NYKTOFOBIE - STRACH ZE TMY

reagovat 24.8.2007 09:43 - Zuzka

Ahoj lidi, je tu někdo kdo má taky panickou hrůzu ze tmy a bojí se i doma?? Nebo jsem jen já takový magor?? :-(

reagovat 24.8.2007 22:23 - Zuzka

No asi jsem fakt sama blázen, když sem nikdo nepíše :-)

reagovat 24.8.2007 23:01 - Jana v Býku

Bojím se tmy ale ty temné,kdy ani kousek měsíce není vidět,já jsem doma sama a televize jede až do rána,jelikož bych se bez ní zbláznila strachem.Hlavně jsou odporné ty zvuky,jako lupnutí v telce,nebo dýchnutí dřeva.To jsem rovnou na odvezení s infarktem:-)

reagovat 25.8.2007 09:50 - Zuzka

Jani tak to já se bojím už když se začíná šeřit....Máš puštěnou televizi nebo DVD?Párkrát se mi totiž stalo,že jsem usla u filmu a vzbudily mě příšerné skřeky z TV,protože jel nějaký horor!!!No to je pak na mašlu,nevyspím se celou noc.Miulý týden nám vypli elektriku a já jak na potvoru byla sama doma...no dost hnus...Stát se mi to třeba ve vaně,tak asi ječím jak na lesy...Kolik je Ti let? Mě 27...myslela jsem,že to s věkem přejde,ale je to na pytel...fůrt nic.

reagovat 25.8.2007 12:21 - Jana v Býku

Zuzko tak to je teda fakt s tím hororem,já hledám kde dávají kraviny abych se nevzbudila výkřiky z hororu,ale stávalo se mi to.Věkem se to nezlepší,je mi 44:-) a jsem na tom stejně ne-li hůř.Kdysi když jsem ještě mohla alkohol,když celá rodina někde byla tak jsem si večer dala červené víno v hojné míře,ale ne zase moc abych usnula a probudila se až ráno.Kdyby ho bylo moc tak se vzbudím v noci a budu na prášky:-)

reagovat 2.8.2010 09:21 - zoja

ahojte všetci nyktofobiaci.aj ja sa bojim tmy a už od malička.niekedy mam problem aj zhasnut svetlo telku tiež.graduje to ešte vtedy ked si kuknem nejaky horor a potom to lutujem.tiez vnimam tie blbe zvuky ako kvapkanie vodovodu alebo pukanie skrin a to vrznutie v telke 15 min po vypnuti fuj.niekedy sa dokonca spotim.neviem cim to je ale niekedy sa nebojim všetko vypnut zavriem oci a do minuty spim.pomaha ked myslim na niečo pekne ale intenzivne alebo na niekoho o kom viem že ma ma rad niekto blizki a spim.sladke sny všetkym....

reagovat 19.8.2010 21:18 - Zdenka

U mě to přijde vždycky když se začíná stmívat a jsem sama doma. Přepadne mě takovej divnej hodně nepříjemnej pocit, že se stmívá a jsem doma sama a musim okamžitě vypadnout ven. Kdybych zůstala doma, tak bych se asi zbláznila. Nebojim se ani tak tý tmy jako tý samoty, ale je to vždycky večer. Nikdy dřív mi nevadilo byt doma sama možná spíš naopak, ale poslední 2 měsíce je to pokaždý. Naši jezdí na víkendy pryč a já bývám doma sama. Když usnu a ráno se probudim, tak pak nechápu čeho jsem se vlastně bála. Nevím co s tím mam dělat a jestli se vůbec něco dělat dá. Mamce to řikat nechci a jezdit s nima protože by mě tu už nikdy samotnou nenechala. Bude mi teprve 18 a doufám že to přejde, i když píšete že nepřejde.

reagovat 1.9.2010 23:27 - Luca

Ani jsem nevěděla,že to má odborný název =o/
Ale u mě je to to samé. Jak se stmívá, znervozním. Nikdy jsem ve tmě nebyla úplně klidná,ale občas to bylo i zábavné. Čím jsem starší, tím se bavím méně. Recept na uklidněnou nemám, každou noc je to jiné- jednou naprosto v pohodě, jednou naprosto příšerné. Ale co mě dorazilo bylo, když jsem si nechala rozsvícenou lampičku a uprostřed noci vypli proud!!!! Myslela jsem, že umřu! Nesvítily ani lampy před barákem. Před infarktem mě zachránil snad jen pud sebezáchovy,ale to už teda nikdy!
Je to asi kravina,ale už mě i napadlo, jestli to nemůže být předtucha....je to už velký psycho,ale rozumný vysvětlení nemám.....

reagovat 2.9.2010 12:47 - rick

coze?? 27 let a bojis se tmy tak to uz je na pozvanku k psychologovi aby ti pomohl nebo neco.
tmy jsme se bali jako deti okolo 7 let a ta podstata toho ze se deti ve tme boji (tmy samotne se neboji nikdo to nevim co znamena) je vlastne z filmu z televize.

reagovat 2.9.2010 21:25 - Jíra

Luco, předtucha snad ne...schválně sleduj, co se přihodí mimořádného a uvidíš, že nic. Na to lidé většinou rychle zapomínají, že padesátkrát se nestalo nic a jednou čistě náááhodou něco, hned to dají do souvislosti a vypráví se o tom.

Ricku, neposmívej se tomu, je to silný vjem a těžko se to rozumem zvládá. Stačí to stmívání a (jinak běžné) tmavé věci v místnosti, pak ti připadne jako by se ten pověšený kabát malinko pohnul, slabý podivný zvuk...a už to jede, napnuté smysly podlehnou klamu. Někdy pomáhá přítomnost zvířátka (jednak nejste sami, jednak kdyby se opravdu něco dělo, většinou reagují dříve než lidé). Jak už se tady psalo, záleží hodně na prostředí - někde by mě ani nenapadlo se bát, a třeba na naší chatě se dosud necítím dobře; jako by tam něco bylo - syn tam slyšet kroky (zvuk jako manšestrových kalhot při chůzi), za mnou se samovolně zaklapl háček branky za zahradou, který normálně musíte nejdřív zvednout zevnitř prstem. Ale to všechno bylo ve dne, takže to sem vlastně nepatří, promiňte...