Fobie z braní krve

První příspěvky v diskuzi

reagovat 9.8.2006 12:34 - Irka

Ahoj, jak už napovídá nadpis, mám velkou fobii z braní krve u doktora. Inijekce mi nevadí a dokonce uvažuju i o pearcingu. Jen to braní krve...docela mi znepříjemňuje život. Jsem v neustálém strachu, že mě pozvou na odběr. Ne, že by mě to nějak zvlášť bolelo, jen je to pro mě extrémně nepříjimné. Omdlívám, hlasitě brečím, vždy se celá zpotím, silně sebou cukám. Byly doby, kdy to přecházelo až k hysterii. Když jsem totiž byla malá, stalo se mi s braním krve pár ošklivých věcí. Do té doby mi to vůbec nevadilo a klidně jsem se na to i koukala. Já vím, že je to hloupé, ale nemůžu si pomoct. Jinak bolest snáším dobře. Věnuju se jízdě na koni a tam se něco napadám...:-))) Už mě nebaví, jak ze mě všichni na středisku mají srandu a chci s tím něco udělat. Co si o tom myslíte vy a našla by se nějaká podobná duše?

reagovat 9.8.2006 23:50 - Avena

Na to by byla nejlepší desenzibilizace - kdybys měla známou doktorku nebo sestru, tak si k ní zajít na odběr a tam si dát hysterický záchvat v plné parádě. Když se to párkrát prožije, většinou se ten strach zmenší. Za normální situace ho prožít nemůžeš, protože se stydíš, víš že se to nehodí, smáli by se ti... Jestli nikoho známého nemáš, šlo by to u psychiatra, to je MUDr. a může brát krev, kromě toho by tě naučil i nějaké uklidňovací a uvolňovací techniky.

reagovat 10.8.2006 11:06 - Luca

Nebo to zkus odebrat někomu jinému a to tě pak strach přejde i z vlastního odběru:) Mně se dělalo taky z braní krve špatně, ale lákala mě medina a teď se na vlastní odběr můžu klidně i koukat:)

reagovat 10.8.2006 11:42 - monika

Irko, byla jsem na tom stejně. Jednou jsem tomu nechala volnej průběh včetně toho, že jsem tam vše pozvracela a pak už se to jen lepšilo. Teď už nemám žádnej problém.

reagovat 10.8.2006 12:02 - marienka

tak za 1. chci trošku pohuškat správce protože tohle téma jsem chtěla nedávno založit a on mě vložil do vytvořené diskuse fobiií!!



Taky tímhle trpím. Když jsem byla menší bývala jsem dost nemocná angíny a tak a to mi brali krev. Pamatuju si jen tu hnusnou gumu kterou se ta ruka stahuje a jak jsem vždy ležela na posteli nohy nahoře, mamka mě liskala a sestřička polívala vodou. Potom se mé problémy zlepšili nějak dlouho jsem na odběru nebyla. Potom mi jednou léčili zánět na gynekologii. Hrdě jsem tam přišla sestra mi to vzala v poho, a já šla ven. Vyšla jsem před zdrav. středisko - bylo docela vedro a udělalo se mi strašně špatně. Domů jsem to měla jen tak 300 metrů tak že to dojdu, jenže fakt šílené, začala jsem lapat po dechu, nemohla jsem dýchat tak jsem se rychle vrátila a sestra když mě uviděla ve dveřích tak zbledla taky, musela jsem být jak stěna, ale potom se mi udělalo dobře. Jo ještě jsem zapoměla jak mi moje druhá dětská doktorka brala kdysi krev (vždy už jsem u ní ležela) a jak jsem byla vynervovaná tak mi netekla a máma na mě kričela a oni tak ať se uvolním - děs běs.



No takže po té gynde v nějakých 18 jsem byla trošku vystresovaná. Pak jsem přešla k dospělé lékařce. Sestru znám od vidění a když jsem si vzala sebou sestru kdyby mi bylo špatně tak se hrozně divila a já se tam málem rozbrečela jaké jsem trdlo, ale špatně mi až tak nebylo jen když jsme vyšli ven tak mívám takové divné stavy, ale sestra mě uklidnil a pak to odešlo. Po druhé už jsem byla sama a v poho. Před týdnem taky a v pondělí jdu znova. Nesmím se dívat, potom se hned najíst a nemyslet na to. Nejlepší je přitom si povídat se sestrou. Já pracuju v kanceláři v nemocnici a představa že bych třeba potřebovala dialýzu je pro mě raději lepší sebevražda.

Ještě chci vzpomenout jednu příhodu - před rokem jsem měla zánět zubu protože se mi nemohl prorazit zub moudrosti. Dostala jsem injekci na umrtvení a pak to zubařka prořezala. Udělalo se mi tehdy šílené špatně. Chtěli mi pichnout něco na povzbuzení v tu ránu jsem že ne že už je mi dobře. Ale za chvíli znovu, když pro mě sestra přišla ležela jsem tam polomortvá a kolem mě 2 lékaři a 2 sestry - sranda.

Takže mi tyhle věci dělají šíleně špatně ale člověk se musí naučít s tím žíta musí se uklidňovat a ne stále na to myslet. Mě třeba dělá špatně i když si po těch místech kde mi to berou přejíždím rukou.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 26.9.2016 11:32 - Fanka

Aj ja som sa konečne...

Mam to naprosto stejne.. kdyz slysim o brani krve nebo kdyz to vidim mam pocit ze se roztejkam.. ja to hrozne! Nesnasim to! Mam chut ji vzdycky ukousnout ruku.. jednou me muselo drzet 6 lidi.. proc to nejde udelat jinaak

reagovat 6.1.2017 17:45 - Veronika

Mam to naprosto stejne.. kdyz...

Já osobně mám odběry ráda, ale řekněte si, že si to musíte užít, protože něco takového přece hned tak nezažijeteXD!

reagovat 6.1.2017 17:48 - Veronika

Já osobně mám odběry...

A taky je mi 13XD.

reagovat 8.1.2017 18:23 - !

Fobii z braní krve nemám jí, ale sestry, které se o to pokoušejí. Mám totiž žíly uložené hluboko a tedy neviditelné, takže jen tak po paměti štrikují s jehlou a někdy se trefí. Při jenom vyšetření se to nepodařilo ani na devátý pokus dvěma sestrám, takže to vzdaly.

reagovat 13.8.2017 11:21 - Elík

Fobii z braní krve nemám...

Já mám strašnou fobií z braní krve vždy se mi udělá šoufl, jednou jsem málem hodila šavli na sestřičku a málem jsem omdlela. A zítra mám jít na odběr krve, protože se mi udělal pasový opar, já se strašně moc bojí

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *