Hraniční porucha?

První příspěvky v diskuzi

reagovat 6.8.2003 21:02 - Petula

Ahoj!Zajimalo by me,co to znamena,kdyz se rekne,ze ma nekdo hranicni poruchu,dekuju..Petula

reagovat 7.8.2003 09:23 - Romana

Podle mezinárodní klasifikace nemocí se jedná o jednu z poruch osobnosti (ostatní jsou např. paranoidní, histrionská, úzkostná, závislá apod.) Projevuje se nestabilními a zároveň intenzivními vztahy k vnějším objektům, zvl. k ildem, částečně sebedestruktivním chováním, dále chováním impulzivním. Jsou zde časté výrazné změny nálad i pohledu na sebe sama.

tato porucha osobnosti patří do rukou odborníka, jakým je klinický psycholog či psychiatr.

Romana

reagovat 10.9.2003 21:41 - Jana

Oba moji synové ve věku 19 a 17 let mají evidentně poruchy, které popisujete jako hraniční poruchy osobnosti. Např. starší syn opustil ve třetím ročníku školu a ve svých 19 studuje ve II. ročníku. Věčně se nudí, veškerý jeho svět jsou hry na počítači a na internetu. Má období deprese, kdy na něj nesmí nikdo ani promluvit, jindy hýří optimismem a je rádo by vtipný. Mě - jako matku absolutně nebere. Snad je to i tím, že jsem vůči němu mladá. Je mně 37let. Jeho otec před rokem spáchal sebevraždu a nyní můj syn mě tímto vyhrožuje také. Několikrát " zmizel" z domu a psal mě výhrůžné sms zprávy. Věčně lžě, pokud objeví něco, co se mu hodí automaticky to "zabaví", aniž by se zeptal. Jednou " zabavil" peníze z pojistky, místo do školy šel do hospody a mě do poslední chvíle vše zapíral. Doma po něm nemůžu chtít žádnou práci. Kromě něho mám ještě 3 děti. Tudíž starostí i práce dost a dost. On to ale nedokáže uznat. "Svou" práci si odbyde stylem, že pak musím jít a udělat vše znovu! On jen ironicky dodá, že už mu dám příště pokoj a nebudu po něm nic chtít! Když jsem se např. stěhovala, raděj dělal zase ukřivděného, aby nemusel nic pomáhat. Má matka - jeho babička si na poštípání dříví na zimu musela "najmout" jeho mladší spolužáky a zaplatit je, jelikož on nemohl takovou práci dělat. Doma přes den spí nebo se dívá na televizi ( kvůli TV s námi nejí ani u jednoho stolu, neboť jídlo si bere zásadně k TV ) po nocích hraje hry na internetu a ráno pak běžně nestíhá vypravit se do školy. Nebere na nic a na nikoho ohled. Příkl. o víkendu si zajede do města do herny a hraje tam celou noc. Přijede na 2. den a vyžaduje naprostý klid. Smím vařit oběd až až po 13. hodině!!! Pokud jej náhodou někdo vzbudí dříve, udělá v domácnosti takové " dusno", že mají ostatní rázem po náladě. Dokáže mě ponížit a urazit do té míry, že se až rozpláču... On pak jde, začne se omlouvat a i on se dokáže rozbrečet. Ale na druhý den je schopen mě ubližovat dál. Téměř nikdy neuzná svou chybu. Všechny kolem sebe neustále poučuje a komanduje. V okolí už tímto ztratil veškeré kamarády.

Druhý syn 17. letý je totálně stále v depresích! Neumí se vůbec z ničeho radovat. Ani z dárků ani z výletu prostě absolutně z ničeho! Je nemluvný, téměř nekomunikuje! Celé dny chodí zasmušilý, zamračený a na vše kleje. A to tak vulgárně, že ho nestačím okřikovat. Nemá ve slovníku nic jiného, než samé nadávky! Nemá ohled ani Na 2 mladší sourozence, kterým ještě nebylo ani 10 let! Sedí buď u TV, nebo u počítače a nebo jen tak leží a zírá do stropu! Když jsem mu zakazovala jezdit na noc do herny, že není ještě plnoletý, dělal takový "cirkus", že i na mě - svou matku vztáhl ruku. Respektive se o to snažil, ale můj přítel mu v tom zabránil. Stále oba syny omlouvám tím, že to jejich chování je způsobeno tím, co provedl jejich otec. Oni do té doby žili jen s ním a já se dvěma malými dětmi žila také sama. Otec se jim příliš nevěnoval a tak si většinou dělali sami co chtěli. Nejdříve u mne nebyla bytová situace taková, abych s nimi mohla žít také a když potom ta situace nastala, synové už neměli zájem o to žít či bydlet u mě. Snad to bylo způsobeno i tím, že když já se od nich odstěhovala, šla jsem bydlet do domku jen o 1 místnosti, bez sociálního zařízení atd. Tudíž se u mne muselo stále pracovat. Kdežto u otce měli veškeré pohodlí. (A kdybych jim tam nejezdila o víkendech prát a vařit, nevím jak by to zvládali...) Kdekoliv to někde "hrozí" prací, mým synům se udělá špatně! Starší nemůže na záda a mladší zas nemá sílu! Navíc tento 17. syn věčně vyhrožuje sebevraždou. S ničím není spokojen! Počítač, co jsem jim před lety koupila mu nevyhovuje, přítelův také ne. Chce svůj vlastní a pokud možno co nejlepší! Neustále mi nadhazuje, že na něj pobírám pěkný důchod tak co... Nejvíc mě mrzí, když jde za malou sestřičkou a chce po ní pistoli. I mě do očí klidně řekne

reagovat 10.9.2003 23:03 - Katka

Dá se tato porucha zvládnout vlastními silami?

reagovat 11.9.2003 19:09 - Pajka

Jano, to co popisuješ není snadné, ale nemyslím, že Tví synové jsou nemocní. Prožili si trauma z otcovy smrti a nebyli zvyklí s Tebou žít. Děti v jejich věku dávají zabrat mnohým rodičům. Puberta probíhá u některých lidí bouřlivě a dlouho. Nenechala bych se vydírat výhružkami o sebevraždě. Tvůj 18-ti letý syn má možnost odejít z domu a postarat se o sebe. Zkus mu to navrhnout, až vás začne zase terorizovat po provdělé noci a ten druhý bude během roku mít tutéž možnost. Důchod dostanou k dispozici a ať se snaží. Mám 3 děti, které jsem vychovávala sama, každé je jiné, každé má své plusy i mínusy a nějak se chovají v soukromí domova a jinak působí na své okolí. Lidi většinou zkouší, co všechno jim může projít, kam až mohou zajít, reakce okolí jim k tomu vytváří mantinely. Kdyby se Ti podařilo dostat své emoce pod klidnou kontrolu a tichým, ale nekompromisním způsobem dokákázala nepřistoupit na jejich hru, asi bys zklidnila stav své duše vylepšila atmosféru domova. Vím, že je to těžké a maminka v Tobě udělá raději mnoho ústupků, než by žila s vědomím, že svým "tvrdým" přístupem ublížila. Jedná se o citlivé téma, ale Ti kluci si podle mne na Tobě ventilují svůj smutek a vztek nad ztrátou otce. Psycholog by vám mohl pomoci... Samozřejmě, že se mohu mýlit, nemám patent na rozum...

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 2.1.2011 11:46 - Sebevražedné

sklony,jsou vrozené, pokud to člověk neví, má tendenci ,,utíkat" ze života, pod vlivem různých depresí, nebo těžko zvladatelných dějů denního života. Vím,to sama jsem tím prošlaa. Stále jsem opakovala stejné chyby,které mne pak vháněly do myšlení, já tady nebudu. Třikrát nedokončená sebevražda, neboť vždy se našel někdo kdo se z čistajasna objevil. A to jsem nikomu neříkala,že se chci zabít. Až jedna léčitelka mi řekla, že nade mnoiu stál vždy anděl. A já dostalůa odvahu žít i v tom,životě,který byl tak těžký,že mně skopl až na dno lidské společnostzi-kam jsem se svou naivitou v lásku od lidí napochodovbala vlastně sama.
Když se podíváte po diskuzích,tak se podivíte co je tady rozdvojených osobností,již v těch názvech nicků. Anna

reagovat 2.1.2011 11:49 - promiňte

mi chyby ve psaní.A

reagovat 26.5.2011 09:38 - Vyhýbavá porucha osobnosti

A bol teda niekto v tom kaleidoskope? Pomohlo to?

reagovat 10.11.2011 14:02 - Verča

https://www.facebook.com/groups/296170073986/?notif_t=group_r2j přidejte se k nám na facebook. Aktivní skupina pro všechny hraničáře :-)

reagovat 24.11.2011 14:31 - Jak reagovat

Dobrý den, mám blízkou kamarádku - kolegyni v práci, která má všechny příznaky odpovídající hraniční poruše osobnosti. Kamarádka cca 1/2 roku navštěvuje psychologa, který však tuto poruchu ještě neodhalil. Sama kamarádka také netuší, že má poruchu. Prosím o radu, zda mám kamarádce říci, čím vlastně trpí. Dále prosím o radu, jak se k ní chovat v době, kdy má stav nenávisti a zlosti ke všem, včetně mně. Děkuji.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *