Jak mít ráda sama sebe?

reagovat 6.2.2010 21:25 - ajulinka

Je mi 23 let a mám problámy s přijetím sama sebe, ačkoli jsem úspěšná v oboru, který studuju a mám zajímavé vyhlídky co se týče práce a uplatnění, mám koníčky, které mi jdou a naplňují mě, hodného a pohodového přítele, dvě opravdu dobré kamarádky a pár dobrých známých. Nevěřím si, myslím si o sobě, že jsem nesympatická, a že mě všichni budou nesnášet, kamkoli přijdu. Velice snadno se urazím, všechno se mě dotkne a bolí mě každý špatný pohled ostatních, mám často chuť se rozbrečet, kdykoli ke mně někdo není milý - hned si myslím, že mě nesnáší a že jsem špatný člověk. Sráží mě i maličkosti, které ten člověk ve skutečnosti ani tak nemyslí. Vím přitom sama, že je to hloupost, že mají ostatní také své problémy, a že to není osobní, ale v tu chvíli prostě reaguji automaticky jinak, jsem jakoby naprogramovaná a nedovedu to ovládnout. Nechám se od druhých zenužívat jen proto, aby mě měli rádi. Lidé snadno vycítí, že nejsem v pohodě, a proto mě také rádi nemají, a drží si mě od těla. Vše je důsledkem šikany ve škole, vyřadili mě z kolektivu jen proto, že jsem nechtěla s holkama pomlouvat ostatní (pomluvy nesnáším, zvedá se mi z nich žaludek, stejně jako naschvály a zlomyslnost), a vést žabomyší války mezi 2 skupinami spolužaček, které si dělaly naschvály, jako třeba ničení školních pomůcek, pomluvy, nadávky, veřejné zesměšňování. Tím, že jsem byla neutrální, jsem se od ostatních izolovala, a brzy se sama stala terčem násilí psychického i fyzického. Jejich šikana mé osoby ty dva znesvářené tábory stmelila, se mnou se ale cejch oběti táhl až na střední školu. Přitom já nikdy nikomu nic neudělala, nikdy bych nikomu záměrně neublížila, dovedu druhé vyslechnout, ukonejšit, podpořit, na nikom si nevylévám křivdy, které mi způsobil někdo jiný. Dovedu projevovat zájem o druhé, ráda dělám ostatním radost, ale až příliš mi záleží na tom, abych byla přijímána, aby mě měli osatní rádi. Přitom nejspíš nemám ráda sama sebe. Mám prý velmi nízkou sebedůvěru. Pro ostatní sloužím jako hromosvod jejich špatných nálad i jako vděčná vrba. Psycholog mi moc nepomohl, chodila jsem k němu dlouhá léta na základce i na střední. Teď se už přes rok léčím homeopaticky, zatím mám samá zhoršení a sebevražedné deprese, vrací se mi sociální fóbie z dětství kvůli té šikaně. Mám reiki, dodá energii, ale ani s jeho pomocí jsem si nedokázala pomoci. Četla jsem mnohokrát knihu od Louise L. Hay, ale asi nedovedu její filosofii uvést u sebe do praxe. Tento měsíc jsme začala chodit na regrese, pomohou trošku, ten den se cítím, jakoby ze mne něco spadlo, ale stejně se mi ještě nepodařilo vyřešit ten problém, asi to bude na dlouho a moc peněz jako studentka nemám. Jsem už fakt zoufalá, nevím, co se sebou, přitom se fakt snažím s tím něco udělat. Zkouším autosugesce, několikrát denně, ale to trauma z velice hnusné šikany i následných negativních reakcí ostatních lidí na mou osobu mi nikdo nesmaže, točím se v bludném kruhu. Co by mi ještě mohlo pomoci?

reagovat 7.2.2010 23:19 - takhle

roztáhni nohy a narvi si tam robertka!!! hi hi přčá!!!

reagovat 8.2.2010 00:16 - Dododo

Ano. Yosska tu chyběla...

reagovat 28.3.2010 17:55 - Jana

Je mi 23 let a mám problámy...

Pisni mi na sebe mail ... co popisujes znam ... mam s lidmi sve zkusenosti a myslim si, ze bych ti mohla poradit....Jana

reagovat 28.3.2010 17:57 - dement

Jana - co nabízíš?Přípravky na hubnutí?

reagovat 28.3.2010 17:57 - dement

Jana - co nabízíš?Přípravky na hubnutí?

reagovat 10.4.2010 20:13 - Anabasine

Je mi 23 let a mám problámy...

Ahoj Ajulinko,

v některých věcech co popisuješ se vidím, tak zkusím nějakou malou úvahu. Je parádní, že máš lidi kolem sebe, přítele a činnosti, který Tě uspokojujou. Ale chápu, že to někdy není vše, když člověk prožívá jak popisuješ. Vztahování svojí hodnoty ke zpětné vazbě druhých je běžná věc, záleží ovšem na tom, do jaké míry to člověk dělá. Ano, některým lidem bývá nepříjemné, když na nich druhý visí s potřebou kladné odezvy a ohodnocení. Myslím, že se cítí být příliš blízko a trochu tím manipulováni. Ovšem jiní lidé to zase potřebují. Asi záleží na míře individuace a ohraničení osobnosti, nevím. Ale tady jde o Tebe a tvůj pocit štěstí a pohody. A to je v Tobě samotné, ikdyž můžeš být skrz svůj dosavadní život naprogramována jinak. Taky jsem zkoušel hodně terapeutických přístupů a sebezkoumání, ovšem hlavním krokem je rozhodnutí sebe sama pro změnu těch automatických programů, které často vyplývají z niternější příčiny. A to třeba už z výchovy rodičů a přikořeněním traumatickou událostí (šikanou) v pokročilejším věku. Záleží na tom, od čeho odvozuješ svoji hodnotu jako jedince. Pokud od "dynamicky proměnného" chování ostatních lidí, tak to samozřejmě musí přinášet zmatek. Jelikož chování ostatních vypovídá o nich samotných a jejich programech, nikoli o Tobě. Třeba až tolik nebudeš lpět na jejich přijetí, bude to přijímání automatické. A nezapoměň, není na světě člověk tem, jež by se líbil lidem všem. Zkus je neupřednostňovat pred sebou a zlepší se to. Není nikterak egoistické mít sebe rád/a a vážit si sebe sama. Je to naopak veledůležité, jelikož skrz sebe prožívá člověk okolní svět. Popisuješ sebe jako krásnou bytost, která umí naslouchat a má ráda druhé, to je skvělý. Tak to byla zpětná vazba, na který si můžeš nacvičit se od ní trochu odpoutat :). Držím palce na často dlouhou cestu za uvědomněním sebe sama a svojí hodnoty.

reagovat 10.4.2010 21:36 - V.

Krásně a pravdivě napsané, díky!

reagovat 13.5.2010 21:18 - denis

Jana - co...

ty si pako ne spis debil

reagovat 15.5.2010 15:22 - marketa.p

Je mi 23 let a mám problámy...

Milá Ajulinko. Podívej se na stránky http://michalivanka.webnode.cz/. Terapeut pomáhá i mě a lidem v mém okolí. Jen musíš chtít a začneš věřit v sama sebe. Držím palce, M.