Jak se uzdravit z bulimie - komentáře

přejít na článek

První příspěvky v diskuzi

reagovat 21.8.2003 11:12 - Katka

Zdravím všechny čtenářky tohoto článku.
Souhlasím s tím, že při léčbě bulimie je důležité nepřikládat vzhledu a štíhlosti prioritní význam. Já se s bulimií potýkám 10 let. Začalo to před lety, kdy jsem nešťastno lásku řešila jídlem. Rodiče začali kritizovat mou postavu, snažila jsem se hubnout a tak to začalo. Až když jsem (mnohem později) zjistila, že se mužům a hlavně svému partnerovi líbím i taková, přestala jsem se snažit o hubnutí. A jako zázrakem jsem pak nějak nepozorovaně zhubla i bez diet. Byla jsem sama se sebou spokojená, neustále jsem se nevážila a vše bylo OK. Před půl rokem přišel nový partner. Je to typ muže, který si u ženy moc cení vzhledu a štíhlosti. Začala jsem mít pocit, že musím za každou denu zůstat štíhlá. No a bulimie se znovu rozběhla.
Můžete mi prosím někdo poradit, jak se tak nezabývat vzhledem, když od partnera neustále slyším kritiku na všechny ženy v okolí, které nemají právě dokonalou postavu? Deptá mě to, když slyším, jak ta má tlusté nohy, jak ta přibrala, jak ta je tlustá atd. A ještě navíc si všímá i toho, že jsem přibrala pár kil já,že mám tlustší stehna, než bych měla mít,...
Jak pak nemám myslet jen na hubnutí a následně zase na jídlo? Ono mi totiž, jak jsem zjistila, jídlo nahrazuje ten nedostatečný pocit lásky a bezpečí.
Bojuji proti tomu, ale k ničemu to nevede.
Ahoj Katka

reagovat 21.8.2003 17:17 - Jana

Nezbyva ti, nez se na chapy vykaslat.
Ja jsem mela taky stridave anorexii a bulimii a trvalo mi 8 let, nez sem se z toho dostala. Ted jim jenom kdyz mam opravdu hlad. Jsem od prirody mohutnejsi, ale to neznamena, ze jsem tlusta! Mam krasne vypracovane telo a mnohem plossi bricho nez nektere padesatikilove chuderky. Chodim totiz posilovat a behat.
Mozna jsi taky takovy typ. Spis nez vazit 55 se snaz aby tvoje postava pusobila hezky, abys krasne ladne chodila. K tomu ti dopomuze sport.
Vzdycky bude nejakej uchyl, pro koho budes tlusta.

Nedavno jsem potkala jednoho hubenoura a pry, ze se mnou chce chodit ale ze by bylo fajn, kdybych trochu zhubla. Rekla jsem mu, at si trhne nohou, ze on je ten nenormalni, kdo vypada, jako by mesic nejedl.
Urazil se, samzorejme. Kdyz me pak videl v plavkach, a uvedomil si, ze misto domnelych speku mam jenom svaly, jenom mu z pusy tekly sliny. Ale vzit zpet uz svuj vyrok nemohl ;-)

Doufam, ze si s teto histroky vezmes pouceni. O tom, jestli jsi tlusta, rozhodujes pouze TY. Zadnej debil at ti do toho nekeca, jasny!?

reagovat 22.8.2003 13:23 - Šárí

Nebojuj proti ničemu, Katko. To je předem ztracená bitva.
Toho chlapa, co máš, vyhoď a pokus se najít nějakým způsobem své vlastní sebevědomí a sebeúctu, které nebudou závislé na ostatních. Jde to, věř mi-jen se musíš zbavit pocitu, že prostě musíš s někým chodit, i když je to pták.

reagovat 20.5.2006 00:21 - Kris

No, tvrzení, že člověk při normálním příjmu potravu netloustne platí jenom u lidí s normální postavou a normálním metabolismem, což bulimičky většinou nemívají, takže to není tak úplně pravda.

Jinak skutečně je možné začít jíst normálně a do určité míry se smířit s tím, že člověk není vyzáblý na kost, ale myslím, že toho pocitu, že by takový být měl se člověk, který už trpěl nějakou poruchou přijmu potravy nezbaví nikdy. Je to jenom o rozumovém potlačení toho přesvědčení.

reagovat 20.5.2006 10:29 - opice

Taky co vůbec znamená být štíhlá. Do jaké míry hodotíš štíhlost. Vyzáblost už štíhlost není.Myslím, že je pravda, pokud člověk jí normálně a tu a tam se věnuje sportu, štíhlý bude

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 11.12.2016 17:31 - Lisa

Ďakujem pekne Pampeliška,...

Emko, tvoje dcera se před tebou projevuje jinak než ve společnosti nebo jednoduše venku mezi lidmi. Venku dokáže hrát roli, překonat se a chovat se tak jakoby se s ní nic nedělo. Když je doma v soukromí to je s vámi, tuto roli přestává hrát, uvolní se a je z ní klasická bulimička. Odnášíte to vy, ale věřte mi není to nic osobního vůči vám jako mámě. Prostě v tu chvíli jste člověk, který tuší a ona by takto bojovala s každým, s kým by byla. A nebojuje ona, ale její bulimie

reagovat 11.12.2016 17:57 - Emka

Já jsem bulimii řešila v...

Vzácne sú pre mňa tieto skúsenosti a rady.
Ešte nechápem ako je možné ísť autom každý deň do zamestnania 10 km, teda pravidelne, ako to človek môže vládať? Veď je to aj nebezpečné...

reagovat 11.12.2016 17:59 - Emka

Emko, tvoje dcera se před...

Tak to môže kedykoľvek vybuchnúť aj v zamestnaní? Myslím, keby už nemala síl?

reagovat 11.12.2016 18:07 - Lisa

Tak to môže kedykoľvek...

Ne, bulimičky se umí neuvěřitelně ovládat. Pokud nepřejdou po letech do těžkého stadia, ale to s vaší dcery netýká

reagovat 13.12.2016 18:06 - Mary

Ahoj Katko, je skvělé, že si vše uvědomuješ a ráda by si předešla tomu, aby se bulimie opět vrátila. Nezkoušela sis s přítelem o své minulosti promluvit? Kamarádce, která si poruchou příjmu potravy také prošla, moc pomohla návštěva v poradně Anabell, kam docházela společně s přítelem. Sociální pracovnice tam kamarádku vyslechla a společnými silami hledaly tu nejlepší možnou cestu léčby. Nyní kamarádka stále dochází do Centra Anabell k psychoterapeutce a nutriční terapeutce. Věřím, že i tobě by pomohli. Na internetových stránkách www.anabell.cz mají v sekci knihovna zajímavé svépomocné manuály jak pro tebe, tak například pro partnera, tak se na ně můžeš zkusit také podívat. Centrum Anabell má i internetovou poradnu a telefonickou linku Anabell, kam můžeš anonymně napsat nebo zavolat. Pokud si o všem budeš chtít napsat více, tady je můj mejl: mary.enn@seznam.cz, kam mi můžeš klidně napsat. Drž se!! :-)

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *