jak se vyrovnat se smrtí svého dítěte

První příspěvky v diskuzi

reagovat 11.11.2004 17:30 - Dana

Před 6 týdny si vzal můj nejstarší syn dobrovolně život.Před 4 lety onemocněl nevyléčitelnou chorobou.Hodně se trápil,byl velice inteligentní a nemoc mu od základů změnila život.Věděl,že mu kdykoliv pomohu,ale přesto se rozhodl odejít.Chápu ho,že už neměl sílu tu bolest dál snášet,ale nevím jak se s tím mám jako matka vyrovnat.Chtěla bych ho zpátky.Mám ještě tři děti,ale nemůže mi ho nikdo nahradit.Ozvěte se,prosím,kdo máte podobné trápení,napište mi jak se vyrovnat se smrtí dítěte?

reagovat 11.11.2004 19:25 - Anna

Promiňte, nemám takovou zkušenost, ale soucítím s Vámi. Věřím, že i taková věc časem přebolí, ale musí to být pro Vás hrozné. Pokud se Vás tím nějak nedotýkám, můžete prosím napsat jakou nemocí trpěl, že se rozhodl ji řešit takto? Pokud nechcete, neodpovídejte. A snad je to třeba zkusit brát tak, že šlo o jeho svobodné rozhodnutí, že snad i na tuhle volbu člověk právo má a navíc nikdo přesně neví, co je či není "potom", tak třeba je mu opravdu takto líp a třeba na Vás i vidí a Vaše utrpení by jej trápilo. Lidé, věřící na duchovní světy, by Vám asi řekli, abyste se na něj neupínala, abyste se zkusila s ním rozloučit a nechat jej (jeho duši) jít, kam odejít má. Mějte se co nejlépe.

reagovat 11.11.2004 19:37 - korálek

Dano upřímnou soustrast.Pro matku je nejhorší,když ztratí dítě.Nemám sice podobnou zkušenost,ale vím,že se moc trápíte.Věřte mi,že tím sobě ani synovi nepomůžete.Jeho duše má už teď jiný úkol.Když moc za zemřelé pláčeme,tak jim nedovolíme,aby odešli.Poutáme je svým zármutkem k zemi,kam už nepatří.Radila bych vám navštívit nějakou terapii,odžít si bolest a žít dál.Ostatní děti vás potřebují a takhle jim nepomůžete.Zkuste např.kineziologii.Moc v tomhle případě pomáhá.Sama jsem takhle pomoh?a kamarádovi, kterému se stalo to,co vám. Hodně síly a odvahy.

reagovat 11.11.2004 20:22 - Demi

Mila Dano,jedina terapie je vase rodina.Velmi tezka otazka,jeste tezsi odpoved.Budte prosim vdecna,ze mate jeste dalsi deti,predstavte si,kdybyste mela jenom syna.Nezapominejte,ze vas potrebuji a dokazte synovi,ze na vas muze byt pysny a hrdy.Ukazte mu,ze jste silna.
Kdysi se mi zabil kamarad na motorce,pro nas pro vsechny to byl velky sok.Jeho tatinek se s tim vyrovnaval velmi dlouho,A maminka? Velmi se venovala svoji dceri a vnucce,neuzavirala se,a dnes ji skutecne potkavam s usmevem.
Vyrovnat se s tim nemuzete nikdy,ale smirit ano.
Verte sama sobe.Pro syna to byla zrejme jedina volba,a vy mate take jedinou. Vase dalsi deti...


reagovat 11.11.2004 20:26 - Mirka

Milá Danka!
Je smutné, keď rodičia prežijú svoje deti. Ale bohužia? život je raz taký a my sa musíme s tým, čo nám nadelí vyrovnať... Máte ešte tri deti, ktoré Vás potrebujú. Je pravda, že syna Vám už nikto a nič nenahradí.
Skúste sa pozrieť na www.anjeliky.sk. Je tam ve?a mamičiek, ktoré prišli o svoje deti. Sú tam ich príbehy a aj rady, ako sa vyrovnať so stratou dieťaťa. Dúfam, že Vám to trošku pomôže. Súcitím s Vami.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 3.9.2018 22:51 - někteří lidé mají ten kříž extra těžký

Znal jsem paní, její syn spáchal po mmaturitě sebevraždu z nešťastné lásky. Potom od ní odešel manžel za jinou. Po několika letech její dcera, která měla 2 děti podlehla rakovině.
A nedávno na rakovinu zemřela i tato paní.

reagovat 3.9.2018 23:01 - Jirka

Dobry vecer Andreo.Je mi lito,ceho jste se musela v zivote take dockat.
Chci jenom rici...ze na tenhle typ bolesti asi neni zadny lek,jenom cas.Take mi byvalo 20.Take jsem se tenkrat zamiloval,byly to krasne casy a krasny zivot,s krasnou a milou divkou po boku.Ale stalo se...a take jsem byl opusten..Pricinu neresme,proste se stalo.Dusledky?Velmi tezce jsem to tehda nesl.Kdyz to zastrucnim,vlastne je zazrak,ze jsem ru zoufalost v sobe tenkrat vubec prezil.Chvilemi jsem nestal o to zit.Trvalo to leta....Porezal jsem se.Smutek utapel v hospode,den za dnem.Zil jsem jen z povinnosti...
Ale prezil jsem.Dnes jsem uz jinde.A muzu Vam presto rici jen tolik,ze laska je krasna..pro toho,kdo ji tak vnima...Avsak...stejne intenzivni jako laska dokaze byt i bolest,po te,co se vztah rozpadne.Tady nejde o to,zda milujete Araba,Zida,nebo svetskeho,jde o spojeni dusi,o to,ze 2 jsou v ten cas jeden,coz je krasne..A pokud tento zazrak,toto pouto zmizi,muze se pak stat,ze zmizi i smysl zivota.Ano jiste..;jde o prechodove obdobi,ale bohuzel...nektere duse se s tim smirit proste nedokazi...Ja i moje matka,ktera tehda moji bolesti take trpela,o tom vime sve.Je hodne takovych rodin,takovych pribehu...
Lituji vsech ztrapenych dusi,protoze je chapu.Bylo v nich prilis citu,prilis lasky.Trapim se,kdyz si uvedomuji,ze citlivi lide odchazeji,kdezto cituploche osobnosti nic nerozhazi,neb s vecmi kolem bolesti z lasky se dovedou snadno vyporadat.I tak bych se svych citu,sveho empatickeho vnimani,nikdy a za nic na Svete nevzdal..
Jsem dusi s Vami.Jak malo tehda chybelo,abych udelal svoji matku tak nestastnou,jako Vase dcera udelala nestastnou Vas...Zkuste ji pochopit.Pokud to dokazete,snad se pak lepe vyrovnate s jeji ztratou.I kdyz vim,ze s timto se svym zpusobem nevyrovna nikdo.Vzpominky vymazat proste nejde...
Bud'te silna.Verte,ze az prijde Vas cas,se svoji dcerou se opet setkate.Jsme jen duse a duse putuji.I ja jednou spocinu a setkam se s temi,kteri jiz se mnou nejsou a ktere jsem mel rad.Verim,ze tam nahore se jednou setkame vsichni.
Nema ale smysl cokoliv urychlovat.To je muj vzkaz Vam,Andreo.Pred smrti jsme si totiz vsichni rovni.At' uz si pro nas prijde drive ci pozdeji;ale nikoho z nas nemine,kazdy ji nakonec pozna osobne.
A to je asi jedina spravedlnost na tomto Svete..
Preji Vam mnoho dusevnich sil.Pripadne sezeni u Psychiatra neni vubec od veci.Tento typ bolesti nelze jen tak prekrocit a jit dal.Alespon ne pro ty,co maji city jeste v poradku...
:-J.

reagovat 4.9.2018 01:33 - Miška

Milá miško,
před...

Katko, můžeme si napsat mail? Samozřejmě není tak důležitá okolnost smrti jako právě to sdílení.

reagovat 4.9.2018 05:04 - lili

7.8.má 23letá dcera...

Chce to hodně sil a jít dál, pokud máte ještě děti , žijte pro ně.
Stále tvrdím, že nejhorší bolest je ,když rodič ztratí dítě, jediný lék je čas.

Klidně mluvte o tom, bohužel hodně lidí neví jak se chovat co vám říct, objednete se klidně i k psychologovi není to žádná ostuda.

Kupte si třeba i štěně, které potřebuje péči, neberte si nemocenskou, jděte to práce , vím že je to těžké , člověk začne padat hlouběji a dopadají na něho deprese, je to čerstvé.

Klidně dejte prostor emocím, brečte, nadávejte, sdílejte neduste to v sobě.

zkuste jít dál a den za dnem, bolest začne pomalinku slábnout .

reagovat 4.9.2018 14:44 - Miška

7.8.má 23letá dcera...

Andreo, dovedu si představit, jak Vám je. Ano, daly bychom vše na světě za to, aby se dítě vrátilo... Mému synovi bylo 16 let. U Vás od 7.8. krátká doba. Jenže ta doba není nikdy dost dlouhá. U mě 5 měsíců. Nevím, co napsat, protože slova jsou jen slova. A příliš mnoho slov v té chvíli člověka spíš zahltí. Myslím na Vás, i když se neznáme. Taky se v tom máchám. Hledám pomoc spíše zvenčí, ale je jen nárazová. AD neberu, podle mě nic neřeší. Pomáhá opravdová účast, ne ta formální. Pocit, že někomu stojíte za to, aby Vám věnoval čas. Někdo, kdo se nebojí Vašich opravdových pocitů. Pokud je smrtí zasažena celá rodina, je potřeba podporu hledat jinde. Přátelé, i psycholog nebo průvodce pozůstalých... nebo kombinace všeho.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *