pocit osamění,tělesné postižení

První příspěvky v diskuzi

reagovat 13.7.2006 07:31 - Danka

Již delší dobu se potýkám s pocity osamění,které je umocněno vadou chůze po dětské mozkové obrně.Nemám sourozence, a cítím, že mi chybí blízký člověk, rodinné zázemí. Pokud má někdo podobné pocity, napište prosím.

reagovat 13.7.2006 12:18 - Zuzula

Neboj moja, ja viem, nie je to lahke.. lahsie sa o tom rozprava ako nieco spravi, ja som pocitovala nieco podobne, ked som prisla z vysokej skoly domov, nik znamy, priatelia sa rozprchli. Niemas v okoli nejaky zaujmovy klub, nieco, co by ta bavilo :) U nas je napriklad centrum volneho casu, chodila som tam na kurz vyroby keramiky. Alebo aj taky kurz sitia, alebo jazykovka. Prosto nieco robit.. a potom si vyjst na kaficko poklebetit s novymi kamaratkami, kamaratmi. Drzim ti palceky, bude to dobre.

reagovat 13.7.2006 21:43 -

Danko, navrhuji seznámení s lidmi přes internet - chápu, že ti nemoc neumožňuje lítat venku. Také jsem byla kdysi hodně osamělá a chat mi pomohl. Máš partnera, nějaké známé, nějakou práci?

reagovat 17.7.2006 09:55 - Danka

Velmi děkuji za reakce na můj problém. Ráda bych si vyměnila zkušenosti s někým, kdo je na tom podobně. Práci zatím mám, ale požadavky jsou stále náročnější a bojím se, že budu v rámci organizačních změn propuštěna. Bydlím na menší vesnici,

za prací dojíždím do menšího bývalého okresního města asi 10 km,a i to mne dost fyzicky vyčerpává, jelikož jsem odkázaná na dopravu autobusy - kvůli obrně nemohu složit normální řidičské zkoušky, mohla bych dělat řidičák pouze na ruční řízení, ale taková autoškola je pro mne nejblíže v Brně a to je 150 km od bydliště.Jsem dosti uzavřené povahy, prožila jsem také,snad i vlastní vinou,hodně zklamání v lidech. Pro úplnost uvede že je mi 40, tedy relativně dost na to, aby byl již člověk vyzrálý, ale nějak se tak necítím. Mám syna a dcerušku, oba jsou naštěstí zdraví /11,8let/, manžel, který je také s určitými zdravotními potížemi nám působil i působí neskutečné trápení - alkohol, nespolehlivost, lhaní, bití - nemám to ani komu říci - kdo nezažil neuvěří. Já jsem nikdy alkohol nepila, ani pít nebudu, snažím se starat o děti co nejlépe. Má-li někdo podobný problém spíše problémy napište.

reagovat 24.7.2006 10:46 - Danka

Napište prosím, kdo prošel či prochází něčím podobným - je tělesně postižený a cítí se osaměle - jak se s tímto problémem dokázal poprat a vypořádat, jde to vůbec_?

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 14.6.2018 14:56 - Oldřich

Nedávno jsem někde četl, že osamělí lidé umírají předčasně. Zejména na srdeční onemocnění. Pro mne by bylo výhodné, kdybych zemřel včas, abych se mohl vyhnout pobytu v nějaké eldéence, kde bych sral do plen. Ale podle toho, jakou mám v životě smůlu si myslím, že budu žít alespoň do 100 let.

reagovat 14.6.2018 16:09 - vyzitýr

Myslím, že tělesně...

A to můžete být rád,že máte práci.Ne každému zdr.postiženému se to podaří...

reagovat 18.6.2018 12:00 - Václav

A to můžete být rád,že...

No to já jsem samozřejmě rád, že mám práci. Mám alespoň peníze na chlast.

reagovat 18.6.2018 18:16 - pro Václava

No to já jsem samozřejmě...

Je to smutné, co jste napsal. Otázkou je, jak jste postižený, zda to není pro lidi třeba nepříjemný pohled.
Ale to jenom tak ptám.

reagovat 19.6.2018 09:23 - Václav

Je to smutné, co jste...

No, já mám dětskou mozkovou obrnu. A jestli je to pro lidi nepříjemný pohled, to nevím. Asi ano, jinak bych nebyl sám. Jinak, to co jsem napsal o tom chlastu, smutné není. Smutné by bylo, kdybych neměl ani ten chlast. Takhle se alespoň doma každý večer ožeru a je mi skvěle. Teda jenom na chvíli. Když jsem střízlivý, tak mám deprese.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *