Emoční upíři vysávají energii a sílu
Nic jim neposkytnou a neuznávají pravidlo zdravé rovnováhy mezi tím, co si člověk od druhého bere a co mu za to dává výměnou, píše italský deník La Repubblica.
K hlavním signálům toho, že jsme propadli vztahu s emočním upírem, je psychická a fyzická únava, pocit, že jsme zbaveni veškeré energie. "Při své práci jsem se setkala s podnikavými, ochotnými a ušlechtilými lidmi, kteří však pozvolna ztráceli svou životní sílu, propadali velké únavě a morálnímu a fyzickému vyčerpání. To vše se projevovalo negativně na jejich zdraví a vedlo to dokonce k depresím. Ukázalo se, že tento emoční stav je vyvolán jejich kontakty s osobami, které vstřebávaly jejich energii," uvádí francouzská psycholožka Stéphane Clergetová, která se tímto problémem dlouhodobě zabývá a napsala knihu s názvem Jak se bránit emotivním upírům. "Nazvala jsem tyto osoby psychickými upíry, protože mají společné body s upíry z pověstí," dodává.
Kromě vzácných případů, kdy se vztah může stát patologickým, můžeme říci, že dynamika emočního vampýrismu je způsob vztahu, který nemusí nezbytně být psychickou patologií. "Upír navazuje vztah s ostatními vždy na základě toho, aby z něho měl užitek a výhody," zdůrazňuje Anna Maria Gianniniová, profesorka všeobecné psychologie na univerzitě La Sapienza. Může jít o přítelkyni, která do nás hučí hodinu v telefonu a dožaduje se neustále naší pozornosti, ale nikdy nemá čas pro nás, o rodiče, který nás obviňuje, že se dost nesnažíme, o partnera, který doma nic nedělá a mluví jen o svých problémech. "V těchto případech nejde o perverzní narcisisty, protože emoční upíři se na rozdíl od narcisistů neradují z naší indispozice, ale naopak si přejí, abychom byli ve formě a oni tak mohli lépe vysávat naši energii," říká Gianniniová.
Jedna rada, jak čelit co nejlépe vztahu s emočním upírem, je přijmout obrannou strategii. "Nenechte se od nich hypnotizovat: musíte pochopit, že trpělivost má své meze, musíte posílit vlastní bezpečnost a sebeúctu. Musíte se také naučit říkat ne, vyžadovat respekt a chránit se pocitu viny, strachu nebo přílišného soucitu. Někdy je také třeba dát si pauzu a v případě nezbytnosti přerušit vztah," radí Clergetová. "Je pěkné dávat jiným, ale je třeba to činit rozumně. Tak jako v letadle ve stavu ohrožení. Nejprve si vezmete kyslíkovou masku vy, pak teprve ji nasadíte sousedovi," dodává.
Počátky emočního vampýrismu spadají do doby, kdy jsme kojenci a kdy se dožadujeme pozornosti. "Později se však musíme postupně učit vyváženým způsobem poskytovat pozornost a vyžadovat ji. V těžkých chvílích je normální, že vyhledáváme pomoc druhých. Když se však takové chování stává každodenní praxí, je třeba najít znovu psychickou samostatnost, často s pomocí odborníka," říká Clergetová.
Mezi hlavní motivy, proč se osoba i v dospělosti stává emočním upírem, je nízká sebeúcta. Mnoho závisí na modelech chování z prvních let života, které značně předurčují osobnost. "Emočními upíry se stáváme ze dvou zcela protikladných důvodů: protože jsme se v dětství cítili těžce opomíjeni, anebo naopak že jsme byli od malička zvyklí mít všechno a v dospělosti v tom pak pokračujeme ve vztahu k přátelům, partnerům a kolegům," uzavírá Gianniniová.
Zdroj: ČTK/La Repubblica
- Odpovědět
Pošli odkaz