Krize po 40

První příspěvky v diskuzi

reagovat 11.3.2009 07:06 - Inez

Ahoj všem, je mi něco málo přes 40 a mé životní pocity by se v poslední době daly nejlíp vyjádřit slovy písničky skupiny Chinaski - nic není jako dřív, nic není, jak bejvávalo... Sice mám (ostatně jako každý) dost problémů, ale na druhé straně i docela spokojené manželství, koníčky a pár dobrých přítelkyň. Nejsem sice žádná oslnivá krasavice, ale na ty roky to celkem ujde, nedělá mi potíže o sebe přiměřeně dbát, udělat si radost nějakým kouskem oblečení, knížkou, cédéčkem... Přesto mám pocit, že se z mého života vytratilo veškeré vzrušení, radost, takové to příjemné mrazení z očekávání věcí příštích. Svět jakoby zešedl, zploštil se, život se scvrknul na odškrtávání splněných povinností. Vím, že bych si měla říkat - díky za každé nové ráno -, ale co s tím, když mě napadá spíš - Pane Bože, tak tohle mělo být všechno?

reagovat 11.3.2009 18:38 - y

máte pocit vyhoření. jako se to stává v zaměstání pokud ale máte ráda a on vás tak by se to dalo oživit .cestu si musíte najít sama.žiju v manželství taky 30 let .a je pravdou že je vše jen na zvyku. pokud máte zdraví. budte ráda za to co máte.s vnoučaty pak přijde štěstí

reagovat 12.3.2009 08:58 - sisi

Jsem 6l.rozvedená,po 15l.manželství...bývalý si našel jinou ženu-kolegyni z práce.Po rozvodu jsem měla pár vztahů,ale nebylo to ono...Nevím proč nyní po 6l.po rozvodu ještě přemýšlím nad tím jaké to bylo v manželství a o co vše jsem přišla-jistotu,zázemí,pocit rodinného přístavu a já si připadám jak maličká ztroskotaná lod´ka uprostřed moře...

Bez smyslu života,radosti,ztratila jsem pár dlouholetých kamarádek,brali mně za silnou a především vrbu a nevydrželi to,že po rozvodu jsem se změnila..takže jsem vlastně zjistila,že to kamarádky nebyli...nevím,co to se mnou stále je...nedokážu být jako jsem bývávala-veselá,beztarostná....s chutí k životu...přišla jsem o práci a to vše těsně před čtyřicítkou...nyní je mi 43l.Nevěřila jsem nikdy na krizi středního věku,ale nyní již ano...Pokud zná někdo radu,budu za ní moc vděčná,nejlépe na můj e-mail sisi.66"seznam.cz

reagovat 12.3.2009 10:04 - Iva 46

Milé vrstevnice, prožívám též stejné věkové období, jsem vdaná letos 25 let.Nemám špatné manželství,samozřejmě jsme měli krizi,zvládla jsem to. Mám již dospělou dceru, která studuje. Žiju v Praze,pracuji v centru, denně se potýkám s problémy velkoměsta. Přidávají se i zdravotní problémy,páteř,migrény, od 37 let se léčím na lehčí deprese a úzkosti.Též o sebe dbám,udržuji si postavu,ráda se hezky obléknu. Mám spoustu kamarádek.A to je to, co mne drží nad vodou. Obyčejný pokec a smích, pomluvíme chlapy,postěžujeme si na děti,probereme starost o rodiče. Manžel má svoji práci a svoje zájmy.Ale jsme si stále blízcí,věříme si a respektujeme.Odpoutala jsem se od domácího hnízda,v týdnu nevařím,pouze o víkendu, samozřejmě všem peru žehlím. Snad už mám splněno. Moje kamarádka tvrdí, že máme nejhezčí čas. Děti dospělé,starost o vnoučata zatím ne, zdraví jakž takž, nejvíce času pro sebe.Pokud vám není dobře na duši,navštivte lékaře,lehká AD vám moc pomůžou a život uvidíte trochu jinak. Pište....

reagovat 12.3.2009 10:31 - johanka

ahoj Ivo a ostatní čtyřicátnice-holky hlavu vzhůru.Letos jsme s mužem 25 let,máme 3 dospělé děti.A právě teď mě připadá,že začínám žít,děti mě už moc nepotřebují,tak mám čas sama na sebe.Ráda se pěkně strojím a chlapi se ještě rádi za mnou otočí,mám sice zdravotní problémy,kdo je v našem věku nemá,ale když ty problémy pominou,tak se zase raduju,ze života.Mám milence,nikomu neubližujeme a je to moc pěkné.Teď mě asi odsoudíte,že.Víte,život je krátký,ale krásný.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 13.3.2009 21:23 - Masajka

Pro Fionu 44 a Ivu 46: jsem starší než vy, taky jsem si užila své, ale pro vaši útěchu, to nejhezčí pro mě začalo po 40. roce. Mějte se fajn a zase napište.

reagovat 13.3.2009 22:48 - 65

Ahoj holky.Jsem asi 17 let rozvedená, žiju sama. Syn studuje VŠ.Neříkám, že je a bylo vždy všechno jednoduché, ale jsem tak spokojená, že se mi o tom nikdy ani nesnilo. Jasně že mám běžné problémy, i nějaké zdravotní, ale to má každý. Mám fajn syna, dobré rodinné vztahy, hodně přátel, jsem spokojená. Myslím, že je důležité, aby každý člověk uměl vidět takové ty malé radosti a ty si užívat. Prostě každý den se na něco těšit. A taky mít nějaký fígl na to, jak se aspoň trošku dostat ze stresové situace. U mě funguje muzika a hlavně jízda na kole v přírodě.

reagovat 14.3.2009 07:46 - Masajka

Je hodně důležité, jak je člověk založen. My asi máme štěstí, že optimisticky. A tak když nás na chvíli něco skolí, za chvíli se seberem a jdem dál. Jsou lidé, co mají tu smůlu, že třeba ztrátu peněženky přímo odstonají. Ale s tím se asi člověk rodí a málokdo si dá práci to nějak sám od sebe změnit. Jak říkám, máme štěstí. Jo, a mně taky pomáhá hudba, zpívání a příroda. :-)

reagovat 14.3.2009 21:34 - Pro Masajku

A to kddyž má opravdu krizi, zpívám si na kole. Ovšem až jsem z dosahu civilizace.Jinak já nejsem zrovna optimistka od přírody, jsem poměrně úzkostná, ale snažím se to překonávat.

reagovat 14.3.2009 21:52 - Masajka

já to mám obráceně, jsem příliš optimistická a musím se nutit do pesisismu, abych potom "nezírala". Už se mi to stalo víckrát. Ale zpívání v dešti, zpívání ve vaně, zpívání na kole - to všechno je super!

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *