Jak se naučit odpouštět

První příspěvky v diskuzi

reagovat 9.11.2007 15:37 - Enne

Ahoj, máte někdo radu, nebo sám zkušenost s tím, jak se naučit odpouštět, nenést sebou pocit křivdy, který ubírá energii, nevracet se k daným věcem, i když Vám to hodně ublížilo?Naučit se s tím smířit. Mám s tímhle problém od mala, ráda bych v tomto byla jiná, něco málo se mi podařilo, ale pořád je to málo.Přitom vím, že jsem hlavně já, ten kdo si škodí.Rovnež to má co do činění s mým nizoučkým sebevědomím.Děkuji

reagovat 14.11.2007 12:59 - Andy

Ahojky:) Já se naučila odpouštět uvědoměním si. Když se ohlédnu zpět a vidím křivdu, přemýšlím o tom, kde se vzala, proč je tu, co se stalo špatně, čím jsem si to zasloužila, proč se tomu tak děje???

Odpovím si na tyto otázky, upřímně! Pak si řeknu, že se to tak prostě mělo stát, věřím totiž, že co se má stát, stane se a že se to všechno děje vlastně úplně tím nejlepším možným zúpůsobem, byť se mi to nelíbí:( Postupem času je totiž vidět to pozitivum, které z každé situace vyplývá, to ponaučení, na který bychom měli brát velký žřetel. Ponaučím se, nechám to zahojit a vím, že každou ranou se stávám silnější a otrkanější:))

Věřím, že zase o něco později pochopím celý smysl toho, proč se tomu děje a pochopím, že to všechno jsou vlastně jen přípravy, zkoušky pro další následující život...takže se většinou otočím a zasměju se s pocitem, to jsem zvědavá, k čemu mi tento zásah, tato zkouška bude dobrá...:))

Proto jsem každý den plna očekávání a nehodlám ho si ubíjet tím, že v sobě budu nosit pocit ukřivdění, bolesti...prostě mi to za to nestojí, tak odpustím, protože chápu, že všechno zlé je k něčemu dobré a jdu dál...

reagovat 14.11.2007 13:13 - Pavel

Andy,to je moc pěkný přístup.Líbí se mi.

reagovat 14.11.2007 13:25 - Oskar

Enne, je to někdy dost těžké se to naučit. Je dobré, že jsi si to aspo? uvědomila a víš, že je to potřeba řešit. Ale jestli je na to nějaký určitý recept, nevím. Možná, pokud se budeš snažit a komu je potřeba odpustit, vyříkat si to s ním a nahlas mu říct, já ti odpouštím a už se k tomu nikdy nevracet a vnitřně si to uvědomit a podle to ho se chovat k němu dál.

Já co můžu sám vypovědět, tak jem něco takového udělal ohledně svého otce, alkoholika. Ale nic jsem si s ním nevyříkával. Jednou onemocněl s nohou, do toho rakovina tlustého střeva. Z jednoho se dostal a zbyla jen ta noha. A to právě bylo to, kdy potřeboval pomoc a tehdy já, asi proto, že už jsem dobrák od přírody, jsem mu pomáhal a při tom došlo k tomu, že jsem na něj přesatl být alergický a začal jsem ho brát jinak a najednou jsem cítil, že mě je nějak lépe a nemám na něj zlost a nenávist. Chyba byla ve mě a mě se ulevilo, jemu to bylo celkem jedno, ale to břímě nepohody jsem nesl já. Takže někdy se to může stát i takhle.

Ale odpouštět by jsme se měli naučit všichni, nenávist není k ničemu a jen to obtěžuje a jitří to věci z minula a k ničemu. Život jde stále dál a my s ním :o)

reagovat 14.11.2007 13:42 - Anna

Enne, zakopaný pes je asi ve tvém (jak píšeš nizoučkém) sebevědomí. Když se naučíš mít ráda sebe, poznáš svoji cenu a tvůj úsudek bude jiný. Pak se svobodněji rozhodneš, zda odpustíš. Přijala jsem za svůj názor, že odpustit mohu, ale nezapomenu. A pak se už k tomu nevracet. Je třeba to dotyčnému říct, odpouštím, nezapomínám. Na těchto pár řádek se nedá popsat, jak k tomu člověk dospěje. Mně pomohla terapie.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 28.8.2015 18:03 - U

Já budu mírnější:-)...

mě by strašně moc záleželo,o jakou věc se jedná.Pokud se mě to dotkne moc,pak většinou vracím a je úplně jedno,kdy a za jakou dobu.Pokud to ale není ic vážného,pak mám pochopení a dokážu odpustit,vžiju se do jeho situace.Jsou věci,které odpouštíme lehce,ale jsou i takové,které se moc odpustit nedají.

reagovat 28.8.2015 20:52 - H

mě by strašně moc...

Samozřejmě nějaké drobné selháni neřeším a také je chápu. Nikdo nejsme dokonalý. Ale zlo a to pozná každý jedině trestat. Klidně to nechám být a za dlouhý čas, když je příležitost vrátím. Ale tu "čekací" dobu to v sobě neživím, jen si pamatuji.Někdy mám tendenci se na to vykašlat, ale pak si vzpomenu..Jak dotyčný se chová dál k jiným zle, proto je třeba trestu. Ne každý to umí a nebo mám možnost.
Nejlepší je, když se situace vyvine tak, že po dlouhé době dotyčný hajzlík pozná, že nadešel čas a mohu mu nějak vracet. To ho nechávám v nejistotě tak dlouho, jak jen to jde. Nesnáším zlé lidi a je třeba se jim bránit. Nenávistí se ale neživím.

reagovat 28.8.2015 21:12 - Já jsem

Samozřejmě nějaké drobné...

to oplatila jenom jednou a nelituji toho.Byla to pro mě veliká úleva,ale byla to věc dá se říct vážná,jinak bych nikdy neoplácela,spíš by mi to bylo líto.

reagovat 28.8.2015 21:12 - Já jsem

Samozřejmě nějaké drobné...

to oplatila jenom jednou a nelituji toho.Byla to pro mě veliká úleva,ale byla to věc dá se říct vážná,jinak bych nikdy neoplácela,spíš by mi to bylo líto.

reagovat 29.8.2015 11:39 - On je rozdíl

mezi odpustit a odpouštět. Vždy záleží na tom o co a o koho jde. Malichernosti je třeba házet za hlavu, o vážnějších či vážných věcech, ublížil-li či ubližoval-li nám někdo blízký, popřemýšlet, možná počkat, je dobré vymyslet strategii, ale ne pomsty. V rom je zásadní rozdíl mezi odpuštění a pomstou. Jo, neživit se nenávistí, ale nenechat si líbit to, co by mi bralo pozitivní energii či vůbec energii jako takovou či zdraví. Já si myslím, že opravdu ne každý umí odpoustit či odpouštět, to je dar a možnost má však každý. Jen ji využít. Jinak snad souhlas s tím, že odplata může přinést úlevu. Ono ne nadarmo se říká, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *