Jak se odpíchnout od totálního dna

První příspěvky v diskuzi

reagovat 20.10.2007 23:17 - Looserka

Zatímco každý tu má na Doktorce nějaký specifický problém, tak já bych si mohla do své bilance zařadit snad všechno dohromady. Jsem totálně na dně a nevím,jak začít znovu. Nebo líp řečeno vůbec začít, protože mám pocit, že jsem celý život jenom nějak přežila. Tady je moje bilance - bude mi třicet, nemám manžela, přítele ani děti. Moje vztahy byly vždycky jenom katastrofa. S rodiči jsem si nikdy nerozuměla, takže v rodině nemám žádnou oporu. Zdravotně na tom nejsem nejlíp, plácám se v depresi kromě jiných fyzických potíží. Přišla jsem skoro o všechny přátele, protože mají rodiny nebo alespoň partnera a tím i jiné starosti. Nemám ani žádnou kariéru, v které bych mohla svoje problémy utopit. Práci střídám dost často, nikde se mi nelíbí a ani vlastně nevím, co bych chtěla v životě dělat. Jako puberťák jsem paradoxně věděla co chci, jak se o to snažit a měla svoje plány. Teď jsem spadla tak hluboko, že zkrátka nevím, co dělat, kdo vlastně jsem. Nejhorší na tom je, že si přijdu jako exot. Všichni kolem mě mají vybudovaný život, nebo alespoň nějakým směrem vykročeno a já jsem na mrtvém bodě. Zůstalo mi alespoň trochu chuti to změnit, nechci jenom fňukat, ale nevím jak začít, co bych měla dělat. Nemám si o tom s kým popovídat. Je na tom někdo podobně?

reagovat 21.10.2007 21:09 - kopie

Jsem na tom úplně stejně. Jen malej rozdíl- je mi 35 let a právě mě opustil přítel. Abych pravdu řekla, tak ani nevím proč. A to jsme společně plánovali svatbu a už 3 měsíce jsme se snažili o mimi. Jsem níž než na dně. Jsem v totální sračce a chce se mi jen chcípnout.

reagovat 21.10.2007 21:32 - Věra

Ahoj Looserko to je skvělé , že chceš něco udělat se svojí situací takže co jsi chtěla dokázat v patnácti zamysli se jestli to ještě chceš.Za další možná byti pomohlo se začít věnovat někomu např. pomáhat v nějaké neziskovce nebo chodit do nemocnice dělat klauna nebo jen číst někomu třeba dětem nebo dospělým nebo pomoc někomu s nákupem uklidem aj.Nebo jdi někam cvičit nebo se připoj k turistům a chod na výlety aj. no prostě co tě baví .Jeden dotaz máš svůj byt? Pokud ano tak to je velká výhra v tvém životě .Pokud né tak to bych si dala za cíl jako prioritu. No a partner se taky možná najde .

Kopie: myslím, že jsi na dně kvůli příteli jestli si myslel , že za 3 měsíce se uvidí , že nemůžete mít dítě je směšnej my jsme před svadbou se pokoušeli 9 měsícu a já chtěla svadbu zrušit , že nebudu mít děti a víš kdy jsem otěhotněla týden před svadbou samozřejmě jsem na to přišla až po ní že budeme mit mimi takže hlavu vzhůru

reagovat 21.10.2007 21:54 - Hanz

Holky, netruchlete, je to totální deprese a člověk jako by už pomalu nebyl. Něco vám poradím, možná mě pošlete do háje, ale než to uděláte, počkejte chvíli, přemýšlejte a potom teprve něco dělejte, třeba mě ukamenujte.

Hele, já jsem také byl v dost pěkných problémech po úraze, pádu se stromu ze čtyřech metrů na betonový dvorek. Byla tam ségra a synovec a zavolali mi sanitku a už jsem se vezl do nemocnice na Bulovce. Tři dny jsem byl mimo a potom jsem si to od marodil 21dnů v nemocnici a potom osm měsíců doma. Jo nějakou dobu to šlo, ale po nějaké době, ze strachu jak to bude se mnou, jestli mě nevyhodí z práce a další pochybnosti mě přivedly až k absolutní apatii a dokonce jsem přemýšlel, že jsem měl radši zůstat pod tím stromem, že se mi někdy ani nechtělo žít. Nějaký pud sebezáchovy mě vnitřně říkal, neblbni, zajdi si k doktorovi, na psychiatrii. Udělal jsem to a jsem moc rád a tehdy jsem dostal antidepresiva, moc mi to pomohlo. Mě totiž už nic nebavilo a vůbec jsem si nevěřil. Jsem elektrikář a pro mě byl problém, třeba vyměnit zástrčku na šňůře jakéhokoli spotřebiče, prostě plně jsem ztratil sebevědomí a další život byl něco strašného.

Ty antidepresiva fakt moc pomohly a potom, když už jsem měl zase nahozený vnitřní motor, tak už to bylo dobré a nakonec jsem si musel nechat změnit ty antidepresiva na jiné, abych nebyl tak moc aktivní, nechat se trochu spíš utlumit.

Už je neberu skoro vůbec, snažím se je pomalu úplně vysadit a jde to.

No a jelikož jsem měl i nějaké jiné problémy, po několika letech, dostal jsem se na dobrou kliniku, kde dělají celostní medicínu a tam jsem se dostal k jedné dobré psychiatričce, ale ta mě měla spíš jako psycholožka a fakt to bylo dobré. Doporučila mi chodit na skupinovou terapii a můžu to jen doporučit.

Hlavně si to nenechávejte holky pro sebe a je moc dobře že tu píšete. Chce to o tom mluvit a nebát se i případné kritiky. Poslouchejte co vám lidé budou říkat, hned se na ně nezlobte, přemýšlejte o tom, na každém šprochu je pravdy trochu. A co je dost důležité, ne tady na netu, ale případně u nějakého psychologa a ten vám pomůže nejvíc, buďte otevření a nezapomeňte i na nejmenší podrobnosti, to pomůže přijít problému na kloub. Sám vím, že nejvíc těchto problémů vzniká v dětství v rodině. Skoro každý měl nebo ještě má, doma nějaké problémy právě s rodinou a to se potom nese dál do života.

Pokud jste se nezalekly, tak dejte vědět, co vy na to :-))

reagovat 21.10.2007 22:45 - Looserka

Děkuju vám všem za reakce a hezký slova!!! Kopie, to je mi strašně líto,úplně si dovedu představit, co cítíš i proto, že se mi přihodilo něco podobného. Nevím jinak co ti napsat, jak tě povzbudit, na to snad ani povzbuzení neexistuje.

Věro, díky. Svůj byt mám, ale ochotně bych ho vyměnila za cokoliv z výše vyjmenovaných věcí, které mi v životě chybí. Ale uznávám, že plus to je. Je správný i tvůj názor, že bych se měla zaměřit na to, co jsem chtěla jako mladičká, jenomže..Já měla asi od dvanácti let jasno, že mě baví psychologie, tu chci studovat a jako psycholožka pracovat. Je to doteď jedna z mála věcí, která mě baví (ta psychologie), ikdyž vzhledem ke svému životu a stavu ve kterém jsem, si možná svět oddychnul, že se mi psycholožkou nepodařilo stát. Mám za sebou pět neúspěšných pokusů o přijetí na VŠ a celou dobu jsem se opravdu snažila, připravovala, šetřila peníze,abych nežila jak žebrák až budu studentka. No, pět neúspěchů vás stáhne pěkně dolů, srazí sebevědomí a hlavně se vám rozplyne sen. Takže od té doby se plácám v různých pracech, tu půl roku, onde rok, nudná, nezajímavá, ubíjející práce, která mě nebaví, kterou jsem nikdy nechtěla dělat! Nějaká alternativa? Vždycky jsem chtěla rodinu a děti. Řekla jsem si teda, že otravnou práci přežiju, když najdu naplnění v rodinném životě. Jenomže to neumím s muži a zřejmě pro ně nejsem dost zajímavá, protože všechny moje vztahy by se daly nazvat fiaskem, skončily za dost tragických okolností, ti muži mě odkopli a odnesla jsem to pokaždé dost špatně a přežila jenom díky antidepresivům..radši nemluvit. Věro, tvůj nápad s tím pomáháním je dobrý. Uvažovala jsem o tom taky, dělat to třeba jako práci. Dokonce jsem něco hledala i na internetu, ale nikde informace nejsou. Všude je spíš - chcete pomoct, pošlete peníze na účet a tak. A třeba na práci s dětmi nemám žádné vzdělání, mám jenom maturitu z gymplu.

Hanzi, máš můj obdiv, vždycky je mi trapně, když si stěžuju a přitom jsou na světě lidi, kteří jsou na tom tisíckrát hůř. A já si to uvědomuju, vždycky jsem říkala, že stát se mi třeba ještě k tomu nějaký úraz, tak už tady nejsem, nezvládla bych to prostě..Jinak skupinovou terapii mám za sebou, k psycholožce chodím. Je to určitě dost dobrá věc, stejně tak jako antidepresiva. Ta skupinová terapie ale není pro každého, já jsem třeba hodně uzavřený člověk a s těmi lidmi jsem prostě nekomunikovala, nemohla jsem. Moje psycholožka je skvělá, ale nemyslím si, že by mi mohla porozumět, což mě i blokuje v tom, abych jí určité věci řekla - v mých očích je to šťastná žena, protože má všechno, co jsem chtěla mít já - tuhle práci, děti a manžela, který jí po deseti letech vztahu volá, aby jí řekl, že jí miluje. No asi tak.Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale vážně nemám s kým tak otevřeně komunikovat. A ještě jednou díky za názory

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 23.7.2017 17:49 - chjo

to je pro nás novinka, že...

nedělej ze sebe někoho jiného,je to trapné.

reagovat 30.12.2017 07:37 - nazdárek

Ahojte lidičky!
Dnes je mi po dlouhatánské době lépe než bych si mohla myslet ! Několik let jsem se trápila tím, že jsem přišla o nejlepší kámošku a nebyla jsem schopná s tím cokoliv udělat. Připadala jsem si jako ta nejhorší. No tak jsem ji kontaktovala a víte co ? Má pro ní stejnou hodnotu se sejít jako na mě zapomenout. V první chvíli jsem si myslela, že to nerozdýchám, ale pak mi došlo, že to je to nejlepší co mě mohlo potkat. Teď už konečně po letech vím, jak na tom jsem a nemusím se trápit domněnkama jak to mezi námi je. To je přeci osvobozující a já se můžu posunout dál !!!

reagovat 7.9.2018 16:06 - Míša

Zatímco každý tu má na...

ahoj, jsem na tom úplně stejně a ráda bych si promluvila přes email, např. ne zde. Tedy misa.konopikova@email.cz

reagovat 7.9.2018 16:40 - Deprese

http://www.deprese.com/index.php?section=klicky&section2=rozhovor24

reagovat 7.9.2018 19:00 - Hanka

ahoj, jsem na tom úplně...

Zkus se vypsat tady, třeba ti někdo poradí.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *