moje mama x moje váha

První příspěvky v diskuzi

reagovat 21.9.2008 15:16 - andrea

ahoj

chci se podělit o svůj problém .svojí váhu řeším asi od 16 nikdy jsem nebyla nějak tlusta spis hubena ale v pubertě jsem trochu přibrala.zacal jsem drzet diety a jeden cas mela anorexii.ted mam asi nejvic co jsem kdy mela -63kg ale nejak zvlast mi to uz nevadi .problem je v me matce stale má ironicke poznamky na moji chut k jidlu nebo postavu kazdy den mi neustale pripomina ze jsem tlusta!uz me to rozciluje!rika mi treba ze to je hrozny ze tolik jako ja mela po porodu ale ne ve dvaceti ze ve dvaceti ma byt holka jako proutek.sama hubena neni a kdyz ji reknu at me necha ze mi to tak vyhovuje tak rekne at se hned neurazim ze se mam spis zamyslet co s tim problemem delat-jsem snad blazne?protoze mne to jako problem neprijde...

reagovat 22.9.2008 11:55 - Victoria

Andreo, záleží také na tom, kolik měříš, o tom se nezmiňuješ. Ale pokud nevážíš tolik, aby to ohrožovalo tvoje zdraví, hlavní je, že jsi takhle spokojená. Nedávno jsem četla zajímavý a podle mě i pravdivý názor: že i baculka může sbalit atraktivního chlapa, pokud si věří a vyzařuje, že je tím nejlepším, co chlap může mít. Samozřejmě nejde jen o chlapy, ale hlavně o to, abychom se samy cítily dobře. Tvoji matku moc nechápu, vzhledem k tomu, že jsi prodělala anorexii, měla by být ráda, že jsi zdravá a přestala jsi přehnaně řešit svoji postavu, a ne do tebe takhle rýt. Já sama měřím 153 cm a přibrala jsem na 63,5 kg, BMI mám přes 27, což je prý hezká plnoštíhlost, ale příbuzní do mě taky šijí, že jsem tlustá. Nemyslím si, že bych byla obézní, ale nadváhu mám a ráda bych aspoň trochu shodila. Bude mi 28, ve dvaceti jsem vážila 45 - 48 kg, dost jsem tehdy cvičila, ale pak mě cvičení přestalo bavit, chutnalo mi čím dál víc a váha šla postupně nahoru. Abych byla ještě v normě, měla bych vážit tak 54 - 58 kg, lepší by samozřejmě bylo méně, ale i tohle bych považovala docela za úspěch. Problém je, že hrozně ráda jím, obzvlášť kaloricky bohatá a nezdravá jídla, cvičím teď 3 - 4x týdně na orbitreku a k tomu posiluju problémové partie, ale určitě by to chtělo ubrat v jídle. Včera na návštěvě u mámy jsme to probíraly, říkala, že jím moc a že to není ani tak tím, že bych tolik jídla potřebovala, ale že jsem si na takové množství zvykla a mám roztažený žaludek, tzv. jsem rozežraná. Rozhodla jsem se tedy, že zmenším porce a výrazně omezím nezdravá jídla. Snažím se jíst tak pětkrát denně. Napadla mě ještě jedna věc: třeba nepotřebuješ zhubnout, ale jen zpevnit svaly. Ale jestli jsi se sebou spokojená, tak se na negativní poznámky mámy vykašli (chápu, není to tak jednoduché) a buď ráda, že jsi zdravá a spokojená.

reagovat 22.9.2008 13:18 - M.

Čau holky, podobnej zážitek, akorát ne doma le v práci:) Mám cca 62 kg na 173, příjde mi to v pohodě. Jídlo miluju, snažim se jíst zdravě i když občas samozřejmě zhřešim a svojí váhou jsem se nikdy nijak zvlášť nezabývala... až dokud jsem nezačala pracovat v jedný kanceláři se třema hodně hubenejma holkama. Šla jsem na oběd, pak jsem si za 2 hodiny koupila čokoládovou tyčinku a ony nechápaly...Všechny měly asi 50 kilo a malýho vzrůstu nebyly ani náhodou. Každopádně tahle trojička mi během pár týdnů způsobila svejma poznámkama docela slušnej komplex. Naštěstí jsem po pár měsících přešla úplně do jiný firmy, takže už je to zase v klídku. Chápu, že každej holt máme jiný měřítka ale já bych si nikdy nedovolila řešit něčí váhu nebo apetit, tím spíš váhu někoho kdo nejí nijak extrémně a hmotnost má naprosto adekvátní výšce. Mějte se:)

reagovat 22.9.2008 13:35 - kacka

Nechtela bych bejt tlusta..............,ale nikdy bych to nikomu nedala najevo je to kazdyho vec

ja jsem jedna z tech vecne hladovejch trubek:-))),ale mych 48kilo bych nemenila,merim 168

reagovat 22.9.2008 18:26 - Lenka

Andreo, tvoje mamka je ideální ukázka spouštěče anorexie u mladých holek. Přesně takhle to čtu pokáždé v příběhu o anorexii.

Zálěží na tvé výšce, konstituci a spokojenosti sama se sebou. I kdybys byla malinká, tak se 62 kg nebudeš tlustá, maximálně hezky oplácaná. Já mám 170 cm a 60 kg a připadám si tak akorát, klidně bych ještě přibrala.

Ty zníš, jako že jsi se svou váhou spokojená a to je základ. Důležité mi taky přijde jíst zdravě, to co mi chutná, nepřejídat se, ale když mám chuť si na noc dát zákusek, tak si ho klidně dám. Tím, že se člověk nepřežírá a má správnou skladbu jídla (a samozřejmě pohyb), tak si to tělo reguluje na jemu příjemnou a ideální váhu. Mě se povedlo ustálit se na ideálu díky pravidelným půstům jednou týdně a na nepřejídání. Pozoruju, kdy mám na něco chuť, kdy mám hlad a kdy mám už dost. Taky je fajn nesoustředit se na jídlo (pouze na jeho vychutnávání), ale mít dostatel jiných zájmů.

Nevím kolik ti je a nakolik můžeš vůči mamce zakročit. Třeba by stačilo jí rázně říct, že jsi spokojená, že nemáš chuť kvůli ní znovu spadnout do anorexie a že už nechceš slyšet žádné poznámky na svou váhu.

Pokud tohle řešení ne, tak mě napadá zeptat se u obvodní lékařky na psychologa, říct mu o tomhle a poprosit mamku, jestli by za ním nezašla. On by jí už snad měl důrazně vysvětlit, jak nevhodné jsou její poznámky.

Hodně štěstí.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 7.9.2009 14:13 - Marie

Dávám Luce za pravdu.Napsala to rozumně.Opravdu nezáleží na tom,kolik kdo váží,ale jaký vlastně je.Mnoho otylých lidí je veselých,je s nimi sranda. A naopak,hubení jsou nervozní,protivní atd.Já měřím 172cm mám 72kg,mám čtyři děti,manžela a jsem spokojená.

reagovat 2.12.2013 22:37 - Darla

mně taky máma říká, jak jsem tlustá při mých 60 kg na 173 cm a jsem z toho zoufalá, neustále mě shazuje a říká, že jsem špekatá, přitom kdekdo jinej v mym okolí tvrdí opak - snad jen kromě mámy a taky ségry (54kg/181cm) a babičky ;( který mě pořád ponižujou, jak jsem tlustá

reagovat 2.12.2013 23:19 - .

mně taky máma říká, jak...

Pošli je do prdele rejpaly rejpavý, to si říkaj rodina? Že vdycky rodina musí mít nejvíc blbých keců, kdežto cizí lidi jsou v pohodě.

reagovat 2.7.2014 16:43 - Biba

Takže: mám tlustou mámu. Co si pamatuji, od školky to bylo samé: dej si míň, abys nebyla jako já! Babičko, nedávej ji šlehačku, bude jako já! Na svačinu ti dám jenom jablíčko, abys nebyla jako já! Dnes, ve 40 letech si prohlížím fotky z mládí: štíhlá holka, snad nejhezčí ze třídy. Připadala jsem si tlustá a ošklivá. Současné fotky: tlustá, s nadváhou 30 kg! Se sklony k přejídání a obžerství. Proč? Jak jsem se dočetla v moudrých knihách - od mala do mně fixovali, že budu jako máma, tlustá, tak tlustá jsem. A nevím z toho ven. Ale jedno vím jistě: moje děti nikdy nekritizuji jak vypadají, snažila jsem se je chránit před babičkou (moji mámou) a řečmi jako: jsi hezký kluk, neboj, trochu vyrosteš a budeš vypadat skvěle (prostě vždy hodnotila postavu, vždy - vzhledem k svojí nadváze ji viděla jako možnou hrozbu u každého). PS: mám krásné, zdravé děti. Chyba často není v nás, ale v rodičích, nebo okolí, co tu "chybu" do nás vložili. Ale nevím co s tím.

reagovat 3.7.2014 08:01 - raw-rabbit

Takže: mám tlustou mámu....

Na druhou stranu rodiče jsou od toho, aby své děti vedli, směrovali, usměrňovali. Mazat někomu med kolem pusy a chlácholit ho tím, že z toho jednou vyroste, je na houby. Dítě, který nezíská zdravý stravovací návyky včas, pak s tím většinou mívá problémy i v dospělosti.
A vůbec - trochu kritiky nikomu neuškodí. Jasně, že nic se nemá přehánět, ale to platí i o nedostatku kritiky.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *