Domacnost

První příspěvky v diskuzi

reagovat 27.8.2001 14:49 - josefina

Mam dotaz tykajici se vztahu s muzi. Po osmi letech jsem se rozesla s pritelem. Problemu jsme meli vice, ale me by zajimalo, co si zvlaste muzi
mysli o nasledujicim. Jsem pomerne aktivni clovek. Mam dceru, praci, ktera me bavi, dodelavam si skolu, mam kamaradky, se kterymi se rada vidim, chodim behat atd. S pritelem jsme se delili o vydaje na domacnost 50:50, i kdyz jsem nekdy mela v porovnani s nim petinovy plat , zato domaci prace zustavaly zcela na mne. Meli jsme dum, takze prace bylo spousta. Pritel mi vycital, ze neumim udrzet takove to teplo domova. Ja si myslim, ze na vytvoreni prijemne atmosfery jsou treba dva. Bylo pro me tezke byt prijemna, kdyz veskera prace byla na mne a pritel to nicim nekompenzoval. Mozna jsem nesnasenliva zenska, ale ja nechci stravit svuj zivot v domacnosti. Vim, ze jsou zeny, ktere to bavi nebo jim to nevadi, ale ja takova nejsem. Zajimalo by me, jestli existuji muzi, kterym nevadi partnerce pomoci a kdyz uz ne pomoci, tak situaci vyresit pomoci pani, ktera 1 tydne prijde a s nejvetsi casti prace (vytirani, myti koupelen a oken, zehleni) pomuze. Ocenim, kdyz se mi nekdo ozve.

reagovat 5.10.2001 12:45 - Petra

Existují muži, kterým nevadí, že jednou za týden přijde paní na úklid, a existují paní na úklid, které jejich práce baví a dokonce je pro ně koníčkem. Neexistují muži, kteří myjí podlahu WC a umyvadlo POKUD mají partnerku :-)

reagovat 5.10.2001 12:53 - Ivo

Muží, kteří myjí podlahu a umyvadlo existují, i když žijí 15 v manželství.

reagovat 5.10.2001 14:23 - Smajlinka

Dělení práce v domácnosti jsme s přítelem řešili několikrát, leč nevyřešili. On má náročnější zaměstnání, chodí domů kolikrát domů až v šest, i když ne vždy za to nemůže. Sepsali jsme na papír všechny domácí práce, rozdělili je pokud možno spravedlivě - já ty častější, denní práce, on ty méně časté, méně náročné. Stejně to vydrželo maximálně týden. Pak se to nějak zvrhlo a vše zůstalo zase na mě. Dneska se snažím domácnosti věnovat jak to jde, zatím stíhám, ale vím, že je to jen tím, že v podstatě jiné větší koníčky nemám. A mrzí mě to. Ale mám ráda doma pořádek a navařeno, takže to prostě dělám asi i ke své spokojenosti. Když už to nemůžu stihnout, prostě mu řeknu, ať mi pomůže. Vím, že to někdy i nechtíc jakoby přikážu. On to udělá, nikdy nic neřekne, ale vím, že kdybych to řekla lépe, určitě by byl radši. Snažím se to říkat jemněji a s láskou. Když je práce, která ho baví, sám přijde a pomůže. Když se jedná např. o vytírání, luxování, nádobí apod. radši uteče... Nějak to snáším, nechci se kvůli tomu hádat. Ale zase nechci skončit tak, jako moje máma, která se rodině prakticky obětovala jen proto, že jí táta vůbec v ničem nepomohl a ona si musela chtíc nechtíc udělat koníček z rodiny, jinak by to v žádném případě nestíhala...

reagovat 5.10.2001 14:46 - Iveta

Mužů ti sai odpov dost málo,nebude to pro ně lákavé téma.Já to vidím asi tak,že naše matky žily přece jen v jiném světě.Před 20 - 30 lety aby chlap pomáhal doma,to nemohla žádná chtít.Dnes se to trochu přece jen změnilo.Nepamatuju se,že by moje mamka chodila 2-3 x týdně na aerobik nebo do sauny,každý týden na masáž jako já.Dneska brečí, že táta nic nedělá, a když chce doma nedej bože něco předělat(vytapetovat,zrenovovat),je to boj.Ne nadarmo se v manželství mluví o toleranci.Já naštěstí moc o pomoc prosit nemusím.Na nádobí mám myčku,prádlo pere pračka,žehlení mě baví a okna myje ten můj.
O některé věci se např. nestarám vůbec.Než jsme se s dětmi vrátily z prázdnin,bylo vystěhováno,vymalováno,uklizeno a zase nastěhováno.Ani jsem nevěděla,že malujeme.Drobný úklid ale zůstává na mě.Mimochodem,taky se vám stává,že muž řekne často: Tady je ale bordel! a nikdy: Tady je ale uklizeno!?

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 2.6.2005 11:45 - M

Klárinko, máte to zařízený hezky, myslím, že když jste oba takový, že máte ve financích pořádek, tak je to v pohodě. Je to asi jen o přístupu člověka a o pocitu neptat se toho druhého co si chci koupit. Já hlavně dopředu nevím, co si chci koupit, někdy jdu a prostě se mi něco líbí, chci si udělat radost, tak si to koupím a určitě bych to nechtěla nikam psát a přemýšlet dopředu nad tím, kolik tento měsíc utratím. Ale to je asi o přístupu, každý jsme jiný.
Co se týká tvé poslední otázky. Společný domek nebo byt neplánujeme. Já byt mám, máme každý chalupu (naše rodiny), takže nějaké nemovitosti už asi přibývat nebudou. Ale pokud by tato situace nastala, tak bychom ho financovali samozřejmě z peněz nás obou, někde bychom si stranou šetřili třeba do kasičky, každý by každý měsíc přispíval stejnou částkou a pak by jsme asi museli vzít úvěr, protože na dům bychom asi nenašetřili.:-( A kdybych byla na mateřský, tak by mě přítel samozřejmě musel živit, protože těch 3500 je hrůza, to je tak pro potřeby miminka. Ale to už je věc jiná. Můj přítel, když neměl práci, tak jsem nás taky živila sama a to je o něčem jiném, prostě ten druhý nemá příjem, tak automaticky táhne domácnost ten co vydělává.

reagovat 2.6.2005 12:00 - Klárinka

My jsme v tom opravdu hodně stejní a proto nám to nepřijde jako omezování, protože opravdu smýšlíme stejně. Ale každý by měl hospodařit tak, jak mu to vyhovuje. Jen si tak říkám, jak to asi vypadá, když jeden chce třeba hospodařit jako my a druhý jako Vy.
S tou mateřskou to není sranda. Bohužel tady vůbec neuvažují nad tím, jak se pak ty tři roky žena cítí, když jí dají 3500 a přesně je to spíš na dítě a chlap ji musí živit. Jenže s tím nic nenaděláme.
Nepochopila jsem přízpěvěk Jany, že si chce než budou mít rodinu něco našetřit. :-)

reagovat 2.6.2005 12:09 - Ivana

Ahoj holky! Zaujala mě Vaše debata. My s manželem to máme zařízené přesně tak, jak píše Klárinka. A to i před svatbou, prostě hned jak jsme spolu začali bydlet, jsme si zařídili společný účet a všechny peníze máme společný. A to i přesto, že já vydělávám víc jak dvakrát míň než manžel.
Důležitý asi je, mít stejnej pohled na šetření a utrácení. My jsme oba celkem šetřiví, takže ani jeden z nás nemá pocit, že by si ten druhý kupoval zbytečnosti. Na menší věci se nijak nedomlouváme, kdo něco potřebuje, tak si to koupí. Větší výdaje si oznámíme předem a asi se ještě nestalo, že by ten druhý byl proti.
Jak jste psaly, že je blbý kupovat si dárky ze společných peněz... Proč? U dárku je přece nejdůležitější, že si jeden na druhýho vzpomene, něco vymyslí, chce udělat radost, a ne z jakých peněz se to kupuje.
Každopádně ať už maj partneři finance společný nebo ne, nejdůležitější je, aby se na tom systému shodli!

reagovat 2.6.2005 12:29 - Byg

Kdyz to tak ctu, tak v nekterych prispevcich vidim casto slova "ja", "moje" (penize)...
Ja si myslim, ze ale v plnohodnotnem vztahu clovek musi trochu mene naslouchat svemu egu a trochu vice myslet i na toho druheho. A takhle by oba meli myslet na sebe navzajem a mit se radi :-).
Nekteri stale pisou, ze to "omezuje to moji svobodu". Zase "ja", "moje". Zase ego. Ale vztah dvou lidi neni nic jineho, nez omezovani svobody, s tim se budete muset smirit. Cim vice se oba vzdaji vlastniho ega, tim je jejich vztah hlubsi a diky tomu naleznou paradoxne cast sebe samych - sve "lepsi" ja.
Ale fuj, nechci takhle moralizovat. At si kazdy ma vztah jaky chce. Ale myslim si, ze na tom co pisu taky neco je.

reagovat 2.6.2005 13:45 - Klárinka

Ivano, jsem ráda, že někdo žije stylem jako my. :-)
Už jsem měla pocit, že jsme jediní.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *