hledám osamělou kamarádku/y, bezdětnou, znající vážnější deprese

První příspěvky v diskuzi

reagovat 11.1.2013 06:34 - trala

potýkám se s osamělostí, z toho mám větší deprese, děti si nemůžu dovolit,bohužel. Přitom mi rodinný život chybí, někam patřit... Děctví jsem prožila hodně v deprivaci, osamělosti, depresích,v rodině byly vážné potíže, nešlo mi to pak dál ve vztazích,fungování, ve špatných stavech jsem dochodila školu, pracovala s přemáháním, nezvládala to. Pět let mám částečný invalidní důchod na tyto potíže...pracuju na chráněném pracovišti, tam se mi líbí. Chybí mi kamarádky s podobnými potížemi na povídání(nejen) o tom, mírnit osamělost setkáváním.Jsem z Prahy, je mi 35 let. praha.mata@centrum.cz

reagovat 11.1.2013 19:26 - .

Já jsem taky z rodiny, ve které byly vážný potíže. Otec s matkou se v jednom kuse hádali, byli na sebe jako dva rozzuření, uštěkaní psi. Když mi bylo 10 let, matka onemocněla a v mých 17ti letech umřela. Z otce se stal nesnesitelnej despotickej tyran a já jsem šťastná jako blecha, že s ním už nebydlím. Tyhle zážitky se na mě taky hodně podepsaly, jsem k lidem nedůvěřivá a nevěřím jim. Samotné mi je mnohem líp, po takových zkušenostech jsem se naučila samotu vyloženě milovat, jedině tak mám klid. Takže jak vidíš, samota neni zlá.

reagovat 12.1.2013 18:32 - trala

samota pro někoho zlá není, pro někoho je - taky záleží na míře samoty, kvalitě vztahů...někdo je samotář založením, někdo ne, v nějaké míře je samota přijemná, ve větší pro nesamotáře nepřijemná....

reagovat 12.1.2013 19:35 - Ale

potýkám se s osamělostí,...

pochop že vykecávat se s tebou o tvých depresích nikdo nebude, to je jen vysávání energie z lidí a na to nikdo není zvědavej!

reagovat 12.1.2013 19:54 - ...

pochop že vykecávat se s...

ona chce jít na schůzku a vykecáváat se celý dny o svým těžkým životě a do toho nikdo nepude, jen blázen....

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 14.1.2013 09:13 -

pampeliška - ale to je...

ale nikoho nezajímá skuhrání, nikdo to nebude poslouchat, proč myslíš že tak dlouho nemůžeš najít......na skuhru není nikdo zvědavej....

reagovat 14.1.2013 12:38 - trala

na tebe taky nikdo zvědavej neni. dle tebe jsem skuhra ja i pampeliška a my spolu diskutujem,ty nám nemáš co diktovat a jsme na diskuzi, všimla jsi si? a když tě to obtěžuje, tak si toho nevšímej, stěžuješ si furt jak tě to obtěžuje...tak sem nechoď a nestěžuj si.

reagovat 19.1.2014 17:44 - lilili

Ano, sobec to nazývá skuhráním, ale když by sám měl problém, cpal by to ostatním horem dolem. Necitelný a neschopný vcítit se do druhých. Co se vstupu do života týče, jsou lidi, který to měli fakt hrozný a pak potkají blba, který je označí za skuhrajícího. Já jsem sama a děti zatím také nemám a jeden čas jsem se cítila jako zakladatelka. Nepochopená od těch, kterým život nadělil vše bez velkého snažení do klína. Označili mě též za skuhrající místo, aby mě povzbudili. Ale že já se věčně přizbůsobovala jim, naslouchala a řešila jejich věci, toho si nevšimli. Udělala jsem takovou zkoušku, v kom je chyba v tom naslouchání a pochopení. Přerušila jsem kontakt s těmi lidmi, co mě označili za "bigproblémovou" na nějakou dobu a čekala reakce a panečku to byste se divili jak mi bylo vyčteno, že co se se mnou stalo, že se dlouho neozývám a že se nezajímám o jejich problémky. O to víc to do mě nabombardovali naráz než před tím postupně po kapkách. Chyběla jim vrba, jejich diář, do kterýho oni házeli své depky. Zabavovala jsem se sama, více se věnovala svým koníčkům a přineslo mi to víc radosti v životě a také poznání, že jsem to nebyla kdo, byl sobecký. A další věc je, necpat lidem, který si neprošli podobným, čím já, svoje trable, je to marný hledat u takových útěchu, ale na oplátku zase neutěšuji já je. Prostě to už nedělám. Protože taktika, že čím víc budeme druhým naslouchat a utěšovat, tím víc očekáváme, že budou oni utěšovat nás prostě ve většině případů nefunguje. Je správné, že si zakladatelka hledá podobné spřízněné duše. Ostatní at si trhnou brvou tady. Najdi si svůj smysl života a vyprdni se na ostatní.Taky se tím i dost trápíš, že jsi takto postižená a cítíš se méněcenná, ale tak to není. Proto chceš kámošku se stejným postižením, nebudeš si připadat divná, což chápu. Ale snaž se s tím problémem vyrovnat víceméně sama, jde to blbě, znám to, ale jde to.Začni třeba dělat decoupage, je to snadné, levné a budeš mít radost z toho jak jsi šikovná.

reagovat 19.1.2014 19:18 - Martin

Mně tak napadá, jestli je možné, aby se dali dohromady samotář se samotářkou? Znám jednu takovou milou i hezkou ženu, ale není to zrovna povídavý typ. Ikdyž taky určitě touží po všem co skrývá pojem láska.

reagovat 19.1.2014 20:27 - Pampeliška

Ano, sobec to nazývá...

Ve vztahu by měla být nějaká rovnováha, to je jasný že dlouhodobě jeden nemůže jen dávat. mě by také nebavilo být jen vrbou a se svými trápeními být sama.
Ono je to nakonec dobré i v té diskuzi, že se tu člověk trochu vykecá. Z toho, co ho trápí, a co třeba v reálu nikomu moc říct nemůže či nechce.
Když jsem měla malé děti, sháněla jsem zase ženy s dětmi, že nás něco bude spojovat, ve skutečnosti byla pouze skutečnost že máme děti jen chabým poutem, vztahy postupně vyšuměly, protože jsme si neměly celkem nic co říct. Z těch mnoha pokusů mi zbyly jen dvě kamarádky, se kterými si píšu asi 15 let. Je dobré mít pro začátek jedno společné téma, to asi jo, ale jinak je to pak stejně o tom, jako u jiných vztahů. Najít v sobě něco víc než jen tu jednu věc...docela by mě zajímalo, jestli se to zakladatelce za ten rok v něčem splnilo.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *