Deprese během těhotenství působí na matku i nenarozené dítě - komentáře

přejít na článek

První příspěvky v diskuzi

reagovat 12.9.2006 11:00 - Marie

No já jsem ve 27.týdnu tehotenství považuji se trochu za citově labilní ale co se mnou udělalo tehotenství to je něco...připadam si jak Helena Růžičková když koukala ve slunce seno na Angeliku..stále se mi chce brečet a při tom jsem štastná..v noci nespím a při tom jsem unavená..svého partnera miluji celým srdcem a přece mě přepadají pocity nenávisti a touhy po samotě..nechse se mi nic dělt bojím se lidí..a pak ten stav zase přejde a jsem 14dní sama sebou a tak to jde dokola

reagovat 23.10.2006 14:57 - Helena

Právě začínám 32 týden těhotenství.Váš článek je mi psaný přímo na tělo. Vždycky jsem byla veselá, plná humoru a optimismu. Nyní již asi 3 týdny jsem strašně depresivní, všechno mi vadí. Zdá se mi, že vše, co udělám, je špatně. Nic mě netěší. Moc jsem se těšila na miminko, povídala si s ním, ale teď se mi na to nechce ani myslet. Nejraději jsem někde sama, lidi mě rozčilují. Vůbec na nic nemám chuť, nemám ani hlad - jím jenom kvůli dítěti, abych ho trochu vykrmila. Manžel mi moc pomáhá, prý nesmím být smutná, kvůli malému, ale jak to mám udělat? Znáte nějaký dobrý recept?

reagovat 26.10.2006 23:23 -

To jsou jen hormony ,zmena v tele.

reagovat 6.12.2006 22:23 - Lada

Se mnou se to táhne od 10týdne,kdy jsem zjistila,že má manžel milenku,teď jsem v 15týdnu a stále se to horší,nedá se to vydržet,jestli to takhle půjde dál,skončím na blázinci.

reagovat 7.12.2006 12:15 - Victoria

Depresí jsem si za svůj život užila až až, a to jsem nikdy těhotná nebyla. Myslím si, že vzhledem k mé psychické labilitě by bylo pro mě lepší děti vůbec nemít.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 20.4.2014 22:57 - B

Ahoj všem, jestli to někomu jen trochu pomůže, opravdu se to po porodu srovná. Při druhém těhotenství jsem zažila něco, co nikdy před tím v životě. Považovala jsem se do té doby za optimistu, dobrodruha a celkem silnou i když citlivou osobu. Každopádně jsem se měsíc před porodem dostala do stavu, kdy jsem trpěla akutní nespavostí, úzkostnými stavy a úplně jsem stratila jakoukoli naději, že se to kdy spraví. Jelikož se tak nedalo příliš existovat, myslela jsem i a nejhorší, ale kvůli miminku jsem dělala vše, co se dalo, abychom to zvládli. Nicméně, dokonce jsem zvládla přirozený porod, z velké části i díky svkělé porodní asistentce a nyní jsem opět sama sebou. Sice mi to nějakou dobu trvalo, než jsem se vzpamatovala, ale nejdůležitější je, že se to podařilo, a že jsme to všichni zvládli a jsme zdraví. Myslím, že je opravdu důležité, aby budoucí maminky nebyly izolované a pokud to jde, byly co nejvíc v klidu. Takže vyhledávejte společnost a lidi, kteří vás podpoří a pozitivně naladí :). A pokud je to opravdu akutní, tak se nebojte vyhledat i pomoc psychoterapeuta. Moje gynekoložka si se mnou vůbec nevěděla rady, dokonce už ke konci byla podrážděná. Měla jsem pocit, jako kdybych byla nějakej exot, a žádná jiná ženská to nezažila. Držím všem palce

reagovat 28.12.2014 19:54 - Doporučuji knihy Johna Virapena - pravda o lécích


Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti

John Virapen - Nežádoucí účinek: SMRT "Podplatil jsem jednoho švédského profesora, abych urychlil registraci léku Prozac ve Švédsku," říká John Virapen. Tato kniha vypráví pravdivý příběh o korupci, podplácení a podvodech. Napsal ji bývalý ředitel farmaceutického koncernu Eli Lilly & Company Dr. John Virapen, který zná interní praktiky a postupy používané ve farmaceutických gigantech. Za 35 let svého mezinárodního působení odpovídal za marketing několika léčiv. Všechna měla nežádoucí účinky. John Virapen šel s pravdou ven a předkládá vám knihu plnou malých tajemství, o kterých jste se vlastně nikdy neměli dozvědět.
http://gnosis9.net/obchod/?john-virapen,257

reagovat 9.2.2015 23:49 - hally01

Neni moc obvykle, ze sem...

no myslim že je to oboustraný peklo...prostě se musíme modlit, že to dáme a sejdeme se na konci zas...já sem s mužem 17let skoro a...dávali jsme to dost hodnotně i bez dítěte-a netvrdím že se nětěšim, ale bude to prostě total změna...a pro vás oba asi taky...ale myslim že to bude dobrý

reagovat 17.10.2015 08:25 - Katka

Klasicka situate. 2 hodiny rano. Nespim, brecim. Sama. A takhle je to kazdy den. A deje se to v USA. 6000 km od domova. Jsem tu rok a tri mesice, pritele mam rok, nebydlim s nim, bydlim s hosts family ktere se staram o deti a nikdo tu krome pritele a celeho ceska nic netusi. Jsem v 15tt. Po dvou mesicich telefonatu do nemocnic a pojistoven jsem byla konecne minuly tyden na ultrazvuku za " pouhych" 180$. S pritelem chceme abych tu zustala. Moznost jet domu mam a stale na ni myslim, ale znamenalo by to z toho pritele vynechat a videt ho treba Jen jednou za pul roku. Jsem nervozni ze stale nevim jaky je nas dalsi krok. Pritel bydli s tatou. Pry setri na byt, kde spolecne zacneme zit. Neni ale zatim schopny rict kdy. Komunikujeme, boa se snazime. Mame uz i pravnika ohledne meho viza. Ta nejasna budoucnost me ubiji. Nekdy bych se nejradsi sbalila a jela domu. Jsem zvykla veci resit sama, pohotove a spravne, ale Ted mam omezene moznosti a hlavne finance. Nerada se spoleham na druhe a ten pocit, ze Ted mi ani nic jineho nezbyva je taky na nic. Takovej zacarovanej kruh. Ja asi ani nepisu o radu. Jen tak ventiluju svoje pocity. Dekuju.

reagovat 30.12.2015 10:29 - jana

Ahoj, jsem ve 14tt, tehotna a jsem ve stresu, mam doma dementniho dedy a nekdy na nas rve.Jsem se rozcilila a po chvilce jsem mela divny pocit v brise ...miminko je doufam v poradku.citim se divne a mam zvlastni pocity v brise.dekuji za odpoved

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *