Jak se chovat k rodičům, prarodičům

První příspěvky v diskuzi

reagovat 16.10.2006 15:38 - Sabina

Mám problém a nevím si s ním moc rady. Máme v rodině babičku, kterou všuchni milujeme a pěčujeme o ni jak jen můžeme. Má dvě děti, dceru a syna, denně jsou v telefonickém kontaktu a 2-3x týdně každý z nich ji navštěvují, plus my, vnoučata tam také chodíme min. 1x týdně a 1x týdně je ona u svých dětí. Jako rodina fungujeme myslím dobře, nejsou zde závažnější problémy, až nyní. Babička nařkla svouji dceru - moji matku, že jí před 3 lety zmizela necelá tisícovka korun a nějaké dva ručníky.Chtěla po dceři vrátit klíče od bytu. Maminky se to nesmírně dotklo, dělá vše pro svoji matku, ale toto nemůže nijak překousnout.Klíče vrátila,ale teď vnitřně trpí, protože to samozřejmě není žádná pravda. Máme pocit,že buď si babička záměrně vytváří problémy sama a nebo je nějak nemocná,což ona si sama nepřizná. My, máme podezření na stařeskou demenci, či schizofrenii (babička má neustále pocit,že ji někdo okrádá v obchodě, zvoní jí na byt o půlnoci, nebo jí záměrně někdo volá). Snažili jsme se jí tyto myšlenky vyvrátit, oymlem nám zazvoní nebo zatelefonuje kdokoli, t se stává, ona však na to nechce přistoupit. Jinak je to moc hodná ženská, jen už je 8 let vdovou a tak má moc času na "vymýšlení". Problém nyní je, jak se k ní chovat, mamince moc ublížila, ale zárove? si uvědomujeme, že tu už nemusí být dlouho, vzhledem ke svému věku 76 let. Chtěli bychom, aby byla v pohodě, užívala si pohody, klidu, vnoučat, má teď první roční pravnouče, ale zároveň je to moc těžké, pokud si hledá jakékoli záminky na hádky. K psychologovi,či psychiatrovi ji nedostame, nepřipouští si,že by neměla pravdu. A ted co s tím? Máte někdo nějakou radu? Nechceme jí ustupovat, zárove? nechceme žít rozhádaní, protože o tom život není, mám z toho moc hořké pocity, i když ji mám moc ráda.

reagovat 16.10.2006 20:43 -

jedina rada - vydrzet. Lepsi to uz totiz nebude.

A hovory a vysvetlovani jsou v tomto veku k nicemu.

reagovat 17.10.2006 09:33 - Sabina

Já vím, jen nevím ted jak se zachovat, zda normálně tam za ní chodit dál a dělat,že se nic nestalo, když víme,že ona tím ted žije a nebo jí nechat chvíli "vydusit".

reagovat 17.10.2006 12:20 - Heda

Sabino, když jsem četla tvůj příspěvek, jako bych to četla o své babičceč a mé mamince ... když někomu přejeme dlouhá léta, měli bychom přát v první řadě taky dobré vyrovnání se stářím ... moje babička nejen moji maminku (svou dceru), ale nás všechny dokázala vyprovokovat k takovým hádkám, že to až pěkné nebylo! a příčiny často byly malicherné! taky tvrdila, jak ji chtěl někdo přepadnout, jak se k ní někdo v noci vkrádal do pokoje ... těžko se mi na to jen vzpomíná ... ale byly i světlé dny, kdy bylo moc pěkné si s ní popovídat :-))) a právě v těch chvilkách jsem z ní tak nějak dostala, že nejvíc ji trápí, že už se cítí nepotřebná, že my všichni pro někoho žijeme, o někoho se staráme ... vždycky mi pak bylo jasné, že všechny ty hádky "o ničem" jsou vlastně vyvolávány jen kvůli tomu, aby měla pocit, že je středem pozornosti ... nejtěžší odbobí ale začalo, když babička v 89 letech začala mít opravdu zdravotní problémy - hlavně pohybové. Doktor ji poslal na zotavenou do nemocnice; po práci jsem za ní chodila - jeden den bylo vše v pohodě, baštily jsme jednu čokoládu za druhou a druhý den na mě křičela, že jestli ji okamžitě neodvedu, tak ji mám na svědomí - přitom se nemohla postavit na nohy; tehdy jsem brečela zoufalstvím, když jsem se ji snažila podpírat a vodit po chodbě ... až když zůstala ležet, tak u ní nastala změna - dalo se s ní pořád pěkně povídat, ale nějaké výčitky a hádky už byly pryč. Babička začátkem tohoto roku zemřela (v 90-ti let) a musím říct, že i přes ty divoké roky odešla v klidu ... Sabino, chce to opravdu vydržet - když se já s odstupem dívám na svou babičku, tak čím starší byla, tím větší měla strach z toho, co bude a to že nám někdy připadala zlá, to byla zlá na své stáří a na to, že my jsme ještě mladí a máme šanci dočkat se i věcí, po kterých ona jenom toužila ... zažila jsem ještě i dědečka a ten byl úplně jiný - byl šťastný za život, který prožil a na konci života se tak nějak odebral do říše fantazie - nechal, ať se o něj druzí starají a jen četl cestopisné knížky, které pak převypravoval, ale tak, jako by to prožil sám :-))) hodně trpělivosti!

reagovat 17.10.2006 16:04 - Loule

Jak se chovat? S úctou, tak jako lidé v Asii. Staří lidé za to nemohou...

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 31.10.2006 20:48 - Alice

Sabino, já bych tato blízká rodinná výročí (narozeniny, Vánoce, ...) vůbec nepovažovala za komplikaci, naopak si myslím, že je to vůbec ta nejlepší z příležitostí a byla by velká škoda jí nevyužít. Alespoň se o to pokuste a já Vám přeji, aby to dopadlo dobře.

P.S. Ten příspěvek z 27. 10. 2006 23:20:52 jsem Ti také psala já, ale až teď jsem si všimla, že jsem se zapomněla podepsat. Omlouvám se.

reagovat 8.11.2006 09:24 - Sabina

Tak dneska mě přemluvila mamka, abych za babičkou s dcerkou zašla, dcera nám začala chodit a mamince je líto, že babička, která se na to tak těšila,že o to přichází. Nevím jak to dopadne, jak mě přijme, dělám to kvůli mamince, aby se nějak prolomily ledy, chce mě u babičky vyzvednout, že prý dál nepůjde,ale alespoň má možnost mezi dveřma se jí zeptat jak se má. Byli jsme minulý týden všichni nemocní a tak mamka volala babičce zda jí to také neskolilo, babička vykládala do telefonu, jako když se nic nestalo, zvala mamku,at přijde, ta jí však odmítla,a že prý má přijít babička, řekla,že uvidí,ale nepřišla, nevím jestli kvůli počasí-pršelo, nebo se jí to zase v hlavě rozleželo:-).Tak večer napíšu jak jsem dopadla, vůbec nevím jak se chovat až tam půjdu, jestli prostě přetrpět to dusno a ignorovat ho...

reagovat 19.4.2013 00:46 - Ufer

Já vím, jen nevím ted jak...

Mám podobný problém a nevím si rady. Mamince je 88 roků a je vyloženě zlá, přestože se snažíme, jak můžeme.Nejprve si dva tři roky stěžovala, že na ni soused v noci zvoní. Pak nám začala telefonovat, proč ji neustále obíráme o majetek, že jsme jí sebrali klíče od trezoru. Já vůbec nevěděla, že nějaký trezor má.Když jí nakoupíme, druhý den nás pošle pro ty samé věci, protože jsme jí to nekoupili minule, když to chtěla.Jdu do kuchyně, a tam nákup a všechny objednané věci z předchozího dne leží. Uvědomuji si, že je nemocná.I se nám stalo, že když jsme jí vzali na nákup, po třech hodinách nám oznámila, že má na plotně doma vařit mléko.A skutečně, smrad jsme cítili hned, jak jsme vystoupili před domem z auta.Stále nás osočuje, že jsme jí něco vzali, naprosto nás neposlechne, sousedům rozdává peníze, od podivných prodejců z katalogů nakupuje předražené potravinové doplňky, které má v krabicích po celém bytě,a většinou prošlé, do domova důchodců nechce, hromadí doma krámy, před 5 lety si koupila potaji čtyřkolku, kterou má celou dobu stát v obyváku, poslední dobou se už neorientuje v platbách, neumí zaplatit složenky ani peníze kartou, přitom mi brání, abych měla přístup na její účty na bance, abych jí mohla pomoci.Je sobecká, vnoučatům ani nepopřeje k narozeninám a ani si nepřeje, abychom je za ní vodili, prý ji to obtěžuje,taky se už stalo, že nám v noci telefonovala, že jí je strašně zle a hekala, jak když má umřít a pak nám nebrala telefon, tak jsme za ní vyrazili, 40 km, a když jsme dorazili, tak spala, v pohodě a děsně se divila, co tam děláme. Když to řeknu její doktorce, tak ta se diví, že by maminka na tom byla až tak zle, takže si připadám jak blázen.Když měla podanou žádost na bezmocnost, napsala dopisy na patřičná místa, že žádnou bezmocnost nepotřebuje, že je to podvod, že ji nic není. V současné době jí doktorka provádí vyšetření na Alzheimera. Ale co s tím dál. Když od ní přijedu domů, jsem úplně hotová, zničená s pocitem hořkosti a vzteku. S ní prostě nehnu. Navíc ještě darovala bratrovi lukrativní nemovitost, potaji, zjistili jsme to čistě náhodou, když jsme něco hledali na katastru nemovitosti.Když jsem se ozvala, dověděla jsem se, že jsem chamtivá, že chudák brácha, takovou starost mu nadělila, teď se o dům musí chudák starat.Tak takhle to u nás chodí, A vím, že bude hůř, ale já nemám sílu se o ní nepostarat. Ach jo. Co mne ještě čeká?

reagovat 19.4.2013 07:40 - ...

Mám podobný problém a...

Především by Vaše matka neměla být bez dozoru, ale opravdu. Divím se, že doktorka, která by měla být zkušená a znalá problematiky to nijak neřeší nebo netlačí Vás do nějakého řešení. Matka je chodící předpoklad průšvihu.
Co se týká povahy a vztahu k vnoučatům ap., to neřešte, je opravdu nemocná a není si vědoma svého jednání. Zatím se u ní evidentně střídají okamžiky jasného vědomí s okamžiky projevů demence.
Píši to celkem tvrdě a na rovinu proto, že jsme měli takový případ v rodině. Bude se to zhoršovat, po nějaké době třeba nechá puštěný hořák s plynem naprázdno atd.

reagovat 19.4.2013 07:47 - s

Mám podobný problém a...

Tak tohle jsem prožívala asi před 12 léty. Berte maminku jako nemocnou a hlavně ji hlídejte, aby si neublížila. Neměla by být sama. Vím, je to těžké z všelijakých důvodů, ale přeji vám, vydržte.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *