pocit osamění,tělesné postižení

Archiv příspěvků

reagovat 13.7.2006 07:31 - Danka

Již delší dobu se potýkám s pocity osamění,které je umocněno vadou chůze po dětské mozkové obrně.Nemám sourozence, a cítím, že mi chybí blízký člověk, rodinné zázemí. Pokud má někdo podobné pocity, napište prosím.

reagovat 13.7.2006 12:18 - Zuzula

Neboj moja, ja viem, nie je to lahke.. lahsie sa o tom rozprava ako nieco spravi, ja som pocitovala nieco podobne, ked som prisla z vysokej skoly domov, nik znamy, priatelia sa rozprchli. Niemas v okoli nejaky zaujmovy klub, nieco, co by ta bavilo :) U nas je napriklad centrum volneho casu, chodila som tam na kurz vyroby keramiky. Alebo aj taky kurz sitia, alebo jazykovka. Prosto nieco robit.. a potom si vyjst na kaficko poklebetit s novymi kamaratkami, kamaratmi. Drzim ti palceky, bude to dobre.

reagovat 13.7.2006 21:43 -

Danko, navrhuji seznámení s lidmi přes internet - chápu, že ti nemoc neumožňuje lítat venku. Také jsem byla kdysi hodně osamělá a chat mi pomohl. Máš partnera, nějaké známé, nějakou práci?

Full Spectrum kurkumin

reagovat 17.7.2006 09:55 - Danka

Velmi děkuji za reakce na můj problém. Ráda bych si vyměnila zkušenosti s někým, kdo je na tom podobně. Práci zatím mám, ale požadavky jsou stále náročnější a bojím se, že budu v rámci organizačních změn propuštěna. Bydlím na menší vesnici,

za prací dojíždím do menšího bývalého okresního města asi 10 km,a i to mne dost fyzicky vyčerpává, jelikož jsem odkázaná na dopravu autobusy - kvůli obrně nemohu složit normální řidičské zkoušky, mohla bych dělat řidičák pouze na ruční řízení, ale taková autoškola je pro mne nejblíže v Brně a to je 150 km od bydliště.Jsem dosti uzavřené povahy, prožila jsem také,snad i vlastní vinou,hodně zklamání v lidech. Pro úplnost uvede že je mi 40, tedy relativně dost na to, aby byl již člověk vyzrálý, ale nějak se tak necítím. Mám syna a dcerušku, oba jsou naštěstí zdraví /11,8let/, manžel, který je také s určitými zdravotními potížemi nám působil i působí neskutečné trápení - alkohol, nespolehlivost, lhaní, bití - nemám to ani komu říci - kdo nezažil neuvěří. Já jsem nikdy alkohol nepila, ani pít nebudu, snažím se starat o děti co nejlépe. Má-li někdo podobný problém spíše problémy napište.

reagovat 24.7.2006 10:46 - Danka

Napište prosím, kdo prošel či prochází něčím podobným - je tělesně postižený a cítí se osaměle - jak se s tímto problémem dokázal poprat a vypořádat, jde to vůbec_?

reagovat 9.2.2008 21:00 - Lucie

Ahoj, jmenuji se Lucie. Je mi 33 let a ač žiju s postiženým přítelem, který prožil nelehký život, něco mi chybí. Koho tato moje výzva oslovila, prosím o názor. Jsem tělesně postižená, ale potřebx mám normální - lidské. Děkuji všem

reagovat 20.3.2008 12:12 - Pavlína

Dobrý den,jmenuji se Pavlína a ráda bych někoho poprosila,zda by byl tak hodný a popovídal mě svůj příběh.Dělám seminárku na téma Psychika člověka s tělesným postižením a ráda bych znala něčí příběh.Kdyby se mi někdo ozval na pavlinkaa.ju"seznam.cz byla bych moc ráda,předem děkuji.

reagovat 21.3.2008 21:24 - marek

Ahojte, verim znam to. Ja zatim kamarady mam, ale psychycky uz to vse nezvladam, nemel sem lehky zivot a partnerka mi tez schazi no snad to bude lepsi!!

reagovat 11.5.2008 06:58 - Lenka

Ahoj,jakékoliv postižení je složitá věc a nelze zde popsat co to obnáší. Obdivuji každého kdo to zvládá i když to není lechké.Mám dceru 19 let po DMO IV.stupeň závislosti.Od manžela jsem odešla když měla Lucka necelé 3 měsíce a za těch 19 let jsem poznala hodně věcí.Dnes ani nedokážu napsat zda bylo víc dobrých či špatných, ale snažím se to zvládnout.Nedávno jsem vytvořilla stránky www.zrnko-nadeje.cz tam se dovíte o nás víc.Stále hledám na internetu lidi s podobným osudem a zde při čtení vašich vzkazů mne to zaujalo.Osamělích lidí s hendikepem je mnoho.Držím vám všem pěstičky ať to zvládáte.Po přečtení stránek se možná mezi vámi najde někdo kdo se přidá a změní svou osamělost a najde nový smysl života.

reagovat 1.8.2008 23:31 - Josef Bunár

Jsem tělesně postižený člověk, který měl úraz páteře a jsem dosti vystresovaný z toho jak na mě lidi čumí, že jsem na vozíku. Je to k vzteku.

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *