EXOGENNÍ KARCINOGENY V POTRAVINÁCH A KARCINOGENY VZNIKAJÍCÍ PŘI JEJICH TECHNOLOGICKÉM ZPRACOVÁNÍ

První příspěvky v diskuzi

reagovat 20.3.2012 21:42 - Jaroslav Jakubů

EXOGENNÍ KARCINOGENY V POTRAVINÁCH A KARCINOGENY VZNIKAJÍCÍ PŘI JEJICH TECHNOLOGICKÉM ZPRACOVÁNÍ


PAVEL STRATIL a VLASTIMIL KUBÁŇ
Ústav chemie a biochemie, Mendelova zemědělská a les¬nická univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno kuban@mendelu.cz
Došlo 17.6.02, přijato 29.7.04.
Klíčová slova: karcinogeneze, exogenní karcinogeny, sekundární karcinogeny, potraviny
Obsah
1. Úvod
2. Nitrososloučeniny
3. Heterocyklické aminy
4. Polycyklické aromatické uhlovodíky
5. Monocyklické aromatické uhlovodíky
6. Polychlorované aromáty a organochlorové pesticidy
7. Ftaláty
8. Závěr
1. Úvod
Na vzniku nádorových onemocnění se podílí značný počet různých vněj ších a vnitřních faktorů, často spolupů-sobících, z nichž vnější faktory značně převažují. Odborní¬ci zkoumající příčiny vzniku nádorových onemocnění u lidí se obecně shodují v názoru, že většina nádorů vzniká vlivem expozice člověkem připravených a přírodních kar-cinogenních látek v potravě, vodě, lécích, tabákovém kou¬ři, ovzduší a působením radonu a infekčních agens, tj.vlivem řady prokarcinogenních a karcinogenních fakto¬rů, které působí spolu s některými genetickými vlivy1-3. Bylo odhadnuto, že bez působení těchto vnějších fakto¬rů, by byla incidence nádorů významně snížena a to až
o 80-90 % (cit.3). Přes obrovské výdaje na léčbu a vý¬zkum nádorových onemocnění a občasný určitý pokrok v léčbě nádorových onemocnění zůstává tato léčba stále problematická a většinou se jedná spíše o pokus prodloužit přežití než o metodu vedoucí k vyléčení. Dle názoru mno-hých odborníků jsou nádorová onemocnění zatím většinou neléčitelná a pokud se v určitých případech podaří one-mocnění vyléčit, je to obvykle spojeno s vážným poškoze¬ním organismu (celkovým nebo částečným). Je paradox, že jedna z hospodářsky nejvyspělejších zemí světa, jako jsou Spojené státy, vydávající na léčbu a výzkum nádoro¬vých onemocnění nejvíce finančních prostředků, má sou¬časně i nejvyšší výskyt těchto onemocnění4. Rovněž vý¬skyt malignit v České republice, i když má poměrně sluš¬nou životní úroveň a dobrou lékařskou péči, je hodnocen v rámci Evropské incidence nádorových onemocnění u žen i mužů jako velmi vysoký až extrémně vysoký5. To nazna-čuje, že pro výraznější snížení incidence nádorových one-mocnění bude nejefektivnější a současně i finančně nejmé¬ně náročná především prevence vzniku těchto onemocnění. Pro účinnou a efektivní prevenci je potřebné vědět, které karcinogenní látky člověk přijímá, v čem a v jakém množ-ství, a jak je možné jejich příjem minimalizovat nebo zcela vyloučit. Cílem tohoto pojednání je seznámit s dalšími skupinami látek, které mohou být obsaženy v potravinách a pochutinách u nás běžně konzumovaných.
2. Nitrososloučeniny
N-nitrososloučeniny jsou mutagenní v mnoha testech a potentní karcinogeny, které mohou indukovat nádory u různých druhů zvířat a v různých orgánech. Odhadnuté riziko z jejich příjmu v hospodářsky vyspělých státech může činit okolo 135 nádorů na milion obyvatel6. Z hlediska karcinogeneze jsou nejvýznamnější N-nitros- aminy (R1 R2 N-N=O), A-nitrosamidy (R-CO-NH-N=O), kde R1 a R2 jsou stejné nebo různé alkyly nebo tvoří cyklic¬kou skupinu, a A-nitrosomočoviny (R1 R2 N-CO-NR3-N=O), kde R1, R2 a R3 jsou stejné nebo různé alkyly7. Na karcino- genezi bylo testováno 300 A-nitrososloučenin u zvířat. Ze 209 nitrosaminů bylo 85 % a z 86 nitrosamidů bylo 92 % karcinogenních u různých druhů experimentálních zvířat8.
Nitrosaminy vznikají velmi snadno z jakéhokoli sekundárního aminu a kyseliny dusité. Pro reakci je opti¬mální pH 2,5 až 3,5 (cit.9). A-Nitrosaminy po metabolické aktivaci (enzymy P-450 CYP 2A6 a CYP 2E1) a A-nitros- amidy (nevyžadují metabolickou aktivaci) jsou silné alky- lační látky a jsou skupinou extrémně potentních chemic¬kých karcinogenů. Reakcí s DNA tvoří alkylační produkty jako stálé adukty. Karcinogenita byla prokázána u 40 živo¬čišných druhů a nebyl zjištěn odolný druh zvířat10. Rovněž byla prokázána jejich karcinogenita u lidí11. Karcinogenní dávky jsou velmi malé (tabulka I), např. u A-nitroso- dimethylaminu (NDMA) činí 35 pg.kg-1 u potkanů a 10 |ig.kg-1 potravy u myší10 (poznámka: člověk konzumuje přibližně 1 kg potravy na den). Nitrosaminy, v závislosti na struktu¬ře sloučeniny, dávce a způsobu podání, mají schopnost indukovat u savců karcinomy prakticky všech orgánů. Specificita orgánové karcinogenity nitrosaminů je však závislá na živočišném druhu, což znamená, že je výrazně ovlivněna metabolickou aktivací7.
A-Nitrosodimethylamin indukuje primárně vznik nádorů jater, plic, ledvin, močového měchýře, slinivky, jícnu, žaludku, nervového systému, kůže a leukemie12. U lidí bylo odhadnuto zvýšení rizika nádorů těchto organů
Tabulka I
Karcinogenita některých nitrososloučenin19 (TD50 - v mg na kg tělesné hmotnosti a den)
Nitrososloučenina TD50 [mg.kg -1.den-1]
krysa myš
N-Nitrosodiethylamin (NDEA) 0,00787 NT
N-Nitrosodimethylamin (NDMA) 0,0587 0,153
N-Nitrosoprolin (NPRO) NTa
N-Nitroso-4-hydroxyprolin
(NHPRO) - NTa
N-Nitrosopiperidin (NPIP) 1,31 1,3
N-Nitrosoagmatin NT - nitroso-N-methylmočovina 0,0907 NT
N-Nitrosopyrrolidin (NPYR) 0,409 0,679
aNT - netestováno

mezi nízkým a vysokým příjmem NDMA 2,12x. U nádorů hlavy, krku a žaludku nebylo zvýšení signifikantní. Nitro- samidy indukují nádory nervového systému. Endogenně vznikající nitrosaminy byly asociovány se zvýšeným rizi-kem nádorů žaludku, jícnu a močového měchýře13.
Poměrně velký obsah nitrosaminů mají potraviny konzervované uzením nebo slaným a kyselým nálevem. Některá masa konzervovaná dusitany a dusičnany obsahují N-nitroso-dimethylamin, N-nitrosopyrrolidin (NPYR) a N- nitrosopiperidin (NPIP). Obsah N-nitrosodimethylaminu a N-nitrosopyrrolidinu je srovnatelný, obsah N-nitroso- piperidinu je přibližně 10x nižší10. Samotné dusitany jsou relativně neškodné, ale přibližně 5 % všech požitých du-sičnanů/dusitanů je přeměněno na toxičtější nitrosaminy14. Dusitan přidaný do potravy nebo vzniklý bakteriální re¬
Tabulka II
Obsah těkavých nitrosaminů v nejčastěji jimi kontamino-vaných potravinách18 (v Tg.kg-1)
Potravina Nitrosamin Obsah
[Tgkg-1]
Nakládané maso NDMA, NDEA, NPYR, NPIP 5
5
<
Smažená slanina NPYR,NPIP < 200
Ryby NDMA < 10
Sýry NDMA < 15
Fermentovaná zelenina NDMA,NPYR < 5
Alkoholické nápoje NDMA < 4,9
Pivo NDMA < 68

dukcí dusičnanu (v dutině ústní nebo v žaludku) reaguje za určitých podmínek se sekundárními aminy nebo amidy, které jsou přítomné v potravě jako degradační produkty proteinů nebo jiných dusíkatých potravinových složek (jejich zdrojem mohou být i určité léky) a tvoří nitrosami- ny nebo nitrosamidy. Podání sekundárních aminů spolu s dusitanem sodným potravou zvířatům mělo stejný karci-nogenní účinek jako podání nitrosaminů.
N-nitrosodimethylamin je nejčastěji zjišťovaný těka¬vý nitrosamin v sýrech, pivu a potravinách konzervova¬ných dusitany a dusičnany (uzeniny, šunka apod.). Obsah N-nitrosopyrrolidinu se může zvyšovat vařením15. Nitrosa- miny vznikají rovněž ve fermentovaných potravinách. Snížení tvorby nitrosaminů v potravinách je možné dosáh-nout přidáním vitamínu C (přibližně 500 mg.kg-1 potravi-


Tabulka III
Obsah některých netěkavých nitrosaminů v nejčastěji jimi kontaminovaných potravinách18 (v Tg.kg-1)
Potravina Obsah [Tg.kg 1]
NPRO NHPRO NHMTCAa NTCAb NMTCAc
Šunka vařená < 40 < 100 - - -
Hovězí maso nakládané 70-100 240-250 130-255 328-570 < 28
Salámy < 70 - 110-410 180-210 -
Slanina uzená < 20 < 60 < 1300 < 501 < 26
Šunka uzená - - 196-495 219-490 < 21
Sýry - - 1062-1328 5-24 -

aNHMTCA - N-nitroso-2-(hydroxymethyl)-4-thiazolidinkarboxylová kyselina, ^NTCA - N-nitrioso-4-thiazolidin- karboxylová kyselina, cNMTCA - N-nitroso-2-methyl-4-thiazolidinkarboxylová kyselina
Tabulka IV
Obsah nitrososloučenin v některých potravinách a v lidské stolici20 (průměrné hodnoty v |ig na 100 g)
Obsah nitrososloučenin [|ig na 100 g] Obsah neznámých
těkavé známé netěkavé celkem nitroso nitrososloučenin [%]
0,5 47 280 96
0,02 0,2 5,4 99
21 >99


ny), který inhibuje jejich vznik9. Z netěkavých nitrosoderi- vátů byl prokázán A-nitroso-3-hydroxypyrrolidin v nízké koncentraci v masech konzervovaných dusičnany a dusita-ny. Nitrosaminy vznikají také při tepelné úpravě potravy, a to zejména při smažení tučných masných výrobků obsa-hujících dusitany nebo dusičnany. A-Nitrososloučeniny mohou vznikat z nitrosačních sloučenin (dusičnanů a dusi-tanů) a aminoskupin při pH 3-7 i přímo v lidském těle a na některých sliznicích zejména při bakteriálním zánětu, ve slinách (až 0,12 |iM), v žaludeční šťávě (až 6,0 |iM, průměrně 1,4 |±M), v infikované moči při zánětu močové¬ho měchýře (až 0,56 |±M) a ve vaginálním exudátu (až 0,5 |iM, cit.16).
Podle fyzikálních vlastností v závislosti na struktuře molekuly je možné nitrososloučeniny rozdělit na těkavé a netěkavé. Příjem těkavých nitrosaminů byl v několika státech zjištěn u lidí v rozmezí 0,6 až 2 |ig na osobu za den15. Zjištěné obsahy těkavých nitrosaminů v některých potravinách9,16 (v |ig na 100 g): šunka do 0,1; salámy do 10; uzená masa do 8; syrové ryby do 10; mléčné produkty, vejce, kuřata 0,7; syrové maso 0,1; sýry do 5; pivo 0,2-2,7. Jak vyplývá z tabulek II, III a IV, tvoří těkavé nitrosaminy často jen zlomek procenta z celkového přijí¬maného a v těle vznikajícího množství nitrososloučenin. Navíc je jich známo z mnoha možných derivátů jen něko¬lik procent. Uvedená množství se však mohou v konkrétních potravinách významně lišit. Také kouření může významně zvyšovat příjem nitrosaminů (8 slouče¬nin) a to okolo 0,9 |ig na cigaretu, tj. 18 |ig na 20 cigaret, takže příjem těkavých nitrosaminů kouřením 10 až 30 násobně převyšuje jejich příjem potravou16,17.
Maso je bohaté na sloučeniny, ze kterých mohou vznikat nitrosaminy. Nejběžnějším a nejškodlivějším těka-vým nitrosaminem je A-nitrosodimethylamin (NDMA), který vzniká z dimethylaminu, sarkosinu, trimethylaminu a cholinu. Ve sladu jsou hlavními jeho prekurzory alkaloi¬dy hordenin a gramin přítomné v klíčícím ječmeni. Prekur- zory netěkavých nitrosaminu jsou často aminokyseliny a od nich odvozené aminy. Odhaduje se, že těkavé nitrosa¬miny tvoří asi 1 % celkového obsahu A-nitrosaminů na-cházejících se v potravinách. Ze sarkosinu a kreatinu v mase vzniká A-nitrososarkosin; z prolinu a ornitinu vzni¬ká A-nitrosoprolin (NPRO) a jeho dekarboxilací A-nitroso- pyrrolidin (NPYR); z 4-hydroxyprolinu vzniká A-nitroso- -4-hydroxyprolin (NHPRO); z lysinu a od něj odvozeného biogenního aminu kadaverinu vzniká A-nitrosopiperidin (NPIP) a z ethanolaminu, který je součástí některých fos- folipidů, vzniká A-nitrosomorfolin. Dekarboxylací argini- nu vzniká agmatin. Je hojný v mase některých korýšů a následnou nitrosací z něj vzniká A-nitrosoagmatin18.
Endogenní tvorba nitrososloučenin významně závisí na příjmu dusičnanů a dusitanů. Jejich příjem potravou závisí na skladbě stravy a je poměrně vysoký. U nás činí průměrný příjem dusičnanů a dusitanů 100 až 250 mg na den. Jejich nejvýznamnějším zdrojem jsou zejména uzeni-ny, dusíkem přehnojené a na jaře rychlené zeleniny a ně-které pitné vody. Odhadnutý denní příjem dusičnanů na osobu a den u nás je přibližně okolo 150 mg v letních mě-sících a 220 mg v jarních měsících. Přibližný podíl jednot-livých skupin potravin na příjmu dusičnanů: brambory 25 %, zelenina 45 %, masa 10 %, ryby a masné výrobky
9 %, pivo 4 % a zbytek ostatní potraviny. V zelenině obsa-žený vitamin C částečně snižuje riziko tvorby nitrosaminů. Obsah dusičnanů v zelenině závisí významně na intenzitě hnojení dusíkatými i organickými hnojivy. U pitné vody je limit 44 mg.l-1 , kvalitní vody mají 1-5 mg.l-1 . Přijatelný denní příjem, bez zřetelného poškození zdraví, činí podle Světové zdravotnické organizace u dusičnanů 3,67 mg.kg- 1 tělesné hmotnosti a u dusitanů 0,13 mg.kg-1 (cit.21), tj. přibližně 260 mg dusičnanů a 9 mg dusitanů u mužů, resp. 230 mg a 8 mg u žen. Pro prevenci nádorových onemocně¬ní je potřebné dle možnosti snižovat příjem dusičnanů a dusitanů a zvyšovat příjem ochranných látek, zejména vitamínu C, který brání vzniku nitrosaminů v kyselém prostředí žaludku. Podobně jako vitamin C působí inhibici tvorby nitrosaminů i vitamin E (cit.22).
3. Heterocyklické aminy
Heterocyklické aminy (HA) jsou skupinou velmi škodlivých látek, které jsou genotoxické a mají schopnost mutagenní i karcinogenní (prokázáno u hlodavců krys a myší). Jejich podíl na incidenci nádorů je odhadován na 15-150 nádorů na milion obyvatel6. Z potravy bylo izolo¬váno nejméně 23 heterocyklických aminů, u 19 z nich byla objasněna chemická struktura a u 10 byla prokázána mu-tagenní a karcinogenní schopnost23. Heterocyklické aminy
je možné rozdělit do dvou základních skupin: i) imidazo- chinoliny (IQ deriváty) - aminoimidazolové deriváty, ii) aminokarbonové deriváty, např. pyrolyzáty tryptofanu, kyseliny glutámové a některých dalších24-28 (tabulka V). U myší vyvolávají především nádory jater, ale i žaludku, plic, tenkého a tlustého střeva a cév; u krys nádory mnoha orgánů a tkání, včetně jater, tenkého a tlustého střeva, mozku, kůže, dutiny ústní a klitoriální žlázy24,25.
Jejich vstřebávání u experimentálních zvířat je téměř stoprocentní a močí se vyloučí jen 1-2 %, což svědčí
o tom, že většina těchto látek je metabolicky přeměněna29. Genotoxicita heterocyklických aminů závisí na metabolic- ké aktivaci detoxikačními enzymy, hlavně jaterním cytochromem P 450 CYP IA2 (u krys i u lidí). Enzym oxiduje aminoskupinu na hydroxyaminoskupinu. Ta je pak esterifikována a vznikne konečná forma, která tvoří adukty s DNA (cit.29’30).
Nejvýznamnější skupinu HA tvoří A-heterocyklické aromatické aminy se třemi cykly. Jsou to velmi silné mu- tageny a karcinogeny (mnohonásobně silnější než do jejich objevení nejsilnější známý karcinogen, hepatokarcinogen aflatoxin). Pro jejich mutagenitu je rozhodující substituce skupiny NH2 na dusíkatý aromatický pěti- nebo šestičlen¬ný heterocyklus, pozice dusíku v heterocyklu a poloha skupiny NH2 k němu, případně substituce methylskupin23.
HA vznikají tepelným rozkladem proteinů nebo jednotli-vých aminokyselin, zejména tryptofanu, fenylalaninu a kyseliny glutámové. Vytváří se během tepelné přípravy potravin dvěma způsoby, a to pyrolytickou reakcí při zvý-šené teplotě (nad 300 °C), který je asi minoritní a vznikají při něm sloučeniny jako Trp-P-1 a Trp-P-2. Při nižších teplotách (do 300 °C) vznikají sloučeniny jako IQ, MeIQ, MeIQx, diMeIQx a PhIP, které jsou silnější mutageny než sloučeniny, které se vytváří při vyšší teplotě. Každá ami-nokyselina dává vznik jednomu nebo více unikátním HA. Jejich vznikající množství je úměrné výši teploty a době jejího působení na potravinu. Nejcitlivější jsou na vyšší teplotu (nad 100 °C) bílkovinné potraviny (tj. povrchová část při pečení, smažení, grilování a rožnění).
Kritická reakce při vzniku HA je Maillardova reakce, při níž redukující cukry v potravě, jako např. glukosa, rea-gují s amino sloučeninami, tj. zejména s aminokyselinami a proteiny. Strukturní variabilita vznikajících sloučenin je obrovská. Např. v šálku kávy je okolo tisíce různých slou-čenin, z nichž mnohé jsou produkty Maillardovy reakce. Vznikají O-heterocyklické, A-heterocyklické, případně S-heterocyklické sloučeniny. Některé jsou mutageny a jiné zase antimutageny. Některé A-heterocyklické sloučeniny jako pyridiny a pyraziny jsou pak prekursory HA. Limitu-jícím krokem pro vznik HA během vaření jídla je cykliza-
Tabulka VI
Zjištěná množství heterocyklických aminů v některých potravinách31,34 (v ng na 100 g)
Potravina Obsah [ng na 100 g]
MeIQx DiMeIQx PhIP
Pečený hovězí karbenátek 220 7 0 1 6 4 0
Pečený hovězí plátek 50 10 60
Vepřové na rožni 40 10 420
Grilované kuře 30 10 ?
Pečené maso nebo ryba 64-644 - 56¬
6900

ce kreatinu, (H2N)2C+-(N-CH3)-CH2-COO-, který je příto¬men jen v mase, takže vznik těchto sloučenin je omezen zejména na potraviny z masa. Antioxidanty, jako např. potravinářsky používaný /-butylhydroxyanisol (BHA), mohou inhibovat vznik těchto sloučenin, pravděpodobně interferencí s radikálovými intermediáty v Maillardově reakci31.
Nejsilnější mutagenní působení mají MeIQ, IQ a DiMeIQx, které se tvoří při pečení ryb a hovězího masa v množství 1-3 ng na g pyrolyzátu. Jejich mutagenní úči¬nek je 17 až 100x větší než mutagenní působení Aflatoxi- nu B1 a 325 až 2000x větší než mutagenní aktivita silného karcinogenu benzo(a)pyrenu. V potravinách zpracováva-ných při vyšších teplotách se nejvíce nacházejí MeIQx, 4,8-Di MeIQx a PhIP. Sloučeniny MeIQ a MeIQx je mož¬né snadno připravit zahříváním systému aminokyselina (glycin, threonin), cukr (glukosa, fruktosa) a kreatinin na teplotu 128 °C, což je teplota běžně dosahovaná při peče- ní32.
Zjištěný obsah některých HA v tepelně zpracovávaných masech (ve 100 g): grilované hovězí maso 65 Tg AaC a 6,4 Tg MeAaC; pečené hovězí maso 1,3 Tg Trp-P- 1 a 0,1 Tg IQ; grilované kuře 18 Tg AaC; 1,5 Tg MeAaC (cit.10). Další údaje viz tabulka VI.
Ve Spojených státech u 3563 osob byl odhadnutý průměrný denní příjem 16,6 ng PhIP, 2,6 ng MeIQx a 5,17 ng AaC na kg tělesné hmotnosti za den (podobné hodnoty byly zjištěny i ve Švédsku)33. Průměrný denní příjem HA v hospodářsky vyspělých státech se může po¬hybovat v rozmezí 0,5 až 5 Tg na osobu32. Vypočtené bez¬pečné množství pro člověka z pokusů u zvířat činí 15,8 ng.kg-1den-1 , tj. 1,1 Tg na 70 kg a den při hladině rizika 1 nádor na milion obyvatel. Vypočtený průměrný příjem 1,5 Tg na osobu a den je tedy vyšší než bezpečné množství35. Dávka vyvolávající nádory u zvířat je přibližně 2000 až 5000x vyšší. U hlodavců činí TD50 v průměru 8 mg.kg-1 tělesné hmotnosti. Při současném příjmu více heterocyklických aminů se však riziko vzniku nádorů zvy¬šuje. U krys vystavených pěti heterocyklickým aminům současně v množství 1/5 TD50 vzniklo více nádorů tlustého střeva a vznikly dříve24. Člověk přijímá potravou prakticky vždy směs více HA současně. I když je průměrný příjem HA u lidí poměrně nízký, může být u jednotlivců příjem a tím i riziko značně vyšší. Protože heterocyklické aminy jsou přítomny i v cigaretovém kouři, zvyšuje se u kuřáků významně jejich příjem. Pro snížení příjmu těchto látek je dobré omez it úpravy potravin (masa) teplotami přesahují-cími 100 °C a při vyšších teplotách je zpracovávat jen krátce.
Příjem HA potravou není jediná cesta příjmu těchto sloučenin. Mnoho z nich je těkavých, takže může být vý-znamná expozice vdechováním, zejména u profesionálních kuchařek a kuchařů. Mohou se také dostávat do mateřské¬ho mléka a tímto mlékem může být kontaminován i koje¬nec. Byla taktéž prokázána kontaminace plodu31.
4. Polycyklické aromatické uhlovodíky
Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH) jsou závažnou skupinou škodlivých látek vznikajících během neúplného hoření organických materiálů (uhlí, dřevo, po-honné hmoty) a působením vyšších teplot na potraviny při pražení, grilování, pečení, smažení apod. Jsou emitovány do ovzduší z domácností, průmyslu, dopravních prostřed¬ků a lesních a stepních požárů, takže jsou jimi obecně za-mořené ovzduší, půdy i vody.
Ve vzduchu, půdě a vodě bylo identifikováno oko-lo 200 PAH. Nejméně u pěti z nich [benzo(a)anthracen, dibenzo(a,h)anthracen, benzo(a)pyren, benzo(e)pyren a chrysen] je prokázáno karcinogenní působení. Podle americké agentury Food and Drug Adninistration (FAD) patří do skupiny PAH s chronickou toxicitou fluoranten, pyren, chrysen, benzo(a)anthracen, benzo(a)fluoranthen, benzo(a)pyren, indeno(1,2,3-cd)pyren, benzo(gh)perylen a dibenzo(ah)anthracen. Relativně vysokou genotoxicitu v testech s E. coli mají fluoranthen, benzo[ghi]fluoranthen, benzo[j]fluoranthen, benzo[c]fenanthren, benzo[a]pyren, dibenzo[a,1]pyren, chrysen a trifenylen. Současně s PAH mohou při hoření nebo v ovzduší vznikat jejich substituční nitroderiváty, které jsou přímo genotoxické a nevyžadují metabolickou aktivaci jako nesubstituované PAH (cit.36).
PAH by se mohly podílet na vzniku 6-14 nádorů na milion obyvatel6. Společným znakem karcinogenních PAH je uspořádání tří benzenových jader do cis konfigurace, při níž na okraji konkávní oblasti se může enzymaticky vytvo-řit epoxid37. Karcinogenní efekt se projevuje především lokálně v místě aplikace (na kůži, plícní tkáni, žaludku), ale i systémově v jiných orgánech. PAH při aplikaci na kůži vyvolávají nádory kůže a při požívání vyvolávají nejčastěji nádory mléčné žlázy, plic, žaludku a leukémie37. Při perorální aplikaci u zvířat mají mírné karcinogenní účinky. Po metabolické enzymatické aktivaci tvoří s DNA definované adukty. Komplexní směs PAH, jako kondenzát z cigaretového kouře, uhlí, sazí a dehtu, má prokazatelně karcinogenní účinek u lidí38. Nejznámější ze sloučenin PAH je benzo(a)pyren (BaP), který má vysokou karcino- genitu (TD50 pro krysu 0,956 a pro myš 11 mg.kg-1.den-1, cit.19). Srovnatelnou karcinogenitu má dibenzo(a,h)anthra- cen a mnohem menší aktivitu má benzo(a)anthracen37. Některé další PAH mají však genotoxickou aktivitu ještě větší. Ekvivalent toxicity ve srovnání s BaP: dibenz[a,h]anth- racen je 5x toxičtější, benzo[a]anthracen, benzo[b]fluoran- then, benzo[k]fluoranthen a indeno[1,2,3-cd]pyren jsou 10 x méně toxické, anthracen, benzo[e]pyren a chrysen jsou 100x méně toxické a pyren, fluoren a fenathren jsou 1000x méně toxické18.
Aktivace BaP oxidativním metabolismem vede k tvorbě epoxidů a diolepoxidů, které reagují s DNA za tvorby aduktů. BaP i jiné PAH mohou být nitrosací násled-ně přeměněny na nitro-deriváty s vyšším karcinogenním účinkem. Benzo(a)pyren a dimethylbenzo(a,h)anthracen způsobují i poškození buněk cévního endotelu, a tím při-spívají k vývoji aterosklerózy. Škodlivost PAH snižuje vitamín C, podobně jako škodlivost nitrosaminů.
Do potravy se PAH dostávají především ze vzduchu spadem na obiloviny, zeleninu a ovoce. Obsah čtyř hlavních karcinogenních sloučenin v potravinách, benzo(a)anthra- cenu, benzo(a)pyrenu, benzo(e)pyrenu a chrysenu, je srov- natelný37. Dobrým omytím ovoce a zeleniny a omletím vrchní vrstvy obilky je možné je z větší části odstranit. Ve vnitřních částech rostlin je obsažena jen asi 1/6 až 1/10 z celkového množství37. Uzené, grilované a smažené po¬traviny přispívají poměrně málo k celkovému příjmu nej¬častěji sledovaného BaP. Celkový obsah polycyklických aromatických uhlovodíků v uzených potravinách bývá průměrně 100-400 mg.kg-1 (cit.39), takže benzo(a)pyren tvoří jen asi 2 až 3 procenta z jejich celkového množství. Obsah karcinogenních PAH může tvořit celkově okolo
10 % všech PAH, tj. 10 až 40 Tg.kg-1 (cit.37).
PAH jsou obsaženy i v jiných poživatinách zpracová-vaných při vyšších teplotách, jako v pražené zrnkové kávě, kávovinách a karamelizovaném cukru, ale i v cigaretovém kouři a parafinovém oleji. Nejvíce jsou však obsaženy v uzených potravinách, do kterých se dostávají s dehtovými látkami při uzení. V uzených rybách bylo identifikováno okolo 100 různých sloučenin PAH.
V domácích uzeninách je obsah PAU obvykle až 10x větší než ve většině uzenin vyráběných masným průmyslem. Obecně platí, že čím je uzenina více vyuzená (tmavší), tím více obsahuje karcinogenních sloučenin. V některých ze-mích je povolený limit BaP pro uzené masové výrobky a sýry 1 Tg.kg-1, avšak často je v nich obsah vyšší39. Zjiš¬těné koncentrace BaP v potravinách (v Tg.kg-1): maso neuzené 0,15; maso uzené 0,55; maso grilované na uhlí 6,4; ryby neuzené 0,18; ryby uzené 1,9; mouka 0,34-1,9 ; rýže 0,7; luštěniny 0,9; brambory 0,09; zelenina 0,45-6,1 ; ovoce 0,2-2,3 ; rostlinné tuky a oleje 3,2; margarin 2,6; zrnková káva 0,3; čaj 3,3; pivo 0,08 ( v kontaminovaných oblastech40). Průměrný obsah BaP v párcích činí při růz¬ném způsobu grilování18 (v Tg.kg-1): neohřívané 0,2; ohřívané v elektrické troubě 0.2; na dřevěném uhlí 0,3; plamenem polen 54 (do 212) a žhavými uhlíky 8.
Průměrný roční příjem BaP potravou10,15 se ve střední
Evropě odhaduje na 0,3-1,2 mg. V přepočtu na hlavní karcinogenní deriváty je to přibližně 1,5 až 6 mg za rok a 100 až 420 mg za dobu života (70 let). Z toho kolem 40 % pochází z obilných potravin (z imisí), 25 % z tuků a po 10 % z uzenin, listové zeleniny a ovoce39. Celkový odhadnutý příjem BaP na osobu10 za průměrnou dobu ži¬vota 70 let (v mg): obiloviny 4,7-14,2 (neprůmyslové- průmyslové oblasti); zeleniny 8,4-41; ovoce 1-7; ztužené tuky 5,3; uzené potraviny 1,9; rostlinné oleje 1,4; pitná voda 0,5; grilované potraviny 0,3; káva 0,05.
PAH jsou metabolizovány enzymem mikrosomální oxidasou CYP 1A1 a epoxidhydrasou na ultimativní karci- nogeny, které vytvářejí objemné adukty s DNA (zejména na atomu N-2 guaninu a N-7 guaninu). Na detoxikaci PAH se zúčastňuje isoenzym GSTM 1. Při metabolické aktivaci BaP vznikají kyslíkové radikály, které rovněž reagují s DNA. Množství aduktů BaP s DNA koreluje s množstvím vznikajícího thyminglykolu reakcí kyslí¬kových radikálů s thyminem. Je to jeden z mnoha oxida- tivních derivátů basí DNA. Inhibicí superoxidového anion- tu se sníží oxidativní poškození DNA, ale nesníží se tvorba BaP aduktů s DNA (cit.41).
5. Monocyklické aromatické uhlovodíky
Monocyklické aromatické uhlovodíky jsou často pou-žívány jako rozpouštědla (benzen, toluen, xylen apod.) v nejrůznějších průmyslových i neprůmyslových odvět¬vích. Mohou kontaminovat pitnou vodu, vzduch a pracov¬ní prostředí42. Snadno se vstřebávají do tkání a jako lipofil- ní látky poškozují buněčné membrány. Vdechování větší¬ho množství toluenu působí hepatotoxicky a neurotoxicky. Z hlediska karcinogenního potenciálu je z nich nejzávaž¬nější benzen. TD50 (mg.kg-1.den-1) u benzenu pro krysu činí 51,1, pro myš 15,1; u toluenu pro krysu 578, myš ne¬testována a u xylenu pro krysu 524, myš netestována19. Benzen působí hemato toxicky, může vyvolat akutní ne- lymfocytickou leukemii a je asociován s myelodys- plastickým syndromem a non-Hodgkinovým lymfomem.
Lidé se velmi liší v citlivosti na působení benzenu, což může souviset s individuální schopností jeho metabo- lické aktivace a detoxikace. Benzen je metabolizován ja- terním enzymem P-450 CYP2E1 na benzen oxid, který spontánně tvoří fenol. Ten je dále metabolizován CYP2E1 na hydrochinon. Hydrochinon a příbuzné hydroxymetabo- lity jsou v kostní dřeni přeměněny myeloperoxidasou na benzochinony, které jsou potentní hematotoxiny a jsou genotoxické. Ty mohou být NADPH-chinon oxidoredukta- sou přeměněny zpět na méně toxický hydroxymetabolit43.
6. Polychlorované aromatické sloučeniny a organochlorové pesticidy
Některé polychlorované organické sloučeniny s benzenovým jádrem byly pro své výhodné technické vlastnosti syntetizovány ve velkém množství, jiné vznikají jako vedlejší produkt při některých průmyslových synté-zách, případně při spalování odpadů s obsahem chlorova-ných sloučenin. Následně se dostávají do životního pro-středí a potravinového řetězce.
Nejvýznamnější z nich jsou polychlorované bifenyly (PCB). Od základního skeletu lze teoreticky odvodit 209 chemických individuí, tzv. kongenerů, které mají navázány od jednoho do deseti atomů chloru v různé kombinaci. Jejich toxicita závisí na počtu vázaných atomů chloru a jejich poloze v aromatických kruzích a může se lišit až
o 4 řády. Pro své mimořádně výhodné technické vlastnosti byly široce využívány (viz níže) a jejich technické směsi se vyráběly v mnoha vyspělejších státech, včetně Česko-slovenska. Jejich celosvětová produkce do doby zastavení jejich výroby dosáhla 1,2 mil. tun, z toho asi 93 % ve Spo-jených státech. Rozšířily se do celého životního prostředí a představují globální kontaminanty s vysokým akumulač¬ním potenciálem.
Polychlorované trifenyly byly do začátku 80. let celo-světově vyráběny pro podobné využití jako PCB, v celko-vém množství asi 60 tisíc tun a představují rovněž globální kontaminanty s vysokým bioakumulačním potenciálem. Jejich zjišťovaná množství v organismech jsou však nízká. Polychlorované difenylethery jsou doprovodnou složkou technických směsí PCB a pronikly s nimi do životního prostředí. Polychlorované naftaleny se původně používaly hlavně jako ochranné povlaky gumových izolačních mate-riálů. Mají hepatotoxický účinek.
Polychlorované dibenzodioxiny (teoreticky lze odvo¬dit 75 kongenerů) a dibenzofurany (teoreticky lze odvodit 135 kongenerů) neměly praktické využití, a proto nebyly ve větším množství syntetizovány. Vznikají však při ně¬kterých chemických reakcích jako vedlejší produkty, při spalování odpadů obsahujících ve sloučeninách chlor a fotochemickou reakcí chlorovaných sloučenin v emisích v atmosféře. Některé z těchto sloučenin se vyznačují ex-trémní toxicitou.
Oktachlorstyren a hexachlorbenzen vznikají jako vedlejší produkty při průmyslových syntézách a dostávají se do vodního ekosystému, např. Labe, a v něm žijících ryb. V tuku ryb z Labe dosahoval jejich obsah až několik mg na kg.
Polybromované bifenyly a polybromované difenyle- thery se používají jako ohnivzdorné přípravky, a to nejčas-těji jako aditiva na zlepšení vlastností různých plastů, např. polystyrenu, polyesteru, polyamidu, polyuretanové pěny apod. Jejich roční produkce je asi 40 tisíc tun. Průsaky ze skládek se mohou dostávat do vodních toků a mořského vodního ekosystému18.
Pro směs polybromovaných bifenyů bylo stanoveno TD50 pro krysu 0,148 a pro myš 0,381 mg.kg-1.den-1
(cit.19).
Na karcinogenitu byly nejvíce studovány PCB. Synte-ticky vyráběné PCB jsou komplexní směs různých konge- nerů. Vznikají také při spalování plastických hmot obsahu-jících chlor (např. městských odpadů). Byly široce použí-vány ke změkčování plastických hmot, v agregátech k přenosu tepla a dielektrická kapalina do transformátorů a kondenzátorů, do obráběcích a hydraulických olej ů, jako organické ředidlo (do barev, inkoustů, rtěnek) a jako retar-déry hoření. Tím se rychle rozšířily v celém životním pro-středí a kontaminovaly vzduch, vodu, půdu a rostlinné
i živočišné potraviny, divoká zvířata i člověka (krev, tuk, mléko). U lidí bylo v tuku v minulých letech zjišťováno
0, 1—1,0 mg PCB na kg (cit.44). U nás bylo v osmdesátých letech u některých osob zjištěno až 6 mg PCB na kg těles¬ného tuku, u kojenců 3-5 mg (asi původem z nátěrů silឬních jam), přičemž množství 10 mg na kg tělesného tuku může být již toxické. Od roku 1978 je jejich používání značně omezeno. U nás byl stanoven přípustný denní pří¬jem 60 Tg na kg tělesné hmotnosti a průměrný příjem činil více než dvojnásobek (132 Tg). Navržený praktický limit maximální kontaminace vody45 je 0,5 Tgl-1.
Osud PCB v životním prostředí závisí na stupni chlo-rování. Mono- a dichloro- a některé tri- a tetrachloro- bifenyly jsou pomalu metabolizovány mikroorganismy. Aeroby nejsou schopny metabolizovat výše chlorované PCB. Vysoce chlorované bifenyly (nad 60 % chlorování) mají nízkou odpařovací schopnost, jsou prakticky neroz-pustné ve vodě a jsou obvykle v půdě nepohyblivé. Za anaerobních podmínek probíhá pomalu jejich částečné dechlorování a vznikají méně chlorované PCB, které jsou pak již odbourávány mikroorganismy. Průmyslově se nej-více využívaly PCB s chlorováním 42 % až 60 %. Jako chladící oleje do transformátorů se požívala směs PCB s pěti až sedmi chlory, tj. chlorované ze 60 %. Vyšší chlo-rování bylo jen přibližně u 12 % v průmyslu používaných PCB (cit.45).
Toxicita PCB závisí na stupni chlorování. Výšechlo- rované sloučeniny jsou toxičtější než nízkochlorované. Nejtoxičtější jsou sloučeniny obsahující 5 až 6 atomů chlo-ru. PCB se mohou vázat na DNA a vytvářet objemné adukty. Vysoce chlorované PCB se váží na DNA málo a nejsou genotoxické. Pouze vysoké dávky PCB (okolo 25 mg PCB s 54 %hm. chloru) na kg potravy jsou v karcinogenních pokusech u zvířat schopny vyvolávat prekancerózní leze a nádory a to zejména jater, žlučových cest a žaludku46. Chronická dávka 100 mg PCB (s 60%hm. chloru) na kg potravy po dobu až 800 dnů vyvolala nádor jater u 60 % zvířat. U lidí vystavených větším dávkám PCB byla zvýšená incidence nádorů trávícího traktu u mužů a lymfomů u žen45.
V karcinogenních pokusech u krys, které požívaly denně ze 60 %hm. chlorované PCB se vyvinuly nádory jater až ve stáří. U krys, které dostávaly denně méně chlo-rované PCB, se vytvořilo málo nádorů jater, celkově měly méně nádorů než kontroly a žily déle než kontroly. U krys, které dostávaly PCB s nízkým (54 %hm.) stupněm chloro-vání, vznik nádorů proti kontrolám nebyl statisticky vý-znamný a při 42 %hm. chlorování nebylo žádné zvýšení vzniku zhoubných nádorů a zvýšení incidence benigních nádorů bylo statisticky nevýznamné. Pro komerční směs Aroclor 1254 (převážně se 4, 5 a 6 atomy chloru v homologu), přibližně s 55 %hm. chloru je TD50 pro myš 9,58 mg.kg-1.den-1 pro komerční směs Aroclor 1260 (převážně s 5, 6 a 7 atomy chloru v homologu) s přibližně s 60 %hm. chloru je TD50 pro krysu 1,04 mg.kg-1.den-1
(cit.19).
U určitých kmenů myší zvyšují PCB incidenci spon-tánních hepatocelulárních karcinomů. Rovněž testy u mor-čat byly obvykle negativní. PCB jsou většinou negativní
i v mutagenních testech, což ukazuje, že nejsou genotoxic- ké. Někteří exponovaní pracovníci v průmyslu přijali dý-cháním 15 g i více PCB, aniž by se u nich vyvinuly nějaké nádory45.
Polychlorované uhlovodíky obecně (chlorethylen, tetrachlorethan, perchlorethylen, perchlorethan, DDT) stimulují buněčnou proliferaci (zejména v játrech), a tím mohou podporovat karcinogenezi jinými karcinogeny. Organochlorové sloučeniny používané jako pesticidy (DDT, dieldrin, heptachlor a jeho epoxid, metoxychlor, lindan, hexachlorbenzen) jsou velmi málo biodegradovány a setrvávají dlouhou dobu v životním prostředí. Kumulují se v potravinovém řetězci. Ve světě se používá v současné době ročně okolo 1550 tisíc tun aktivních sloučenin ve formě pesticidů. Mnohé z organochlorových pesticidů se přestaly v západních státech používat47.
7. Ftaláty
Jsou to estery ftalové kyseliny většinou s alifatickými postranními řetězci. Používají se jako změkčovadla do plastických hmot (převážně do PVC), a proto jsou produ-kovány ve velkém množství a rozšířily se do všech složek životního prostředí. Plastická hmota může obsahovat až 40 % změkčovadla, které není v polymeru chemicky vázá¬no a může se uvolňovat (např. vyluhováním, difusí) do materiálu, se kterým je plastická hmota v kontaktu (pozn.: mnohé látky plasty snadno difundují; lze např. okem pozo-rovat prodifundování práškového oranžového hepatokarci- nogenu 3’-methyl-4-dimethylaminoazobenzenu přes 2 mm silnou stěnu polyethylenové lahve do PVC podložky).
Z měkčených plastů je vyráběna celá řada běžně použí¬vaných výrobků (podlahové krytiny, závěsy do koupelen, gumové rukavice, dětské hračky, potravinářské obaly, fólie, uzávěry (zátky), injekční stříkačky, vaky pro uchování krve a krevní plasmy apod. Nejvíce rozšířenými změkčovadly jsou dibutylftalát a bis(2-ethylhexyl)ftalát. Jsou hepatotoxic- ké, teratogenní a karcinogenní. Poškozují ledviny a snižují reprodukční schopnost. I když se 60-90 % přijatých ftalátů z těla vyloučí během 24 hodin, přesto dochází k jejich kumulaci v organismu.
V Evropě se odhaduje expozice bis(2-ethylhexyl)fta- látu z obalů na 0,2 mg na osobu a den a celková expozice všem derivátům ftalátu vyjádřená jako dimethylftalát na 4,37 mg na osobu a den. Bezpečný příjem bis(2-ethyl- hexyl)ftalátu vzhledem k poškození jater činí 100 mg.kg-1.den-1 , k teratogenitě 70 mg.kg-1.den-1 , ke karci- nogenitě 116 mg.kg-1.den-1 a k ovlivnění samčích repro¬dukčních orgánů 1 mg.kg-1.den-1 (cit.18).
8. Závěr
Výzkumy stále více prokazují, že strava v hospodářsky vyspělých státech je nejvýznamnější faktor působící při vzniku nádorových onemocnění. Uplatňuje se při karcinogenezi několika různými mechanismy, které je možné rozdělit na prokarcinogenní a antikarcinogenní. Za nejvýznamnější prokarcinogenní faktory lze považovat zejména celkově nadměrný energetický příjem (může např. ovlivňovat aktivitu jaterních detoxikačních enzymů), velký podíl tuků a jejich složení (mohou zvyšovat tvorbu reaktivních radikálových i neradikálových kyslíkových sloučenin, a tím i vyčerpávat antioxidanty), snížený příjem některých minerálních prvků a vitaminů (zejména majících vztah k ochraně proti kyslíkovým radikálům), nedostateč¬ný příjem některých biologicky aktivních přírodních látek (mohou mít např. antioxidační, protizánětlivý nebo anti- proliferativní účinek a ovlivňovat aktivitu detoxikačních enzymů) a obsah karcinogenních látek. Za typické antikar- cinogenní látky je možné uvést dnes intenzivně zkoumané ochranné látky, zejména polyfenolové, obsažené v zelenině a ovoci, ale i v obilovinách a luštěninách.
V potravě se může vyskytovat celá řada karcinogen-ních sloučenin, které jsou přirozenou složkou rostlin pou-žívaných pro potravinářské účely, látky z různých příčin kontaminující potraviny jako některé anorganické a orga-nické sloučeniny a sloučeniny vznikající jako metabolity mikroorganismů a plísní. O těchto látkách bylo pojednáno v samostatné práci48.
Sloučeniny s karcinogenním potenciálem vznikající nebo kontaminující v různých fázích výroby a přípravy potravin se vyskytují poměrně pravidelně v některých skupinách potravin, i když dnes většinou v podlimitním množství jako např. nitrososloučeniny, polycyklické slou-čeniny a heterocyklické sloučeniny. Nej silnější známé karcinogenní sloučeniny vznikají např. při nadměrné tepel-né přípravě masa, zejména nadměrným vypékáním, rožně-ním a grilováním, tj. úpravami dnes mnoha lidmi oblíbe-nými. Rovněž oblíbeným klasickým uzením vznikají velmi silné karcinogeny. Tyto skupiny kontaminujících látek je v podstatě možné vhodnými technologickými postupy minimalizovat.
Je určitým problémem, že tyto sloučeniny provází chuťové látky v potravinách a poživatinách, které jsou lidmi a často i dětmi (jsou mnohem citlivější na účinek karcinogenních látek) oblíbeny jako např. uzeniny, smaže¬né potraviny a pražené kávy. U kuřáků vše ještě násobí významný dlouhodobý příjem dehtových látek bohatých na karcinogenní sloučeniny. Ačkoli se prakticky každý člověk bojí nádorového onemocnění, je většina lidí na¬prosto lhostejná k příjmu karcinogenních látek, a to zejmé¬na pro nízkou informovanost o jejich nebezpečném, skry¬tém, dlouhodobém, nebolestivém a nepozorovatelném působení. Podobně jako u kuřáků vyvolá pravidelný dlou-hodobý příjem karcinogenních látek, i když ve velmi ma-lých množstvích, nádorový proces, a to nejen plic, tak
i zdánlivě velmi malá množství jednotlivých karcinoge- ních sloučenin přijímaná rovněž poměrně pravidelně v některých potravinách a pochutinách se ve svém účinku sčítávají a spolu s dalšími vnějšími a vnitřními prokarcino- genními faktory mohou mnohdy významně přispívat k maligní transformaci buněk, a tím indukci nádorů různých lokalit.
Tato práce vznikla za finanční podpory grantu MŠMT ČR reg. č 432100001.
LITERATURA
1. Doll R., Peto R.: J. Natl. Cancer Inst. 66, 1191
(1981) .
2. Perera F. P., Weinstein I. B.: J. Chron. Dis. 35,581
(1982) .
3. Weinstein I. B., Santella R. M., Perera F. P., v knize Cancer Prevention and Control (Greenwald P., Kra- mer B. S., Weed D. L., ed.) str. 83. Marcel-Dekker, New York 1995.
4. Pisani P., Bray F., Parkin D. M.: Int. J. Cancer 97, 72 (2002).
5. Sankila B. F., Ferlay J., Parkin D. M.: Eur. J. Cancer
38, 99 (2002).
6. Hill M. J., v knize: Epidemiology of Diet and Cancer (Hill M. J, Giacosa A., Caygill C. P. J., ed.), kap. 18. Ellis Horwood, Chichester 1994.
7. Issenberg P.: Federation Proc. 35, 1322 (1976).
8. Gangolli S. D., van den Brandt P. A., Feron V. J., Janzowsky C., Koeman J. H., Speijers G. J., Spie- gelhalder B., Walker R., Wisnok J. S.: Eur. J. Pharma- col. 292, 1 (1994).
9. Scanlan R. A.: Cancer Res. 43 Suppl, 2435 (1983).
10. Preussman R., v knize: Diet andHuman Carcinogene- sis (Joossens J.V., Hill M. J., Geboers J. (ed.). Excerp¬ta Medica, Elsevier, Amsterdam 1985.
11. Hoffmann D., Hechtt S. S.: Cancer Res. 45, 935
(1985).
12. Miller J. A., Miller E. C.: Federation Proceedings 35, 1316 (1976).
13. Mirrish S. S.: Cancer Lett.: 93, 17 (1995).
14. Shapiro K. B., Hotchkiss J. H., Roe D. A.: Food. Chem. Toxicol. 29, 751 (1991).
15. Miller E. C., Miller J. A.: Cancer 58, 1795 (1986).
16. Hill M. J.: Eur. J. Cancer Prev. 5,141 (1996).
17. Knekt P., Jarvinen R., Dich J., Hakulinen T.: Int. J. Cancer 80, 852 (1990).
18. Velíšek J., v knize: Chemie potravin, kap. 12. OSSIS, Tábor 1999.
19. Gold L. S., Manley N. B., Slone T. H., Garfinkel G. B., Ames G. B., Rohrbach L., Stern B. R., Chow K.: Environ. Health Perspect. 103, Suppl.8, 3 (1995).
20. Massey R.: ECP News 31, 16 (1997).
21. Joint FAO-WHO Expert Committee on Food Additi- ves (JECFA), WHO Tech. Rep., Series No 539. Gene- va 1974.
22. Newberne P. M., Suphakarn V., In: Vitamins, Nutriti- on and Cancer, (Prasad K. N., ed.) str. 46. Karger, Basel 1984.
23. Sugimura T., Nagao M., Wakabayashi K.: Environ. Health Perspect. 104, 429 (1996).
24. Sugimura T.: Environ. Health Perspect. 67, 5 (1986).
25. Ohgaki H., Takayama S., Sugimura T.: Mut. Res. 259, 399 (1991).
26. Sugimura T., Sato S.: Cancer Res 43 Suppl., 2415
(1983).
27. Weisburger J. H., Horn C. L., Barnes W. S.: Seminars in Oncology 10/3, 330 (1983).
28. Nishimura S.: Environ. Health Perspect. 67, 11
(1986).
29. Gooderham N. J.: ECP News 31, 20 (1997).
30. Gooderham N. J.; Murray S., Lynch A. M., Edwards R. J., Yadollahi-Farsani M., Bratt C., Rich K. J., Zhao K., Murray B. P., Bhadresa S., Crosbie S. J., Boobis A. R., Davies D. S.: Br. J. Clin. Pharmacol. 42, 91 (1996).
31. O’Brien J.: ECP News 31, 20 (1997).
32. Jagerstad M.: Environ. Mutagenesis 8, 469 (1986).
33. Layton D., Bogen K. T., Kneiz M. G., Hatch F. T., Johnson V., Felton J. S.: Carcinogenesis16, 39 (1995).
34. Nagao M., Wakabayashi K., Ushijima T., Toyota M., Totsuka Y., Sugimura T.: Environ. Health Persp. 104 (Suppl 3), 497 (1996).
35. Sato S.: Environ. Mutagenesis 8, 471 (1986).
36. Mersch-Sundermann V., Mochayedi S., Kevekordes S., Kern S., Wintermann F.: Anticancer Res. 13, 2037 (1993).
37. Zedeck M. S.: J. Environ. Pathol. Toxicol. 3, 537 (1980).
38. IARC Lyon, Polynuclear Aromatic Compounds. IARC Monographs. 32,1983.
39. Larsson B. K.: Environ. Mutagenesis 8, 471 (1986).
40. Fritz W.: Nahrung. 27, 965 (1983).
41. Leadon S. A., Stamppfer M. R., Bartley J.: Proc. Natl. Acad. Sci. U.S.A. 85, 4365 (1988).
42. Perera F. P.: J. Natl. Cancer Inst. 88, 496 (1996).
43. Rothman, N., Smith M. T., Hayes R. B., Traver R. D., Hoener B., Campleman S., Li G. L., Dosemeci M., Zhang L., Xi L., Wacholder S., Lu W., Meyer K.B., Titenko-Holland N., Stewart J. T., Yin S., Ross D.: Cancer Res. 57, 2839 (1997).
44. Safe S.. Mutat. Res. 220, 31 (1989).
45. Abelson P. H.: Science 253 (5018), 361 (1991).
46. Anderson L. M., Ward J. M., Fox C. D., Isaaq H. J., Riggs C. W.: Cancer 38, 109 (1986).
47. O’Malley M.: Lancet 349, 1161 (1997).
48. Stratil P., Kubáň V.: Chem. Listy 98, 379 (2004).

P. Stratil and V. Kubáň (Department of Chemistry and Biochemistry, Mendel University of Agriculture and Forestry, Brno, Czech Republic): Exogenous Carcino- gens in Foodstuffs and Carcinogens Produced in Tech- nological Processes
Carcinogenic contaminants appearing in food are of external origin or arise in technological processes. The most important of them are nitroso compounds, heterocyc- lic amines and polycyclic aromatic hydrocarbons. Their occurrence in food is considerably influenced by humans and is typical of certain groups of foodstuffs. Monocyclic aromatic hydrocarbons usually occur only exceptionally as water contaminants. The carcinogenic potential of poly- chlorinated aromatic compounds, organic chlorinated pest- icides and phthalates is small but they show other negative effects on health. The objective of the article is to give an overview of these contaminants, their carcinogenic effects, and their probable amounts consumed in food.






reagovat 23.10.2012 21:55 - Jaroslav Jakubů

Toxiny v procesu vaření
Skupina chemických sloučenin, které se tvoří během tepelné úpravy potravy vařením, pečením, smažením, grilováním, fritováním, uzením přispívají k urychlení procesu stárnutí a přispívají také ke vzniku srdečních onemocnění, vysokého krevního tlaku , Alzheimerovy choroby, cukrovky a onemocněním ledvin, šedého zákalu a samozřejmě i všech nádorů a kloubních onemocnění.
Výzkumníci v Mount Sinai School of Medicine naměřili koncentrace toxických látek ve 250 běžně konzumovaných potravinách a publikovali své poznatky v časopise Journal of Americká dietetická asociace (2004; 104:1287-91). Tyto informace umožní lidem, aby poměrně jednoduchými změnami ve stravě významně zlepšily svůj zdravotní stav.
Role chemických látek v otázce produktů pokročilé glykace (AGEs), která vzniká, když molekuly cukru se jako háčky vážou na jedné z aminokyselin bílkoviny, nebo když se spojí s cukrem některé tuky nebo s jinými látkami v potravinách. AGEs také tvoří v lidském těle, z glukózy, bílkoviny, tuků,či DNA. Zde je silný důkaz, že AGEs se tvoří v těle a přispívá k procesu stárnutí a poškození orgánů u lidí s diabetem.
Výzkum prováděný v posledních několika letech skupinou v Mount Sinai ukázal, že asi 10% AGEs v potravinách se absorbuje do těla a zůstává v různých tkáních po značnou dobu. AGEs v zažívacím traktu navozuje karcinogenezi epitelu střeva ve všech lokalizacích, zejména v úsecích se zpomalení postupu střevního obsahu.
Potrava odvozená s AGEs má stejné nežádoucí účinky jako AGE vyrobené v těle. Ve studiích na pokusných zvířatech, omezováním stravy s AGEs, se významně zpomalila progrese aterosklerózy a cukrovky. Studie u lidí zjistila, že low-AGE , čistá strava, snižuje krevní hladiny C-reaktivního proteinu, který je měřítkem zánětu a známý rizikový faktor pro srdeční choroby.
AGEs v potravě vzniká jako hnědá hmota během vaření, především při vaření potraviny s vysokým obsahem bílkovin a tuku , zejména vystavením vysokým teplotám. Vaření při vyšší teplotě, po kratší časové období vytvoří více AGEs , než vaření při nižších teplotách po delší dobu. Také expozice suchého tepla při pečení produkuje více AGEs, než vaření v kapalině . Také grilování , smažení nebo fritování masa vytvoří více než AGEs , než vaření nebo dušení. Například kuřecí prsa grilovaná 15 minut obsahují více než pětkrát tolik AGEs za stejné jídlo uvařené na jednu hodinu. Toxická zátěž potravy, zvláště masa, se tedy značně snižuje řádným výběrem způsobu tepelné úpravy potravy.
Typická americká strava obsahuje průměrně v denním příjem AGEs přibližně 16.000 jednotek.
Některé z potravin hodnocených ve studii jsou zahrnuty (kilounits a velikost porce v závorce):
grilovaný párek v rohlíku za 5 minut (10.143),
pizza (6825 na 3,5 oz),
párek v rohlíku vařený po dobu 7 minut (6736),
kuře pečené po dobu 15 minut (5245 na 3 oz),
rychlé občerstvení hamburger (4876 na 3 oz),
opékaný sendvič se sýrem (4333 za 3,5 oz),
bramborové lupínky (3028 za 3,5 oz),
hamburger smažený po dobu 6 minut (2375 / 3 oz),
rychlé občerstvení hranolky (1522 za 3,5 oz),
kuře vařené na jednu hodinu (1011),
domácí francouzské hranolky (694 za 3,5 oz),
a pečené brambory (218 za 3,5 oz).

Smetanový sýr (3265 za 1 oz),
máslo (1324 na čajovou lžičku)
a margarín (876 na čajovou lžičku) obsahují poměrně velké množství AGEs.

Pro většinu ovoce a zeleniny, na druhé straně, jsou hodnoty AGEs nízké.
(například 18 pro jablko, 10 pro 3,5 oz konzerv mrkev) pokud nejsou na grilu nebo podrobeny jiné kruté metodě zpracování.
Sladké pečivo obsahují malé množství AGEs.
Tato studie umožňuje lidem, aby záměrně snížili denní příjem toxických AGEs a to výběrem konkrétní potraviny a poznali, jak připravit hodnotnou netoxickou starvu. V Mount Sinai vědci již dříve ukázali, že je možné měnit AGE obsah ve stravě tím, že mění čas a teplotu pečení. Zatímco další výzkum je potřeboval zjistit, jak velkou hodnotu, že je v sestupném AGE příjmu, důkazy ale prozatím naznačují, že dávky by mohly být značné.
.Alan R. Gaby, MD, odborník na výživu terapií, svědčil o Bílý dům komise pro CAM na žádost v prosinci 2001. Dr. Gaby sloužil jako člen Ad-Hoc poradního sboru národních institutů zdraví Office alternativní medicíny. On je autorem Prevence a couvání osteoporóze (Prima, 1994), a co-autor Přírodní lékárna, 2. vydání (Healthnotes, Three Rivers Press, 1999), A-Z Průvodce drogovou-Herb-Vitamin Interakce (Healthnotes , Three Rivers Press, 1999), klinické Essentials Volume 1 a 2 (Healthnotes, 2000), a pacient je svazek Léčitelství (Prima, 1999). Bývalý profesor na University of Baštýř Natural Health věd, v Kenmore, WA, kde on sloužil jako profesor Dotoval výživy, Dr. Gaby je šéf lékařské Editor pro Healthnotes, as

reagovat 18.11.2012 14:18 - Jaroslav Jakubů

Nejméně zatěžující a tedy nejzdravější jsou syrové ovoce a zelenina, čerstvé zeleninové a ovocné šťávy bez stabilizátorů a konzervantů vyrobené domácími odšťavňovači v množství vhodném k okamžité spotřebě bez skladování.
Absolutně nejméně zatěžující jsou naklíčená zrna sójová, čočková, pšeničná aj., která se konzumují rozmělněním v ústech a prostě se polykají, kdy se konzumuje nativní potrava s nativními enzymy, vitaminy a minerály.
Dále minimálně zatěžující jsou potraviny tepelně upravené sterilizací v páře bez přístupu vzduchu ( kyslíku ) přičemž sterilizace v páře ničí účinně patogenní mikroflóru.
Důležité pro kuchyni je výběr vhodné vody na vaření, kvalitních solí a koření.

reagovat 18.11.2012 20:18 - Dana

Nejméně zatěžující a...

Hezké! Děkujeme, Jaroslave! Žijeme v době jedové, tak je dobré to vědět. Dávám odkaz na TV program Potravinová nemocnice: každý zdravotní problém a nemoc(vzniklé konzumací průmyslové potravy) se dá opět správnou dietou napravit. Jak prosté! Chce to jen disciplínu a jasný cíl uzdravit se. http://foodhospital.channel4.com/

reagovat 11.12.2012 18:13 - Jaroslav Jakubů

Každý z nás způsobem výběru potravin a způsobem přípravy potravin si řídí kvalitu zdraví během života. Dokážeme však překročit svůj stín a odhodit nezdravé potravinové návyky generací minulého století? Ano, dědičnost funguje, avšak v oblasti stravování to jsou jen a jen naučené rodinné rituály, závadné způsoby stravování.Negativně naši populaci v EU ovlivňuje částečná paralýza hygienické kontroly potravin. Metalová kauza svými náklady na léčení nemůže nikdy překročit náklady léčky alkoholiků, kuřáků a medikamentózně a drogově závislých.Také proto zdravotní pojišťovny kolabují, avšak naši vládní úředníci rádi kouří, rádi pijí alkohol a vůbec nemyslí, že zákonná prevence výše zmiňovaných závislostí je před námi. Nebo tomu tak není?

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 20.3.2012 21:42 - Jaroslav Jakubů

EXOGENNÍ KARCINOGENY V POTRAVINÁCH A KARCINOGENY VZNIKAJÍCÍ PŘI JEJICH TECHNOLOGICKÉM ZPRACOVÁNÍ


PAVEL STRATIL a VLASTIMIL KUBÁŇ
Ústav chemie a biochemie, Mendelova zemědělská a les¬nická univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno kuban@mendelu.cz
Došlo 17.6.02, přijato 29.7.04.
Klíčová slova: karcinogeneze, exogenní karcinogeny, sekundární karcinogeny, potraviny
Obsah
1. Úvod
2. Nitrososloučeniny
3. Heterocyklické aminy
4. Polycyklické aromatické uhlovodíky
5. Monocyklické aromatické uhlovodíky
6. Polychlorované aromáty a organochlorové pesticidy
7. Ftaláty
8. Závěr
1. Úvod
Na vzniku nádorových onemocnění se podílí značný počet různých vněj ších a vnitřních faktorů, často spolupů-sobících, z nichž vnější faktory značně převažují. Odborní¬ci zkoumající příčiny vzniku nádorových onemocnění u lidí se obecně shodují v názoru, že většina nádorů vzniká vlivem expozice člověkem připravených a přírodních kar-cinogenních látek v potravě, vodě, lécích, tabákovém kou¬ři, ovzduší a působením radonu a infekčních agens, tj.vlivem řady prokarcinogenních a karcinogenních fakto¬rů, které působí spolu s některými genetickými vlivy1-3. Bylo odhadnuto, že bez působení těchto vnějších fakto¬rů, by byla incidence nádorů významně snížena a to až
o 80-90 % (cit.3). Přes obrovské výdaje na léčbu a vý¬zkum nádorových onemocnění a občasný určitý pokrok v léčbě nádorových onemocnění zůstává tato léčba stále problematická a většinou se jedná spíše o pokus prodloužit přežití než o metodu vedoucí k vyléčení. Dle názoru mno-hých odborníků jsou nádorová onemocnění zatím většinou neléčitelná a pokud se v určitých případech podaří one-mocnění vyléčit, je to obvykle spojeno s vážným poškoze¬ním organismu (celkovým nebo částečným). Je paradox, že jedna z hospodářsky nejvyspělejších zemí světa, jako jsou Spojené státy, vydávající na léčbu a výzkum nádoro¬vých onemocnění nejvíce finančních prostředků, má sou¬časně i nejvyšší výskyt těchto onemocnění4. Rovněž vý¬skyt malignit v České republice, i když má poměrně sluš¬nou životní úroveň a dobrou lékařskou péči, je hodnocen v rámci Evropské incidence nádorových onemocnění u žen i mužů jako velmi vysoký až extrémně vysoký5. To nazna-čuje, že pro výraznější snížení incidence nádorových one-mocnění bude nejefektivnější a současně i finančně nejmé¬ně náročná především prevence vzniku těchto onemocnění. Pro účinnou a efektivní prevenci je potřebné vědět, které karcinogenní látky člověk přijímá, v čem a v jakém množ-ství, a jak je možné jejich příjem minimalizovat nebo zcela vyloučit. Cílem tohoto pojednání je seznámit s dalšími skupinami látek, které mohou být obsaženy v potravinách a pochutinách u nás běžně konzumovaných.
2. Nitrososloučeniny
N-nitrososloučeniny jsou mutagenní v mnoha testech a potentní karcinogeny, které mohou indukovat nádory u různých druhů zvířat a v různých orgánech. Odhadnuté riziko z jejich příjmu v hospodářsky vyspělých státech může činit okolo 135 nádorů na milion obyvatel6. Z hlediska karcinogeneze jsou nejvýznamnější N-nitros- aminy (R1 R2 N-N=O), A-nitrosamidy (R-CO-NH-N=O), kde R1 a R2 jsou stejné nebo různé alkyly nebo tvoří cyklic¬kou skupinu, a A-nitrosomočoviny (R1 R2 N-CO-NR3-N=O), kde R1, R2 a R3 jsou stejné nebo různé alkyly7. Na karcino- genezi bylo testováno 300 A-nitrososloučenin u zvířat. Ze 209 nitrosaminů bylo 85 % a z 86 nitrosamidů bylo 92 % karcinogenních u různých druhů experimentálních zvířat8.
Nitrosaminy vznikají velmi snadno z jakéhokoli sekundárního aminu a kyseliny dusité. Pro reakci je opti¬mální pH 2,5 až 3,5 (cit.9). A-Nitrosaminy po metabolické aktivaci (enzymy P-450 CYP 2A6 a CYP 2E1) a A-nitros- amidy (nevyžadují metabolickou aktivaci) jsou silné alky- lační látky a jsou skupinou extrémně potentních chemic¬kých karcinogenů. Reakcí s DNA tvoří alkylační produkty jako stálé adukty. Karcinogenita byla prokázána u 40 živo¬čišných druhů a nebyl zjištěn odolný druh zvířat10. Rovněž byla prokázána jejich karcinogenita u lidí11. Karcinogenní dávky jsou velmi malé (tabulka I), např. u A-nitroso- dimethylaminu (NDMA) činí 35 pg.kg-1 u potkanů a 10 |ig.kg-1 potravy u myší10 (poznámka: člověk konzumuje přibližně 1 kg potravy na den). Nitrosaminy, v závislosti na struktu¬ře sloučeniny, dávce a způsobu podání, mají schopnost indukovat u savců karcinomy prakticky všech orgánů. Specificita orgánové karcinogenity nitrosaminů je však závislá na živočišném druhu, což znamená, že je výrazně ovlivněna metabolickou aktivací7.
A-Nitrosodimethylamin indukuje primárně vznik nádorů jater, plic, ledvin, močového měchýře, slinivky, jícnu, žaludku, nervového systému, kůže a leukemie12. U lidí bylo odhadnuto zvýšení rizika nádorů těchto organů
Tabulka I
Karcinogenita některých nitrososloučenin19 (TD50 - v mg na kg tělesné hmotnosti a den)
Nitrososloučenina TD50 [mg.kg -1.den-1]
krysa myš
N-Nitrosodiethylamin (NDEA) 0,00787 NT
N-Nitrosodimethylamin (NDMA) 0,0587 0,153
N-Nitrosoprolin (NPRO) NTa
N-Nitroso-4-hydroxyprolin
(NHPRO) - NTa
N-Nitrosopiperidin (NPIP) 1,31 1,3
N-Nitrosoagmatin NT - nitroso-N-methylmočovina 0,0907 NT
N-Nitrosopyrrolidin (NPYR) 0,409 0,679
aNT - netestováno

mezi nízkým a vysokým příjmem NDMA 2,12x. U nádorů hlavy, krku a žaludku nebylo zvýšení signifikantní. Nitro- samidy indukují nádory nervového systému. Endogenně vznikající nitrosaminy byly asociovány se zvýšeným rizi-kem nádorů žaludku, jícnu a močového měchýře13.
Poměrně velký obsah nitrosaminů mají potraviny konzervované uzením nebo slaným a kyselým nálevem. Některá masa konzervovaná dusitany a dusičnany obsahují N-nitroso-dimethylamin, N-nitrosopyrrolidin (NPYR) a N- nitrosopiperidin (NPIP). Obsah N-nitrosodimethylaminu a N-nitrosopyrrolidinu je srovnatelný, obsah N-nitroso- piperidinu je přibližně 10x nižší10. Samotné dusitany jsou relativně neškodné, ale přibližně 5 % všech požitých du-sičnanů/dusitanů je přeměněno na toxičtější nitrosaminy14. Dusitan přidaný do potravy nebo vzniklý bakteriální re¬
Tabulka II
Obsah těkavých nitrosaminů v nejčastěji jimi kontamino-vaných potravinách18 (v Tg.kg-1)
Potravina Nitrosamin Obsah
[Tgkg-1]
Nakládané maso NDMA, NDEA, NPYR, NPIP 5
5
<
Smažená slanina NPYR,NPIP < 200
Ryby NDMA < 10
Sýry NDMA < 15
Fermentovaná zelenina NDMA,NPYR < 5
Alkoholické nápoje NDMA < 4,9
Pivo NDMA < 68

dukcí dusičnanu (v dutině ústní nebo v žaludku) reaguje za určitých podmínek se sekundárními aminy nebo amidy, které jsou přítomné v potravě jako degradační produkty proteinů nebo jiných dusíkatých potravinových složek (jejich zdrojem mohou být i určité léky) a tvoří nitrosami- ny nebo nitrosamidy. Podání sekundárních aminů spolu s dusitanem sodným potravou zvířatům mělo stejný karci-nogenní účinek jako podání nitrosaminů.
N-nitrosodimethylamin je nejčastěji zjišťovaný těka¬vý nitrosamin v sýrech, pivu a potravinách konzervova¬ných dusitany a dusičnany (uzeniny, šunka apod.). Obsah N-nitrosopyrrolidinu se může zvyšovat vařením15. Nitrosa- miny vznikají rovněž ve fermentovaných potravinách. Snížení tvorby nitrosaminů v potravinách je možné dosáh-nout přidáním vitamínu C (přibližně 500 mg.kg-1 potravi-


Tabulka III
Obsah některých netěkavých nitrosaminů v nejčastěji jimi kontaminovaných potravinách18 (v Tg.kg-1)
Potravina Obsah [Tg.kg 1]
NPRO NHPRO NHMTCAa NTCAb NMTCAc
Šunka vařená < 40 < 100 - - -
Hovězí maso nakládané 70-100 240-250 130-255 328-570 < 28
Salámy < 70 - 110-410 180-210 -
Slanina uzená < 20 < 60 < 1300 < 501 < 26
Šunka uzená - - 196-495 219-490 < 21
Sýry - - 1062-1328 5-24 -

aNHMTCA - N-nitroso-2-(hydroxymethyl)-4-thiazolidinkarboxylová kyselina, ^NTCA - N-nitrioso-4-thiazolidin- karboxylová kyselina, cNMTCA - N-nitroso-2-methyl-4-thiazolidinkarboxylová kyselina
Tabulka IV
Obsah nitrososloučenin v některých potravinách a v lidské stolici20 (průměrné hodnoty v |ig na 100 g)
Obsah nitrososloučenin [|ig na 100 g] Obsah neznámých
těkavé známé netěkavé celkem nitroso nitrososloučenin [%]
0,5 47 280 96
0,02 0,2 5,4 99
21 >99


ny), který inhibuje jejich vznik9. Z netěkavých nitrosoderi- vátů byl prokázán A-nitroso-3-hydroxypyrrolidin v nízké koncentraci v masech konzervovaných dusičnany a dusita-ny. Nitrosaminy vznikají také při tepelné úpravě potravy, a to zejména při smažení tučných masných výrobků obsa-hujících dusitany nebo dusičnany. A-Nitrososloučeniny mohou vznikat z nitrosačních sloučenin (dusičnanů a dusi-tanů) a aminoskupin při pH 3-7 i přímo v lidském těle a na některých sliznicích zejména při bakteriálním zánětu, ve slinách (až 0,12 |iM), v žaludeční šťávě (až 6,0 |iM, průměrně 1,4 |±M), v infikované moči při zánětu močové¬ho měchýře (až 0,56 |±M) a ve vaginálním exudátu (až 0,5 |iM, cit.16).
Podle fyzikálních vlastností v závislosti na struktuře molekuly je možné nitrososloučeniny rozdělit na těkavé a netěkavé. Příjem těkavých nitrosaminů byl v několika státech zjištěn u lidí v rozmezí 0,6 až 2 |ig na osobu za den15. Zjištěné obsahy těkavých nitrosaminů v některých potravinách9,16 (v |ig na 100 g): šunka do 0,1; salámy do 10; uzená masa do 8; syrové ryby do 10; mléčné produkty, vejce, kuřata 0,7; syrové maso 0,1; sýry do 5; pivo 0,2-2,7. Jak vyplývá z tabulek II, III a IV, tvoří těkavé nitrosaminy často jen zlomek procenta z celkového přijí¬maného a v těle vznikajícího množství nitrososloučenin. Navíc je jich známo z mnoha možných derivátů jen něko¬lik procent. Uvedená množství se však mohou v konkrétních potravinách významně lišit. Také kouření může významně zvyšovat příjem nitrosaminů (8 slouče¬nin) a to okolo 0,9 |ig na cigaretu, tj. 18 |ig na 20 cigaret, takže příjem těkavých nitrosaminů kouřením 10 až 30 násobně převyšuje jejich příjem potravou16,17.
Maso je bohaté na sloučeniny, ze kterých mohou vznikat nitrosaminy. Nejběžnějším a nejškodlivějším těka-vým nitrosaminem je A-nitrosodimethylamin (NDMA), který vzniká z dimethylaminu, sarkosinu, trimethylaminu a cholinu. Ve sladu jsou hlavními jeho prekurzory alkaloi¬dy hordenin a gramin přítomné v klíčícím ječmeni. Prekur- zory netěkavých nitrosaminu jsou často aminokyseliny a od nich odvozené aminy. Odhaduje se, že těkavé nitrosa¬miny tvoří asi 1 % celkového obsahu A-nitrosaminů na-cházejících se v potravinách. Ze sarkosinu a kreatinu v mase vzniká A-nitrososarkosin; z prolinu a ornitinu vzni¬ká A-nitrosoprolin (NPRO) a jeho dekarboxilací A-nitroso- pyrrolidin (NPYR); z 4-hydroxyprolinu vzniká A-nitroso- -4-hydroxyprolin (NHPRO); z lysinu a od něj odvozeného biogenního aminu kadaverinu vzniká A-nitrosopiperidin (NPIP) a z ethanolaminu, který je součástí některých fos- folipidů, vzniká A-nitrosomorfolin. Dekarboxylací argini- nu vzniká agmatin. Je hojný v mase některých korýšů a následnou nitrosací z něj vzniká A-nitrosoagmatin18.
Endogenní tvorba nitrososloučenin významně závisí na příjmu dusičnanů a dusitanů. Jejich příjem potravou závisí na skladbě stravy a je poměrně vysoký. U nás činí průměrný příjem dusičnanů a dusitanů 100 až 250 mg na den. Jejich nejvýznamnějším zdrojem jsou zejména uzeni-ny, dusíkem přehnojené a na jaře rychlené zeleniny a ně-které pitné vody. Odhadnutý denní příjem dusičnanů na osobu a den u nás je přibližně okolo 150 mg v letních mě-sících a 220 mg v jarních měsících. Přibližný podíl jednot-livých skupin potravin na příjmu dusičnanů: brambory 25 %, zelenina 45 %, masa 10 %, ryby a masné výrobky
9 %, pivo 4 % a zbytek ostatní potraviny. V zelenině obsa-žený vitamin C částečně snižuje riziko tvorby nitrosaminů. Obsah dusičnanů v zelenině závisí významně na intenzitě hnojení dusíkatými i organickými hnojivy. U pitné vody je limit 44 mg.l-1 , kvalitní vody mají 1-5 mg.l-1 . Přijatelný denní příjem, bez zřetelného poškození zdraví, činí podle Světové zdravotnické organizace u dusičnanů 3,67 mg.kg- 1 tělesné hmotnosti a u dusitanů 0,13 mg.kg-1 (cit.21), tj. přibližně 260 mg dusičnanů a 9 mg dusitanů u mužů, resp. 230 mg a 8 mg u žen. Pro prevenci nádorových onemocně¬ní je potřebné dle možnosti snižovat příjem dusičnanů a dusitanů a zvyšovat příjem ochranných látek, zejména vitamínu C, který brání vzniku nitrosaminů v kyselém prostředí žaludku. Podobně jako vitamin C působí inhibici tvorby nitrosaminů i vitamin E (cit.22).
3. Heterocyklické aminy
Heterocyklické aminy (HA) jsou skupinou velmi škodlivých látek, které jsou genotoxické a mají schopnost mutagenní i karcinogenní (prokázáno u hlodavců krys a myší). Jejich podíl na incidenci nádorů je odhadován na 15-150 nádorů na milion obyvatel6. Z potravy bylo izolo¬váno nejméně 23 heterocyklických aminů, u 19 z nich byla objasněna chemická struktura a u 10 byla prokázána mu-tagenní a karcinogenní schopnost23. Heterocyklické aminy
je možné rozdělit do dvou základních skupin: i) imidazo- chinoliny (IQ deriváty) - aminoimidazolové deriváty, ii) aminokarbonové deriváty, např. pyrolyzáty tryptofanu, kyseliny glutámové a některých dalších24-28 (tabulka V). U myší vyvolávají především nádory jater, ale i žaludku, plic, tenkého a tlustého střeva a cév; u krys nádory mnoha orgánů a tkání, včetně jater, tenkého a tlustého střeva, mozku, kůže, dutiny ústní a klitoriální žlázy24,25.
Jejich vstřebávání u experimentálních zvířat je téměř stoprocentní a močí se vyloučí jen 1-2 %, což svědčí
o tom, že většina těchto látek je metabolicky přeměněna29. Genotoxicita heterocyklických aminů závisí na metabolic- ké aktivaci detoxikačními enzymy, hlavně jaterním cytochromem P 450 CYP IA2 (u krys i u lidí). Enzym oxiduje aminoskupinu na hydroxyaminoskupinu. Ta je pak esterifikována a vznikne konečná forma, která tvoří adukty s DNA (cit.29’30).
Nejvýznamnější skupinu HA tvoří A-heterocyklické aromatické aminy se třemi cykly. Jsou to velmi silné mu- tageny a karcinogeny (mnohonásobně silnější než do jejich objevení nejsilnější známý karcinogen, hepatokarcinogen aflatoxin). Pro jejich mutagenitu je rozhodující substituce skupiny NH2 na dusíkatý aromatický pěti- nebo šestičlen¬ný heterocyklus, pozice dusíku v heterocyklu a poloha skupiny NH2 k němu, případně substituce methylskupin23.
HA vznikají tepelným rozkladem proteinů nebo jednotli-vých aminokyselin, zejména tryptofanu, fenylalaninu a kyseliny glutámové. Vytváří se během tepelné přípravy potravin dvěma způsoby, a to pyrolytickou reakcí při zvý-šené teplotě (nad 300 °C), který je asi minoritní a vznikají při něm sloučeniny jako Trp-P-1 a Trp-P-2. Při nižších teplotách (do 300 °C) vznikají sloučeniny jako IQ, MeIQ, MeIQx, diMeIQx a PhIP, které jsou silnější mutageny než sloučeniny, které se vytváří při vyšší teplotě. Každá ami-nokyselina dává vznik jednomu nebo více unikátním HA. Jejich vznikající množství je úměrné výši teploty a době jejího působení na potravinu. Nejcitlivější jsou na vyšší teplotu (nad 100 °C) bílkovinné potraviny (tj. povrchová část při pečení, smažení, grilování a rožnění).
Kritická reakce při vzniku HA je Maillardova reakce, při níž redukující cukry v potravě, jako např. glukosa, rea-gují s amino sloučeninami, tj. zejména s aminokyselinami a proteiny. Strukturní variabilita vznikajících sloučenin je obrovská. Např. v šálku kávy je okolo tisíce různých slou-čenin, z nichž mnohé jsou produkty Maillardovy reakce. Vznikají O-heterocyklické, A-heterocyklické, případně S-heterocyklické sloučeniny. Některé jsou mutageny a jiné zase antimutageny. Některé A-heterocyklické sloučeniny jako pyridiny a pyraziny jsou pak prekursory HA. Limitu-jícím krokem pro vznik HA během vaření jídla je cykliza-
Tabulka VI
Zjištěná množství heterocyklických aminů v některých potravinách31,34 (v ng na 100 g)
Potravina Obsah [ng na 100 g]
MeIQx DiMeIQx PhIP
Pečený hovězí karbenátek 220 7 0 1 6 4 0
Pečený hovězí plátek 50 10 60
Vepřové na rožni 40 10 420
Grilované kuře 30 10 ?
Pečené maso nebo ryba 64-644 - 56¬
6900

ce kreatinu, (H2N)2C+-(N-CH3)-CH2-COO-, který je příto¬men jen v mase, takže vznik těchto sloučenin je omezen zejména na potraviny z masa. Antioxidanty, jako např. potravinářsky používaný /-butylhydroxyanisol (BHA), mohou inhibovat vznik těchto sloučenin, pravděpodobně interferencí s radikálovými intermediáty v Maillardově reakci31.
Nejsilnější mutagenní působení mají MeIQ, IQ a DiMeIQx, které se tvoří při pečení ryb a hovězího masa v množství 1-3 ng na g pyrolyzátu. Jejich mutagenní úči¬nek je 17 až 100x větší než mutagenní působení Aflatoxi- nu B1 a 325 až 2000x větší než mutagenní aktivita silného karcinogenu benzo(a)pyrenu. V potravinách zpracováva-ných při vyšších teplotách se nejvíce nacházejí MeIQx, 4,8-Di MeIQx a PhIP. Sloučeniny MeIQ a MeIQx je mož¬né snadno připravit zahříváním systému aminokyselina (glycin, threonin), cukr (glukosa, fruktosa) a kreatinin na teplotu 128 °C, což je teplota běžně dosahovaná při peče- ní32.
Zjištěný obsah některých HA v tepelně zpracovávaných masech (ve 100 g): grilované hovězí maso 65 Tg AaC a 6,4 Tg MeAaC; pečené hovězí maso 1,3 Tg Trp-P- 1 a 0,1 Tg IQ; grilované kuře 18 Tg AaC; 1,5 Tg MeAaC (cit.10). Další údaje viz tabulka VI.
Ve Spojených státech u 3563 osob byl odhadnutý průměrný denní příjem 16,6 ng PhIP, 2,6 ng MeIQx a 5,17 ng AaC na kg tělesné hmotnosti za den (podobné hodnoty byly zjištěny i ve Švédsku)33. Průměrný denní příjem HA v hospodářsky vyspělých státech se může po¬hybovat v rozmezí 0,5 až 5 Tg na osobu32. Vypočtené bez¬pečné množství pro člověka z pokusů u zvířat činí 15,8 ng.kg-1den-1 , tj. 1,1 Tg na 70 kg a den při hladině rizika 1 nádor na milion obyvatel. Vypočtený průměrný příjem 1,5 Tg na osobu a den je tedy vyšší než bezpečné množství35. Dávka vyvolávající nádory u zvířat je přibližně 2000 až 5000x vyšší. U hlodavců činí TD50 v průměru 8 mg.kg-1 tělesné hmotnosti. Při současném příjmu více heterocyklických aminů se však riziko vzniku nádorů zvy¬šuje. U krys vystavených pěti heterocyklickým aminům současně v množství 1/5 TD50 vzniklo více nádorů tlustého střeva a vznikly dříve24. Člověk přijímá potravou prakticky vždy směs více HA současně. I když je průměrný příjem HA u lidí poměrně nízký, může být u jednotlivců příjem a tím i riziko značně vyšší. Protože heterocyklické aminy jsou přítomny i v cigaretovém kouři, zvyšuje se u kuřáků významně jejich příjem. Pro snížení příjmu těchto látek je dobré omez it úpravy potravin (masa) teplotami přesahují-cími 100 °C a při vyšších teplotách je zpracovávat jen krátce.
Příjem HA potravou není jediná cesta příjmu těchto sloučenin. Mnoho z nich je těkavých, takže může být vý-znamná expozice vdechováním, zejména u profesionálních kuchařek a kuchařů. Mohou se také dostávat do mateřské¬ho mléka a tímto mlékem může být kontaminován i koje¬nec. Byla taktéž prokázána kontaminace plodu31.
4. Polycyklické aromatické uhlovodíky
Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH) jsou závažnou skupinou škodlivých látek vznikajících během neúplného hoření organických materiálů (uhlí, dřevo, po-honné hmoty) a působením vyšších teplot na potraviny při pražení, grilování, pečení, smažení apod. Jsou emitovány do ovzduší z domácností, průmyslu, dopravních prostřed¬ků a lesních a stepních požárů, takže jsou jimi obecně za-mořené ovzduší, půdy i vody.
Ve vzduchu, půdě a vodě bylo identifikováno oko-lo 200 PAH. Nejméně u pěti z nich [benzo(a)anthracen, dibenzo(a,h)anthracen, benzo(a)pyren, benzo(e)pyren a chrysen] je prokázáno karcinogenní působení. Podle americké agentury Food and Drug Adninistration (FAD) patří do skupiny PAH s chronickou toxicitou fluoranten, pyren, chrysen, benzo(a)anthracen, benzo(a)fluoranthen, benzo(a)pyren, indeno(1,2,3-cd)pyren, benzo(gh)perylen a dibenzo(ah)anthracen. Relativně vysokou genotoxicitu v testech s E. coli mají fluoranthen, benzo[ghi]fluoranthen, benzo[j]fluoranthen, benzo[c]fenanthren, benzo[a]pyren, dibenzo[a,1]pyren, chrysen a trifenylen. Současně s PAH mohou při hoření nebo v ovzduší vznikat jejich substituční nitroderiváty, které jsou přímo genotoxické a nevyžadují metabolickou aktivaci jako nesubstituované PAH (cit.36).
PAH by se mohly podílet na vzniku 6-14 nádorů na milion obyvatel6. Společným znakem karcinogenních PAH je uspořádání tří benzenových jader do cis konfigurace, při níž na okraji konkávní oblasti se může enzymaticky vytvo-řit epoxid37. Karcinogenní efekt se projevuje především lokálně v místě aplikace (na kůži, plícní tkáni, žaludku), ale i systémově v jiných orgánech. PAH při aplikaci na kůži vyvolávají nádory kůže a při požívání vyvolávají nejčastěji nádory mléčné žlázy, plic, žaludku a leukémie37. Při perorální aplikaci u zvířat mají mírné karcinogenní účinky. Po metabolické enzymatické aktivaci tvoří s DNA definované adukty. Komplexní směs PAH, jako kondenzát z cigaretového kouře, uhlí, sazí a dehtu, má prokazatelně karcinogenní účinek u lidí38. Nejznámější ze sloučenin PAH je benzo(a)pyren (BaP), který má vysokou karcino- genitu (TD50 pro krysu 0,956 a pro myš 11 mg.kg-1.den-1, cit.19). Srovnatelnou karcinogenitu má dibenzo(a,h)anthra- cen a mnohem menší aktivitu má benzo(a)anthracen37. Některé další PAH mají však genotoxickou aktivitu ještě větší. Ekvivalent toxicity ve srovnání s BaP: dibenz[a,h]anth- racen je 5x toxičtější, benzo[a]anthracen, benzo[b]fluoran- then, benzo[k]fluoranthen a indeno[1,2,3-cd]pyren jsou 10 x méně toxické, anthracen, benzo[e]pyren a chrysen jsou 100x méně toxické a pyren, fluoren a fenathren jsou 1000x méně toxické18.
Aktivace BaP oxidativním metabolismem vede k tvorbě epoxidů a diolepoxidů, které reagují s DNA za tvorby aduktů. BaP i jiné PAH mohou být nitrosací násled-ně přeměněny na nitro-deriváty s vyšším karcinogenním účinkem. Benzo(a)pyren a dimethylbenzo(a,h)anthracen způsobují i poškození buněk cévního endotelu, a tím při-spívají k vývoji aterosklerózy. Škodlivost PAH snižuje vitamín C, podobně jako škodlivost nitrosaminů.
Do potravy se PAH dostávají především ze vzduchu spadem na obiloviny, zeleninu a ovoce. Obsah čtyř hlavních karcinogenních sloučenin v potravinách, benzo(a)anthra- cenu, benzo(a)pyrenu, benzo(e)pyrenu a chrysenu, je srov- natelný37. Dobrým omytím ovoce a zeleniny a omletím vrchní vrstvy obilky je možné je z větší části odstranit. Ve vnitřních částech rostlin je obsažena jen asi 1/6 až 1/10 z celkového množství37. Uzené, grilované a smažené po¬traviny přispívají poměrně málo k celkovému příjmu nej¬častěji sledovaného BaP. Celkový obsah polycyklických aromatických uhlovodíků v uzených potravinách bývá průměrně 100-400 mg.kg-1 (cit.39), takže benzo(a)pyren tvoří jen asi 2 až 3 procenta z jejich celkového množství. Obsah karcinogenních PAH může tvořit celkově okolo
10 % všech PAH, tj. 10 až 40 Tg.kg-1 (cit.37).
PAH jsou obsaženy i v jiných poživatinách zpracová-vaných při vyšších teplotách, jako v pražené zrnkové kávě, kávovinách a karamelizovaném cukru, ale i v cigaretovém kouři a parafinovém oleji. Nejvíce jsou však obsaženy v uzených potravinách, do kterých se dostávají s dehtovými látkami při uzení. V uzených rybách bylo identifikováno okolo 100 různých sloučenin PAH.
V domácích uzeninách je obsah PAU obvykle až 10x větší než ve většině uzenin vyráběných masným průmyslem. Obecně platí, že čím je uzenina více vyuzená (tmavší), tím více obsahuje karcinogenních sloučenin. V některých ze-mích je povolený limit BaP pro uzené masové výrobky a sýry 1 Tg.kg-1, avšak často je v nich obsah vyšší39. Zjiš¬těné koncentrace BaP v potravinách (v Tg.kg-1): maso neuzené 0,15; maso uzené 0,55; maso grilované na uhlí 6,4; ryby neuzené 0,18; ryby uzené 1,9; mouka 0,34-1,9 ; rýže 0,7; luštěniny 0,9; brambory 0,09; zelenina 0,45-6,1 ; ovoce 0,2-2,3 ; rostlinné tuky a oleje 3,2; margarin 2,6; zrnková káva 0,3; čaj 3,3; pivo 0,08 ( v kontaminovaných oblastech40). Průměrný obsah BaP v párcích činí při růz¬ném způsobu grilování18 (v Tg.kg-1): neohřívané 0,2; ohřívané v elektrické troubě 0.2; na dřevěném uhlí 0,3; plamenem polen 54 (do 212) a žhavými uhlíky 8.
Průměrný roční příjem BaP potravou10,15 se ve střední
Evropě odhaduje na 0,3-1,2 mg. V přepočtu na hlavní karcinogenní deriváty je to přibližně 1,5 až 6 mg za rok a 100 až 420 mg za dobu života (70 let). Z toho kolem 40 % pochází z obilných potravin (z imisí), 25 % z tuků a po 10 % z uzenin, listové zeleniny a ovoce39. Celkový odhadnutý příjem BaP na osobu10 za průměrnou dobu ži¬vota 70 let (v mg): obiloviny 4,7-14,2 (neprůmyslové- průmyslové oblasti); zeleniny 8,4-41; ovoce 1-7; ztužené tuky 5,3; uzené potraviny 1,9; rostlinné oleje 1,4; pitná voda 0,5; grilované potraviny 0,3; káva 0,05.
PAH jsou metabolizovány enzymem mikrosomální oxidasou CYP 1A1 a epoxidhydrasou na ultimativní karci- nogeny, které vytvářejí objemné adukty s DNA (zejména na atomu N-2 guaninu a N-7 guaninu). Na detoxikaci PAH se zúčastňuje isoenzym GSTM 1. Při metabolické aktivaci BaP vznikají kyslíkové radikály, které rovněž reagují s DNA. Množství aduktů BaP s DNA koreluje s množstvím vznikajícího thyminglykolu reakcí kyslí¬kových radikálů s thyminem. Je to jeden z mnoha oxida- tivních derivátů basí DNA. Inhibicí superoxidového anion- tu se sníží oxidativní poškození DNA, ale nesníží se tvorba BaP aduktů s DNA (cit.41).
5. Monocyklické aromatické uhlovodíky
Monocyklické aromatické uhlovodíky jsou často pou-žívány jako rozpouštědla (benzen, toluen, xylen apod.) v nejrůznějších průmyslových i neprůmyslových odvět¬vích. Mohou kontaminovat pitnou vodu, vzduch a pracov¬ní prostředí42. Snadno se vstřebávají do tkání a jako lipofil- ní látky poškozují buněčné membrány. Vdechování větší¬ho množství toluenu působí hepatotoxicky a neurotoxicky. Z hlediska karcinogenního potenciálu je z nich nejzávaž¬nější benzen. TD50 (mg.kg-1.den-1) u benzenu pro krysu činí 51,1, pro myš 15,1; u toluenu pro krysu 578, myš ne¬testována a u xylenu pro krysu 524, myš netestována19. Benzen působí hemato toxicky, může vyvolat akutní ne- lymfocytickou leukemii a je asociován s myelodys- plastickým syndromem a non-Hodgkinovým lymfomem.
Lidé se velmi liší v citlivosti na působení benzenu, což může souviset s individuální schopností jeho metabo- lické aktivace a detoxikace. Benzen je metabolizován ja- terním enzymem P-450 CYP2E1 na benzen oxid, který spontánně tvoří fenol. Ten je dále metabolizován CYP2E1 na hydrochinon. Hydrochinon a příbuzné hydroxymetabo- lity jsou v kostní dřeni přeměněny myeloperoxidasou na benzochinony, které jsou potentní hematotoxiny a jsou genotoxické. Ty mohou být NADPH-chinon oxidoredukta- sou přeměněny zpět na méně toxický hydroxymetabolit43.
6. Polychlorované aromatické sloučeniny a organochlorové pesticidy
Některé polychlorované organické sloučeniny s benzenovým jádrem byly pro své výhodné technické vlastnosti syntetizovány ve velkém množství, jiné vznikají jako vedlejší produkt při některých průmyslových synté-zách, případně při spalování odpadů s obsahem chlorova-ných sloučenin. Následně se dostávají do životního pro-středí a potravinového řetězce.
Nejvýznamnější z nich jsou polychlorované bifenyly (PCB). Od základního skeletu lze teoreticky odvodit 209 chemických individuí, tzv. kongenerů, které mají navázány od jednoho do deseti atomů chloru v různé kombinaci. Jejich toxicita závisí na počtu vázaných atomů chloru a jejich poloze v aromatických kruzích a může se lišit až
o 4 řády. Pro své mimořádně výhodné technické vlastnosti byly široce využívány (viz níže) a jejich technické směsi se vyráběly v mnoha vyspělejších státech, včetně Česko-slovenska. Jejich celosvětová produkce do doby zastavení jejich výroby dosáhla 1,2 mil. tun, z toho asi 93 % ve Spo-jených státech. Rozšířily se do celého životního prostředí a představují globální kontaminanty s vysokým akumulač¬ním potenciálem.
Polychlorované trifenyly byly do začátku 80. let celo-světově vyráběny pro podobné využití jako PCB, v celko-vém množství asi 60 tisíc tun a představují rovněž globální kontaminanty s vysokým bioakumulačním potenciálem. Jejich zjišťovaná množství v organismech jsou však nízká. Polychlorované difenylethery jsou doprovodnou složkou technických směsí PCB a pronikly s nimi do životního prostředí. Polychlorované naftaleny se původně používaly hlavně jako ochranné povlaky gumových izolačních mate-riálů. Mají hepatotoxický účinek.
Polychlorované dibenzodioxiny (teoreticky lze odvo¬dit 75 kongenerů) a dibenzofurany (teoreticky lze odvodit 135 kongenerů) neměly praktické využití, a proto nebyly ve větším množství syntetizovány. Vznikají však při ně¬kterých chemických reakcích jako vedlejší produkty, při spalování odpadů obsahujících ve sloučeninách chlor a fotochemickou reakcí chlorovaných sloučenin v emisích v atmosféře. Některé z těchto sloučenin se vyznačují ex-trémní toxicitou.
Oktachlorstyren a hexachlorbenzen vznikají jako vedlejší produkty při průmyslových syntézách a dostávají se do vodního ekosystému, např. Labe, a v něm žijících ryb. V tuku ryb z Labe dosahoval jejich obsah až několik mg na kg.
Polybromované bifenyly a polybromované difenyle- thery se používají jako ohnivzdorné přípravky, a to nejčas-těji jako aditiva na zlepšení vlastností různých plastů, např. polystyrenu, polyesteru, polyamidu, polyuretanové pěny apod. Jejich roční produkce je asi 40 tisíc tun. Průsaky ze skládek se mohou dostávat do vodních toků a mořského vodního ekosystému18.
Pro směs polybromovaných bifenyů bylo stanoveno TD50 pro krysu 0,148 a pro myš 0,381 mg.kg-1.den-1
(cit.19).
Na karcinogenitu byly nejvíce studovány PCB. Synte-ticky vyráběné PCB jsou komplexní směs různých konge- nerů. Vznikají také při spalování plastických hmot obsahu-jících chlor (např. městských odpadů). Byly široce použí-vány ke změkčování plastických hmot, v agregátech k přenosu tepla a dielektrická kapalina do transformátorů a kondenzátorů, do obráběcích a hydraulických olej ů, jako organické ředidlo (do barev, inkoustů, rtěnek) a jako retar-déry hoření. Tím se rychle rozšířily v celém životním pro-středí a kontaminovaly vzduch, vodu, půdu a rostlinné
i živočišné potraviny, divoká zvířata i člověka (krev, tuk, mléko). U lidí bylo v tuku v minulých letech zjišťováno
0, 1—1,0 mg PCB na kg (cit.44). U nás bylo v osmdesátých letech u některých osob zjištěno až 6 mg PCB na kg těles¬ného tuku, u kojenců 3-5 mg (asi původem z nátěrů silឬních jam), přičemž množství 10 mg na kg tělesného tuku může být již toxické. Od roku 1978 je jejich používání značně omezeno. U nás byl stanoven přípustný denní pří¬jem 60 Tg na kg tělesné hmotnosti a průměrný příjem činil více než dvojnásobek (132 Tg). Navržený praktický limit maximální kontaminace vody45 je 0,5 Tgl-1.
Osud PCB v životním prostředí závisí na stupni chlo-rování. Mono- a dichloro- a některé tri- a tetrachloro- bifenyly jsou pomalu metabolizovány mikroorganismy. Aeroby nejsou schopny metabolizovat výše chlorované PCB. Vysoce chlorované bifenyly (nad 60 % chlorování) mají nízkou odpařovací schopnost, jsou prakticky neroz-pustné ve vodě a jsou obvykle v půdě nepohyblivé. Za anaerobních podmínek probíhá pomalu jejich částečné dechlorování a vznikají méně chlorované PCB, které jsou pak již odbourávány mikroorganismy. Průmyslově se nej-více využívaly PCB s chlorováním 42 % až 60 %. Jako chladící oleje do transformátorů se požívala směs PCB s pěti až sedmi chlory, tj. chlorované ze 60 %. Vyšší chlo-rování bylo jen přibližně u 12 % v průmyslu používaných PCB (cit.45).
Toxicita PCB závisí na stupni chlorování. Výšechlo- rované sloučeniny jsou toxičtější než nízkochlorované. Nejtoxičtější jsou sloučeniny obsahující 5 až 6 atomů chlo-ru. PCB se mohou vázat na DNA a vytvářet objemné adukty. Vysoce chlorované PCB se váží na DNA málo a nejsou genotoxické. Pouze vysoké dávky PCB (okolo 25 mg PCB s 54 %hm. chloru) na kg potravy jsou v karcinogenních pokusech u zvířat schopny vyvolávat prekancerózní leze a nádory a to zejména jater, žlučových cest a žaludku46. Chronická dávka 100 mg PCB (s 60%hm. chloru) na kg potravy po dobu až 800 dnů vyvolala nádor jater u 60 % zvířat. U lidí vystavených větším dávkám PCB byla zvýšená incidence nádorů trávícího traktu u mužů a lymfomů u žen45.
V karcinogenních pokusech u krys, které požívaly denně ze 60 %hm. chlorované PCB se vyvinuly nádory jater až ve stáří. U krys, které dostávaly denně méně chlo-rované PCB, se vytvořilo málo nádorů jater, celkově měly méně nádorů než kontroly a žily déle než kontroly. U krys, které dostávaly PCB s nízkým (54 %hm.) stupněm chloro-vání, vznik nádorů proti kontrolám nebyl statisticky vý-znamný a při 42 %hm. chlorování nebylo žádné zvýšení vzniku zhoubných nádorů a zvýšení incidence benigních nádorů bylo statisticky nevýznamné. Pro komerční směs Aroclor 1254 (převážně se 4, 5 a 6 atomy chloru v homologu), přibližně s 55 %hm. chloru je TD50 pro myš 9,58 mg.kg-1.den-1 pro komerční směs Aroclor 1260 (převážně s 5, 6 a 7 atomy chloru v homologu) s přibližně s 60 %hm. chloru je TD50 pro krysu 1,04 mg.kg-1.den-1
(cit.19).
U určitých kmenů myší zvyšují PCB incidenci spon-tánních hepatocelulárních karcinomů. Rovněž testy u mor-čat byly obvykle negativní. PCB jsou většinou negativní
i v mutagenních testech, což ukazuje, že nejsou genotoxic- ké. Někteří exponovaní pracovníci v průmyslu přijali dý-cháním 15 g i více PCB, aniž by se u nich vyvinuly nějaké nádory45.
Polychlorované uhlovodíky obecně (chlorethylen, tetrachlorethan, perchlorethylen, perchlorethan, DDT) stimulují buněčnou proliferaci (zejména v játrech), a tím mohou podporovat karcinogenezi jinými karcinogeny. Organochlorové sloučeniny používané jako pesticidy (DDT, dieldrin, heptachlor a jeho epoxid, metoxychlor, lindan, hexachlorbenzen) jsou velmi málo biodegradovány a setrvávají dlouhou dobu v životním prostředí. Kumulují se v potravinovém řetězci. Ve světě se používá v současné době ročně okolo 1550 tisíc tun aktivních sloučenin ve formě pesticidů. Mnohé z organochlorových pesticidů se přestaly v západních státech používat47.
7. Ftaláty
Jsou to estery ftalové kyseliny většinou s alifatickými postranními řetězci. Používají se jako změkčovadla do plastických hmot (převážně do PVC), a proto jsou produ-kovány ve velkém množství a rozšířily se do všech složek životního prostředí. Plastická hmota může obsahovat až 40 % změkčovadla, které není v polymeru chemicky vázá¬no a může se uvolňovat (např. vyluhováním, difusí) do materiálu, se kterým je plastická hmota v kontaktu (pozn.: mnohé látky plasty snadno difundují; lze např. okem pozo-rovat prodifundování práškového oranžového hepatokarci- nogenu 3’-methyl-4-dimethylaminoazobenzenu přes 2 mm silnou stěnu polyethylenové lahve do PVC podložky).
Z měkčených plastů je vyráběna celá řada běžně použí¬vaných výrobků (podlahové krytiny, závěsy do koupelen, gumové rukavice, dětské hračky, potravinářské obaly, fólie, uzávěry (zátky), injekční stříkačky, vaky pro uchování krve a krevní plasmy apod. Nejvíce rozšířenými změkčovadly jsou dibutylftalát a bis(2-ethylhexyl)ftalát. Jsou hepatotoxic- ké, teratogenní a karcinogenní. Poškozují ledviny a snižují reprodukční schopnost. I když se 60-90 % přijatých ftalátů z těla vyloučí během 24 hodin, přesto dochází k jejich kumulaci v organismu.
V Evropě se odhaduje expozice bis(2-ethylhexyl)fta- látu z obalů na 0,2 mg na osobu a den a celková expozice všem derivátům ftalátu vyjádřená jako dimethylftalát na 4,37 mg na osobu a den. Bezpečný příjem bis(2-ethyl- hexyl)ftalátu vzhledem k poškození jater činí 100 mg.kg-1.den-1 , k teratogenitě 70 mg.kg-1.den-1 , ke karci- nogenitě 116 mg.kg-1.den-1 a k ovlivnění samčích repro¬dukčních orgánů 1 mg.kg-1.den-1 (cit.18).
8. Závěr
Výzkumy stále více prokazují, že strava v hospodářsky vyspělých státech je nejvýznamnější faktor působící při vzniku nádorových onemocnění. Uplatňuje se při karcinogenezi několika různými mechanismy, které je možné rozdělit na prokarcinogenní a antikarcinogenní. Za nejvýznamnější prokarcinogenní faktory lze považovat zejména celkově nadměrný energetický příjem (může např. ovlivňovat aktivitu jaterních detoxikačních enzymů), velký podíl tuků a jejich složení (mohou zvyšovat tvorbu reaktivních radikálových i neradikálových kyslíkových sloučenin, a tím i vyčerpávat antioxidanty), snížený příjem některých minerálních prvků a vitaminů (zejména majících vztah k ochraně proti kyslíkovým radikálům), nedostateč¬ný příjem některých biologicky aktivních přírodních látek (mohou mít např. antioxidační, protizánětlivý nebo anti- proliferativní účinek a ovlivňovat aktivitu detoxikačních enzymů) a obsah karcinogenních látek. Za typické antikar- cinogenní látky je možné uvést dnes intenzivně zkoumané ochranné látky, zejména polyfenolové, obsažené v zelenině a ovoci, ale i v obilovinách a luštěninách.
V potravě se může vyskytovat celá řada karcinogen-ních sloučenin, které jsou přirozenou složkou rostlin pou-žívaných pro potravinářské účely, látky z různých příčin kontaminující potraviny jako některé anorganické a orga-nické sloučeniny a sloučeniny vznikající jako metabolity mikroorganismů a plísní. O těchto látkách bylo pojednáno v samostatné práci48.
Sloučeniny s karcinogenním potenciálem vznikající nebo kontaminující v různých fázích výroby a přípravy potravin se vyskytují poměrně pravidelně v některých skupinách potravin, i když dnes většinou v podlimitním množství jako např. nitrososloučeniny, polycyklické slou-čeniny a heterocyklické sloučeniny. Nej silnější známé karcinogenní sloučeniny vznikají např. při nadměrné tepel-né přípravě masa, zejména nadměrným vypékáním, rožně-ním a grilováním, tj. úpravami dnes mnoha lidmi oblíbe-nými. Rovněž oblíbeným klasickým uzením vznikají velmi silné karcinogeny. Tyto skupiny kontaminujících látek je v podstatě možné vhodnými technologickými postupy minimalizovat.
Je určitým problémem, že tyto sloučeniny provází chuťové látky v potravinách a poživatinách, které jsou lidmi a často i dětmi (jsou mnohem citlivější na účinek karcinogenních látek) oblíbeny jako např. uzeniny, smaže¬né potraviny a pražené kávy. U kuřáků vše ještě násobí významný dlouhodobý příjem dehtových látek bohatých na karcinogenní sloučeniny. Ačkoli se prakticky každý člověk bojí nádorového onemocnění, je většina lidí na¬prosto lhostejná k příjmu karcinogenních látek, a to zejmé¬na pro nízkou informovanost o jejich nebezpečném, skry¬tém, dlouhodobém, nebolestivém a nepozorovatelném působení. Podobně jako u kuřáků vyvolá pravidelný dlou-hodobý příjem karcinogenních látek, i když ve velmi ma-lých množstvích, nádorový proces, a to nejen plic, tak
i zdánlivě velmi malá množství jednotlivých karcinoge- ních sloučenin přijímaná rovněž poměrně pravidelně v některých potravinách a pochutinách se ve svém účinku sčítávají a spolu s dalšími vnějšími a vnitřními prokarcino- genními faktory mohou mnohdy významně přispívat k maligní transformaci buněk, a tím indukci nádorů různých lokalit.
Tato práce vznikla za finanční podpory grantu MŠMT ČR reg. č 432100001.
LITERATURA
1. Doll R., Peto R.: J. Natl. Cancer Inst. 66, 1191
(1981) .
2. Perera F. P., Weinstein I. B.: J. Chron. Dis. 35,581
(1982) .
3. Weinstein I. B., Santella R. M., Perera F. P., v knize Cancer Prevention and Control (Greenwald P., Kra- mer B. S., Weed D. L., ed.) str. 83. Marcel-Dekker, New York 1995.
4. Pisani P., Bray F., Parkin D. M.: Int. J. Cancer 97, 72 (2002).
5. Sankila B. F., Ferlay J., Parkin D. M.: Eur. J. Cancer
38, 99 (2002).
6. Hill M. J., v knize: Epidemiology of Diet and Cancer (Hill M. J, Giacosa A., Caygill C. P. J., ed.), kap. 18. Ellis Horwood, Chichester 1994.
7. Issenberg P.: Federation Proc. 35, 1322 (1976).
8. Gangolli S. D., van den Brandt P. A., Feron V. J., Janzowsky C., Koeman J. H., Speijers G. J., Spie- gelhalder B., Walker R., Wisnok J. S.: Eur. J. Pharma- col. 292, 1 (1994).
9. Scanlan R. A.: Cancer Res. 43 Suppl, 2435 (1983).
10. Preussman R., v knize: Diet andHuman Carcinogene- sis (Joossens J.V., Hill M. J., Geboers J. (ed.). Excerp¬ta Medica, Elsevier, Amsterdam 1985.
11. Hoffmann D., Hechtt S. S.: Cancer Res. 45, 935
(1985).
12. Miller J. A., Miller E. C.: Federation Proceedings 35, 1316 (1976).
13. Mirrish S. S.: Cancer Lett.: 93, 17 (1995).
14. Shapiro K. B., Hotchkiss J. H., Roe D. A.: Food. Chem. Toxicol. 29, 751 (1991).
15. Miller E. C., Miller J. A.: Cancer 58, 1795 (1986).
16. Hill M. J.: Eur. J. Cancer Prev. 5,141 (1996).
17. Knekt P., Jarvinen R., Dich J., Hakulinen T.: Int. J. Cancer 80, 852 (1990).
18. Velíšek J., v knize: Chemie potravin, kap. 12. OSSIS, Tábor 1999.
19. Gold L. S., Manley N. B., Slone T. H., Garfinkel G. B., Ames G. B., Rohrbach L., Stern B. R., Chow K.: Environ. Health Perspect. 103, Suppl.8, 3 (1995).
20. Massey R.: ECP News 31, 16 (1997).
21. Joint FAO-WHO Expert Committee on Food Additi- ves (JECFA), WHO Tech. Rep., Series No 539. Gene- va 1974.
22. Newberne P. M., Suphakarn V., In: Vitamins, Nutriti- on and Cancer, (Prasad K. N., ed.) str. 46. Karger, Basel 1984.
23. Sugimura T., Nagao M., Wakabayashi K.: Environ. Health Perspect. 104, 429 (1996).
24. Sugimura T.: Environ. Health Perspect. 67, 5 (1986).
25. Ohgaki H., Takayama S., Sugimura T.: Mut. Res. 259, 399 (1991).
26. Sugimura T., Sato S.: Cancer Res 43 Suppl., 2415
(1983).
27. Weisburger J. H., Horn C. L., Barnes W. S.: Seminars in Oncology 10/3, 330 (1983).
28. Nishimura S.: Environ. Health Perspect. 67, 11
(1986).
29. Gooderham N. J.: ECP News 31, 20 (1997).
30. Gooderham N. J.; Murray S., Lynch A. M., Edwards R. J., Yadollahi-Farsani M., Bratt C., Rich K. J., Zhao K., Murray B. P., Bhadresa S., Crosbie S. J., Boobis A. R., Davies D. S.: Br. J. Clin. Pharmacol. 42, 91 (1996).
31. O’Brien J.: ECP News 31, 20 (1997).
32. Jagerstad M.: Environ. Mutagenesis 8, 469 (1986).
33. Layton D., Bogen K. T., Kneiz M. G., Hatch F. T., Johnson V., Felton J. S.: Carcinogenesis16, 39 (1995).
34. Nagao M., Wakabayashi K., Ushijima T., Toyota M., Totsuka Y., Sugimura T.: Environ. Health Persp. 104 (Suppl 3), 497 (1996).
35. Sato S.: Environ. Mutagenesis 8, 471 (1986).
36. Mersch-Sundermann V., Mochayedi S., Kevekordes S., Kern S., Wintermann F.: Anticancer Res. 13, 2037 (1993).
37. Zedeck M. S.: J. Environ. Pathol. Toxicol. 3, 537 (1980).
38. IARC Lyon, Polynuclear Aromatic Compounds. IARC Monographs. 32,1983.
39. Larsson B. K.: Environ. Mutagenesis 8, 471 (1986).
40. Fritz W.: Nahrung. 27, 965 (1983).
41. Leadon S. A., Stamppfer M. R., Bartley J.: Proc. Natl. Acad. Sci. U.S.A. 85, 4365 (1988).
42. Perera F. P.: J. Natl. Cancer Inst. 88, 496 (1996).
43. Rothman, N., Smith M. T., Hayes R. B., Traver R. D., Hoener B., Campleman S., Li G. L., Dosemeci M., Zhang L., Xi L., Wacholder S., Lu W., Meyer K.B., Titenko-Holland N., Stewart J. T., Yin S., Ross D.: Cancer Res. 57, 2839 (1997).
44. Safe S.. Mutat. Res. 220, 31 (1989).
45. Abelson P. H.: Science 253 (5018), 361 (1991).
46. Anderson L. M., Ward J. M., Fox C. D., Isaaq H. J., Riggs C. W.: Cancer 38, 109 (1986).
47. O’Malley M.: Lancet 349, 1161 (1997).
48. Stratil P., Kubáň V.: Chem. Listy 98, 379 (2004).

P. Stratil and V. Kubáň (Department of Chemistry and Biochemistry, Mendel University of Agriculture and Forestry, Brno, Czech Republic): Exogenous Carcino- gens in Foodstuffs and Carcinogens Produced in Tech- nological Processes
Carcinogenic contaminants appearing in food are of external origin or arise in technological processes. The most important of them are nitroso compounds, heterocyc- lic amines and polycyclic aromatic hydrocarbons. Their occurrence in food is considerably influenced by humans and is typical of certain groups of foodstuffs. Monocyclic aromatic hydrocarbons usually occur only exceptionally as water contaminants. The carcinogenic potential of poly- chlorinated aromatic compounds, organic chlorinated pest- icides and phthalates is small but they show other negative effects on health. The objective of the article is to give an overview of these contaminants, their carcinogenic effects, and their probable amounts consumed in food.






reagovat 23.10.2012 21:55 - Jaroslav Jakubů

Toxiny v procesu vaření
Skupina chemických sloučenin, které se tvoří během tepelné úpravy potravy vařením, pečením, smažením, grilováním, fritováním, uzením přispívají k urychlení procesu stárnutí a přispívají také ke vzniku srdečních onemocnění, vysokého krevního tlaku , Alzheimerovy choroby, cukrovky a onemocněním ledvin, šedého zákalu a samozřejmě i všech nádorů a kloubních onemocnění.
Výzkumníci v Mount Sinai School of Medicine naměřili koncentrace toxických látek ve 250 běžně konzumovaných potravinách a publikovali své poznatky v časopise Journal of Americká dietetická asociace (2004; 104:1287-91). Tyto informace umožní lidem, aby poměrně jednoduchými změnami ve stravě významně zlepšily svůj zdravotní stav.
Role chemických látek v otázce produktů pokročilé glykace (AGEs), která vzniká, když molekuly cukru se jako háčky vážou na jedné z aminokyselin bílkoviny, nebo když se spojí s cukrem některé tuky nebo s jinými látkami v potravinách. AGEs také tvoří v lidském těle, z glukózy, bílkoviny, tuků,či DNA. Zde je silný důkaz, že AGEs se tvoří v těle a přispívá k procesu stárnutí a poškození orgánů u lidí s diabetem.
Výzkum prováděný v posledních několika letech skupinou v Mount Sinai ukázal, že asi 10% AGEs v potravinách se absorbuje do těla a zůstává v různých tkáních po značnou dobu. AGEs v zažívacím traktu navozuje karcinogenezi epitelu střeva ve všech lokalizacích, zejména v úsecích se zpomalení postupu střevního obsahu.
Potrava odvozená s AGEs má stejné nežádoucí účinky jako AGE vyrobené v těle. Ve studiích na pokusných zvířatech, omezováním stravy s AGEs, se významně zpomalila progrese aterosklerózy a cukrovky. Studie u lidí zjistila, že low-AGE , čistá strava, snižuje krevní hladiny C-reaktivního proteinu, který je měřítkem zánětu a známý rizikový faktor pro srdeční choroby.
AGEs v potravě vzniká jako hnědá hmota během vaření, především při vaření potraviny s vysokým obsahem bílkovin a tuku , zejména vystavením vysokým teplotám. Vaření při vyšší teplotě, po kratší časové období vytvoří více AGEs , než vaření při nižších teplotách po delší dobu. Také expozice suchého tepla při pečení produkuje více AGEs, než vaření v kapalině . Také grilování , smažení nebo fritování masa vytvoří více než AGEs , než vaření nebo dušení. Například kuřecí prsa grilovaná 15 minut obsahují více než pětkrát tolik AGEs za stejné jídlo uvařené na jednu hodinu. Toxická zátěž potravy, zvláště masa, se tedy značně snižuje řádným výběrem způsobu tepelné úpravy potravy.
Typická americká strava obsahuje průměrně v denním příjem AGEs přibližně 16.000 jednotek.
Některé z potravin hodnocených ve studii jsou zahrnuty (kilounits a velikost porce v závorce):
grilovaný párek v rohlíku za 5 minut (10.143),
pizza (6825 na 3,5 oz),
párek v rohlíku vařený po dobu 7 minut (6736),
kuře pečené po dobu 15 minut (5245 na 3 oz),
rychlé občerstvení hamburger (4876 na 3 oz),
opékaný sendvič se sýrem (4333 za 3,5 oz),
bramborové lupínky (3028 za 3,5 oz),
hamburger smažený po dobu 6 minut (2375 / 3 oz),
rychlé občerstvení hranolky (1522 za 3,5 oz),
kuře vařené na jednu hodinu (1011),
domácí francouzské hranolky (694 za 3,5 oz),
a pečené brambory (218 za 3,5 oz).

Smetanový sýr (3265 za 1 oz),
máslo (1324 na čajovou lžičku)
a margarín (876 na čajovou lžičku) obsahují poměrně velké množství AGEs.

Pro většinu ovoce a zeleniny, na druhé straně, jsou hodnoty AGEs nízké.
(například 18 pro jablko, 10 pro 3,5 oz konzerv mrkev) pokud nejsou na grilu nebo podrobeny jiné kruté metodě zpracování.
Sladké pečivo obsahují malé množství AGEs.
Tato studie umožňuje lidem, aby záměrně snížili denní příjem toxických AGEs a to výběrem konkrétní potraviny a poznali, jak připravit hodnotnou netoxickou starvu. V Mount Sinai vědci již dříve ukázali, že je možné měnit AGE obsah ve stravě tím, že mění čas a teplotu pečení. Zatímco další výzkum je potřeboval zjistit, jak velkou hodnotu, že je v sestupném AGE příjmu, důkazy ale prozatím naznačují, že dávky by mohly být značné.
.Alan R. Gaby, MD, odborník na výživu terapií, svědčil o Bílý dům komise pro CAM na žádost v prosinci 2001. Dr. Gaby sloužil jako člen Ad-Hoc poradního sboru národních institutů zdraví Office alternativní medicíny. On je autorem Prevence a couvání osteoporóze (Prima, 1994), a co-autor Přírodní lékárna, 2. vydání (Healthnotes, Three Rivers Press, 1999), A-Z Průvodce drogovou-Herb-Vitamin Interakce (Healthnotes , Three Rivers Press, 1999), klinické Essentials Volume 1 a 2 (Healthnotes, 2000), a pacient je svazek Léčitelství (Prima, 1999). Bývalý profesor na University of Baštýř Natural Health věd, v Kenmore, WA, kde on sloužil jako profesor Dotoval výživy, Dr. Gaby je šéf lékařské Editor pro Healthnotes, as

reagovat 18.11.2012 14:18 - Jaroslav Jakubů

Nejméně zatěžující a tedy nejzdravější jsou syrové ovoce a zelenina, čerstvé zeleninové a ovocné šťávy bez stabilizátorů a konzervantů vyrobené domácími odšťavňovači v množství vhodném k okamžité spotřebě bez skladování.
Absolutně nejméně zatěžující jsou naklíčená zrna sójová, čočková, pšeničná aj., která se konzumují rozmělněním v ústech a prostě se polykají, kdy se konzumuje nativní potrava s nativními enzymy, vitaminy a minerály.
Dále minimálně zatěžující jsou potraviny tepelně upravené sterilizací v páře bez přístupu vzduchu ( kyslíku ) přičemž sterilizace v páře ničí účinně patogenní mikroflóru.
Důležité pro kuchyni je výběr vhodné vody na vaření, kvalitních solí a koření.

reagovat 18.11.2012 20:18 - Dana

Nejméně zatěžující a...

Hezké! Děkujeme, Jaroslave! Žijeme v době jedové, tak je dobré to vědět. Dávám odkaz na TV program Potravinová nemocnice: každý zdravotní problém a nemoc(vzniklé konzumací průmyslové potravy) se dá opět správnou dietou napravit. Jak prosté! Chce to jen disciplínu a jasný cíl uzdravit se. http://foodhospital.channel4.com/

reagovat 11.12.2012 18:13 - Jaroslav Jakubů

Každý z nás způsobem výběru potravin a způsobem přípravy potravin si řídí kvalitu zdraví během života. Dokážeme však překročit svůj stín a odhodit nezdravé potravinové návyky generací minulého století? Ano, dědičnost funguje, avšak v oblasti stravování to jsou jen a jen naučené rodinné rituály, závadné způsoby stravování.Negativně naši populaci v EU ovlivňuje částečná paralýza hygienické kontroly potravin. Metalová kauza svými náklady na léčení nemůže nikdy překročit náklady léčky alkoholiků, kuřáků a medikamentózně a drogově závislých.Také proto zdravotní pojišťovny kolabují, avšak naši vládní úředníci rádi kouří, rádi pijí alkohol a vůbec nemyslí, že zákonná prevence výše zmiňovaných závislostí je před námi. Nebo tomu tak není?

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *