede mnou s jinou baví normálně a jak dotyčná zavře dveře začne ji pomlouvat, má tahle u mě utrum. Vždycky si řeknu, tak ta co zavřela dveře jsem mohla být já a klidně by pomlouvala i mě. Takže ti říkám, nevěřím ženským a zvlášť ne těm co pomlouvají, ale musím to nějak překonat, takže buď sama sebou a neboj se , ucítí to, ucítí tvojí sílu že se nedáš a to ostatní přijde samo. Nejhorší je podle mých zkušeností se tomu poddat, lidi toho vždy zneužijí. Tak ať se ti daří a hlavu vzhůru.

reagovat 4.10.2008 17:52 - Sylva

Dík Eriko, jsem ráda, že má takové zkušenosti i někdo jiný, problém, je v tom, že hledám nejprve chybu u sebe, což je až masochistický, ale někdy přece jen je chyba někde jinde....To by se člověk musel zbláznit...

reagovat 4.10.2008 22:59 -

Jó holka já nedám dopustit na mužský kolektiv. Když se sejdou víc jak dvě ženské na jednom místě je to průšvih. Hned se začne odvíjet pavučina intrik, pomluv a nečestného chování. U chlapů to povětšinou nehrozí. Ti si řeknou vše na rovinu. Jo jsme holt čertovo plémě...

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 15.9.2008 17:01 - Erika

Milá Sylvo,

zřejmě jsi ještě nepracovala nebo nebyla například ve třídě ve škole kde jsou samý ženský. Já se zase vesměs pohybovala jenom v takovém prostředí a můžu ti říct, je mi 35 a nevěřila bych žádný ženský ať se tváří sebemileji. prostě jsem v tomhle směru zapškla , hlavně kvůli tomu, že jsem se nesetkala jenom s pomluvami, ale taky se sprostými podrazy, třeba i co se týče mých dřívějších partnerů. Jsem celkem hezká a u chlapů mám celkem úspěch , takže kamkoli přijdu jsem víceméně trnem v oku jiným ženským. Dříve mě jejich zákeřně chování štvalo a trápila jsem se, nedokázala jsem se ani kolikrát bránit, protože jsem nikdy nepočítala s tím, že některé dokážou být až takhle zákeřné. Dočkala jsem se jenom toho, že jim to dělalo dobře a navážely se ještě víc. Ve svém nynějším zaměstnání jsem to poznala také, ale na to jsem byla už částečně připravená, protože jsem si takového chování užila dost a dost. Takže nic si z toho nedělám, druhé nepomlouvám a normálně se s nimi bavím. Vím že mě pomlouvají, jedna se prý doslechla , že jsem o ní něco řekla , do dneška nevím o co šlo, ale do dneška za mnou tříská dveřma a nemluví se mnou. A já , já se jenom směju a chovám se jakoby se nic nestalo, protože ani nevím co se stalo, když ji ani nestojím za to aby mi to řekla. Nechci ti nějak radit, ale myslím si , že se musíš chovat tak , že jsi nad věcí. Víte to tam všechny jak to u vás chodí, tak jim ukaž , že jsi jiná a že ti nestojí za to aby jsi byla taková jako ony. Neříkám se jich stranit, ale prostě se bavit jenom o čem chceš.Mezi námi, jakmile zjistím, že nějaká ženská se přede mnou s jinou baví normálně a jak dotyčná zavře dveře začne ji pomlouvat, má tahle u mě utrum. Vždycky si řeknu, tak ta co zavřela dveře jsem mohla být já a klidně by pomlouvala i mě. Takže ti říkám, nevěřím ženským a zvlášť ne těm co pomlouvají, ale musím to nějak překonat, takže buď sama sebou a neboj se , ucítí to, ucítí tvojí sílu že se nedáš a to ostatní přijde samo. Nejhorší je podle mých zkušeností se tomu poddat, lidi toho vždy zneužijí. Tak ať se ti daří a hlavu vzhůru.

reagovat 4.10.2008 17:52 - Sylva

Dík Eriko, jsem ráda, že má takové zkušenosti i někdo jiný, problém, je v tom, že hledám nejprve chybu u sebe, což je až masochistický, ale někdy přece jen je chyba někde jinde....To by se člověk musel zbláznit...

reagovat 4.10.2008 22:59 -

Jó holka já nedám dopustit na mužský kolektiv. Když se sejdou víc jak dvě ženské na jednom místě je to průšvih. Hned se začne odvíjet pavučina intrik, pomluv a nečestného chování. U chlapů to povětšinou nehrozí. Ti si řeknou vše na rovinu. Jo jsme holt čertovo plémě...

reagovat 5.10.2008 09:40 - Oskarka

Tak čertovo plémě, jo?? Taky jsem pracovala v ženském aj mužském kolektivu a taky si myslela, že ženy jsou podrazáčky a chlapy vše řeknou narovinu. Po 6 letech práce v čistě mužském kolektivu jsem zjistila, že pomlouvají, závidí a uráží se na hlouposti zrovna tak jako ženy, jen jim to díl trvá, to je vše! Kolega měl soud o svěření dítete do své péče, jasná věc, kterou měl podle logiky vyhrát. Když jsem řekla, že u soudu není nic dopředu jistého a on ten soud opravdu prohrál - přestal se se mnou bavit, jak kdybych mu ten soud prohrála já! A vztah podřízená - vedoucí???? Na to měl šéf jeden výraz - nemáte pravdu!!!! Ten by mi řek, že nemám pravdu i když řeknu v pondelí že je pondelí!!! Přece někde na zeměkouli je už úterí, takže nemám pravdu!! Mužská ješitnost, to je téma na hodně dlouhou tragikomickou diskusi.....

reagovat 5.10.2008 10:17 - Betty

Cau Sylvo, to o čem píšeš znám moc dobře na vlastní kůži. Do práce jsem nastoupila v 21 letech do kolektivu samých bab nad 50 let. Jediná normální a férová ženská byla naše šéfka. Ostatní baby - šílený, přesně to, co popisuješ ty. Strašně jsem jim lezla na nervy, kvůli tomu jak vypadám, že jsem mladá, že mám dobrou náladu, že nedrbu s nima a hlavně, že si dělám co chci(byly zvyklý,že ta největší můra jim velela a oni poslouchaly-teď jdeme všechny na oběd,teď si dáme všechny kafe,teď se bude kafrat...). Přes mou počáteční snahu vycházet s každým dobře,jsem to vzdala.Zjistila jsem,že jim se stejně nezavděčím i kdybych se pozlatila,takže jsem se bavila se všema o běžných věcech-počasí,TV,vnoučata,ale jak to sklouzlo k drbům a pomluvám utla jsem hovor.Z počátku jsem si to taky brala,nechápala jsem proč jim ležím v žaludku,ale řeknu Ti, že po ňáký době se člověk hrozně obrní a bylo mi to pak šumák.Spíš jsem z nich měla srandu jak se pořád něčím žerou a něco závidí.Navíc teď jsem na mateřský,čeká mě to opět za dva roky:)

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *