Dispoziční prognostika

První příspěvky v diskuzi

reagovat 2.7.2004 11:57 - Bylinka

Už pár let u nás funguje Společnost pro dispoziční prognostiku, já se o ní dověděla až nedávno, když ji začala navštěvovat jedna moje známá, která je tím úplně posedlá, mám pocit, že už neudělá krok bez toho, aby si to předem nepojistila u DIPu. Když jsem se jí ptala na princip (prý dokážou odstranit nemoci, úrazy, pohromy a jiné dnes, aby k nim nedošlo v budoucnu), tak mi něco odříkala, ale bylo vidět, že to jen memoruje bez toho, že by tomu opravdu rozuměla. Má někdo z vás zkušenosti s touto metodou, je na tom něco nebo jsou to další z řady šarlatánů?

reagovat 12.4.2005 14:54 - Lenka

Zajímalo by mě, na kolik peněz příjde taková návštěva u dispozičního prognostika.
Máte někdo zkušenosti s tímto způsobem řešení svých problémů - příp.úspěšnost ?

reagovat 27.4.2005 22:51 - Lenca

A můžete mi sdělit své pocity ? Ve kterém městě jste byla u DIP ? Jaký to na vás mělo vliv ? Pociťujete nějaká pozitiva ? Budete návštěvu opakovat ? Moc děkuji, velmi mě tato metoda zajímá. ;-)))

reagovat 22.5.2005 22:08 - DPN

Pokud máte zájem, podívejte se na www.noetis.cz, na pobočkách, které jsou v ČR i SR je možné zjistit bližší informace, získat literaturu, případně informace o systému vzdělávání v Telestézické akademii

reagovat 31.5.2005 23:40 - petr

nasel jsem taky neco o DIP na www.panna.cz maji to tam pekne rozepsane

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 14.6.2018 21:07 - REakce

Nakonec je třeba pochopit, že existuje egoismus od ega a protože existuje egoismus, existuje také idoismus od ida a superegoismus od superega.

Idoismus od ID-ono-jeho zájmem je upřednostňovat své vlastní touhy před potřebami druhých. Veškeré potřeby v podobě touhy by měly být uskutečňovány z ohledem na společnost, která představuje vše, co existuje. Vše dobré by mělo být chráněno před zlovůli, která zneužívá dobro. Dobro by mělo být chráněno, aby si ho zlo nemohlo podvolit. Důležité je vnímat, co nám říká ID, protože pokud není vnímáno, nelze ho nijak naplnit. Nelze uskutečnit vlastní touhy, které nakonec pomáhají vybudovat rodinu a kulturnost duchovních a hmotných hodnot kultury. Touhy nám nakonec říkají, který partner je pro nás dobrý a který ne. Touhy určují, co můžeme upřednostnit. Jestli je možné a správné je uskutečnit, tak o tom rozhoduje rozum, který je veden EGEM a konfrontuje potřeby k hodnotám, idejím SUPEREGA.

Egoismus od EGO-já-jeho zájmem je především vše podřídit potřebě vlastního EGA. EGO nakonec rozhoduje o tom, čemu bude dáváno přednost. EGO nakonec rozhoduje o tom, kdy pohneme palcem, kdy uděláme to či ono. EGO nakonec vede myšlení tím, že mu vytváří podněty, samo o ničem jiném nerozhoduje, ono myšlení neřídí. Egoismus potom znamená, že upřednostňujete vlastní vedení, před tím, co by vás mohlo ovlivňovat z vnitřku, nebo vnějšku. Je egoismem především ignorováno vše, co by molo ovlivňovat osobnost pozitivně, nebo negativně. Což není přijatelné proto, že by mohl jedinec ignorovat to, co by ho mohlo posunout ve vývoji. Egoismus není řešením také proto, že ignoruje vlastní ID a SUPEREGO. Je omezována potom schopnost existovat v rámci svého prostředí pro žití a přežití.

Superegoismus od SUPEREGA-nadjá-jeho zájmem je vést EGO tak, aby vždy upřednostňovalo vše jen dobré. To, co prospívá sdílení života. Nakonec SUPEREGO může vést EGO jenom tak, jak zná veškeré hodnoty, ideje, které jsou předmětem znalosti rozumu. Pokud rozum nezná ty správné ideje, není schopné ani správně vést EGO. Svědomí je nakonec projevem rozumu, kdy rozum sám eviduje, co bylo v rámci svědomitosti a odpovědnosti zanedbáno. Být SUPEREGOISTOOU v podstatě znamená, upřednostňovat své hodnoty, ideje pře jinými hodnotami, idejemi. Znamená to v podstatě to, že není pochybováno o tom, zda jsou hodnoty, ideje těmi správnými. SUPEREGO je nakonec upřednostňováno před schopnosti Ega pochybovat a v rámci EGA potom přestává působit snaha sebereflexe. ID a SUPEREGO pochybovat neumí, pochybování musí povstat z vedení EGA. Rozum sám potom začne ze svého myšlení nabízet alternativy. Nakonec pochybnost rozumu může být potlačovaná do podvědomí a nevědomí. Tím lze nakonec vytvořit problém, který může způsobit napětí v organizmu. To potom znamená oslabení, únavu, nespánek a nakonec i smrt.

V rámci vlastního existování musí všechny bytosti spolupracovat, aby byla bytost zdravá a prospívala. Pokud je něco ignorováno, znamená to to, že to nemůže být reagováno. Pokud cítíme nedostatek energie musíme se přece najíst a pokud chceme žít slušně, nemůžeme přece ignorovat to, co nám to nějak umožní. Schopnost správně žít, je vždy podmíněná správně přijímat určité skutečnosti. Pokud něco ignorujeme, nemůžeme to vnímat a tím to z vnímání korigovat, popřípadě to změnit. I když je nutno podoktnou, že něco je dáno a nelze to změnit, jako třeba zákony našeho světa. Ty lze pouze přijímat nebo odmítat. Odmítáním je ovšem nemůžete popřít, jen ze sebe uděláte hlupáky. Ignorování a odmítání z vás nakonec může udělat jen hlupáka. Proto vše co bylo psáno je třeba upřednostňovat rozum především, je nutné je ho vést ve směru, abychom prospívali nejen my ale i celá společnost.

Toto jsem psal z patra, proto omluvte případné nejasnosti.

reagovat 14.6.2018 21:26 - REakce

V rámci spolupráce by neměl být nikdo okrádán. Všichni musejí mít po právu nárok na to co povstalo z nich. Pokud ignoruji práva druhých, tak je potom nerespektuji, ale ponižuji je. Potom se nedivte, že někteří lidé s jinými nespolupracují. To proto také, že jim to nepřináší východy. Nebo proto, že jsou ve svých názorech zaostalí. Kdo za to potom může. Chamtivost?

reagovat 14.6.2018 22:08 - to on pořád

někdo bere tuhle blbost vážně?

reagovat 17.6.2018 18:38 - REakce

někdo bere tuhle blbost...

Vy jste nejspíš tou zbraní jadernou pana Sohra. Uznáváte egoismus a nevíte, co egoismus je. Nakonec rozum si vždycky poradí, pokud nevíte mendělejova tabulka prvku byla pouhopouhým snem. Mendělejovi se zdála a teprve potom, nastoupilo jeho Ego-já, které vedlo rozum k tomu, aby realizovalo nastíněný cíl rozumem. Ve spánku totiž Ego-já spí a rozum si dělá co chce. Zdají se vám sny podle přáních Ega-já, nebo rozum sám určuje vaše sny, co potom tyto sny o Vás říkají? Proč potom neuvést na pravou míru egoismus od Ega a idoismus od Ida. Nebo si myslíte, že lidé jsou pouze egoisty? Nebuďte prosím naivní. Nakonec proč tomu věřit, když je to pravda. Věří tomu tedy někdo? Ne nemusí tomu věřit, protože to pravda je nebo není. Věřit můžete jen tomu, co je ve své existenci nejisté. Jako třeba existence takového Boha, jakého jste si vysnili. Život je nakonec Bůh. A pokud je celek všeho kdykoli existujícího Bůh, proč plýtvat slovem Bůh. Je potom pravdivější říkat život je celek. Celek který nakonec rozhoduje, proto také rozhodujete i vy, protože rozhodování je celkem delegováno. Nakonec budu o vás rozhodovat i já, tím co si o Vás myslím. A tím budu nakonec rozhodovat o sobě. Je to jasné? Konečné slovo nakonec nebudu mít já ani vy, ale celek, který se ze všech následných souvislosti manifestuje a vyjeví pravdu o všem. Manifestace důsledku Vám bude ukázána jak boží síla Božího ducha celku. Proč, protože život je tvořen především díky duchu a celek byl od svého počátku nekonečný, kdy jeho dělení a odklon, není nic jiného, než snaha sdílet život pro život. Cílem života jako celku je sdílet život, aby byl celek bohatý a pestrý a všechny bytosti vněm byly jeho plnohodnotnými součástmi. Tomu nemusíte věřit, to je cílem života celku, nekonečného života, který se rozhodl sdílet sebe s druhými. Proto také život celek žije pro sdílení všeho. Proto také je vše propojeno a vnímáno. Veškeré omezení které nakonec existuje, povstává z cíle sdílet, je umyslné proto, aby měly možnost si bytosti něco zvolit. Tím se v podstatě učí, co je dobré a zlé v rámci své svobody. Bez svobody volby sdílet, by nakonec byly jen kopiemi, které by životu celku nic nepřinášely. Život se nakonec skrz nabídku svobodně volit sdílení učí jak život žít. Život je životem proto, že hladá způsoby jak žít, hledá nové způsoby sdílení pro život. Život ale je nekonečný a žije nekonečně dlouho, což napovídá tomu, že tento způsob života jak ho žijeme, může být způsobem, který je pro celek života nejpřijatelnější, jako že je přijatelný i pro jeho části, které pro něj žijí. Tedy i když nechceme, žije naše duše život pro život, to je nakonec nadějí, že budeme spaseni a bude nám daná nová a nová šance dokázat, že umíme sami ze sebe žít svůj život pro sdílení života. Naděje, že život má i pro nás svůj význam, pro nás lidi a vše ostatní. Tomu nakonec musíte věřit, protože to také nemusí být pravda a život nás chce ponižovat proto, aby si ten život užíval. Co tedy?

reagovat 17.6.2018 19:27 - Koukám, že jste sice

Vy jste nejspíš tou zbraní...

výřečnej, ale taky bl..j... A to velmi.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *