Pobyt na psychiatrii je likvidační

První příspěvky v diskuzi

reagovat 20.12.2015 15:59 - Mattys

Dobrý den

S úctou a zdvořile se na Vás touto cestou
dovoluji obrátit se svou těžkou a negativní
situaci při svém pobytu
v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech - u Plzně.
Opravdu - jsem po psychické stránce
značně vyčerpaný a - naprosto na dně.
Už nemám ani toutu žít.


Dříve, než se touto cestou svěřím s otřesnými podmínkami
v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech u Plzně,
a jsou to důvody k mému rozhodnutí - k zakončení mého života,
dovolím si uvést, že jsem žil řádným životem,
s kvalitním zaměstnaním, s koníčky a zájmy typu :
tramping ( pobyt v přírodě ), vodáctví, horolezectví,
speleologie ( jeskyňářství ), apod. Sportoval jsem,
měl jsem kolem sebe úžasné lidi. O všechno jsem přišel ...
Ze strany Soudu jsem měl nařízenou ambulantní léčbu,
a tu následně změněnou na léčbu Ústavní na základě
pochybných důvodech. Tohle je ovšem věc,
kterou určitě nechci řešit. Rezignoval jsem.
Podřídil jsem se soudu.
Nicméně - nečekal jsem,
jakým neskutečným hmatatelným hrůzám
budu následně čelit,
v prostředí Psychiatrické nemocnice v Dobřanech u Plzně.

Nic zlého jsem neprovedl, nikomu neublížil,
dobrovolně z domova nastoupil léčbu Ústavní formou,
a okamžitě jsem čelil nepopsatelným šílenostem,
nelidskému zacházení a agrese nejen ze strany spolupacientů.

Na příjmu mne agresivně sebrali veškeré mé oblečení,
a mé osobní věci.
Odebrali mi peněženku - bez možnosti přepočítaní
obsahu peněženky a vůči podpisu.
( Jen tak mi sebrali peníze . A velice rychle !!! ).
Z ruky mi nešly sundat mé sportovní hodinky,
tak mi je ze zápěstí ztrhli !
Z krku mi nešel sundat originální indiánské korálky.
Ztrhli mi je ! ( Už nejsou ).

Dva dny jsem byl uzavřený v místnosti spolu s dalšími pacienty -
bez možnosti WC. Měli jsme pouze takzvaného "bažanta" .
( Jenže - chcete snad močit před zraky ostatních ? ).
Jiná možnost nebyla, žádné soukromí, žádný "roh se závěsem".
Potupa a trapnost !!!

( Myslel jsem, že mi praskne močový měchýř ... ).


Poté jsem byl přemístěný na oddělení 13.,
mezi kriminálníky, agresory a nesvépravné pacienty.
Byly to hrozné časy, za celou dobu jsem si s nikým
rozumně nepohovořil.
Jen hrůza a hrůza !!!
( Detailně popsané níže ).

Přes mnoho a mnoho písemných žádostí - jsem se zpětně mohl,
postupně a za dlouhý čas,
sejít s minimem svých osobních věcí, tj :
telefon, rádio, sluchátka, hrnek , kancelářské potřeby ...
( nic dalšího nedostanu ... ).


Nabíjení telefonu ?
Jen v ordinaci, přes noc.
A vůbec nelze čekat, ze telefon bude opravdu nabitý !!!
Častokrát jsem měl telefon nabitý jen ve čtyřicenti procentech,
mnohdy vůbec !!!
( Jak je tohle možné !!! Takto se vůči pacientům chovat
v civilizované společnosti, ve zdravotnickém zařízení !!!
Kde máme své práva ? ).

Takže opět celý den bez možnosti si zavolat, a pevně doufat,
aby byl telefon nabitý následující den. ( A zase nebyl ... ).


Po mnoha týdnech jsem byl přemístěný do takzvaného -
režimového oddělení, kde už život má větší hodnotu.
Vycházky, dovolenky ....
Přesto - oddělení plného lidského zla.
A byl jsem varovaný slušnými spolupacienty,
jak snadno můžu spadnout na samé dno společnosti.

Hned v úvodu jsem byl svědkem,
jakým způsobem komunita, ( tedy agresoři a darebáci ),
za účasti primáře Šupiny a tamní Staniční sestry,
řešila slušného solventního a váženého pána za to, že ...
"vytrhal z knížky, zapůjčené z knihovny, stránky" ...
Marně se vůči nechutné potupě bránil,
( hlavně by nic nikdy takového neprovedl),
a ze tak učinil někdo jiný - za účelem jemu osobně ublížit.
Hned na to byl přeřazený na úplný začátek léčby.
Měl před sebou pár týdnů k návratu domů. ..
NESKUTEČNÉ !!!


Byl jsem přesvědčený,
že něčeho takového jistě budu ošetřený.
Mýlil jsem se !!!
Darebákům, potížistům a agresorům,
( největší z nich takzvaným - "předsedou oddělení",
věcně zalíbený u tamní Staniční sestry ) ... jsem se vyhýbal.
Plnil jsem si své povinnosti, věnoval jsem se svým koníčkům,
a zájmům ... , měl jsem už kousíček k vycházkám po venku.
Tolik jsem se těšil !!!


Opakovaně kdosi počmáral židli, na které sedím.
Staniční sestra si mne vyzvala ke kárnému pohovoru,
kde mi hrubě ( !!! ) vytkla mé chování a hrozila trestem.
Nesmírně jsem se bránil primitivnímu ( a šílenému ) nařčení,
tohle byla vůči mne neskutečná lidská urážka,
ponížení a trapnost.

Řekl jsem Staniční, že bych něco takového nikdy neprovedl,
( a proč bych něco takového dělal ?
Proč bych si takzvaně - podřezával větev ? )
A hlavně - NIDO MNE NEVIDĚL !!!!
A že tak musel učinit někdo jiný, jako útok na mou osobu.
Na to na mne Staniční zaútočila,
že bych se měl stydět takto kohosi obviňovat,
když jsem ... nikoho neviděl.
( Ale proč útočí vůči mne ?! Když mne nikdo neviděl ... ).
Snad proto, ze na této židli sedím ?
A není to snad opravdu cilený útok ?
Zmařit můj pobyt v PN ?

Následně jsem měl ze strany této Staniční zápis,
že jsem ji mimo jiné - vyhrožoval ... ( ??? ),
za účasti svědků, kteří při tom vůbec nebyli !!!
( Aha, to jsou ti oblíbení agresoři,
kteří na komunitě můj "útok na Staniční" ... potvrdili ).
NESKUTEČNÉ !!!

( Proboha, co žene tuhle "Staniční sestru"
takto jednat ? Kde je její profesionalita apod. )
Nikdy ve svém životě jsem záměrně NIC neponičil,
( ani v dětském věku ), nikdy NIC neukradl,
nikomu žádným způsobem NEUBLÍŽI ... !!!
Jakákoliv forma agrese, násilí, vulgarity,
a mnohé další negativní vlivy ... je u mne naprosto cizí !!!

Vůči lidem jsem se vždy choval s úctou as respektem,
NIKDY bych nepoužil při komunikaci hrubého slova ! )
A ... z režimivého oddělení mne - vyhodili.


Jsem zpátky na oddělení 13.,
kde život, a ani budoucnost, nikam nevede.
Tady život stojí. V prostředí kriminálníků,
veškeré agrese, ponižování a zloby.
Brečím víc a víc. Život pro mne skončil !!!

Nemá smysl ve svém životě pokračovat.


Spím v malé místnosti s dvaceti postelí.
( 2x místnost s dvaceti posteli, je nás tady 44 ).
Občas spím, tak jako ostatní - na zemi, na madraci.
( Není místo ). Svoji stálou postel nemám.
Ráno po budíčku nás vyženou do prostůrku
s dřevěnými lavicemi. Tam trávím zbytek dne.
Večer se můžeme na své postele vrátit.

Okna jsou tady celý den zadělaná,
jen občas personál otevře vrchní ventilačku,
ven na vycházku, na čerstvý vzduch, se nikdy nedostaneme.
Nejsou tady žádné aktivity, jen a jen nicota.

Pak tu mám 3 denně jídlo.
Ráno při snídani je k dispozici bílá káva,
tu si ale nedám, nemám hrníček, asi bych si ji ale nedal,
bílá káva je ve velkých nádobách,
tekutinu přímo z nádob pijí pacienti s nulovou hygienou,
"až jim sliny tečou" ... Ostatním nic takového nevadí,
mne se zvedá žaludek.
Zvláště poté, co do nádob skutečně naplivou !!!
K obědu si člověk musí doslova "vybojovat" lžíci,
jinak nemám čím jist. Ostatní tento "problém" neřeší,
jí přímo rukama. Já se této práce vzdávám, raději jídlo odmítám,
( ještě jsem člověkem ... ).

Ovšem pozor - jen se při "stravování" nepatrně otočím,
a už jsem bez jídla. Je mi ze stolu ukradeno.
Za přítomnosti ošetřovatelů. Nikdo mi nepomůže !


Mnohé bych moc rád zaznamenal na svůj telefon,
bohužel - rozbili mi telefon,
mimo mnohé mám už nefunkční foťák ...


Neustále čelím agresivnímu žebrání.
"Tisíckrát" za den ... máš tabák ? ( nemám, nekouřím ! ),
máš kávu ? ( nemám... ! ), dej mi něco k jídlu ( nemám ! ) ... ,
a jsem okamžitě obsypaný loudaly a agresory v momentě,
jakmile si z kapsy vytáhnu telefon ...
Nedám... a hned čelím agresi ...
Jak již jsem uvedl - telefon mi rozbili,
nejde repráček, takže si vůbec nezavolám.
Leda se sluchátky, ty ale ze skladu už nedostanu !


WC ... ?
Nemám možnost se dostat k toaletnímu papíru.
( Jak zoufalé !!! ). Prostor WC, ( vše pod dohledem kamer ),
je pomočený, hlavně kolem mísy, ( a nejen pomočený !!! ),
mísy jsou bez "prkýnek", nemůžu si při "velké straně" ...
sednout na "pokajdanou" mísu,
nemám možnost "na ni COSI položit, při vykonání velké potřebě",
musím trhat své pyžamo. ... , toaletní papír není.
Když o něj úpěnlivě prosím ošetřující personál,
je mne hrubě odmítnuto ..
( Je tohle vůbec zdravotnictví ? ).


Zacházejí tady semnou ponížujícím způsobem,
Mají mne za agresora ...
Je tohle snad prostředí kriminálu. ?
( Prý mnohem a mnohem horší !!! )


Nikdy jsem nikomu neublížil,
jakákoliv forma agrese a násilí je z mé strany cizí,
preferuji slušnost, laskavost a vstříctnost,
nikdy jsem nic neukradl, ( ani v dětství ),
a nikdy nic .... veřejného nepočmáral.

Nikdy jsem se nechoval hulvácky a neprojevoval
ve svém chování a jednání žádné negativní vlivy.
Vždy jsem se k lidem choval s ústou a s veškerou slušnosti.
Nedovedu ani vysvětlit vnitřní pocity beznaděje, ponížení,
potupy a nespravedlnosti.

Na základně NIČEHO ze mne učinilo zlo,
nemůžu odpustit prohlášení Staniční sestry,
na oddělení 19., ve věci ... údajného "vyhrožování",
za účasti "svědků", kteří při tom vůbec nebyli ( !!! ),
na základě primitivního nařčení vůči mé osobě,
na což jsem se, klidnou cestou, a lidsky ... bránil.
Skončil jsem mezi skutečnými agresory ( !!! ),
ve skutečném násilí ( !!! ),
neskutečné netolerance a lidské hniloby.

Psychiatrie má léčit duši ?

Tak proč jsem po krátkém pobytu naprosto ...
psychicky na dně ? Tak na dně, že se chci zabít ...

Opakovaně jsem žádal, a úpěnlivě i naléhavě PROSIL,
o pohovor s psychologem, ( tedy v psychiatrickém zařízení ),
když mi bylo v této věci po mnoha dnech konečně vyhověno,
následná konzultace s psychologem proběhla ve velké ordinaci,
za přítomnosti mnoha zdravotnického personálu,
bez možnosti soukromí.
To se ví - nemohl jsem se ve svém nitru otevřít,
( a vybrečet se a prosit o psychickou pomoc ).
Poděkoval jsem a vrátil se do světa netrestaného
a tolerovaného násilí v prostředí psychiatrické nemocnice.
Prosím - je tohle vůbec možné ?

( Byl jsem poté vyrozuměný, abych už o pohovor s psychologem
nežádal, a ani o nic podobného ... )

Proboha - co se to tady, v Dobřanech, děje ?
JSEM NA VŠE SÁM.


Jak jsem uvedl, beztrestně mi tu rozbili telefon,
nezavolám si, ke komunikaci používám pouze SMS a emaily.
Ovšem s připojením k mobilnímu internetu je tady katastrofa,
sotva odešlu email, na stránky denního tisku se dostanu jen občas,
tedy - pokud mám v telefonu "energii"
tj : na dlouhé čekání otevření webové stránky.
( Jak jsem uvedl,
s nabíjením telefonu je to tady neskutečně mizerné ).

Opakovaně se mi snaží telefon ukrást,
už jsem dostal řádně do obličeje, pod kamerami,
za to, že odmítám svůj telefon propůjčit.
( Už bych se s nim následně neshledal !!! ).
Čelím neskutečným hrubým , sprostým a vulgárním nadávkám,
vyhrožuji mi ...
Jsem v prostředí kriminálníků, velkých agresorů a gaunerů.
( V zařízení psychiatrické nemocnice - v Dobřanech ... ).

Co se to tady proboha děje !!!
Kdo tohle podporuje a řídí ?


Není dovolání, žádné podpory a pochopení.
Abych se vůbec v tomto hrozném, šíleném
a nelidském systému kamsi posunul,
musím začít přiznávat, co není vůbec pravda.
... "Počmáral jsem křeslo ... ,
vyhrožoval jsem Staniční sestře ... "
Samozřejmě - s následným trestem !!!
Je mi poníženě, je mi hrozně !!!


Nedávno jsem měl na skále, při horolezectví, úraz,
přišel jsem o tři zuby, mám nesmírně bolestivá záda,
své zdravotní komplikace jsem řešil, "venku" ,
prostřednictvím stomatologie, chirurgie a ortopedie.
Myslíte, že mi tady, v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech,
na oddělení 13. - pomůžou ?
Že mne "pošlou na vyšetření" ?
Že mi naordinují léky proti bolesti ... ?


Otevřeně jsem nedávno mluvil s jedinečným,
a asi jediným slušným zdejším ošetřovatelem.
Když mne po delším čase uviděl, značně se divil,
proč jsem na tomto oddělení,
proč mi zrušili režimovou léčbu,
takže jsem tak znova na úplném začátku,
bez možnosti návratu domů. ( Teď se domů jen tak nevrátím ).
Ptal se mne otevřeně zeptal ... "kdo vás tady dostal ?
Byl to Pávek ?" ( Agresor z režimového oddělení 19. ).
Řekl jsem ... ano. A řekl jsem, čím mne osočil.
Na to mi pan ošetřovatel řekl, že při tomto incidentu byl,
že jsem nic nezničil, a ani Staniční nijak nevyhrožoval.
A že nejsem prvním ani posledním, který byl doslova cíleně,
za podpory Staniční, doslova zlikvidovaný.

Jak mi řekl - cílené znemožnění návratu do společnosti,
do plnohodnotného života,
za přítelkyni a přátelé, o které jsem právě přišel,
do slušného zaměstnaní, kam se již nevrátím.
Zase se mi chce brečet !!!


Ztratilo se mi holení ...
Abych se mohl vůbec oholit,
dává mi ošetřující personál - použitý holící břid,
( takzvanou obyčejnou "hokejku" ). Po feťácích apod. !!!

Na nákup se vůbec nedostanu. Koupit si psací potřeby, hygienu ...
Alespoň základní věci, které mi sebrali ...
Doslova mi řekli ... "nic tady nepotřebuješ ... ".

Primář oddělení 13/19 semnou odmítá komunikovat,
točí se mi zády, je vůči mne averzní a převelice zaujatý.

Nikdo semnou nechce hovořit,
nechtějí mi vydat mé osobní věci ... ( !!! ).

Žijí pro nic, hledám příležitost skončit se životem.
Zacházejí semnou, jako bych na oddělení kohosi zabil.

Za dobu, co jsem v tady v Psychiatrické nemocnici,
jsem se postupně dostal ke svým osobním věcem,
"uložených" ve skladu.
Po týdnu jsem byl ošetřovatelem odvedený na sklad -
vyzvednout si mobilní telefon, rádio a sluchátka.
V mobilním telefonu mi chyběla nová a drahá paměťová karta,
kde jsem měl uložené PDF časopisy, MP3 hudbu apod. Je pryč !!!
Všechny své osobní věci mám naházené v pytli.
Přinesl jsem si sebou do PN dvoje sluchátka,
jedny z nich jsem našel v pytli zlomené, naprosto zničené !
Napsal jsem stížnost. ...
Dodnes se mi nikdo ze strany vedení PN nevyjádřil ...
Následně jsem se dostal, v dlouhém období,
a prostřednictvím mnoha písemných žádostí,
alespoň ke kompletní hygieně, k mému hrníčku a lžičky,
k psacim potřebám ...


Teď jsem tady pouze se svým telefonem,
( který jsem si vybojoval a zabránil,
aby mi byl odnesený zpětně do skladu ).
Opakovaně písemně prosím o zpětné vydání
mého hrnku, hygieny, písemných potřeb ... ,
rádia - ( na telefonu nemůžu rádio poslouchat,
nemám k tomu, ze strany personálu,
dostatečně nabitý telefon ... ),
a hlavně - sluchátek ... ( celý den čelím strašnému,
ale opravdu strašnému křiku, hulákáni,
obrovskému lidskému hluku ... ,
( mezi sebou tady řvou, hádají se, zpívají, tančí ... )
Hlavu mám jako v ohni !!!


Nic mi nechtějí vydat.
Protože jsem jsem ... "hrubě narušil režim léčby. ... "
( ??? )


Neustále čelím potupnému obviňování,
a vůbec. - nemám náhodou na své osobní věci právo ?
( A koho tohle tady zajímá ? ).


Opakovaně byl za mnou kurýr - s novým telefonem,
odmítají převzít ( !!! ) mou objednávku.
Naprostá zoufalost ...


Hluk a křik. Sedím na dřevěné lavici,
ostatní kolem mne skáčou, plivou,
nadávají mne, vyhrožují ...
Celý den, každý den !!!
Proboha, čemu všemu hroznému musím čelit !!!
V zařízení psychiatrické nemocnice !!! V Dobřanech.
Extrémně negativní prostředí za chodu primáře Šupiny.
Brečím a brečím. Kde to Proboha jsem ?!


Během přeřazení jsem byl na odd. 19., Staniční - vyzvaný,
abych si ze skříňky vytáhl všechny své osobní věci,
a dal si je do tašky. Ta následně byla volně přístupná - všem
na oddělení. Když jsem ji poté kontroloval,
zjistil jsem, že mi byl odcizený hodnotný a cenný,
vánočně zabalený balíček,
který jsem chtěl prostřednictvím České pošty odeslat.
Byl jsem nařknutý ze lži, a že si mám své osobní věci hlídat.
( Ale Proboha ... "JAK ?". Právě tohle mi bylo znemožněno !
A navíc - měl jsem svědka, který mněl zájem prokázat,
že mluvím pravdu ).
Všechno marné !!!

( Je vůbec možné všemu věřit ? )

Kdo nezažil, nepochopí, čím síleným procházím.
Hrůzou, kterou chci skončit sebevraždou.
S nikým tady neprohodím kloudné slovo,
nelze si s nikým tady rozumně pohovořit,
někteří pacienti mají pořád tendenci mi podávat ruku,
představit se, a následně po mne něco chtít.
( Proboha - já tady nepatřím !!! )


Mám docela velké obavy se zpátky vrátit na takzvané
"režimové oddělení",
jistě zase budu čelit cílenému útoku !!!
Život pro mne už nemá smysl ...
Chci se zabít ...Jsem více než na úplném dně.
Je mi moc a moc hrozně.
Nemám chuť žít.



Tolik, prosím, z mé strany.

Nevím - "co dál a kam dál".
Brečím a brečím. ...

Prosím, položte mi.

Matty

reagovat 20.12.2015 18:40 - 20.12.

...za celou dobu jsem si s nikým
rozumně nepohovořil.To chápu...

reagovat 20.12.2015 23:41 - gin

To by musel napsat jestli to štymuje, já v klasickém psychiatrickém ústavu nikdy nebyl.

reagovat 21.12.2015 01:07 - Karel

Dobrý den

S úctou a...

Tady jsem sahlédl zřejmě stejný text: http://www.zpovednice.cz/detail.php?statusik=910493

A co Ti bylo diagnostikováno?

reagovat 22.12.2015 07:14 - Karel

Já jsem před lety byl na psychiatrii v nemocnici v Českých Budějovicích. Převzeli mě tam na pozorování z infekčního odd., kde jsem se tak trochu z nicnedělání psychicky sesypal. A nemůžu říct, že bych se tam s lidmi špatně zacházelo, co se týká personálu nebylo co vytknout. Ale to prostředí zdeptá i zdravého... Budova z 19. století, postele, skříňky a ostatní vybavení tak z 50.let. Plesnivé obrazy na stěnách, pokoje i po 6-8 lidech. Stále přeplněné. Investice za posledních 30 let nula....

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 29.12.2017 23:13 - Sara

Dcera se z důvodu...

Tak to je smutny pribeh s dobrym docasnym koncem. Preji dceri, aby se ji spatne vzpominkyv budoucim zivote nijak nelimitovaly. Myslim, ze by to chtelo jeste nejakou formu psychoterapie. Dokud nemuze kolem skoly projit bez toho, aby to v ni vyvolavalo silne negativni pocity, tak to stale nema zpracovane a pri sebemensim ublizeni by se u ni opet mohly rozjet vazne psychicke problemy. Zkuste treba metodu emocni svobody EFT - lze to delat s terapeutem i samy podle nejake dobre knihy.

reagovat 29.12.2017 23:37 - sdfg

Dcera se z důvodu...

Počítám,že ji naučila určité techniky jak si nenechat šikanu líbit,bravo.

reagovat 30.12.2017 12:56 - Dětská psychiatrie

Musím ještě doplnit jednu důležitou věc. To, že se dceři podařilo vrátit do školního kolektivu mezi nové kamarády je také zásluha paní třídní učitelky v nové škole. To, že je naše dcera hospitalizovaná na psychiatrii věděla jen ona a ředitel školy. A tak to zůstalo světe div se celé 4 měsíce. Dětem ve třídě řekla , že nová žačka je nemocná a dál to ani náznakem nerozebírala. Když byla dcera propuštěna z nemocnice, tak nám paní doktorka doporučila, aby se dcera ve třídě přiznala , že byla psychiatrii, že se nám to nepodaří utajit a pak to bude ještě horší. Po dohodě s paní učitelkou ( i ona se přikláněla k tomu , že by se raději ta věc měla utajit, protože předsudky v naší společnosti i mezi dětmi jsou hodně zažité) jsme ji tenkrát vyjímečně neposlechli a skutečně se nikdo nic nedozvěděl. Stalo se to před 4 lety a dva roky už nechodíme na kontroly. Tak snad to bude dobré. Bohužel trauma z té staré školy zatím přetrvává (bližší kontakt atd).

reagovat 30.12.2017 18:59 - Prof. Vladimír Vondráček

Rozdíl mezi pacienty a personálem v psychiatrické léčebně je v tom, že personál má klíče.

reagovat 31.12.2017 00:58 - Jana

pobyt na psychiatrii je o tom být izolován, ať už od ostatních připoután na lůžku nebo zákazy nebo ponížením při vyšetření . člověk si bud zvykne nebo ze sebe udělá ovci nebo se vzepře a znovu ho připoutají a dají na izolaci s plenou mezi nohama.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *