Existují dnes vůbec ještě nějaké mladé maminky?

První příspěvky v diskuzi

reagovat 30.9.2008 16:05 - Milly

Ahojky,chtěla bych se vás zeptat,co řikáte na dnešní mladé maminky ve věku kolem 20,21,22let...?Myslíte si,že je to příliš brzy mít v tomhle věku miminko a třeba se i v tomhle věku vdát?Nebo jste zastánci toho,že by tohle všechno mnělo přijít až po 30-tce?Dáte na dnešní modu mít dítě,až ve 30 nebo dokonce ve 40?V kolika letech jste mněli/chtěli mít děti nebo v kolikati jste se vdávali/ženili?No prostě pište svoje názory,zkušenosti a vše,co se tohoto tématu týká.Díky,ahojík.

reagovat 30.9.2008 21:31 - Natura

Tak já začnu.

Vdávala jsem se ve 20-ti (ještě na škole), ve 22 první dítě, ve 24 druhé dítě. :o)

reagovat 30.9.2008 21:34 - Agáta

Ahoj Milly, nedávno jsem založila diskusi na tohle téma a téma s tím související - totiž co brání být mladými maminkami - Dítě, kariéra nebo studium? Sešly se mi tam zajímavé postřehy, tak si můžeš počíst, než se ti sejde něco tady. Zatím se měj :-)

reagovat 30.9.2008 21:44 - tina

Milly, dite mam ve 40ti dospele a je to bezva. Na modu kaslu, do dalsich deti uz nejdu.:)

reagovat 30.9.2008 22:10 - Milly

Ahojky holky,děkuji za vaše příspěvky.Já děti ještě nemám,ale mám už 5let moc krásný vztah s přítelem,je mu 28let a mě 21.No a on by si mě chtěl vzít a mít už děti,jenže já pořád váhám,jestli do toho mám jít nebo nemám.Přeci jen jsem na vdávání v dnešní době hodně mladá a na děti taky,mám strach co na to řekne okolí,rodiče a atd...Oba dva pracujeme,máme kde bydlet a vím,že by jsme to s mimčem určitě zvládli,ale když já pořád nevím...:(Přítel o miminku pořád mluví už 2roky,moc by ho chtěl,vidím to na jeho očích...:(

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 7.6.2011 23:53 - Karlička

Tak já se přidávám ještě váhavě o těhotenství vím teprv pár dní. Miminko si přeji již dlouho, již od malička jsem chtěla mít dítko ve 20, protože i má maminka mě měla ve 20 letech. V devatenácti jsem začala přemýšlet, že by to bylo drsné mít mimčo tak brzo, že si tak trochu nevím občas rady sama se sebou, natož abych se postarala odpovědně za mimo, ikdyž zrovna to by šlo, ale zda by mi nechyběl můj oblíbenej rozruch a já nebyla smutná, že se nemůžu věnovat jen sobě. Ale i tak po miminku jsem toužila dál. Vždy jsem byla rozumově svým způsobem napřed, ale i trochu pozadu.
Dneska je mi 21, s přítelem jsme spolu 4 roky a 2 roky spolu bydlíme. Přítel je o 18 let starší – moc se mi holky nesmějte, to se stane, že se lidi milují i tak – je zaměstnaný, poměrně dobře vydělává, mimčo by bral klíďo až za rok, když bychom měli úplně doděláno na baráku, ale i teď se na něj moc těší a už se o mě stará po pár dnech těhu. Vím, že do třech měsíců je vše stále nejisté a nemělo by se o tom ani moc mluvit, jenže já nad tím vším pořád přemýšlím.
Mám za sebou gympl s maturitou, ale ta v dnešní době nestačí, takže jsem na VŠ v prvním ročníku. Vše se začalo hezky rozjíždět a zvykla jsem si na školu, lidi i novou situaci. Je to zase jiné, jsem typ, co miluje den, kdy se něco děje, nejraději bych pořád chodila na kafe, na výlety, do kina, do parku na procházku a tak různě. Začalo mě bavit cestování, protože jsem se po několika letech konečně dostala zas do ciziny, s kámoškama do Paříže – to Vám povím, to bylo naprosto úžasný. Prostě jsem pohodlná a začalo mě to bavit. Dlouho sním, že se dostaneme ven i s přítelem, letos už to mohlo být. Co tím chci vlastně říct? Miminko je můj obrovský sen, ale najednou je tu i sen určité „volnosti“, když to zobecním. Ale ty dva sny mi nějak zatím nejdou dohromady. Říkám si, že všechno jde, když se chce… ! Už jsem měla plány na prázdniny, nějak tu dovču a na podzim do Říma zase s holkama. Plus se obávám, ja zvládnu školu, ale rozhodně ji chci a musím dodělat, prostě bohužel, bez vysoké školy být nechci a nikdy nebudu nic moc. Je to opravdu teprve pár dní, takže se mi to pořádně neuleželo, ale je to obrovský šok, i když miminko moc chci. Zatím nemám žádné radostné ozvy z okolí, asi to mi to přivodilo, že je mi tak divně. Kamarádka, stojí za mnou, ale sama říká, jestli to nechci nechat na později, že i třeba ona se mnou měla plánů ještě spoustu. Taky moje maminka je z toho zklamaná, než úplně naštvaná, že jsem mohla vydržet po škole, že nemám praxi a pak jak najdu práci, že nebudu mít mateřskou, že chtěli, aby jsme s nima – rodičema – jeli na pořádnou dovču konečně, že nedodělám školu, a celou dobu mi opakovala, že jsem blbá – ale to ona říká často, ale nemyslí to špatně, jen obranná reakce. Ale pořádně mě ani neobejmula, když jsme se loučily, málem jsem začala pak brečet za volantem. fuj. Takže o to je to pro mě těžší, že je ze mě moje milovaná maminka zklamaná. Vím, že není radno se v tomhle ohledu koukat na okolí. Jen jak je to čerstvé, tak je to pro mě náročné. Už je mi týden hrozně zle, moc mě tlačí bříško a jsem z toho už pěkně nervní a naštvaná, prášky si žádný brát nechci, je to pěknej hnus
K věci: chtěla jsem se především poradit, co se týče té školy, kdo máte zkušenost s doděláním VŠ s miminkem, to je pro mě nejspíš nejdůležitější. To je můj hlavní dotaz, i když se tu už vykecávám dost dlouho. Moc, moc děkuji a snad nikoho nepohoršuji svým váháním. Karlička
P.S.: čtu to po sobě, nic už neměním, ale na vysvětlenou musím ještě uvést, že jsem o tom takhle s nikým pořádně nemluvila

reagovat 17.12.2012 15:21 - Mischell

Ahojky holky,děkuji za vaše...

Ahoj, tak v tom mame stejny :) Muj přítel jemu je 28 a mně je 21 taky. Taky docela hodně mluví o dětech. Nechodime moc dlouho a určitě bych s dítětem počkala rok nebo 2 roky než začnu aspon pracovat. Ale nijak prostě na mně jde taková myšlenka že bych chtěla mít taky mimčo :) Přítel ma velky vliv na mně. :)

reagovat 17.12.2012 15:51 - Eva

Rozhodně není dobrý mít dítě v tom a tom věku, protože je to v módě, nebo to doporučují čtyři doktoři z pěti... Každý si má rodinu pořídit, až bude sám chtít, až najde partnere, který mu vytvoří zázemí, které je nutné a dokážou se o dítě postarat.

Někdo se tam dostane ve 20, nekdo ve 30, někdo později a někdo vůbec ne.

Pokud tím neublíží ostatním (dítěti, rodičům, kterým zůstane na krku, partnerovi, sobě - protože to nezvládá, daňovým poplatníkům, protože zůstane roky na dávkách atd...), ať si má každý kolik dětí chce a kdy chce...

Pro mě osobně je ve dvaceti nesmyslně brzy, ale když na to má někdo zázemí, tak proč ne.

reagovat 18.2.2013 12:41 - Bára

Tak já se přidávám...

Ahoj, koukám, že příspěvek je z roku 2011, takže tvůj problém se už asi vyřešil sám, jakýmkoliv způsobem, ale kdyby náhodou byl někdo v podobný situaci...
Mně bylo 21 let, když jsem porodila svého prvního syna, teď je mi 23 a jsem opět těhotná. Otěhotněla jsem ve druháku na vejšce, udělala jsem bakalářský státnice i s 10. mesíčním dítětem a teď studuji na magisterském programu. Je to náročnější, to ano, ale jde to. Opustila jsem myšlenku, že dodělám školu do dvou let a pravděpodobně přeruším na půl roku, abych nemusela jezdit do školy na mezikojící přestávky.
Dítě není žádná katastrofa a i když tě okolí nepodporuje, neznamená to, že jsi špatná, protože jsi otěhotněla! Naopak, štve mě, jak je dnešní společnost nastavena, tzn. mít děti co nejpozději, je to každého věc, ale ten tlak a ty předsudky na mladé maminky je prostě nespravedlivý.
Můj doktor se mě na začátku několikrát ptal, jestli si chci dítě nechat, protože nevěřil, že by někdo mladý mohl vychovávat děti. Až když jsem se vdala a ujistila své okolí, že to myslím vážně, se z předsudků a odsuzování stal respekt, který si každá matka zaslouží.
Jestli se ti podařilo počít dítě, je čas na to, aby ses stala mámou, ať už si tvé okolí myslí, co chce. Znám hodně "mladých maminek", které už své děti vychovaly a které říkají, že se jim to tenkrát vůbec nehodilo, ale že i přesto si dítko nechaly a rozhodně toho nelitují. Teď mluvím hlavně o potratech. Vždy je lepší darovat život, ať už ti je kolik chce a okolí si myslí, co chce...

reagovat 18.2.2013 13:10 - .

Já se vdávala v 19ti letech, 1. dítě se narodilo v 23 letech, 2. dítě 2 dny před mými 28. narozninami. Možná trochu mimo téma - role matky naučila nesobeckosti a zodpovědnosti, pomohla mi úplně dozrát, nebo jak to jinak vyjádřit. Před tím jsem ještě byla sama jako dítě, ale mateřství mě úplně změnilo. Naopak mám bezdětné kolegyně v práci, těm táhne na čtyřicítku a některé z nich mají vyloženě zastydlou pubertu a chovají se jako děti, v lepším případě jako adolescenti, doteď.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *