Jak se zbavit strachu ze psů?

reagovat 15.4.2006 17:26 - Pavel

Ahoj. Mám takový nepříjemný problém, který mi v práci dost komplikuje život. Jako dvouleté dítě mě totiž kousl pes. Stalo se to u mojí tety. Prý jsem mu nedal pokoj, pořád "hele,pejsek,pejsek" a tahal jsem ho za ocas. On si to nenechal líbit a kousl mě do ruky. Prý ne moc, ale měl jsem na ruce krvavý škrábanec. Nepamatuju si z toho vůbec nic.
Jenomže od té doby mám problém. Při nečekaném setkání se psem reaguji prudkým úlekem. Ten pes to pozná a začne dorážet. Když jdu po chodníku a proti mě jde navolno puštěný pes, přecházím s dostatečným předstihem na druhou stranu, abych se mu "nepletl do rajónu". Rád se chodím projít třeba do parku. Hlavně teď, když máme konečně jaro. Jdu po cestě, najednou uslyším psí štěkot, navolno puštěného psa, hlavně většího. Okamžitě měním plán a vracím se zpět. Prostě nejdu dál.
Takových lidí je asi plno. Jenomže já si našel práci u kabelové televize. Práce je to pěkná a baví mě. Jenomže musím taky do bytů, k lidem, odstraňovat poruchy. Když na někoho zazvoním a uslyším v bytě psí štěkot, začne mi doslova tuhnout krev v žilách. Majitel třeba říká že on nic nedělá, že ještě nikoho nekousl. Ale když vás pořád očuchává vlčák, sem tam k tomu zaštěká, jsem rád když jsem pryč. I když se snažím dělat poctivě, pes mě dokáže velmi znervóznit. Můžu pak něco udělat špatně, nebo tu práci odfušovat. Prostě jsem rád když z toho bytu zmizím.
U rodinných domků je to ještě horší. Lidi často nemají venkovní zvonky. Nikdy se neodvažuji vejít do zahrady, i když zvonek je třeba uvnitř u vchodu. Když po zahradě pobíhá pes, beru s sebou z auta i to, co normálně neberu, co kdybych to náhodou potřeboval. Jen abych se nemusel vracet. Majitel vždycky říká že pes nekouše. Nebo že ještě nikdy nikomu nic neudělal. Jednou jsem byl u paní, ta mi řekla, že na mě čeká jako na smilování, ale že má pitbula, manžel není doma a ona neví jestli psa zvládne. Jiný by šel, ale já do toho bytu nevstoupil, řekl jsem jí ať se nezlobí, ale že riskovat nebudu. Po tom co jsem již četl, jak pes napadl kluka, kterého znal odmala, či žena, které museli transplantovat obličej, potom co ji napadl vlastní pes?
Nejsem žádným nepřátelem zvířat, na chatě máme kočku, je moc milá a chce pořád hladit. Je sousedů, ale zvykla si na nás. Doma mám kamaráda anduláčka, poletuje mi po rameni, umí pár slov a zobe z ruky. Každé ráno mě budí. Jen jednou-vykoupal se mi v limonádě. Teď jsem mu pořídil samičku, protože u andulky člověk nikdy nemůže nahradit přirozeného partnera a osamocená andulka se velmi trápí. Dokonce ani nezabíjím vosy, co nám létají do bytu. Mám na ně takovou fintu-chytím ji do krabičky od sirek a pustím ven.
Ale ten problém se psy. Kdo se bojí třeba pavouků, ten trpí fóbií. Má z nich strach či cítí odpor, ale neví proč. Ví, že tento malý tvor nepředstavuje žádné nebezpečí, ale strach nemůže překonat. U mě je to určitě tou špatnou zkušeností z dětství. Musel jsem se asi moc leknout. Prý jsem brečel a utíkal ven. Než jsme odjeli, prý se mnou musela být máma venku, už jsem nešel dovnitř. A zůstalo mi to napořád. Už je to 25 let. Když jdu po parku a slyším "k noze!" nebo štěkot otočím se a jdu zpátky. Když zvoním a za dveřmi štěká pes, tuhne mi krev v žilách a stoupám si na druhou stranu chodby, než někdo otevře. Každého se ptám, jestli pes nekouše, než vejdu dovnitř. Připadám si trapně. Práce mě baví, ale tohle mi ji komplikuje. Je to ten zážitek z dětství, strach z kousnutí psem. DÁ SE S TÍM NĚCO UDĚLAT, NEBO MUSÍM NAVŠTÍVIT PSYCHOLOGA?

reagovat 17.4.2006 12:59 - šarik

V první fázi budeš muset navštívit psychologa, ale dobrého, aby zjistil, nakolik je ta fóbie zakořeněná. Jako první pomoc pro posílení sebevědomí si pořiď pepřák, paralizér nebo si udělej zbrojní pas. Když si to vyzkoušíš na menším psovi, že to funguje, ten strach bude menší. Mimochodem- pokud má doma pitbula a nestačí na něho, tak bych tam taky nevlezl. To už není patologické, ale zdravá úvaha.

reagovat 17.4.2006 12:59 - Ivana

Ahoj Pavle, jsem na tom úplně stejně jako Ty. Naproti Tobě mám jedinou výhodu, že pracuju v kanclu, takže styk se psy v práci se naštěstí nekoná. Taky se přehnaně bojím psů. Myslím, že před lidmi jsem občas za blázna, když na mě nečekaně na ulici vyjede pes, leknu se fakt znatelně :). Nebo stačí i když štěká za plotem, mám strach, že to třeba někudy oběhne a půjde po mě. Vím, že je to blbost, ale ten strach je prostě ve mně. Oceňuji majitele psů, kteří si své psy zavolají k noze, aby neotravovali kolemjdoucí. Ty ostatní "nemám ráda", ale vím, že oni to asi tak neberou, oni nás nemůžou pochopit. Bydlím v Praze na sídlišti, venčícím se psům se vždycky nedá vyhnout, ale snažím se o to. Když to nejde, tuhne mi v blízkosti psa krev v žilách :). Co s tím - nevím. Možná to chce osmělovat se, psům se nevyhýbat, zvykat si...

reagovat 17.4.2006 14:35 - Byg

Pavle to co popisuješ je naprosto běžné "trauma z dětství". Takovým způsobem vzniká velká většina různých fóbií a dalších psychických problémů. Velice účinnou metodou jak se nadobro zbavit tohoto problému je tzv. hlubinná regresní terapie (nebo hlubinná abreaktivní psychoterapie). Je to metoda, při které si ten zážitek prožiješ znovu, ale teď již s vědomím, že ti nic nehrozí. Tím se eliminuje tzv. engram (traumatická událost) a už nebude tvůj život nadále ovlivňovat. Mě tahle metoda dost pomohla, a to jsem ani netušil co bylo vlastně příčinou mého problému. To že ty znáš příčinu ti hodně pomůže k tomu se problému zbavit. Chce to jen najít vhodného regresního terapeuta. Někteří "klasičtí" psychologové tuto metodu nemají rádi, možná žárlí, že je velmi účinná. Ale psychologové mi nabízeli 6ti týdenní intenzivní léčbu, regresní terapie mi pomohla během jednoho 4-hodinového sezení. Uznávaným odborníkem u nás je např. Andrej Dragomirecký - viz stránky.

http://www.volny.cz/psychoservis/

reagovat 18.4.2006 09:31 - Hanka

My máme doma podobný problém s dcerou. Jsou jí 4 roky a má také panickou hrůzu ze psů. Jenže u ní nevíme z jakého je to důvodu. Nikdy jí žádný pes nic neudělal. Tak malému dítěti to zkrátka nevysvětlíte. Takže by mě zajímalo, co by jste mi poradili v tomto případě.

reagovat 18.4.2006 14:02 - Liv

Což o to, Pavle, strachu ze psů se za pomoci dobrého psychologa jistě zbavíš. Zůstane ale problém, co s hloupými pejskaři. Znají to všichni, kteří např. chodí s malými dětmi na procházky do míst, kam chodí i pejskaři. Stačí jeden milovník pejsků, který nechá svého miláčka volně pobíhat, pes se přiřítí k děcku a zbytečné je ujišťování páníčka, že pes je hodnej, když už předtím stačil dítě k smrti vyděsit a je tím založeno na trauma na bůhvíkolik let. Nemluvě o psích exkrementech. Bydlím v malém městě, v okolí jsou parky, lesíky, dá se kam jít na procházku, ale pustit volně pobíhat malé děcko si netroufneš, neb co krok, to psí hovno. O pískovištích a hřišťátkách v okolí domů ani nemluvě. Malé děcko se venku nevyblbne, protože je každou chvíli napomínáno, aby do něčeho nešláplo. Znám tu jenom jednoho pána, který po svým psovi uklízí, ti ostatní ne. Tahle bezohlednost pejskařů mně strašně leze na nervy. A ještě ti pejsci v paneláku. Štěkají celé hodiny, než přijde páníček z práce. Takový blbec pak dokáže dojemně líčit, jakýho má úžasnýho psa, že jen co vejde do dveří, už ho radostně vítá...Ach jo..

reagovat 19.4.2006 03:06 - Helena

Liv:Mame doma milovanou psici a protoze je velika a mame velky pozemek,nikdy jeji pritomnosti neobtezujeme jine lidi.Pred par lety jsme jeste bydleli ve velikem meste a snili o tom mit psa.Tolik na uvod.Zcela s tebou souhlasime. Pes v panelaku,cinzaku,meste,je temer nepritel vsech lidi,co ho nemaji.Vubec se jim nedivim,je to starost a nikdy nevis,jak je vychovany,jaky je jeho pan..Nas pes nema rad deti a nikdy se nestane,aby je potkal.Ac mame ten pozemek fakt veliky-2200m tak je to same hovinko.Porad to uklizim aby travicka netrpela.Nedovedu si predstavit,ze bych zustala v Praze a toho psa mela.To by pro nej bylo utrpeni,pro mne taky a o okoli ani nemluvim.Tak kde je problem?No v hnusnych lidech.Vis,oni radoby pejskari co drzi pejsky v bytech tvrdi,ze tem psum to nevadi,to je kec!Navic opravdu je nutno brat ohled na lidi kolem mne!Ti jsou totiz dulezitejsi,nez psi ktere mam rada.Nesnasim sobce,co si uspokoji svuj sen mit psa,a nemaji nato....Ne vzdy se sny daji uskutecnit.Preji Vam vsem nepejskarum,aby jste kolem sebe meli jen rozumne a chapajici sousedy.Tak Vas zdravi ta moje fenka i pam Kocka a mejte se!

reagovat 19.4.2006 09:47 - Liv

Ahoj, Heleno, jsem ráda, žes mi rozuměla a že můj příspěvek nevyzněl tak, že bych házela všechny pejskaře do jednoho pytle. Až jednoho krásnýho dne natrvalo přesídlím na chalupu, pořídím si psa a kočku taky, zatím můžu jenom snít. Zdravím tebe a tvoje zvířectvo:)

reagovat 12.1.2010 21:44 - dana

Taky to chápu nevím proč ale občas se jich taky bojím nevím jestli větších nebo menších víc ale i když jsou i přátelští psy jak ho vidím už si představuji že vrčí a štěká - chce mě kousnout! Už se toho chci zbavit a sama bych tak chtěla zlatého ret...

reagovat 6.2.2010 19:49 - jAKUB

já měl v dětsví strašněj strach ze psů. A i v dospělosti jsem se od nich radši držel dál. kámoši měli obludu, obrovskou dogu. Nebyl jsem schopnej se jí dotknout. Před rokem jsem se vracel na d ránem domů a viděl jsem, jak dva kluci řezali psa. Pohádali jsme se, nakonec jsem ho (tedy jí) od nich koupil. Měla v sobě 9 malých překvapení. Ale můj strach naprosto zmizel. Naštěstí ona je strašně přátelská. Problém je, že má fóbii v dopr. prostředcích. Panikaří. Jo, řeknu vám něco. ty pytlíky na hovna jsou malý!! Já sní naštěstí chodím na místo, kam nechoděj vůbec lidi. Když se vykadí, vyrazíme dál. Vyrůstala naulici,takženemá problémy s žádným jídlem. jeden z jejích synů musí mít nejlepší granule, aby se nepo...Já trávil dětství na venkově u dědy,kde byl na dvoře hnůj, kam nám pořád padal míč. Trocha špíny neškodí. ale hovna ve městě jsou fakt humus. čus, jakub