Kdy by ženy měly vyhledat psychologickou pomoc - komentáře

přejít na článek

První příspěvky v diskuzi

reagovat 8.3.2002 22:11 - jiří mašek

Na základě mých zkušeností se domnívám, že otázky, které se řeší v článku, by vyřešila spíše léčba klasickou homeopatií, neboť psychologie problém často nemůže vyřešit, nakolik pacient nemusí sám mít sílu problém řešit, často si však není ani problému vědom! Homeopatie pomáhá s tím vytáhnout problém ven a hlavně dotlačit pacienta přes kopec...pak už jede sám. Jéje, to je jízda! :-))

reagovat 21.11.2002 22:23 - doktorka

Ano, zažila jsem případ těžce depresivní nekomunitivní dívky, která si během homeopatické léčby vzpomněla na hluboce potlačené trauma, kdy jako velmi malá holčička byla znásilněna členem rodiny. Poté, co se toto trauma dostalo do jejího vědomí, začal se její stav velmi zlepšovat.

reagovat 18.8.2006 14:12 - tara

od malička moji mamu mlatil tata ve škole mne nemneli radi a kluci mne mlatili knižkama po hlave ve štrnacti jsem byla znasilnena ve 28 letech sem se vdala a manžel mne mlatil dnes mi je 30let mam strašny deprese uzkost jsem nervozni nic mne nebavi a beru lexaurin ktery mi vubec nepomaha ba naopak jsem po nem asi jeste vic nervoznejši co mam delat

reagovat 18.8.2006 14:14 - tara

od malička moji mamu mlatil tata ve škole mne nemneli radi a kluci mne mlatili knižkama po hlave ve štrnacti jsem byla znasilnena ve 28 letech sem se vdala a manžel mne mlatil dnes mi je 30let mam strašny deprese uzkost jsem nervozni nic mne nebavi a beru lexaurin ktery mi vubec nepomaha ba naopak jsem po nem asi jeste vic nervoznejši co mam delat

reagovat 21.2.2008 08:44 - Gábina

Mám dlouhodobé problémy v pracovním procesu. Nikde moc dlouho nevydržím. Vím, že je to moje vina. Šla jsem k lékařce, aby mi poradila a pomohla. Vím, že mé problémy jsou způsobeny poruchou osobnosti. Mám chuť se léčit, ale dobrých a kvalitních doktorů je velmi málo. Většinou mají zájem na tom, aby člověk dával jen peníze. Zkusila jsem i hypnózu, ale z toho jsem málem spáchala sebevraždu. Já nejsem blázen jen potřebuji pomoc.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 18.8.2006 14:14 - tara

od malička moji mamu mlatil tata ve škole mne nemneli radi a kluci mne mlatili knižkama po hlave ve štrnacti jsem byla znasilnena ve 28 letech sem se vdala a manžel mne mlatil dnes mi je 30let mam strašny deprese uzkost jsem nervozni nic mne nebavi a beru lexaurin ktery mi vubec nepomaha ba naopak jsem po nem asi jeste vic nervoznejši co mam delat

reagovat 21.2.2008 08:44 - Gábina

Mám dlouhodobé problémy v pracovním procesu. Nikde moc dlouho nevydržím. Vím, že je to moje vina. Šla jsem k lékařce, aby mi poradila a pomohla. Vím, že mé problémy jsou způsobeny poruchou osobnosti. Mám chuť se léčit, ale dobrých a kvalitních doktorů je velmi málo. Většinou mají zájem na tom, aby člověk dával jen peníze. Zkusila jsem i hypnózu, ale z toho jsem málem spáchala sebevraždu. Já nejsem blázen jen potřebuji pomoc.

reagovat 4.4.2008 01:25 - Majk

V patnácti jsem byla znásilněná a v 17.letech jsem začala žít s chlapem, který mně znásilňoval s takovou pravidelností, že jsem si na to skoro zvykla. Pak jsem ale musela od něj doslova utéct, už jsem nezvládala ten jeho teror, byl jako sociopatický upír, hnus! Možná právě proto hledám občas uklidnění v ženské náruči-jsem bisexuální-. Ale ani jeden z těch hajzlů ve mně nedokázal zlomit touhu po mužích, sic některé "věci", které jsem prožila s nimi, nesnesu od těch tzv.nevinných. Je mi 30, mám přítele, ale i milence, kterému je něco málo přes dvacet, je to takové moje sluníčko, které miluju, on mně taky, ale nemůžeme spolu být z důvodů několika, jedním z nich je vzájemná nevěra, protože on má i jiné a já taky. Navíc jsem až chorobně žárlivá a když se nějaká "sukně" mihne kolem mého Sluníčka, tak jsem nepříčetná, ale dusím to v sobě, protože jsme si věrnost neslíbili nikdy. Je hodný a roztomilý, jen to "lovení"....A tak lovím taky, je mi jedno, jestli kluky, nebo holky, kdo se chytne, ten....A přitom nechci být taková. Toužím po vztahu se Sluníčkem, chci ho jen pro sebe....

Jinak mám více potíží. Mám v hlavě hlas, který mi našeptává, dala jsem mu jméno Jack, to abych se s ním naučila žít. Někdy je tiše, ale jakmile se objeví cokoliv, co je nepřijatelné pro mně, tak mně nutí zbavit se toho jakkoliv. Zatím odolávám, ale někdy je to nadlidský výkon. Souvisí to se Sluníčkem-ty holky kolem něj vidím válet se v krvi a trpět.... Jenže, než jsem ho poznala, ten hlas už ve mně byl, objevil se před třemi lety a tehdy chtěl, ať zabíjím. Já se fakt bála, myslela jsem, že mi přeskočilo, asi jsem měla slabší attaku ze strachu CO SE TO DĚJE, ale pak zmizel. Jenže, on se zase vrátil po několika měsících a já nevím, jestli je normální, že s ním dokážu dnes už i mluvit. Někdy ho doprovází hudba, zní to jako housle a je to otravné, ale když příjde jen Jack, tak to dokážu snést. Někdy mívám pocit, že NĚCO JE JINAK a já nevím co. Jsem normální? Namlouvám si jen ten hlas? Jsou mé myšlenky "pouze" obsedantní? Já nevím....Poradí mi někdo?

reagovat 11.3.2009 17:24 - Alena

To co prožívám nyní,bych nikomu nepřála.

Provdala jsem se a máme tři syny.Každý má

jinou povahu.Druhý syn nám ubližuje tím,že

střídá práci a nikde nevydrží.Doma se pak se

mnou manžel hádá a dostávám kapky jen já,jako

kdybych za to mohla já.Když mě zemřel i otec

a ztratila jsem domov,tak jsem se z toho nemohla dostat hodně dlouho.Užívám léky na depresi,ale někdy toho je tolik,jako kdybych

ty léky vůbec neměla.Někdy nevím jak dál,

protože na mě všichni spustí,co dělám špatně.

To se mě chce většinou brečet.Nevím někdy kudy kam.

reagovat 15.3.2009 03:57 - Natalie

Ja Vam rozumim, mam take 3 syny a manzela. V muzske spolecnisti jsem se necitila ve sve kuzi, hned jsem pro ne byla hysterka, kdyz jsem se odvazila neco rict. Je dobre si popovidat s ostatnimi zenami, dostanete jiny nahled, v kazde rodine je totiz neco, a tak pochopite, ze to Vase trapeni neni konec sveta, deti delaji ruzne psi kusy, a nemusi to dopadnout vzdy spatne.

Co mne ale pripada zavazne, jsou jak pisete, kapky od manzela. Radila bych se durazne, opravdu DURAZNE ohrazovat, jinak si troufam prorokovat, ze se to bude zhorsovat. Manzel je z toho asi take nestastny a zklamany, ale NESMI si to vybijet na Vas, Kdyby to slo, tak by bylo asi fajn si promluvit a dat najevo, ze trpite oba a ze by bylo nejlepsi drzet pospolu. Urcite tak i poznate, jak na tom Vas vztah je.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *