JSEM TRAPNÁ A NAVÍC NULA :-(

První příspěvky v diskuzi

reagovat 8.11.2004 06:57 - Katka

Neumím se bavit a když občas ze mě něco vypadne, pak mi to, co říkám, příjde nesmírně trapné a většinou nejsem ani schopná říct souvislou větu bez toho, abych se nezadrhla na nějakém slově. Pokud mám možnost něco říct, respektive někdo se mě na něco zeptá, zčervenám.
Včera jsem díky této skutečnosti měla nepříjemný konflikt s přítelem. Pokud jsme sami, pak se cítím poměrně dobře, ale jakmile se ocitneme ve společnosti jeho přátel, kteří jsou převážně vysokošklosky vzdělány, začnu se stranit. Nakonec v sobě probudím takovou úzkost, že mám chuť se s přítelem rozejít. Nabydu totiž dojmu, že se k sobě nehodíme právě díky tomu, že jsem jiná a že nezapadnu. Pokazím tím celý den a v tuto chvíli si nejsem jistá, že ještě přítele mám.
Dá se s tím vůbec něco dělat?

reagovat 8.11.2004 08:43 - Ne-mravní hlídka

Jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná.
Blázínku! Kdyby blázen uměl mlčeti, při mudrcích by mohl seděti. Vypouštět ve společnosti tzv duchaplné fráze plné floskulí umí kdejaký politik nabo jiný blbec a vůbec to není známkou jeho intelektu. To, že to takto cítíte je známkou vaší vysoké emoční inteligence. To vám ovšem ještě v takové situaci přitěžuje. Blbounovi by to bylo jedno. Nepoznal by tu komunikační nerovnost a huhňal by jednu pitomost přes druhou plácaje se do stehen jak to bylo vtipné.
Se společnosti kde se necítíte příliš ve své kůži hrajte dámu. Teď nemyslím tu šachovou. Prostě se na všechny mile usmívejte a pozorně ty tlachaly poslouchejte. Vůbec se nesnažte se do hovoru zapojit. Jen buďte milá, aby si ostatní nemyslili, že jimi pohrdáte. Po nějaké době vás zcela jistě začnou pálit myšlenky, které byste ráda těm vtipným lidičkám odpověděla. Ale toho už přece není zapotřebí. Člověk by měl mluvit, až když je co řící. Všechny ostatní případy hovoru jsou jen prázdným tlacháním dobrým leda tak pro politiky nebo pro opilce v hospodách. To se zcela jistě samo upraví kvaší plné spokojenosti.

reagovat 8.11.2004 09:15 - beli

Katko, mám naprosto stejný problém. Tvé pocity jsou mi vlastní. Došlo to u mě dokonce tak daleko, že raději do společnosti téměř nechodím. Mám 2 kamarádky, před kterými se cítím skoro v pohodě, jakmile jsou ale tyto kamarádky zaneprázdněny, s nikým se nestýkám. Nikdo mě už nikam ani nezve, protože ví, že vždy odmítnu. Přítele nemám

reagovat 8.11.2004 09:31 - Katka

Beli já chci věřit, že se dá na tom zapracovat a že si začneme vážit samy sebe, že cokoliv řekneme se nám nebude zdát trapné.
Občas se mi to podaří, prostě dobře se vyspím, hezky obléknu a tvářím se přirozeně, usmívám se, protože se mi chce a ne proto, že bych měla. Dokonce občas ze mě vypadne i něco, co mě samotnou překvapí a v tu chvíli mě začne hřát u srdíčka :-) i za tu chviličku jsem vděčná a vím, že pokud člověk bude chtít, tak s tím něco udělá. A já chci.

Ne-mravní hlídko :-) moc díky za příspěvek, i takový mám někdy pocit, že než plácat kraviny, tak raději mlčet a naslouchat :-)

reagovat 8.11.2004 09:49 - Pavel

I já jsem trpěl touhle vlastností, přibližně od poslední fáze puberty do 23 let, ale už to naštěstí pominulo. Řekl bych, že pomůže, když si člověk uvědomí jednu věc: NEJSEM STŘEDOBODEM VESMÍRU. Často jsem měl pocit, že mě všichni sledují, že cokoli řeknu, tak o tom budou přemýšlet a analyzovat a hodnotit. Tak to není. Liská komunikace se skládá z velké části z tlachů - ať už v práci mezi kolegy, u večeře s kamarády, u doktora, v taxíku, na vědeckých konferencích apod. Není třeba vymýšlet nějaká moudra a obávat se už předem jejich dopadu. Prostě TAKE IT EASY.

Určitě Vám pomůže, když budete chodit do společnosti a ze začátku jenom poslouchat. Časem se správnému tlachání dozajista naučíte a budete ho s úspěchem aplikovat při každé vhodné příležitosti a budete vyhledávanými pro svou zábavnost a umění něco vtipného říct, aby řeč nestála.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 13.3.2009 17:46 - Ejki

Je pravda, že je každopádně zbytečný hodnotit se podle toho, kam chodíš na školu. Třeba já teď chodím na gympl, ale dala bych nevímco za to, kdybych to mohla vrátit zpět a jít někam na míň prestižní školu. V životě přece záleží na něčem jiným. Spíš bych řekla, že mě to tam ničí, ti ambiciózní lidi řešící učení a jen učení... Ale podle toho, co čtu z tvýho příspěvku, Francy, mi fakt připadáš jako fajn, správnej a chytrej člověk

reagovat 30.4.2009 12:36 - domnika

aojky nwm jesi se s tim da něco dělat,ptže sem uplně stejná stydím se a moooc

reagovat 30.4.2009 13:36 - Nobody

Jednou jsem měl takový sen...šel jsem po ulici nahý a proti mě zástupy lidí.Nikdo si mě nevšímal.Bylo mi to divné, chtěl jsem aby se tím ti lidé zaobírali, vždyť to není normální, aby šel po ulici někdo úplně nahý.Když jsem to potom řešil s psychologem,tak jsme se shodli na tom, že možná až moc řeším to, jak mě vidí ostatní, že mám pocit, že mě pozorují, ale není to pravda.Přestaňte se tolik kontrolovat, řešit, co si o Vás myslí ostatní a půjde to.Pokud někdo jde do společnosti s přesvědčením, že se tam ztrapní, tak se tam pak opravdu ztrapní.Nesnažte se vyhledávat společnost o které si myslíte, že tam nepatříte ale přitom tam podvědomě patřit chcete.Nedělejte si násilí.Stýkejte se s lidmi, s kterými je Vám fajn a před kterými si nemusíte na nic hrát a všechno bude OK.

reagovat 30.4.2009 13:39 - Kojak

Sny o tom, jak se octnul na ulici nahý, má skoro každý. Ale v tom snu je to velký stres, i když si ho ti lidé kolem nevšímají. Tto problém přece jen je...

reagovat 30.4.2009 18:59 -

To já měl taky takové sny.Jenomže při té chůzi jsem měl na přirození přicucnutou jednu móc hezkou holku a jak jsem šel,tak se ona ne a ne pustit.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *