jak zjistit co chci od života?

První příspěvky v diskuzi

reagovat 5.8.2008 01:58 - kami

jak mám zjistit co chci od života? co mě baví a co bych měla dělat a kde bych chtěla žít? já takové věci nevím a hlavně nevím jak na ně přijít. srovnávám se pořád s jinými - jsou lepší, mají lepší život. ve všem. když si vyberu tuhle možnost, závidím lidem když si vybrali tu druhou. proč to tak je. kde najít sílu bojovat sám za sebe a ne se opičit po ostatních. ne dělat něco jen proto, že by se to takhle mohlo někomu líbit? prosím..poraďte. díky.

reagovat 6.8.2008 19:22 - Petr

Kami, tímhle asi procházíme všichni, ne každej se k tomu ale přizná.

reagovat 6.8.2008 19:26 - Mischka

Kami, myslím si, že Tvá snaha o zjištění odpovědí na tyto otázky je velmi ušlechtilá a dle mého názoru je toto zjištění právě to, co životu dává smysl.

Ovšem správné je uvažování o tom, že se člověk nemá srovnávat s ostatními.

Hledej si svou cestu sama. Každý člověk je individuální a co je dobré pro jednoho není dobré pro jiného.

Jediná adekvátní odpověď na Tvůj dotaz by mohla být - správná odpověď neexistuje.



Já sama jsem na to přišla až v průběhu času, životními zkušenostmi. A stále se vyvíjím. Život prochází určitými etapami a každý je něčím specifická a má na člověka zcela jiné nároky. Život je změna, je to učení se.



Hledej sama v sobě. Nástroje ke zjištění, co je důležité právě pro Tebe by mohla být meditace, vnitřní hledání. Samozřejmě podněty mohou přijít i z venčí. Pokud se zaměříš na tento cíl a budeš pozorná, můžeš být schopná rozeznat signály, které Tě posunou dál.

Mohou to být knihy (duchovní tématika,filosofie, psychologie aj.) mohou to být také lidé ve Tvém životě, zdánlivě nahodilé události..

Cesta každého člověka je jiná.

reagovat 6.8.2008 20:12 - David

Ahoj Kami, proč to chceš zjistit?

reagovat 7.8.2008 03:54 - kami

proč? protože se ve všem plácám stále dokola. přemýšlím co by bylo kdyby, závidím lidem okolo, lituji se...a přitom vím, že ať to bude jakkoli, musím najít sama svou cestu, to co chci. že ať bych dělala cokoli co dělají jiní, nebylo by to správně. jenže..netuším jak!!

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 21.1.2015 11:20 - Maty

Počítačovým fanatikům i jiným - já tím prošel taky. A víte, co mě nakonec vyléčilo? Počítač kleknul - vyhořela základní deska.
Tak jsem nelenil, zvedl svou kostru od stolu a zamířil nejdřív do opravny, kde mi teda sdělili diagnózu "miláška" a pak cenu opravy, za kterou bych koupil polovinu nového.

Tak jsem si, tenkrát ještě ve škole, několik dní vybíral nový, a po objednávce se dal na čekání. Týden nic, druhý nic, a pak jsem zjistil, že dělám spoustu jiných věcí - pak přišel počítač, a já si uvědomil, že ty jiné věci kvůli němu ztratit nechci. Nutně to vedlo k omezení hraní her.

Takže jednoduchá rada - pro mladší ročníky, zmizte na pár týdnů na nějaký letní tábor, kde je přístup k nové technice zapovězen. Zkuste si jiné věci. Hrát hry, rukodělné chvíle atp.
Je skvělé mít něco, co vám připomíná "tohle svedeš, zkus něco složitějšího".

Pro všechny ročníky, domluvte se, ať vám někdo pár týdnů naplánuje aktivity kdekoliv, kromě tý pitomý obrázkový bedny.

Chce to najít náhradu.

Dřív jsem přišel domů ze školy / z práce, praštil taškou do kouta a sedal za počítač.
Měl jsem pocit, že život za moc nestojí, a že se nemůžu nikam pohnout. Ano, sny byly, ale vždycky jsem na něco narazil - nedostatek peněz, neochota otevřít hubu (to by člověk nevěřil, jak právě tohle omezuje), lenost.

Dneska vezmu druhou tašku a jdu třeba lízt na umělou stěnu. Nebo na judo. Nebo sednu za stůl a modelařím. Sem tam vyšívám, protože mě to baví.
Vařím, čtu knížky. Jezdím na akce, když se nějaká super najde.

Láká mě tesařina, teď dokonce i puškařina, ale v garsonce se hrozně špatně praktikuje, a školy pro mě už program dálkově zařizovat nebudou. (závidím lidem, co můžou mít doma dílnu, a sním o tom, že jednou dílnu mít budu, ale kde na to v dnešní době vzít...)

Jestli žijete na vesnici, o to líp - většina lidí tam jsou nějakým způsobem kutilové, ale chce to sebrat odvahu a zeptat se, zda by byli ochotni vám ukázat něco nového, co zrovna dělají, jestli můžete pomoct a tak se učit dál.

reagovat 21.1.2015 16:07 - Honza

Počítačovým fanatikům i...

Máš recht!






Mě taky nebaví mluvit. Což by mohlo bejt tim, že předtim, než člověk něco kvákne, musí přemejšlet, a mě nebaví ani přemejšlet. Protože přemejšlení bolí.

reagovat 5.1.2017 22:44 - Rione

Já mívám občas taky taková období, kdy se mi nechce nic dělat, snad jenom snít, utéct do jiné reality... u mě to nejsou počítačové hry, ale filmy, seriály, případně knihy (ačkoliv čtení jako takové je samozřejmě dobré, ale člověk by měl i žít). A většinou mě z toho vyléčila jedna věc - láska. Někdy jsem se prostě do někoho zamilovala, jindy to byla láska přátelská či prostě láska a radost z nějaké činnosti. Každopádně aby se to stalo, musí většinou člověk vylézt z ulity. Vím, že je to těžké a ze začátku člověku přijde, že je to na nic, ale pokud si jednou za čas vyjdete mezi lidi a začnete něco dělat, brzy přijde něco, co Vám zase život prosvětlí. Aspoň já jsem to tak měla zatím vždy. Přeji Vám všem, ať to přijde brzy. Ale chce to trpělivost a pořád to zkoušet, ono to přijde. :-)

reagovat 5.1.2017 22:48 - Rione

Jinak co se týče toho, co chcete dělat, asi to nejde jinak než se jednou za čas zamyslet, možná si o tom i s někým promluvit nebo si třeba vše sepsat, a pak prostě zkoušet. :-) Kdo má rád systematické věci, mně se vyplatilo každý den si udělat něčím radost, alespoň maličkostí. Tak člověk pomalu zjistí, jaké drobnosti mu tu radost dělají. A pak si časem začít sumírovat, co by vám udělalo radost větší a co byste tedy vlastně chtěli. Ze začátku to půjde těžko, ale časem se to třeba zlepší. :-)
Přeji hodně štěstí.

reagovat 6.1.2017 21:45 - Karel

Já už jsem to zjistil. Já chci od života pořádnej pich. Každej den několikrát. Chcete se nějaká zapojit? No tak nehlaste se všechny...

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *