Dá se odpustit nevěra?

První příspěvky v diskuzi

reagovat 17.5.2005 13:46 - Milena

Co si myslíte,dá se odpustit nevěra? Můj manžel mě podvádí s o 2 roky mladší holkou.(ona 26,já 28 a on 32) Měla jsem podezření a dělala mu scény. On tudíž logicky utíkal k ní. Pak jsem mu to konečně dokázala, když jsem přišla za ním do práce a ona mu tam pomáhala s papíry. Naštěstí měl v sobě tolik slušnosti a nedělal ze mě blbce. Řekl, že to ukončí,ale po dvou měsících jsem zjistila, ze to pokračuje. Dušuje se, že miluje jenom mě,že si ji nikdy nevezme,ale stále to není schopný ukončit.To mě moc trápí,protože je jasný,že prostě má rád dvě ženy. Já se ale nedokážu o něj dělit. Vím,že není můj majetek, ale věrnost je pro mě důležitá. Ještě ho pořát po deseti letech miluji, ale nevím, jak dál.

reagovat 17.5.2005 18:56 - Milena

Tak co nemáte nikdo žádnou zkušenost?

reagovat 17.5.2005 19:05 - Pavla

Zkušenost s tímto naštěstí nemám,ale jak to tady pročítám témata typu e-mail=nevěra nebo mobilní tel.=nevěra, tak mám pocit, že každý vztah muže a ženy ať je ze začátku braný třeba jenom ze srandy se zvrtne do opravdové nevěry. Pro mě teda už je nevěra i intimní dopisování s druhým člověkem. A docela mě děsí v jaké to žiji společnosti. Nejsem zas taková moralistka, to zase né, ale určitý zásady ve vztahu by měly být. A když si pomyslím, že si dvá slibují lásku, úctu a věrnost dokud je smrt nerozdělí, tak by si to měli pořádně rozmyslet než to všechno zahodí.

reagovat 17.5.2005 20:06 - Lenik

Ahojky,
možná to nebude úplně k tvému problému, ale také se to týká nevěry. Nejsem si jistá, jestli bych dokázala odpustit já. Zatím jsem se s tím nesetkala a doufám, že nesetkám. Musí to hrozně bolet. Když ale můj přítel odjel na půl roku do zahraničí, jednoho dne se to stalo u mě. Podvedla jsem ho. Přišel na to po návratu, byl nešťastný, říkal, že to byla velká rána.... ale nakonec mi odpustil. A za to jsem mu neskutečně vděčná a vážím si toho gesta. Opravdu to pro mě moc znamená. Nevím, zda tě tvůj muž ještě podvádí, ale pokud už je to pryč, zkus mu odpustit. Ale jak říkám, nevím, jestli bych to sama dokázala...

reagovat 17.5.2005 20:12 - Milena

Děkuji Ti za Tvůj příspěvek. Právě nevím co mám dělat, protože ho fakt ještě miluji,ale na druhou stranu je to tak ponižující, že nevím jestli na to jsu schopná zapomenout. A jak Váš vztah funguje? Není narušený? Nevím jestli bych to partnerovi čas do času nepředhodila.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 23.10.2015 17:44 - Jirka

Napodobne..Stesti nepotkas 2x... :-)

reagovat 24.10.2015 07:56 - kgx

Astro;tebe doma moc nerezali,co?A pravdepodobne ani k moralce te moc nevedli... :-(
Mas nejspis Narcistni Poruchu osobnosti.Ale neboj;vekem to prejde... ;)

reagovat 24.10.2015 10:21 - H

Astro;tebe doma moc...

Já myslím, že to není moc o intelgenci. Ale jsou jedinci, co nepoužívají mozek na úkor poblázněných hormonů.A v tom se vůbec neliší od zvířat. Chci něco , to mohu. Ale mám vůli to udělat a nebo ne. Oni vůli nepoužívají, však je to dožene. Za hloupost se platí.

reagovat 24.10.2015 13:16 - kgx

Pro "H.":ano,neni to o inteligci-nic takoveho jsem ani nepsal.Bo,Porucha osobnosti neznamena primarne snizene IQ,i nadprumerne inteligentni lide mohou mit PO,trpet uzkostnymi stavy nebo schizofrenii.Pri PO je to o spatnych "zazitych vzorcich chovani",ktere primarne zpusobuji neustale navazovani a rozpady vztahu.Pricemz',jsou to casto i vzdelani lide.
(viz."Moralka a inteligence nejsou v jedinci uzce spojeny." Goleman;Emocni Inteligence)

reagovat 24.10.2015 17:13 - Táňa

Táňo, plně tě chápu a...

Ďakujem ti Radek, vážim si toho. Ako tu tak čítam, nezisťujem nič nového. Aj v mojom okolí, keď som si prežívala svoje, boli rôzne reakcie. Nie raz som počula vetu "máš čo si chcela", ale našťastie bolo aj dosť takých ktorý ma dokázali pochopiť a povzbudiť. Najmä vtedy keď poznali celý môj príbeh a nielen jeho časť. Veľkým šokom bolo napríklad zistenie že najviac ma odsudzujú tí od ktorých som čakala najväčšiu morálnu podporu. (napríklad moja mamina) Lenže ľahké je odsúdiť niečo čo sa jej osobne netýka a čo nikdy sama neprežívala.
Dnes, s odstupom času, je to už o dosť lepšie. Ľudia okolo mňa si na to zvykli a berú ma takú aká som.
Ja teda neviem čo je horšie zlo? Žiť vo vzťahu kde nič nefunguje a tváriť sa akoby nič alebo urobiť niečo bláznivé, hoc aj nad rámec morálky a prežívať aspoň malý kúsok šťastia?
Okolo nás je plno rozvedených. Veľká väčšina z nich kedysi začínali ako ľúbiace sa páriky, ktoré sa držali spolu za ruky a všade si hrkútali. Kam sa vytratila tá ich láska a prečo je dnes všetko inak? Túto otázku som si svojho času kládla aj sto krát denne..

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *