PEKARNA U ZLATE MAMY

První příspěvky v diskuzi

reagovat 8.12.2007 17:48 -

.....venovano Vinari, Amazonce, Koprive
a vsem co radi pecou nejen sladke cukrovi,
ale sladka slova a miluji zivot
i pres jeho krutosti.....
AB

reagovat 8.12.2007 22:20 - Vinaří

..Tak tady si dárečku?! :-)(milý úsměv)...tak já teda rozbaluju zlatou stužku:-)) veselý úsměv

reagovat 8.12.2007 22:27 - amazonka

já ho miluji :)) přátelský ůsměv plný radosti

reagovat 8.12.2007 22:32 - Vinaří

Tak co, přestěhujem se?...když tam u Ríši bylo tak útulno:-) nostalgický úsměv

reagovat 8.12.2007 22:34 - amazonka

to bylo a je vid..to by chtělo se zeptat víc hlav víc ví,co na to cukrářka kopřiva :) milí ůsměv

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 19.1.2017 22:44 - sam

Dodívala jsem se na pořad Paní Jílkové Máte slovo.
Taky by se o tom dalo diskutovat. O právech muslimů v naší zemi. Nijak to tam nedořešili. Jen doufám, že je ještě v naší zemi dost lidí, kteří ví kde žijí a že se nebude naše hymna v budoucnu zpívat jinak než Kde domov můj.
Jinak k té kávě.
Tyhle problémy nemusí být z kávy smajlinko. Já si dělám tak tři kávy denně, ale slabé, víc by mi ani nechutnalo.
A jdu do peřin, ráno jedu do světa a venku je už -10...:-), snad tam zítra neumrznu. Dobrou noc. :-))

reagovat 20.1.2017 08:12 - :-)

Přeji krásný mrazivý den. Muslimy mám v sobě vyřešené. Nejsem sluníčkář a tak si myslím, že mají tam v té své zemi bojovat za své děti a ne se cpát sem a tady dělat to co dělají a že je to humus.
Dnes jsem dostala meil od kamarádky kde se popisuje stáří, po přečtení celého dopisu jsem se až zastyděla jak kolikrát sedím na posteli a pláču bolestí a říkám si "proč já?" ale vždyť jsou na tom lidé o tolik hůř jak já. Myslela jsem si, že když si popláču bolestí, že se mi uleví. No musím na to jinak.
Za chvíli si vypiji svou kávu a čaj pro ženy:ú a jdu do obchodu. Mějte se zatím krásně a užívejte každou vteřinu svého žití.

reagovat 20.1.2017 16:59 - sam

Přeji krásný mrazivý den....

Někdy ty slzy tečou samy. Ale utřít a jít dál. Život se se mnou nemazlil, i když zdravotně jsem byla a jsem na tom prozatím dobře.
Je třeba bojovat. Člověk jak to vzdá a začne se litovat, může to zabalit.
A hlavně lidem neukázat, že trpím, to bylo vždy mé motto. Buďme doopravdy rádi za to, že můžeme chodit, vidět, máme ruce, nohy. A že jsme soběstační. I když člověk neví, jak to bude dál.
Ale prozatím si užívejme každou minutu žití, jak to krásně píšeš.

reagovat 20.1.2017 17:25 - z netu pro :-)

Když tě někdo srazí k zemi, tak se s úsměvem znovu zvedni. Pokud budeš plakat, uděláš tak svému nepříteli jedině radost, tak proč ho trochu nenaštvat úsměvem?

reagovat 20.1.2017 21:58 - sam

A vůbec. Jde to jinak. Na vzpomínání máme přece dost času. Když už doopravdy nebude možnost a usedneme, či ulehneme.
Přece si ještě plánujeme, co budeme dělat zítra, na jaře a dál. Nebo už nemáte žádné plány? Já mám. Na tento víkend určitě. A dál se uvidí.
Psala jsem, že se pravidelně setkáváme s bývalými kolegyňkami z práce. Některé chodí cvičit. Vím, že některé ze zdravotních důvodů nemohou. Jedna vyprávěla, jak je sama doma, že chodí s knihou na hlavě, aby měla dobré držení těla a hlavně si pořád uvědomovala, že musí mít hlavu vzhůru. Jo, takové babské sleziny jsou někdy k něčemu dobré, člověk si lecos připomene.:-)
Takže hlavu vzhůru a hezký víkend.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *