Jak se dá začít znova?

První příspěvky v diskuzi

reagovat 3.7.2009 03:49 - veronika

Chtěla bych se zeptat všech, kteří mají podobnou zkušenost a chtěli by se rozdělit o své pocity a poradit. Byla jsem v životě úspěšná, nic jsem nedostala zadarmo. Mému známému jsem pomohla vybudovat firmu, vážila jsem si ho, byl můj učitel a díky němu jsem se naučila hodně věcí v managementu a obchodě. Po jeho smrti převzala firmu manželka a dala mi výpověď. Po deseti letech věrné a loajální práce. Nikdy jsem ji nepřesvědčila, že mezi mnou a jejím manželem nic nebylo. Firma po třech letech zkrachovala, protože ona se synem a zaměstnanci, kteří zůstali, nebyli schopní firmu ukočírovat. Než jsem si stihla najít druhou práci, přišli mi na vážnou nemoc. Bojovala jsem s ní několik let, stálo mne to hodně sil fyzických i psychických. V té době si manžel našel milenku. Přišla jsem na to relativně nedávno. Dítě mi odrostlo, je na střední škole na internátě a domů jezdí jen na víkendy, už teď se těší na vysokou a pak hurá do zahraničí. Takže podtrženo sečteno: mám 35 let, jsem bez práce a na dlouhodobé neschopence, čeká mě rozvod a vystěhování z domu, který jsem dlouhá léta budovala jako útočiště pro všechny z nás. Nemám jak vyplatit manžela, takže se dům bude prodávat. Zatím nevím, kam půjdu a jak na tom budu. Ale lepší se to. Možná budu moct jít na podzim aspon na část úvazku pracovat. Těším se, jenže v mém věku a zdravotním stavu bude těžké něco sehnat. Ale nevzdávám to. Bývala jsem krásná, teď je to horší, jsem strhaná, unavená, padají mi vlasy - naštěstí jich mám dost, tak to tak není znát. Ale až doberu všechny léky a infuze a podobně, budu zase hezká jako dřív. Ale cítím se jako vyždímaný hadr nebo troska, mám pocit, že o mně nemůže nikdo stát, vždyť i manžel beztak hledal jinde jen kvůli mému zdraví a tomu, co se mnou nemoc udělala. Potřebovala bych oporu, ale nemám rodiče ani sourozence. Zůstala jsem tak nějak sama a budu muset vykročit dál. Jak se to dá zvládnout s pocity nalomeného sebevědomí, ztráty a opuštěnosti? S pocitem, že žádný muž by si o vás neopřel ani kolo? Že nejste hodná povšimnutí, natož políbení? Jak se dá takhle hledět do budoucna s optimismem? Co vám pomáhalo to vydržet?

reagovat 7.7.2009 11:19 - Pavel

Co mně pomohlo?Začít se mít víc rád a radovat se z maličkostí.

reagovat 7.7.2009 11:39 -

no...muj nazor bude asi ujetej...o mě si žádný muž ani kolo neopře a když už opře tak to má dost dobré následky na moje ego...následuje ponižování, posměch a pomluvy všude kolem sebe...ale nevzdávám to už snad ani nehledám a snažím se žít nezávisle...to jest dělat si jenom radost a mít se ráda...jde to..jen to chce změnit postoj

reagovat 7.7.2009 14:02 - Pavel

Berte to tak,že nikdo nemá právo vás ponižovat,uražet.Všichni jsme v něčem jedineční,všichni v něčem převyšujete toho druhého.Je to tak.

Berte taky v úvahu,že ten ,který takto k vám hovoří,hovoří skrze sebe.je to víc o něm než o vás.

reagovat 7.7.2009 18:04 -

Veroniko, vypada to, ze mas deprese! A neni divu potom, co jsi prozila a prozivas! Uz jenom to ranni probouzeni o tom svedci.

Zajdi k lekari, pomuze ti a bude lip! Uvidis, taky to mam za sebou.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 3.3.2010 17:45 - Yveta

Manžel,který Tě opustí v době,kdy jsi nemocná a nemůžeš se o sebe postarat,je hyena.Mám s tím své zkušenosti,měla jsem autonehodu a taky se dlouho léčila.Místo aby se o mne staral,tak po mně vyžadoval i peníze z nemocenské,které chodily velmi nepravidelně.Stejně za autonehodu z velké části mohl on,protože mne delší dobu před tím psychicky deptal a já do toho měla ještě dvě zaměstnání.Už s ním nejsem,ale psychicky to na mne dolehlo a už týden beru AD.Jsem na nic,nejlíp je mi,když jdu spát.Aspoň pak na nic nemyslím.

reagovat 5.3.2010 16:49 - Goor

Z vlastních zkušeností mohu vřele doporučit marihuanu

reagovat 27.10.2012 04:07 - Petra

Ano také mám zkušenosti, začít se radovat s maličkostí, pak to pujde pomalu a jistě samo.Člověk začne mít radost pak i ze sebe, vždycky to chce ale nějakou motivační činost...

reagovat 8.4.2013 12:51 - Sue

Nenechat si líbit nic co se ti nelíbí ...
slušně neagresivně , ale ihned...
Dělat si mantynely....každý si pak dovolí jen to co mu dovolíš ty sama ....

ale ne sproetě a hystericky....


prosadit se postupně ...ukaž v cem jsi dobrá ... zvedej si sebevědomí ... maličkostma ....
uprav si vlasy ... nehty ....
zajdi do sekáče ...
to nemusí nikdo vědět od kuď je ten hadřík ...
choď mezi lidi
nezůstavej sama doma v depce ....

mysli na sebe a uč se to ....
je těžké se to naučit ....ale jde to ... najdi si ke čtení porady na www.
dnes vyčteš cokoliv na netu .....
jak z toho či onoho ven .... zkušenosti a rady jiných ... semináře.. setkání ....
koníčky.....

reagovat 9.4.2013 12:00 - Milan

Po 9 letech mně chce ta moje opustit..
Děti nemáme je jí 40 mně 50 .

už nám nic nefunguje je to zvyk asi strach být sám .. nevim co dělat , říkám si na čas si dát pauzu .. ale nevim co když to už nepujde zpět nebo se to zase slepí a stejně se nic nevyřeší ...

oba se trápíme to vím a denně
a ty její samomluvy.....stejně jí už neposlouchám ....

ona tvrdí že nekomunikuju....
asi ne ...

mluví pořád....

dřív jsme se právě doplňovali ona oheň já voda byli jsme skvělej pár , společenskej..oblíbenej ...

teď je to problém to co nás dobíjelo nás rozděluje nyní ..
chápu odmylovatelnost , ale takže žádný hodnoty asi nezůstaly....?

sex funguje ale i po něm jsme zase za krátko v sobě ....

vlastně komunikace je jen ve vzájemných vyčítkách ...

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *