Deprese a vydírání matkou

První příspěvky v diskuzi

reagovat 18.3.2010 18:19 - Kačenka

Nevím jestli někdo máte podobný problém. Přijdu si v tom docela ojediněle a zvláštně.

S mojí matkou jsem vyrůstala sama. Otec byl alkoholik takže si ho vzala a asi do půl roku se rozvedli. Vychovávala mně sama za pomoci babičky. Babička jí podporovala abysme to zvládli :-) Žádného chlapa už si nikdy nenašla.Byla jsem do 17 let normální holka spíše nadprůměrně inteligetní hezká na nezájem kluků jsem si nemohla stěžovat a měla jsem i dost kamarádů a ve škole žádné větší problémy. Až pak na střední škole jsem začala pravidelně kouřit trávu a sem tam jsem si šňupla perník nikdy jsem se ho však nepíchala. Pak jsem začala mít migrény byla jsem unavená měla jsem pocit že mně ostatní sleduji prostě jsem začala být mimo realitu až jsem se prostě složila a byla hospitalizována na psychiatrii. DIAGnoza: schizofrenní ataka. Máma mně pak podržela zaplatila mi soukromou školu abych se mohla vrátit do života. Tu jsem vystudovala jsem školu začala chodit do zaměstnání našla jsem si přítele a začali jsme spolu bydlet. Vše o.k. akorát moje máma je teď asi v přechodu a začala mi trvrdit že všechny naše peníze prosázela a prosila mně ať jí pomůžu. Což jsem bez váhání udělala a ještě jsme si vzali s přítelem půjčku abychom jí pomohli. Přestěhovali jsme se k nim do bytu s babičkou. Akorát mně se začínají vracet staré problémy mám tu úzkosti přijdu si neschopná a matka mně neustále kritizuje a vychovává. Přitom jsem byla samostatný člověk který se dostal z psychozy a žije plnohodnotný život což se každému kdo má diagnozu schizofrenie asi nepodaří. Nevím co mám dělat nechci mámu nechat na holičkách za to co pro mně udělala. Ale také si nechci nechat zkazit hezký vztah s přítelem a svoji samostatnost. Přijde mi že je spíš blázen moje máma než já. Ráda bych věděla vaše názory a jestli někdo nemáte podobnou zkušenost s rodiči. Předem díky moc

reagovat 19.3.2010 09:36 - Lora

Podle všeho jsi jedináček a ty to mají vždycky těžší...máma má jenom tebe,to zkus pochopit,ale musíš jí dát jasné mantinely,kam až si ji ochotna pustit-jsi dospělá to ona musí akceptovat,promluv s ní a když to nepomůže musíš odejít,to ti zachrání zdravý rozum!!

reagovat 19.3.2010 16:22 - jjll

Podle všeho jsi jedináček...

Mila Kacenko,
myslim, ze by ses mela odstehovat. Nejsi zodpovedna za zivot sve matky-ta je dospela a zodpovednost za svuj zivot si nese sama. To, ze ti v puberte pomohla, byla docela saozrejmost-nebyla jsi jeste plnoleta. Skrtnout ji ze sveho zivota-rozhodne ne, ale stejne tak rozhone si nenechat od ni nicit ten svuj. Pokud odejdes, budes mit vycitky-to je normalni a svedci to o tom, ze mas srdce a ze jsi hodna dcera. Mama si musi najit svou cestu sama, stejne jako jsi to udelala ty. Me hrozne pomohlo, kdyz jsem od rodicu odesla. Ten pocit svobody byl uzasny-a ze se mi zatracene nechtelo! Nikdy bych se k nim natrvalo uz nevratila. Matku muzes podporovat i jinak...

reagovat 14.10.2011 13:26 - vodoměrka

Nevím jestli někdo máte...

Přečti si knihu "Závislé vztahy - Röhr, Heinz-Peter", tam to vše je. Já to mám totéž, ale má matka se nerozvedla a otec mě nenáviděl a surově mě mlátil až do puberty (mám z toho děsný traumata). Ale ani má matka mi nedala opravdovou lásku, je mi 38 a dělá mi totéž, snaží se řídit mi život, přizpůsobit ho tak, aby jí z toho plynuly výhody. Budu se muset od ní odtrhnout, začít nový život bez ní.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 18.3.2010 18:19 - Kačenka

Nevím jestli někdo máte podobný problém. Přijdu si v tom docela ojediněle a zvláštně.

S mojí matkou jsem vyrůstala sama. Otec byl alkoholik takže si ho vzala a asi do půl roku se rozvedli. Vychovávala mně sama za pomoci babičky. Babička jí podporovala abysme to zvládli :-) Žádného chlapa už si nikdy nenašla.Byla jsem do 17 let normální holka spíše nadprůměrně inteligetní hezká na nezájem kluků jsem si nemohla stěžovat a měla jsem i dost kamarádů a ve škole žádné větší problémy. Až pak na střední škole jsem začala pravidelně kouřit trávu a sem tam jsem si šňupla perník nikdy jsem se ho však nepíchala. Pak jsem začala mít migrény byla jsem unavená měla jsem pocit že mně ostatní sleduji prostě jsem začala být mimo realitu až jsem se prostě složila a byla hospitalizována na psychiatrii. DIAGnoza: schizofrenní ataka. Máma mně pak podržela zaplatila mi soukromou školu abych se mohla vrátit do života. Tu jsem vystudovala jsem školu začala chodit do zaměstnání našla jsem si přítele a začali jsme spolu bydlet. Vše o.k. akorát moje máma je teď asi v přechodu a začala mi trvrdit že všechny naše peníze prosázela a prosila mně ať jí pomůžu. Což jsem bez váhání udělala a ještě jsme si vzali s přítelem půjčku abychom jí pomohli. Přestěhovali jsme se k nim do bytu s babičkou. Akorát mně se začínají vracet staré problémy mám tu úzkosti přijdu si neschopná a matka mně neustále kritizuje a vychovává. Přitom jsem byla samostatný člověk který se dostal z psychozy a žije plnohodnotný život což se každému kdo má diagnozu schizofrenie asi nepodaří. Nevím co mám dělat nechci mámu nechat na holičkách za to co pro mně udělala. Ale také si nechci nechat zkazit hezký vztah s přítelem a svoji samostatnost. Přijde mi že je spíš blázen moje máma než já. Ráda bych věděla vaše názory a jestli někdo nemáte podobnou zkušenost s rodiči. Předem díky moc

reagovat 19.3.2010 09:36 - Lora

Podle všeho jsi jedináček a ty to mají vždycky těžší...máma má jenom tebe,to zkus pochopit,ale musíš jí dát jasné mantinely,kam až si ji ochotna pustit-jsi dospělá to ona musí akceptovat,promluv s ní a když to nepomůže musíš odejít,to ti zachrání zdravý rozum!!

reagovat 19.3.2010 16:22 - jjll

Podle všeho jsi jedináček...

Mila Kacenko,
myslim, ze by ses mela odstehovat. Nejsi zodpovedna za zivot sve matky-ta je dospela a zodpovednost za svuj zivot si nese sama. To, ze ti v puberte pomohla, byla docela saozrejmost-nebyla jsi jeste plnoleta. Skrtnout ji ze sveho zivota-rozhodne ne, ale stejne tak rozhone si nenechat od ni nicit ten svuj. Pokud odejdes, budes mit vycitky-to je normalni a svedci to o tom, ze mas srdce a ze jsi hodna dcera. Mama si musi najit svou cestu sama, stejne jako jsi to udelala ty. Me hrozne pomohlo, kdyz jsem od rodicu odesla. Ten pocit svobody byl uzasny-a ze se mi zatracene nechtelo! Nikdy bych se k nim natrvalo uz nevratila. Matku muzes podporovat i jinak...

reagovat 14.10.2011 13:26 - vodoměrka

Nevím jestli někdo máte...

Přečti si knihu "Závislé vztahy - Röhr, Heinz-Peter", tam to vše je. Já to mám totéž, ale má matka se nerozvedla a otec mě nenáviděl a surově mě mlátil až do puberty (mám z toho děsný traumata). Ale ani má matka mi nedala opravdovou lásku, je mi 38 a dělá mi totéž, snaží se řídit mi život, přizpůsobit ho tak, aby jí z toho plynuly výhody. Budu se muset od ní odtrhnout, začít nový život bez ní.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *