Děti z rozvedených rodin

První příspěvky v diskuzi

reagovat 18.7.2007 14:11 - Andy

Chtěla bych znát názory a pohled na věc dětí z rozvedených rodin. Já jsem jedním z těch, naši se rozvedli, když mi byly 2 roky, dnes je mi 26 a dodnes trpím jejich rozvodem. Už mě nebaví být dítětem z rozvedené rodiny a mít sestru též z dalšího nepovedeného manželství. Také Vás rozvod rodičů pronásleduje i po tolika letech? Děkuji za názory...

reagovat 20.7.2007 10:35 - Lostris

Jsem také z neúplné rodiny, vyrůstala jsem jen s maminkou a jejími rodiči. Moji rodiče se rozvedli když mi bylo jen několik měsíců, takže si nic nepamatuji, ale otce jsem nikdy nepoznala. Zemřel, když mi bylo 13.

Já bych spíš měla co říct k tomu, když je dítě vychováváno prarodiči. Maminka měla časově náročné povolání, takže jsem ji moc neviděla, babička s dědou žili na venkově, navíc se o mně báli, tak mě nikam nepouštěli... Dnes vidím, že mi moc chyběl styk s vrstevníky a díky tomu mám dodnes značné psych. problémy ve vztahu k lidem. Byla jsem o strašně moc dětských radostí připravena.

Jak to asi musí na takové vyvíjející se dítě působit, když vyrůstá jen mezi starými lidmi, jejichž starosti a řeč se točí jen kolem zahrádky, králíků, slepic, pak nemocí a doktorů a hlavně ty typické všudypřítomné nářky "jak je ten dnešní svět špatný a zkažený..." To zase negativně poznamenalo mě. :-(

reagovat 20.7.2007 11:29 - Andy

Lostris díky za názor, taky druh "poškození" z důvodu rozvodu. U tebe je možná situace jiná, že jsi otce nepoznala a i brzy zemřel, takže ti alespoň nestrpčoval život. Mám totiž důkazné podežření o tom, že děti z rozvrácených rodin pykají celý život za to, že jejich rodiče nebyli zrovna ideální pár. Také si myslím, že si tyto děti tu rozvrácenost nesou celý život s sebou a vyrůstají z nich opět složití, labilní a rozvrácení lidé s životními komplikacemi. Doufám, že díky této diskusi pochopím, že tomu opravdu tak je a že to není jen můj subjektivní pocit:)

Je tu někdo další komu rodiče připravili takovou podpásovku, ze které se dodnes nevzpamatoval?

reagovat 20.7.2007 11:53 - eva

Tak to není pravda, moje rodiče se rozvedli, když mně byly 4 roky.Nevyrostla ze mě žádná složitá, labilní osoba s životními komplikacemi.Nevím, jestli jsem až taková vyjímka, ale problém jsem s tím neměla nikdy.Záleží, ale na tom, jak se k tomu oba rozvedení postaví, pokud si dělají naschvály a bojují přes děti, určitě se to na nich podepíše, ale měla jsem asi to štěstí, že i když otec se krátce po rozvodu znova oženil, měla jsem s jeho novou partnerkou už v pubertě vztah rovnající se vztahu matky s dcerou.Moje matka se vdala po 5 letech a mám sestru, která má jiného otce, ale všichni spolu vycházíme super.Jestliže jsem to někdy pocítila, tak to bylo teprve tehdy, kdy jsem měla své děti a byl problém, kdy za jakým prarodičem, aby se to toho druhého nedotklo, ale vždy jsme to vyřešili a pokud zásluhou mých rodičů se jim počet babiček a dědečků zdvojnásobil, dnes si z toho děláme srandu, že vždy měly dvakrát více dárků, peněz a dobrot.Tak já osobně žádné špatné následky nenesu a ani nemám špatné zkušenosti.

reagovat 20.7.2007 12:06 - Jana v Býku

Jsem z rozvedené rodiny trpěla jsem jeko zvíře do té doby než jsem sama měla děti.Nyní jen přepírám co jsem díky oboum ztratila.Rozvedli se když mi byly 4.Matka se mne zřekla a nechala si bratra,otec alkoholik mne přivedl do rodiny ženy co měla tři děti,spolu pak měli mou nejmladší sestru.Nikdy mne nepohladila,neřekla"mám tě ráda".Táta mne bil jak psa kolikrát do té doby než i krev tekla.Měla jsem tak odporné dětství,že nemohu odpustit ani matce ani otci.Nevlastní matka ke mě našla cestu až před 12lety,když zjistila,že se k ní chovám lépe než její pár dětí.A jsem sama matka,bohužel také rozvedená,ale děti jsou moje vše,můj poklad a největší láska.Následky?Snad občas ta sebelítost,návaly vzteku na oba rodiče,jinak pomalu zapomínám.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 1.9.2012 16:02 - s

buď rád

reagovat 1.9.2012 16:07 - sdjfj

to jo,to rád jsem.

reagovat 3.9.2016 17:17 - tajný

Dobrý den..
Jsem také z rozvedené rodiny už od doby co mi byly cca 3roky(nyní mi je 13)
Asi si říkáte, že jsem stále dítě.. Ano to jsem
Ale řekla bych že tyhle všechny věci chápu
Žiju s otcem z čehož nejsem vůbec ráda chtěla bych být u mamky kde mám i sourozence jenže vše je moc komplikované.. :(
Každou noc brecim ze nejsem šťastná a nemůžu si za tyhle situace ani pořádně užívat dětství jelikož doma nejsem šťastná..
Tuhle situaci nezvládám :(

reagovat 12.1.2017 15:26 - Cs

Jsem z rozvedené rodiny a všechny mé vztahy byly hluboké a citově založené, vždy to zlomilo srdce.
te´d mám sám rodinu ale momentálně se chce žena rozvést a já ne, je to noční můra, kterou nemám rád, ale nedá se nic dělat. Nejhorší na tom spíše je že jsem pomáhal ženě v podnikání a díky tomu nemám žádnou práci, teď ji sháním. Bohužel pro mne je to jako potvora nemám rád tolik lidi a nebo nové lidi či hromadu lidí. Bohužel ale taková práce je vždy nové lidi. Myslím že to je moje trauma z rozvodu dětství a i že si nevěřím a to te´d když jsem se staral o děti a ještě ji pomáhal v podnikání to vlezlo na nulovou úroveň.
Na druhou stranu tuto úroveň vyrovnává to že žena neodmítá střídavou péči - je jasné že mě stále potřebuje aby mohla podnikat a já hlídat děti. Proto na druhou stranu mě tohle drží nad vodou. Mít děti aspoň ve střídavé péči po týdnu. další výhoda pro děti je že budu bydlet cca 300 metrů od toho kde bydlíme teď. takže nepřijdou o kamarády ani o školu. Já jsem v dětství takové štěstí neměl, ale oproti bratrovi jsem vyrůstal i s prarodiči, kteří se o mne starali.
Ano rozvod většinou zanechá následky ať si je člověk uvědomuje a nebo ne. Důležité ale je že vy tohle co v sobě nosíte vnímáte a můžete s tím pracovat z vlastní zkušenosti s dětmi.
Myslím si že ať je rozvod jakkoliv těžký, je důležité se z toho poučit a když to nedopadne ve vašem životě příznivě a máte děti. Tak máte jistotu že máte z čeho čerpat - vlastní zkušenosti a brát sílu být lepším rodičem jak pro ně tak i pro sebe. I když je to unavující a vyčerpávající.
Každému zbývá X let než děti budou dospělé a těch X let věnujete pro děti a zbytek je pak na vás, už nemusíte mít práci, tak aby jste museli být včas doma, dělat dětem večeři a další věci. Život se pak zlepší a je jedno jestli zůstanete sami nebo z jiným partnerem. Důležité je se věnovat dětem aby následky byly co nejvíce minimální a tím pomůžete nejen sobě ale i dětem.
Myslím že každý si něco z rozvodu odnese, dospělí děti, příbuzní atd.
Já sám jsem z rozvodu v šoku a jsem hrozně vyčerpaný, ale systém bez hádek, bez toho aby jste pomlouvali druhého rodiče a vyčítali věci které jsou emocionální, jsme jasně zvrhli oba dva se jako rodiče před dětmi podporujeme a vysvětlujeme proč to tak je. I s tím že maminka chce abych odešel. Ale plánujem jak vybavíme byt co tam bude, jak tam a kdy budou chodit i tak když radši budou chtít být u mne neb u mámy, jak budou chtít. Prostě se snažíme mezi sebou zachovat kamarádství a jako rodiče se podporovat aby děti věděli že to není kvůli nim že je máme rádi oba a oba jsme kdykoliv k dispozici. A i vědí že já na tom finančně nebudu tak hezký jako předtím, ale že budeme spolu dělat věci které s maminkou dělat nemohou a obráceně.
Toť asi vše z pohledu dítěte po rozvodu a rodiče v rozvodu.

reagovat 28.7.2017 09:59 - Oz

Ano, samozřejmě, že se to podepíše, dříve, nebo později, záleží ale, jak se rodiče k sobě chovali. Naši se nerozvedli, ale nežijí spolu dlouhá léta, protože otec byl od začátku alkoholik, chorobný žárlivec a psychopat, který mámu psychicky týral, pamatuji si, to mi bylo asi 5, jak jí jednou chtěl shodit z balkonu a já byla u toho, pak mi bylo asi 12 let, když jí chytil pod krkem a škrtil a dodnes mu nemůžu odpustit, ani zapomenout. Před asi 8 roky mi dal nejkrásnější dárek, konečně od nás odešel navždy a utla jsem s ním jakýkoli kontakt, nepíšu mu ani k narozeninám, žádným svátkům, prostě nic, jako by nebyl. Sama mám psychické potíže, od dospívání mě přitahovali jen starší muži, bohužel i ženatí, ve kterých jsem hledala hodného otce, oporu, mužský element, který jsem v životě postrádala. Samozřejmě z toho bylo jen zlomené srdce a teď čerstvě se mi rozpadl ve 34 letech vztah po skoro 7 letech, takže další rána a nemám chuť už vstát, ani jít dál. Často brečím, protože celá rodina je úplně rozvrácená, nemám žádnou oporu, za svého otce se musím jen stydět a hlavně trpím tím, když vidím pohledy lidí, kteří ho znali, jak se nám do očí potají vysmívají a pohrdají námi, jako bychom byly stejné, jako byl on. Nebýt mojí mamky, která se o mě postarala a vychovala mě řádně do života, bych ani neměla kde bydlet, co jíst atd. protože ten hajzl by všechny peníze jen propil a projebal na krávoviny. Nechci s ním mít nic společného. Takže jjá trpím hodně, když se mi zdá sen o mámě a fotrovi, vždy v něm mámu napadá, nikdy to není nic hezkého. Já tím budu trpět celý život, některé věci se nedají vytěsnit z paměti nikdy. Taková je moje zkušenost.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *