deprese a sebevrazda

reagovat 11.12.2002 17:46 - marcela

Mila doktorko a navstevnici:-),
prosim Vas o radu a zkusenosti.Mam genetickou dispozici deprese se sebevrazednymi sklony. Nejsem clovek co nema rad zivot, naopak , ale vzdy v podzimnim obdobi to prijde. PO tom co jsem se rozesla s partnerem, mam za sebou i dva pokusi o sebevrazdu a rok apul intenyivniho piti alkoholu. Hlava uz me moc neposloucha. Uzivam Efectin a prosim o zkusenosti s timto lekem, me zatim lepe, ale mam koprivku. Leku se celkem bojim, proroze mam dojem, ze nic neresi, jen na cas. Nechci byt na nicem zavisla.Prosim poradte mi jak obnovit mozkove funkce, pamet mam prisernou.Dik Marcela

reagovat 30.11.2004 05:52 - Ondra Š

Čtu hodne tyhle stránky,ale nikdy tu moc nepišu jen vim jaké to je když nekdo trpí deprpesemy je to jakovy vás štvali všichni o kolo,ale přitom nic neudělali i ja jsem spachal sebevraždu bude to asi rok ,byl jsem zamnilovaný a nemocny mam nejake vrozené vady.Jednoho dne sem se probudil a vědel jsem že to je muj poslední den šel jsem na 6:30do práce pracoval jsem jako bez.služba byl jsem tam 12hodin tech dvanact hodin jsem prožíval neskutečný bolesti a sebe litosti prostě jsem se sam mučil nesmyslnýma řečima pak skončila pracovní doba ja jsem napsal dopisi na rozloučenou me rodine a me Byvale holce kterou i ted moc miluji Jmenuje se Lucka J. jel jsem domu tam jsem se osprchoval oblikl do uniformy a řekl jsem rodičum že večer musim do prace že mne potřebuji že bude rušna noc a tak,nasedl jsem do auta a jel do garaže,autem sem zajel dovnitř zavřel vrata a naposled se podival po Okoli a na hvězdy pak jsem zavřel a sedl si do auta na cestu jsem si zapalil cigaretu.Nastartoval jsem auto a přidal plin zvuk motoru se rozlehal po garaži a ja se citil najednou lip vědel jsem že tu umřu a už mne nic nebude štvát ten pocit že už nebude nic to mne uklidnovalo.Jak kouř houstl tak jsem se začínal dusit dostal jsem strach a sposledních silů jsem se vymotal z garažer sedli si do snehu a zvracel ,a chtel jsem jit za mou holkou tak moc jsem ji chtel obejmout a řic ji jak ji miluji,ale ne už ne musim to dokončit šel jsem spatky a sedlsi přimo k výfuku počital jsem do 102 a zhluboka dichal,najednou se oči zavirali a zvuky ulehali tma!!!!!Jen teplo a hlas světlo to nebylo jen nic nic nic nicota žadne postavi a to jsem byl mrtvej 30sekun pak mne nahodili,protože kolem jdouci lidi co prochazeli kolem me garaže slišeli nas.auto a tak zavolali hasiče a pak sanytku.Po pul hodine jsem se probudil v sanitce a sestra ktera mne mlatila po obličeji...To je vše a i dne po rodce nepřestavam myslet každy den každou sekundu jak umřit,a umřu,,,až příjde muj čas tak to poznám....Děkuji s pozdravem Ondra Š 776773818

reagovat 30.11.2004 05:57 - Ondra Š

Čtu hodne tyhle stránky,ale nikdy tu moc nepišu jen vim jaké to je když nekdo trpí deprpesemy je to jakovy vás štvali všichni o kolo,ale přitom nic neudělali i ja jsem spachal sebevraždu bude to asi rok ,byl jsem zamnilovaný a nemocny mam nejake vrozené vady.Jednoho dne sem se probudil a vědel jsem že to je muj poslední den šel jsem na 6:30do práce pracoval jsem jako bez.služba byl jsem tam 12hodin tech dvanact hodin jsem prožíval neskutečný bolesti a sebe litosti prostě jsem se sam mučil nesmyslnýma řečima pak skončila pracovní doba ja jsem napsal dopisi na rozloučenou me rodine a me Byvale holce kterou i ted moc miluji Jmenuje se Lucka J. jel jsem domu tam jsem se osprchoval oblikl do uniformy a řekl jsem rodičum že večer musim do prace že mne potřebuji že bude rušna noc a tak,nasedl jsem do auta a jel do garaže,autem sem zajel dovnitř zavřel vrata a naposled se podival po Okoli a na hvězdy pak jsem zavřel a sedl si do auta na cestu jsem si zapalil cigaretu.Nastartoval jsem auto a přidal plin zvuk motoru se rozlehal po garaži a ja se citil najednou lip vědel jsem že tu umřu a už mne nic nebude štvát ten pocit že už nebude nic to mne uklidnovalo.Jak kouř houstl tak jsem se začínal dusit dostal jsem strach a sposledních silů jsem se vymotal z garažer sedli si do snehu a zvracel ,a chtel jsem jit za mou holkou tak moc jsem ji chtel obejmout a řic ji jak ji miluji,ale ne už ne musim to dokončit šel jsem spatky a sedlsi přimo k výfuku počital jsem do 102 a zhluboka dichal,najednou se oči zavirali a zvuky ulehali tma!!!!!Jen teplo a hlas světlo to nebylo jen nic nic nic nicota žadne postavi a to jsem byl mrtvej 30sekun pak mne nahodili,protože kolem jdouci lidi co prochazeli kolem me garaže slišeli nas.auto a tak zavolali hasiče a pak sanytku.Po pul hodine jsem se probudil v sanitce a sestra ktera mne mlatila po obličeji...To je vše a i dne po rodce nepřestavam myslet každy den každou sekundu jak umřit,a umřu,,,až příjde muj čas tak to poznám....Děkuji s pozdravem Ondra Š 776773818 a chci vzkazat tem co mne našli že až si budou hrat na zachranaře tak nekde jinde stakovou tu musim trčet a sradse stimhle světem,Fuck off na vás!!!!!

reagovat 1.12.2004 13:22 - hanka

těm co trpí depresemi a pocity které je vedou k sebevraždě : ráda bych nějak pomohla a tak jen píšu, že možná se dá najít štěstí v tom,začít jen pravidle žij tak abys neubližoval ostatním. Teď si asi všichni řeknou - no ,ale co ti osattní mi pořád ubližují-jsem z toho nešťastý- ale ve finále kdo zastaví ten řetězec toho neštěstí?- Nebudou pak všichni ti co žili kolm mě nešťastní- rodiče, event. přátelé- i když je v ten moment nenávidím. A pak kolem možná jsou lidé, kteří by se mi rádi přiblížili a nemůžou- jelikož jim to nedovolím a nevidím je- protože jsem nešťastný- ti Všichni by pak byli nešťastí a říkali by si jaký to mý smysl.

reagovat 1.12.2004 19:50 - MARTINA

VAZENA,PANI DOKTORKO.PROSIM O VASI RADU,NAZOR.NEMAM FINANCNI,RODINNE ANI JINE PROBLEMY.PRESTO MAM VELKE TRAPENI.ZDE V USA NEUROLOG OZNACIL,ZE TRPIM NEURO VASCULARNI MIGRENOU.NEJVICE ME VSAK TRAPI ZE K TOMU MAM PSYCHICKY POTIZE,DEPRESE SE STAVY SEBEVRAZEDNYCH PREDSTAV A POCITU ZE SE ZBLAZNIM.VE SKUTECNOSTI VSAK MAM DESIVI STRACH ABY SE MY NIC NESTALO.RADA BYCH VEDELA ZDA PSYCHICKE PROBLEMY ZPUSOBUJE NEUROLOGICKE ONEMOCNENI .DEKUJI MOC MARTINA

reagovat 1.9.2010 11:22 - Regina

Petře své pocity nepodceňuj, podle mne jsi formován do formy, která ti nesedí.
Nemáš možnost projevit svou individualitu, to může být pro některé lidi velký problém.

Syn jednoho známého psychiatra, spáchal před maturitou sebevraždu, bál se něčeho, co bylo silnější než touha žít.

Dávej si na to pozor, s nikým se nenech srovnávat a nikomu nedovol, aby tě srovnával.
Pokud se to stane, měl by jsi mít okamžitě připravednou odzbrojující odpověď.

Každý jsem jiný, každý máme své klady a zápory a je zajímavé jak spravedlivé tohle je.

Někdo může být sice dobrý ve škole, zase postrádá tvůrčí potenciál, někdo je dobrý na logické příklady, druhý zas krásně zpívá
.

reagovat 1.9.2010 21:31 - Eli

Petře, bylo by dobré, kdybys navštívil psychologa - pokud jsi z města, jistě tam máte psychologickou poradnu nebo ti poradí -i na telefonický dotaz - kterýkoliv dětský nebo praktický lékař. Maturitní rok je vždycky zátěžový a psycholog za tebe sice maturitu neudělá, ale může ti hodně pomoci, jak ten rok zvládnout s co nejmenšími problémy.
Předpokládám, že rodiče počítají, že půjdeš studovat po maturitě dál, vzhledem k tomu, že jsi na gymnáziu. Odmaturovat bys měl tak jako tak, ale co budeš dělat dál, to už by sis měl vybrat ty sám. Někdy chtějí mít rodiče následovníky nebo děti dokonalé, které dokážou nejen tolik, co oni, ale ještě víc. Občas zapomínají, že oni třeba zdaleka dokonalí nejsou a že by své touhy, sny a nesplněná přání neměli realizovat přes děti.
Známky nejsou to nejdůležitější, nestojí na nich svět, důležité je, aby sis věřil, že ať budeš dělat cokoliv a budeš to dělat dobře, že máš svou cenu. A ne malou.

reagovat 1.9.2010 22:07 - Student

Petře to zvládneš. Trojky na vysvědčení nejsou nic hrozného a zvlášť na gymnáziu. Můj otec měl také často tendence porovnávat mně s okolím. Když zjistil, že jsem na tom oproti dětem některých jeho známých ještě relativně dobře, nechal toho. Teď mám naopak tendence porovnávat se s okolím sám. Jsem už dlouho špatný z toho, že jsem se nedostal na státní vš a jsem na soukromé (podle některých na škole pro deb.ily). Navíc jsem letos na jaře neudělal státnice, a oprava mne čeká za pár dní. Mám teď taky nervy v kýblu.. mám pocit že nic neumím, a jestli to nedám ani napodruhé, budu se už opravdu cítit jako totální trotl.

reagovat 2.9.2010 10:31 - co mam delat

Ahoj, pokud trpím sebevražednými myšlenkami, depresí a ještě asi sociální fobií, měla bych navštívit psychologa nebo raději psychiatra?

reagovat 2.9.2010 11:24 - L.

Navštiv psychiatra,na takový věci je lepší a rovnou ti i může předepsat prášky.