Kamarádka mě psychicky vyčerpává

První příspěvky v diskuzi

reagovat 30.9.2004 08:07 - Kamila

Moje kamarádka má těžké psychické problémy - není schopna se osamostatnit, udržet si jakýkoli vztah (partnerský, ale i pracovní..), má velké problémy s rodiči...Všechny pořád z něčeho obviňuje (volá jim, píše výhružné dopisy, pomlouvá je..). Strašně mě to vyčrpává, ale jí už nikdo nezbyl, jsem asi jediná, která jí ještě "snese" a ona se hrozně trápí. Nedávno mi řekla, že myslí na sebevraždu, hrozně mě to vyděsilo, mám o ní strach, ale zároveň strach z ní! Myslím, že je hodně nevyzpytatelná a když jí něco naštve, tak se vůbec neovládá!
Jakoukoli odbornou pomoc odmítá - tvrdí, že s prsychology/psychiatry nechce nic mít a že jí nikdo nepomůže. Přesto už několikrát byla donucena jít k psychiatrovi a taky byla umístěna na 3 měsíce v psychiatrické léčebně s podezřením na schizofrenii. Prý se to nepotvrdilo a vlastně se nic konkrétního nezjistilo (aspoň to tvrdí ona). Já ale vím, že je nebezpečná sama sobě a možná i jiným, na které má zrovna spadeno.
Hodně se tím zabývám, nedokážu sena nic soustředit, narušuje mi to můj osobní život - neustále mi volá, píše SMS a pořád chce něco řešit. Můj přítel jí nemůže vystát a občas se kvůli ní i pohádáme, protože mu vadí, že jí věnuju tolik času a energie.
Máte někdo podobnou zkušenost?

reagovat 30.9.2004 09:15 - verunka

Kamilko,
podobnou zkušenost chválabohu nemám. Ale tvoje kamarádka mi připadá že je : Duševní upír: Podívej se v doktorce na rubriku Duševní upíři. Je to sice hrozný výraz, ale někteří lidé jsou opravdu takový. Obtěžují svými problémy okolí pořád dokola. Mám pocit, že tvá kamarádka je psychicky nemocná a pokud nebude chtít ona sama tak se to nevyřeší.

reagovat 1.10.2004 00:50 - Libushe

taky jsem takouvou kamaradku mela. Az na to ze byla pravy opak te tve. Byla ambiciozni, krasna, bohate vdana. Vysavala me tim, ze se musela porad ukazovat, ze ma hezci veci nez ja a drazsi a jak si to chytre nezaridila a ja ze jsem se vdala jen za obycejneho kluka pez penez. Vzdy kdyz jsem si neco koupila , treba pocitac, tak ona si hned druhy den musela koupit taky, ale dala si zalezet aby byl o mnoho drazsi a pak o tom mluvila cely mesic. Po letech jsem se nastvala a kopla ji do zadku (ne fyzicky :-)). A to proto ze tvrdila jak strasne nesnasi jednu holku a pak se snazila utajit, ze s ni byla na drahem divadelni predstaveni, mne se ani nezeptala jestli chci jit. Zase tak sptane na tom doma s penezma nejsme abych nemohla jit. Tak ji jen preji at si ted pekne sama uziva svych penez a tridi pratele podle toho kolik tech penez maji. Verim ze povede opravdu hodnotny zivot ...hahaha.
Mimochodem jsme se seznamily kdy jsme obe mely velke NIC a jen spoustu problemu. Jo, tak to na tom svete chodi. Ja mam ted pravy poklad doma...hodneho chlapa o kterem si ona muze jen snit.

reagovat 1.10.2004 09:38 - Pajka

Tohle téma mě docela zaujalo. Párkrát jsem se s tím v životě potkala: člověk najednou zjistí, že mu vztah k někomu (nemusí to být nutně kamarádka) bere energii a nic pozitivního nepřináší. Myslím tím ani dobrý pocit z existence toho vztahu. Když se na displeji objevilo to číslo, věděla jsem, že uslyším vodopád-monolog negativních konstatování, mé názory nebo rady nebyly ani očekávány. Obranou je přerušení takového vztahu. Nemusí to být nutně ze dne na den, ale lze to zvládnout bezbolestně do vytracena. A především nevstřebávat takové problémy, protože to člověka může psychicky potopit. Po takových hovorech jsem se cítila nesmírně vyčerpaná. Má to smysl, pokud cítíte, že takovému člověku kontakt s vámi pomáhá k lepšímu rozpoložení, že do určité míry suplujete psychoterapeuta. Pak to může být satisfakce za vynaloženou energii. Jinak ztráta času, která nepřináší nic ani jedné straně a je velmi dobré alespoň vnitřně se "odstřihnout" a v žádném případě si nedovolit nabalit na vlastni psychiku cizí problémy, se kterými si neporadím...

reagovat 1.10.2004 09:55 - verunka

Jsem v práci, kde mám kolem sebe samé " stěžovatele" , stěžují si na šéfa, na peníze, na nezaměstnanost, na spolupracovníky, pomlouvají se vzájemně ,pořád něco kritizují, no prostě děs. Já se snažila každého vyslechnout, usmívat se, poradit, no prostě dobračisko. Byla jsem tu nová a tak jsem se snažila abych do kolektivu zapadla.Potom jsem to ale střihla.Byla jsem z toho úúplně rozhozená, chtěla jsem odejít, ale v dnešní době to není tak jednoduché, ve druhé práci by bylo zase něco jiného. Teď se zdá, že se to stabilizovalo, tyhle lidi se snažím nevnímnat, a jak tady někdo radil na netu, vytvořila jsem si tzv. bariéru, kdy si představuji, že energie, kterou ze mně vyčerpávají naráží na stěnu, která se vrací zpátky ke mně. No někdy to není lehké, ale už nechci odejít.Dokonce se mi tu chvilkama i líbí,( ale to je opravdu jen sporadicky)

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 7.7.2009 13:09 -

Jo, seš kráva

reagovat 12.7.2009 11:39 -

hmmm, já ji měla taky, každopádně bych to neodsuzovala Karle, nikdy nevíš co se ti kdy může přihodit

reagovat 12.7.2009 19:37 - soul blade

dušvní upir to je nazev no ja myslim vyser se na ni at si hodi mašli a budete mit obě klid

reagovat 14.4.2013 21:37 - Helena

Ahoj, potřebovala bych poradit. Po mnoha letech jsem se začala vídat se svojí kamarádkou z dětství. Ze začátku bylo vše v pořádku, byla usměvavá, pozitivně naladěná, byla s ní sranda a vždycky jsem se na ní těšila. Asi po 3/4 roce se vše změnilo, začala se utápět v depresích a sebelítosti, začala kolem sebe šířit negativní náladu, pořád si na něco stěžuje. Přestala jsem se na ní těšit, když mi zazvonil telefon, tak jsem z toho měla hrůzu, protože jsem věděla, co bude následovat, 45 minutový monolog stěžování na všechno možné a nemožné, když jí došla témata, tak začala opakovat dokola zase to samé a nedala se utnout. Když jsem se s ní měla sejít, tak jsem šla na schůzku s hrůzou, co všechno si budu muset zase vyslechnout a jak mi dokonale zkazí náladu. Přijde mi zbytečné jí poslouchat a radit jí, protože to nemá vůbec žádný smysl, s každým koho zná probírá svoje problémy, všichni jí radíme to samé, ale ona se neumí ovládat, neposlechne a stejně si to udělá po svém a dělá ze sebe akorát, no nevím jak to říct slušně.

Já nechci být zlá, chápu že prožívá těžké období, ale já také nemám na růžích ustláno, mám svých problémů, starostí a stresu víc než dost a už mi nezbývá energie na to, aby jí ze mě někdo neustále vysával. Když jdu ven s kamarádkou, tak se chci zasmát a pobavit, všechny starosti hodit za hlavu a užít si společně strávený čas.

Poradíte mi co mám dělat? Máte s tím někdo zkušenosti? Mám jí něco říct nebo to táhnout do ztracena? Co jí mám říct, aby to bylo ohleduplné? Díky za Vaše rady :)

reagovat 14.4.2013 21:50 - Pokud

kámoška řeší stále jen problémy,tak to by se nelíbilo asi nikomu z nás.Všichni se chceme pobavit,mít dobrou náladu.Také mám kamarádku s mániodepresí a zrovna ted se s ní hodně navštěvuji,ale není,jak píšeš ty stále negativní,to bych tam opravdu ani nechodila.Zkus jí to říct,že bys chtěla,aby byla víc pozitivnější,proč vlastně stále něco řeší.Zkus jí přivést na jiné myšlenky.Taky se mi stalo,že si mě pozvala a po chvíli jí bylo zle,musela si jít lehnout,ale to mi jako nevadilo,ba naopak,když se z ničeho nic rozplakala,tak jsem se jí snažila podpořit.Ti lidé s depresí to nemají vůbec jednoduché.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *