Hubnutí pro starší a pokročilé

První příspěvky v diskuzi

reagovat 1.6.2014 16:47 - Rampepurda

Zdravím všechny stejně postižené sestry :-). Je mi daleko přes 40 let a kousek nad 90 kg, potřebuju a chci zhubnout, ale nedaří se. Najdu zde virtuální partu žen podobného věku, se stejným problémem a cílem, pro vzájemnou podporu, výměnu zkušeností i obyčejný pokec?

reagovat 11.6.2014 16:08 - Rampepurda

Fakt nikdo takový zde :-)?

reagovat 11.6.2014 16:17 - Vstup do

30 až 40 kg dolů, je tam spolek žen, které bojují s nadváhou.

reagovat 11.6.2014 18:13 - Rampepurda

Ano, na tu diskusi jsem se dívala, ale už je rozjetá dlouho, holky jsou už sehraná parta, spousta z nich je v cíli (BMI v pásmu normy), potřebuju začít od začátku a nemám čas to celé číst. Navíc mi jde o hubnutí v podmínkách klimakteria, asi je to jiné než u třicátnic.

reagovat 4.10.2017 08:58 - Věra

Škoda, že to zde nejede. Také by mne zajímalo právě hubnutí v období přechodu. Co se právě v této době nejvíc osvědčuje - pohyb?. změna stravy - v jakém smyslu?, jaké doplňky?. Asi to bude jiné než u mladých holek.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 4.10.2017 18:47 - Věra

Před 25 lety, jsem shodila...

U nás je to teď s těmi procházkami trochu adrenalin, protože po okolí se potlouká exibicionista - už to na pár ženských vybalil. Je známa jeho identita a policajti mu byli domlouvat. Moc to nepomohlo a na jednu mladší ženu prý i zkusil šáhnout. No dokud prý vyloženě něco neudělá, tak na něj policie nemůže. No choďte za takových podmínek na procházky či běhat. Já teda naštěstí jdu ve větší partě i s dětma, ale stejně.

Docela mne udivuje to doporučení na chléb s marmeládou či medem k snídani. Já mám takový pocit, že přibírám právě po chlebu a tak se pečivo snažím omezovat. K snídani ráda dávám vajíčka, fazole, v zimě pro zahřátí po ránu polévku...

Kořeněná jídla též zbožńuji. Občas si objednáváme indická jídla přes internet.

reagovat 4.10.2017 18:54 - Věra

Martino, díky , krásný...

Jo dobré jídlo je krásný životní zážitek, kterého se člověk nerad zříká. Já věřím, že hodně záleží na skladbě stravy. Chce to vychytat tak, aby člověku chutnalo, nemusel se moc omezovat a přitom netloutnul. Asi to jde. Pamatuji se na dovolenou na Kapverdách, kdy jsme měli all-inclusiv - jedli jsme 5x denně, mezi tím zmrzlina, drinky. Docela jsem se bála , co na to váha. A světe div se - po čtrnáctidenní dovolené byly 3 lkg dole. Přitom jsme neprovozovali žádné sporty kromě plavání v bazénu, skákání ve vlnách oceánu a normálních (ve vedru spíš kratších) procházek. Ani žádné ponocování se nekonalo, protože jsme si spíš potřebovali odpočinout. No hodně jsme jedli ovoce, zeleniny, ryby, ale na svačinu jsme si dopřávali i pizzu, palačinky...

reagovat 4.10.2017 22:36 - Martina

Martino, díky , krásný...

Jano, ale já to měla stejně. Večer hlad jako vlk. Moc tomu nepomáhalo, že ráda vařím a ráda sleduji v TV pořady o vaření...a pak mě chutě honily, až mě dohonily...
Navíc jsem ráno nesnídala, kafe a hurá na MHD. V práci fofr a kolikrát první jídlo až oběd. Takže u mne to byla pochybení způsobená tím, že jsem nadváhu (obezitu) brala jako nutné zlo k těm lékům co beru a zapomněla se zamyslet nad realitou.
A se zády, kyčlemi a koleny jsem měla problémy, které vyústily, že jsem se musela vždy držet zábradlí, když jsem šla ze schodů, protože jsem netušila, kdy mě tak píchne tak v koleni, že poletím dolů. Na záda jsem brala jednu dobu i Tramal - už nikdy více.
Prací na zahradě a chůzí se dost zlepšilo, ale nejvíc mi pomohla rehabilitační sestřička, když jsem se svlékla do kalhotek, postavila mě před zrcadlo a já najednou viděla tu hrůzu. Jedno rameno dole, shrbená ramena, břicho...škoda psát. Naučila mě chodit - při chůzi šlapat na celé chodidlo, vnímat patu, palec a malíček, já chodila jen na patu a palec.
Také jsme si osvojila "široký sed". Schválně to zkus, až se posadíš k PC, po chvíli zmeň posed - co nejvíc, ale tak aby to bylo pohodlné, roztáhni kolena a vnímej, jak se ti narovnají záda.
Dá se na to zvyknout, není to moc estetické :), ale doma to snad nevadí. Hodně mi její rady pomohly. Dá se na to zvyknout hodně rychle. Zdravotní obuv v práci i doma je samozřejmostí. A ortopedické vložky do bot.
Samozřejmě nevím, jaké máš problémy ty. Ty rady jsou jen takové všeobecné, ona mě učila 5 hodin, takže to se nedá vše vypsat.

Návrat k jídlu: co jsem začala snídat, tak se mi to otočilo. Čím víc toho dopoledne sním - snídaně, jablka, švestky, jogurt, cereální rohlík, trochu sýra, lehký oběd a pak ubírám, tím menší mám večer hlad. To mi potvrdila i ta terapeutka.

Jak jsi na tom ty? Snídáš? Jíš dopoledne? Samozřejmě, že mi odpovídat nemusíš.
Jinak držím palce, jsme ještě mladé, tak proč si kazit život kily navíc.

reagovat 4.10.2017 22:56 - Martina

U nás je to teď s těmi...

Jejda, tak to bych také nechodila sama venku. Ale kolem řeky chodí a jezdí na kole fůra lidí, tak to se nebojím.
"No dokud prý vyloženě něco neudělá, tak na něj policie nemůže." To je opravdu výborný, naše zákony, ach jo...

Mňam, indii také milujeme a často objednáváme...teda ty mi v tuto hodinu děláš chutě :).
Naše nutriční terapeutka mi řekla, že jím minimálně cukru a i ten že mé tělo potřebuje. I ta jablka miluju zelená, pořádně kyselá, potom kyselé švestky, pomelo. Tak mi poradila, ať to aspoň vyzkouším, že tělo už mi řekne jestli jdu správnou cestou. A chleba dopoledne je v pohodě, aspoň pro mě. Mám víc energie, nejsem unavená, ani se nehroutím při největším stresu.
Také rada od ní: když přeci jen na mne padne únava nebo nervy, vezmu si tabletku hroznového cukru. Výborná záležitost, bez něj má kabel(k)a nevyjde z domu.
A ještě, čím dříve se nasnídám, tím dříve začne metabolismus makat. Snídaně prý nejdéle do hodiny po probuzení.

Tak jsem se opět rozpovídala a to se ještě krotím.
Přeji krásnou noc.

reagovat 5.10.2017 11:35 - Věra

Ahoj, tak se snídaní to mám podobně jako ty Martino. Miluji pořádnou snídani, bohužel ne vždy si ji dopřávám. Ale třeba na dovolené je to opravdu mé nejmilejší jídlo dne. Zbožňuji švédské stoly. Též se mi líbí, když si můžu dolévat kávu. Je škoda, že i přesto, že sem přišlo plno věcí z Ameriky, tak zde nikdo (nebo alespoň takové podniky neznám) neudělal bistro, kde by chodila příjemná obsluha a dolévala kávu z konvice. Vždy když to vidím ve filmech, tak závidím.
Přeji hezký den.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *