manžel otrávený v zaměstnání

První příspěvky v diskuzi

reagovat 12.12.2008 14:07 - Nela

Dobrý den všem,

jistě v podobné situaci, v jaké jsem já sama je více žen.

Jsem vdaná dvacet let a mám dvě děti a čtyřicítku na krku. To už člověk občas něco bilancuje, ale zároveň je chuti do života pořád dost a spousta práce a starostí přede mnou. Zaměstnání, dospívající děti. Nejvíc starostí mi dělá manžel. Už je tak nějak dáno, že žena, s výjimkou karierních typů, je prací pohlcena většinou míň než muž, čímž nemyslím, že by pracovala míň nebo hůř - ale v jejím životě je spousta dalších povinností - domácnost, rodina. Muž, který přijde z práce, má svobodnější volbu než žena, zda jí pomůže doma nebo půjde pěstovat svůj koníček. Nic proti tomu.Můj muž má časově velice náročného koníčka a mně to nevadí, přeju mu to, už jen proto, jak moc je vytížený v práci. Doma se tím pádem vyskytuje minimálně. I s tím jsem smířená.

Občas zažil problémy v zaměstnání asi každý z nás, nevyhnuly se ani mně. Ovšem mně víc trápí starosti manžela než vlastní.

Než před rokem vyměnil práci po patnácti letech u jednoho zaměstnavatele, žili jsme poněkud jinak. Víc jsme si povídali, chodili do společnosti, zasportovat si - byl pohodový ( byť náladový - je typický Rak - rodinný typ, spíš uzavřený a náladový ). Ale prostě jsme manželství lepší a pevnější než mnohá z těch, která vidím kolem sebe.

Nová práce přinesla problém. Manžel ji zvládá a vzhledem k tomu, že po odchodu jednoho kolegy do důchodu nevzali náhradu, pracuje od dubna za dva a jelikož nesnáší resty či ledabyle odvedenou práci, pracuje cca od šesti ráno do sedmi večer. Jeho platové ohodnocení neodpovídá jeho pracovnímu nasazení, době strávené v práci a ani před svátky se nedočkal ohodnocení v podobě koruny navíc. Pochopitelně, že se svým nadřízeným o problému mluvil - bez efektu. Jedná se o majitele prosperující firmy, který je přesvědčen, že své lidi platí dost a chce z nich dostat maximum - na úkor jejich soukromí a osobního života. Na začátku roku mu začali lidé utíkat. Tak masově, že to ohrožovalo samotnou existenci firmy. S pomocí muže je přesvědčil a firma se udržela. Dnes je situace jiná a pro řadu jeho zaměstnanců bezvýchodná. Trh práce se mění, volných pracovních míst ubývá i v dělnických profesích a lidé kam utíkat nemají. Pracují v oné firmě hodně, jsou placeni málo - a drží s prominutím hubu a krok. Muž je ve vedoucí funkci a řekl mi, že dlouho tento zápřah nevydrží. Znovu po letech ho zlobí zhojené žaludeční vředy. Vím, že neplácá do větru, není ani trochu hypochondr, je k sobě naopak tvrdý a nikdy si nestěžuje, když je mu zle, zalézá do ústraní. Takže mám starost a zároveň mně trápí náš současný způsob života. Během týdne se vidíme u pozdnější večeře, po které pomalu usíná a o víkendu se věnuje sportu, což mu nezazlívám, protože vyčistit hlavu si někde musí. K tomu všemu - je otrávený. Moc. Nikdy takový nebýval. . jistě má důvody. Oba víme, že pokud nebude mít brzy možnost snížit tempo a konečně motivaci ke své práci, bude muset začít hledat jinou, nebude jiné východisko. Náš region ovšem na pracovní nabídky bohatý není a příští rok přinese, jak všichni víme, krizi.

Mně trápí a bolí i jiná věc. Za poslední rok jsem se uzavřela do sebe. Vyhledávám méně svoje známé, kterých máme dost, víc se izoluju - protože to dělá i můj utahaný mužský. Jeho nadřízený sedí ve firmě , která mu patří a velmi vynáší o víkendech a začíná mít tendence si tam manžela volat i v sobotu- asi aby měl splečnost. Manželčina mu nevyhovuje. Mrzí mně, že ten můj chlap celkem vitální a pohodový ( až trochu flegmatik ) se tolik mění. Nevnímá mně, nemá potřebu komunikovat, nemluví, ztrácí šťávu a všechno, co se mi na něm líbilo . Respektuju to, starám se po práci o chod domácnosti a domu - a komunikaci začínám vzdávat. Ráda bych manželovi pomohla, ale nevím jak. Moc bych mu přála, aby našel lepší práci, ohodnocenou přiměřeně a takovou, kde by se nemusel po celý týden vzdát soukromého života.

Představuji si dokonce, že naše dospívající děti se osamostatní a já budu v domě čekat na partnera, který přijde vyšťavený, otrávený, bez chuti se mnou promluvit. Bude mi chybět komunikace nejen o dětech, běžných provozních vecech, plánech na víkend, ale i o filmech, knížkách ? Bude mi chybět společenský život, který ustal ? Výlety ? Nevím. Cítím se prázdná a rezignovaná. Manžel a já se od sebe vzdalujeme. Vím, že viníkem je pouze jeho práce. Víme to oba. Dopadá to i na děti, které by občas potřebovaly víc otcovské autority, otce už suplovat nezvládám.

Říká se - samota je zlá. Ve dvou se to lépe táhne. Ale já o přítomnosti muže po večerech vím jen tím způsobem, že vím, že je v domě a to je dost málo. Po zbytek života bych tak žít nechtěla. Zbývá mi doufat v lepší zítřky ?.... NELA'

reagovat 15.12.2008 10:26 - Nela

jen to doplním - synovi je 12 let a dceři 17 let a už mají dost svých zájmů - přesto si myslím, že společné akce s tátou by uvítaly.

Myslíte si, že je lepší mít relativní dostatek peněz s minimem času, jak je užít nebo za cenu toho, že vydělám méně se věnovat koníčkům a nevracet se z práce večer ? Já si teď vydělám v posledních třech letech daleko víc než v předchozím zaměstnání, hlavně díky tomu, že jsem se naučila anglicky. Ale na koníčky už čas nemám. A vzpomínám na doby, kdy ten čas byl ...'

reagovat 15.12.2008 10:40 - Karel

Nevidím to zase až tak dramaticky. Jsme v podobném věku a také jsme něco podobného zažily. Za prvé je dobré si uvědomit, jak jste na to s penězi. Také jsem dost vydělával tak do čtyřiceti let, pak mi došlo , že peníze nejsou všechno. Změnil jsem zaměstnání, peněz mám méně ale více času na sebe i rodinu a je to znát. Druhá věc : Netlač na manžela. Pokud je situace taková jak píšeš, tak se dříve nebo později rozhodne pro nějaké řešení. Chlap potřebuje více času.'

reagovat 15.12.2008 11:17 - Karle

děkuji za příspěvek. Jsem ráda za Tvůj názor už jen proto, že ho napsal člověk, který podobnou situaci zažil.

Na manžela určitě tlačit nebudu, to by bylo to nejhorší, co bych v dané situaci mohla udělat. Je pod tlakem, ve stresu v práci, uhoněný a doma už potřebuje se vší vážností klid, aby měl šanci vůbec dočerpat síly a nesložit se z toho. Snažím se dělat pohodu, jak jen mi to jde.

Moc bych mu přála možnost mezi svátky dovybrat dovolenou, které má ještě dost - měl by totiž dva týdny volna a šanci si odpočinout. Jen mám strach, aby ho majitel firmy zas neodvolal do práce- on tam mezi svátky bude. Uvidíme. Vím, že další rozhodování a řešení je na něm, podpořím ho, jen bych si ze srdce přála, aby přestal žít v takovém pracovním drilu kvůli rodině a hlavně němu samotnému a jeho zdraví a byl zas v pohodě jako dříve ... a my žili jako dříve. Za podporu dík. A měj se hezky - myslím, žes tehdy zvolil správné rozhodnutí. Nela.'

reagovat 15.12.2008 12:02 - Bee

Nelo, nejlepší řešení toho problému je ti myslím jasné - změnit práci. Tvůj manžel provokuje zdravotní problémy - pokud bude žít takto delší dobu, zanechá to určitě následek na jeho zdraví a ten se nemusí projevit hned. Zanechá to následek na vašem vztahu, zanechá to následky na vašich dětech - nebude si manžel za 10 let vyčítat, že promarnil roky dětství svých dětí, které už se mu nikdy nevrátí?

Zdá se, že to je složitější - ale není, je to jednoduché. Moje profese mě také manipuluje, abych pracovala víc a víc. Dřív jsem tomu nedokázala udělat přítrž, po vážné nemoci se mi úplně převrátil řebříček hodnot - najednou to bylo jednoduché. Řekla jsem dost, jsem člověk, ne robot a pracuju proto, abych žila, nežiju proto abych pracovala.

Bude to znít na první pohled hnusně, ale přála bych Tvému manželovi zdravotní problémy, které by mu otevřely oči a mnohé možná zachránily.

On si zahrává se zdravím, ztrácí váš vztah (i když to možná ještě nevidíte) a ztrácí dětství vašich dětí. A to jsou hodnoty, které by měl stavět vysoko nad práci.

Zkus s ním promluvit, ne tlačit, ale ne pasivně čekat. Pokud to bude bez odezvy, tak jediné, co manžela může záchranit, budou asi už jen zdravotní problémy.'

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 15.12.2008 12:17 - ahoj Bee

i Tobě díky za názor. Tady musím napsat, že muž začal hledat jinde. U nás na Severní Moravě není v současné době mnoho pracovních příležitostí a co přinese příští rok - kdoví, ale oživení trhu práce to jistě nebude.

Takže si uvědomil, že je to špatně - teď jde o to, aby se podařilo najít a pro mně doufat, že když se podaří, on pak necouvne s tím, že peníze předřadí zdraví. Koneckonců za práci 12 hodin denně, někdy pak třeba i do devíti večer dostatečně ohodnocený není v žádném případě, nemá propláceny přesčasy. Jak jsem psala, pracuje za dva, na dvou postech a majitel firmy hřeší na situaci, kdy lidé nemají moc kam jít a byť nespokojení, zůstávají ... vím, že v soukromých firmách prostě vládne tvrdý kapitalismus, ale tady je to extrém, tady už jde o zneužívání lidí, ignoraci jejich sil, práva na soukromý život, zdraví ... začínají odcházet, ovšem to, co hrozilo koncem loňského roku, kdy to vypadalo, že odejdou všichni a firma skončí, to už dnes vzhledem k změněným podmínkám neplatí ... Nela.'

reagovat 15.12.2008 12:34 - Bee

To je fajn zpráva Nelo. Dá se pochopit, že Tvůj manžel si tu práci drží kvůli tomu, že se bojí, že pak práci nesežene, ale snad nebude peníze nadřazovat zdraví, vztahu a dětem??? Nebylo by řešením přestěhovat se za prací jinam? Není to jedoduché, ale já už tak holt od jisté drsné zkušenosti přemýšlím, taky jsem se stěhovala (i když nemám rodinu, takže to asi bylo mnohem jednodušší).

Dávám si dobrý pozor na práci, kde mi nevyloučí při pohovoru stres a přesčasy a občas si říkám, proč ti lidé vůbec žijí - aby se udřeli a zemřeli s pocitem absolutně promarněného života? Mě neustále připomínají smysl života ty mé chronické zdravotní problémy, které se zhorší, když to s prací a stresem přeháním - díky bohu za ně :-)

Raději bych vzala práci za poloviční plat, uskromnila se, ale v klidu, než si ničit zdraví a život.

Přeji Tobě i Tvému manželovi, ať co nejrychleji přesedlá na práci, která nebude tolik ničit ani jeho, ani vaši rodinu. A snad si hezky užijete Vánoce a oba odpočinete :-)'

reagovat 15.12.2008 12:39 - ahoj Bee

já Ti rozumím ... jen s tím stěhováním ( už i to mně napadlo, naprosto krajní varianta ) je to velmi složité - děti studují, dostavěli jsme dům ... brát je ze školy, kde jsou zvyklé, prodej domu, shánět bydlení

- nelehká situace.



Děkuju Ti moc a přeju Ti pohodu po tento adventní čas ... Nela.'

reagovat 6.11.2010 21:02 - Zlóďa

Važte si všichni toho, že ještě práci máte. Nebude to dlouho trvat...

reagovat 7.11.2010 10:21 - Iva

Važte si všichni toho, že...

Nestraš lidi,zaměstnanci jsou vždycky potřeba a ti dobří obzvlášť.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *