pocit osamění,tělesné postižení

První příspěvky v diskuzi

reagovat 13.7.2006 07:31 - Danka

Již delší dobu se potýkám s pocity osamění,které je umocněno vadou chůze po dětské mozkové obrně.Nemám sourozence, a cítím, že mi chybí blízký člověk, rodinné zázemí. Pokud má někdo podobné pocity, napište prosím.

reagovat 13.7.2006 12:18 - Zuzula

Neboj moja, ja viem, nie je to lahke.. lahsie sa o tom rozprava ako nieco spravi, ja som pocitovala nieco podobne, ked som prisla z vysokej skoly domov, nik znamy, priatelia sa rozprchli. Niemas v okoli nejaky zaujmovy klub, nieco, co by ta bavilo :) U nas je napriklad centrum volneho casu, chodila som tam na kurz vyroby keramiky. Alebo aj taky kurz sitia, alebo jazykovka. Prosto nieco robit.. a potom si vyjst na kaficko poklebetit s novymi kamaratkami, kamaratmi. Drzim ti palceky, bude to dobre.

reagovat 13.7.2006 21:43 -

Danko, navrhuji seznámení s lidmi přes internet - chápu, že ti nemoc neumožňuje lítat venku. Také jsem byla kdysi hodně osamělá a chat mi pomohl. Máš partnera, nějaké známé, nějakou práci?

reagovat 17.7.2006 09:55 - Danka

Velmi děkuji za reakce na můj problém. Ráda bych si vyměnila zkušenosti s někým, kdo je na tom podobně. Práci zatím mám, ale požadavky jsou stále náročnější a bojím se, že budu v rámci organizačních změn propuštěna. Bydlím na menší vesnici,

za prací dojíždím do menšího bývalého okresního města asi 10 km,a i to mne dost fyzicky vyčerpává, jelikož jsem odkázaná na dopravu autobusy - kvůli obrně nemohu složit normální řidičské zkoušky, mohla bych dělat řidičák pouze na ruční řízení, ale taková autoškola je pro mne nejblíže v Brně a to je 150 km od bydliště.Jsem dosti uzavřené povahy, prožila jsem také,snad i vlastní vinou,hodně zklamání v lidech. Pro úplnost uvede že je mi 40, tedy relativně dost na to, aby byl již člověk vyzrálý, ale nějak se tak necítím. Mám syna a dcerušku, oba jsou naštěstí zdraví /11,8let/, manžel, který je také s určitými zdravotními potížemi nám působil i působí neskutečné trápení - alkohol, nespolehlivost, lhaní, bití - nemám to ani komu říci - kdo nezažil neuvěří. Já jsem nikdy alkohol nepila, ani pít nebudu, snažím se starat o děti co nejlépe. Má-li někdo podobný problém spíše problémy napište.

reagovat 24.7.2006 10:46 - Danka

Napište prosím, kdo prošel či prochází něčím podobným - je tělesně postižený a cítí se osaměle - jak se s tímto problémem dokázal poprat a vypořádat, jde to vůbec_?

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 28.9.2017 13:29 - A

K cemu fotky....k vydirani,jako důkaz nevěry ....a pokud bys byl důraznejsi,pak třeba take za účelem vezeni,hospitalizaci,umisteni do detencniho ústavu atp.mozna ,že by se našly i další důvody.Prekazis.....aha a proc....Já vím. ....aha.....Muže to tak byt....

reagovat 28.9.2017 13:32 - Vis

Ty co.Nezdrzuj se se mnou.......a .dej uz pokoj...

reagovat 28.9.2017 13:38 - Znicil

Jsi mne celý život. ...ten zbytek už ozelím. ..

reagovat 5.10.2017 15:19 - Josef

Nejhorší na té osamělosti je ta nemožnost se na cokoliv těšit. Já když přijdu z práce, tak mám jenom dvě možnosti. Buď jdu do hospody a tam se ožeru. Ale sedí tam stále stejní lidé a vedou stále stejné kecy. No a nebo jdu z práce rovnou "domů" a tam sedím a čumím do zdi.

reagovat 5.10.2017 15:55 - Síma

Nejhorší na té osamělosti...

A Josefe, proč nezkusíš jít jinam než do hospody nebo doma nečučet do zdi, ale třeba se dívat na něco zajímavého na youtubku nebo si stáhnou nějaký pěkný film nebo přes net hledat nějaké nové přátele na pokec. Ale musíš mít i ty, co nabídnout. Jestli máš zážitky jen z čučení do zdi, tak to je pak asi s tebou horší komunikace. Lidi se baví o filmech, sportu, politice, svých zájmech, knihách...A to vše můžeš nasávat sám a pak se jít podělit mezi lidi - třeba i do té hospdy, kde jsou stále ti stejní lidé a vedou stejné řeči - můžeš zavést ty řeč na něco nového.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *