mediastinoskopie

První příspěvky v diskuzi

reagovat 28.7.2002 13:19 - Jirina

Mam jit na mediastinoskopii. predpokladam, ze je to nejake endoskopicke vysetreni v narkoze. Nemate s tim nekdo zkusenosti?

reagovat 29.7.2002 13:18 - Dana

Nějaké vyšetření v narkoze????Proč se nezeptáš lékařů??Jsi jejich pacient, jejich klient, oni Tě mají o všem informovat,o všem poučit a vysvětlit rizika...Nemá to být tak, že pacient jen mlčí a pak se ptá na netu...Jak potom máme my pacienti získat před lékaři alespon trochu respekt a nemáme vypadat jako blbci, kterým se stejně nemusí nic vysvětlovat???

reagovat 30.7.2002 14:18 - Jirina Spurna

Uprimne receno, muj hematolog to bere zavesem, a to uz jsem hematologa trikrat menila, tenhle je posledni s kterym se vzajemne snasime. Muj pocit je, ze se boji strachu svych pacientu, proto s nim nemohu otevrene mluvit o svem stavu, koneckoncu je to tak mozna lepsi, vetsinu veci si stejne najdu v literature, aniz bych mu nahanela hruzu. Ja se svou nemoci psychicke problemy nemam, kdo je ma je okoli vcetne doktoru, vsichni delaji, jako bych prodelavala neco jako sennou rymu a ne lymfom.
A komplikace mediastinoskopie jsem si uz stejne nasla v literature, je to krvaceni, pneumotorax a ochrnuti n. recurents (to uz stejne mam). Zajimalo me spis jestli to uz nekdo prodelal a ma s toho osobni prozitky.

reagovat 1.8.2002 12:44 - Jirina Spurna

Rada bych jeste rozvedla poznamku o nekvalitni komunikaci mezi pacienty a lekari. Uz jsem nemocna 8 let a prisla jsem na to, ze jediny zpusob, jak se neco dozvedet, je pokud mozno se neptat. Lituji, ale lekari nikoho z nas neberou jako sobe rovne i kdybychom se staveli na hlavu. Je tedy nutne vychazet z pravidel komunikace na ktera jsou pripraveni. Protoze plati rovnice: zvedavy pacient=ustraseny pacient, ustraseny pacienť=nekdo komu je treba vse zatajovat, jedina cesta jak se neco dozvedet, je nechat je mluvit a neptat se a pak si vse najit v literature. Doporucuji Kompendium klasicke mediciny + literaturu z dotycneho oboru. Vetsina lekaru do Kompendia ani nestrcila nos, takze hovorit s nimi o tom nema cenu, nebudou nicemu z toho co reknete verit. Rada bych se s nimi domluvila nejakou mene slozitou cestou, ale neni to mozne. Moje chyba to neni, kdyz jsem onemocnela, prvni, co jsem kazdemu oznamila bylo, ze jsem vystudovala podobny obor. Pak uz nebylo mozne z nich vytahnout zakladni informace ani heverem. Takze delam blbou a funguje to. Podotykam, ze za psychickou nepripravenost lekaru nemohu, ale musim se ji prispusobit.

reagovat 1.8.2002 13:41 - Doktorka

Vim, ze u nas je opravdu casto problem v komunikaci mezi lekari a pacienty. Chtela bych zde uvest, jak toto resi napriklad v Nemecku. Kdyz jde pacient na jakekoliv vysetreni nebo zakrok, dostane od lekare podrobny informacni letak, kde je metoda popsana vcetne moznych rizik a komplikaci. Kdyz si ji pacient v klidu precte, prijde za nim lekar a zepta se ho, cemu nerozumel - to pak s nim probere. Proste mu zodpovi vsechny jeho otazky. Pacient pak podepise papir, ze byl o zakroku informovan a ze s nim souhlasi.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 29.7.2002 13:18 - Dana

Nějaké vyšetření v narkoze????Proč se nezeptáš lékařů??Jsi jejich pacient, jejich klient, oni Tě mají o všem informovat,o všem poučit a vysvětlit rizika...Nemá to být tak, že pacient jen mlčí a pak se ptá na netu...Jak potom máme my pacienti získat před lékaři alespon trochu respekt a nemáme vypadat jako blbci, kterým se stejně nemusí nic vysvětlovat???

reagovat 30.7.2002 14:18 - Jirina Spurna

Uprimne receno, muj hematolog to bere zavesem, a to uz jsem hematologa trikrat menila, tenhle je posledni s kterym se vzajemne snasime. Muj pocit je, ze se boji strachu svych pacientu, proto s nim nemohu otevrene mluvit o svem stavu, koneckoncu je to tak mozna lepsi, vetsinu veci si stejne najdu v literature, aniz bych mu nahanela hruzu. Ja se svou nemoci psychicke problemy nemam, kdo je ma je okoli vcetne doktoru, vsichni delaji, jako bych prodelavala neco jako sennou rymu a ne lymfom.
A komplikace mediastinoskopie jsem si uz stejne nasla v literature, je to krvaceni, pneumotorax a ochrnuti n. recurents (to uz stejne mam). Zajimalo me spis jestli to uz nekdo prodelal a ma s toho osobni prozitky.

reagovat 1.8.2002 12:44 - Jirina Spurna

Rada bych jeste rozvedla poznamku o nekvalitni komunikaci mezi pacienty a lekari. Uz jsem nemocna 8 let a prisla jsem na to, ze jediny zpusob, jak se neco dozvedet, je pokud mozno se neptat. Lituji, ale lekari nikoho z nas neberou jako sobe rovne i kdybychom se staveli na hlavu. Je tedy nutne vychazet z pravidel komunikace na ktera jsou pripraveni. Protoze plati rovnice: zvedavy pacient=ustraseny pacient, ustraseny pacienť=nekdo komu je treba vse zatajovat, jedina cesta jak se neco dozvedet, je nechat je mluvit a neptat se a pak si vse najit v literature. Doporucuji Kompendium klasicke mediciny + literaturu z dotycneho oboru. Vetsina lekaru do Kompendia ani nestrcila nos, takze hovorit s nimi o tom nema cenu, nebudou nicemu z toho co reknete verit. Rada bych se s nimi domluvila nejakou mene slozitou cestou, ale neni to mozne. Moje chyba to neni, kdyz jsem onemocnela, prvni, co jsem kazdemu oznamila bylo, ze jsem vystudovala podobny obor. Pak uz nebylo mozne z nich vytahnout zakladni informace ani heverem. Takze delam blbou a funguje to. Podotykam, ze za psychickou nepripravenost lekaru nemohu, ale musim se ji prispusobit.

reagovat 1.8.2002 13:41 - Doktorka

Vim, ze u nas je opravdu casto problem v komunikaci mezi lekari a pacienty. Chtela bych zde uvest, jak toto resi napriklad v Nemecku. Kdyz jde pacient na jakekoliv vysetreni nebo zakrok, dostane od lekare podrobny informacni letak, kde je metoda popsana vcetne moznych rizik a komplikaci. Kdyz si ji pacient v klidu precte, prijde za nim lekar a zepta se ho, cemu nerozumel - to pak s nim probere. Proste mu zodpovi vsechny jeho otazky. Pacient pak podepise papir, ze byl o zakroku informovan a ze s nim souhlasi.

reagovat 2.8.2002 12:15 - Jirina

Bylo by opravdu skvele, kdyby to tak fungovalo i u nas, jaksi podivna hra, kterou jsem nucena s lekari hrat, je znacne unavna. Snazila jsem se jim z pocatku vysvetlit, za jsem schopna se se svou nemoci vyrovnat, ale za chci byt brana jako clovek s plnym pravem na vsechny informace tykajici se meho stavu. vysledkem meho usili bylo naproste selhani komunikace. Takze ted se uz nesnazim a to co potrebuji si najdu v literature. mylsim si, ze lekari by se meli vyrovnat s faktem vlasni smrtelnosti, neni na tom nic tezkeho proste akceptovat zakladni prirodni zakon.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *