Deja-vu

První příspěvky v diskuzi

reagovat 13.12.2001 10:24 - Renča

Už se vám to také jistě někdy přihodilo...cvak - a vy víte, že "tohle už jste někdy zažili, že už to znáte". Jsou období, kdy je jich víc, jsou obdoví, kdy se léta žádný nedostaví. Říkají tomu dejavu, ale já jsem se ještě nikdy nesetkala s vysvětlením či názorem "co to je", proč se nám to "stává", co to "znamená" - znamená-li to vůbec něco, než onen pocit "tak tohle už znám". Setkali jste se vy někdy s vysvětlením, či máte na to osobně nějaký názor či teorii na otázku "proč"? Jaký z toho míváte pocit, když se vám "to stane"? Díky Renča

reagovat 14.12.2001 16:27 - aaa

myslim, ze se to stava kazdemu a vysvetleni je hodne.
Nekdo to spojuje s podvedomim,nekdo s minulymi zivoty a tak podobne.
Ja osobne to zrovna moc neresim, protoze vlastne nevim, cemu mam verit. Takze si to spis vysvetluju "racionalne".

Mimochodem videlas Matrix? Taky jedno reseni :o)

reagovat 14.12.2001 21:46 - petr K

Jo, pravda, jre spousta c=vysvetleni,a kazdy to nekdy zazil .My mame porad zkresleny predstavy o tom jak je nas svet placatej .Psal jsem o tom v clanku "Nase myslenky urcuji nas svet " .Uz nekolik desetileti se vi, ze....
Ale na co se tedy přišlo? Například na to, že časoprostor je jako krychle, kde se jednotlivé sféry prolínají a přecházejí jedna v druhou - to znamená, že existují paralelní světy, jež se vzájemně prolínají. Je to stejné jako bychom řekli, že zrovna teď a na tomhle místě je zároveň přítomný ještě jiný svět nebo dokonce několik. Prostě náš svět není plochý, ale je to vícerozměrná veličina. A proč ne? Když si uvědomíme, jak vnímáme prostor pomocí zraku.
Dejme tomu, že vnímáme určité rozmezí rychlosti naším zrakem a to co je moc pomalé, to se nám zdá jako nepohyblivé. A naopak to, co je až příliš rychlé pro náš zrak, to ani nepostřehneme. A co když opravdu existuji paralelní světy, některé příliš pomalé nebo jiné příliš rychlé pro naše vnímání?
Dalším závěrem výzkumu bylo vytvoření časoprostoru jako modelu. A srovnali časoprostor jako korále zavěšené na niti. Představme si korále a každý korálek znázornňuje jistou formu, určitou energii částice a ta energie se dá přesně změřit a definovat. Každý korálek má přesně měřitelnou energii. Ale zase se stal nějaký omyl a někdo chtěl měřit energii nitě mezi korálky a najednou přístroje málem explodovaly. Někdo prostě udělal omyl a posloužil vědě a objevil, že v těch prázdných místech mezi korálky je tak obrovské množství energie, že je ani přístroje nedokážou zaznamenat. A co víc - je to jakési hluché místo, kde jednou není vůbec nic, žádná hodnota a pak jindy zase veškerá měřitelná energie. No, ve mne to spíše vyvolává to, co říká taoismus a orientální filosofie - že "Tao je jako nekonečno a v tom jednom bodě je zároveň všechno a zároveň nic".
Pokud to shrnu, tak se casto dostavame do situace kdy jsme na tech hranicich minula budoucna a pritomna ,je to dulezite i z jineho hlediska.Nase telo si snazi zachovat rovnovahu a to nejen na urovni bunek a systemu ,ale i na bazi ve vztahu s prostorem .kdysi jsme meli stejne jako jini zivocichove instinkty jez nas varovali pred bourkou,zemetresenim apod.
Co se tyce Matrix, to bylo takz super ,protoze se tam naznacilo jak se da v budoucnu menit casoprostor.Vpodstate by to mohlo byt jednoduche, jen zmenit tok nekterych castic apod. A to uz se stalo treba ve Filadelfskem experimentu nebo v projektu Montauk, jehoz vysledky jsou stale zatajovany .
Kazdopadne bychom si z toho Deja vu meli hodne vzit,protoze jsou zapojeny nejen myslenky,ale i vune a zrakove podnety jez to mohou vyvolat a telo nam urcite dava nejaky signal , jen asi jeste nevime jaky .

reagovat 18.12.2001 18:47 - Lukáš

Tak takovou snůšku nesmyslů a okopírovaných a nepochopených informací bez jakéhokoli důkazu jsem už dlouho neslyšel. Co je to "minulo", "přítomno" a "budoucno" ? Jak "jsme na jeho hranicích" ? Jak "často se tam dostáváme" ? Jakým způsobem se "tam dostáváme" ? Jak se "naše tělo snaží zachovat si rovnováhu" ? Co v těle se snaží zachovat rovnováhu ? Kámen se taky snaží zachovat rovnováhu ? V Matrixu nešlo o žádné měnění časoprostoru. Celé to byla virtuální realita. A co je to "tok částic" ? Kam proboha "tečou" ? No nic. Srdce fyzika zaplesá :-))
K tomu Deja-vu, stává se mi to taky, většinou s pravidelnými odstupy. Osobně se domnívám, že je to dáno mozku. Mozek redukuje množství informací příjimaných smysly z okolí, protože není schopen zpracovat neomezené množství informace. Mozek pak pracuje s jakýmsi symbolickým vyjádřením obrazu, který poskytují smysly (vnitřní reprezentací). Domnívám se, že se může stát, že se vnitřní reprezentace pro dvě různé situace shodují a pak nastane deja-vu. Nepodstatné rozdíly se vymažou a hlavní rysy jsou stejné. Jenže my to vnímáme jako dvě přesně stejné situace. No nevím, je to můj názor. Nevydávám ho za jediný možný správný. Každopádně, když se deja-vu dostaví je to zvláštní a svým způsobem krásný pocit. Člověka to donutí k zamyšlení.

A ještě něco - jednou se mi dokonce stalo, že jsem zažil něco, o čem jsem byl přesvědčený, že se mi o tom kdysi zdálo ve snu. No fuj ! :-))

reagovat 26.12.2001 23:45 - ppp

Přátelé, omlouvám se, že reaguji jen tak narychlo a bez přípravy, stránku jsem otevřel poprvé teprve před chvílí. Myslím si, že minulost, současnost a budoucnost lze z duchovního hlediska těžko definovat, vše může splývat kdykoliv v jediné a kterékoli z těchto veličin. Důsledkem může být právě onen záblesk "to už jsem prožil/-a, stane se to či ono...". Dosud známé fyzikální zákony nás dál nepustí a zůstáváme nadále sešněrování v kazajce materialistického pojímání bytí ( a to i dnes, ač jsou poměrně široké možnosti sebevzdělávání, ale konzumní denní praxe nás v této matérii drží ať chceme, či nikoli - až na výjimky, k nimž se, žel, nemohu počítat).
Kdysi dávněji jsem si při pohledu na schéma naší planetátní soustavy uvědomil, že mi připomíná schéma atomu. Ve škole jsme se učili, že vše se skládá z molekul, ty pak z atomů atd. Tudíž - co když naše planetární soustava je pouze atomem hmoty kupř. klávesnice, na kterou teď ťukám? Víme (snažíme se vědět), že vesmír je nekonečný. Pokud příjmeme popsanou alegorii, napadá mne otázka, kolik hmoty a tudíž kolik atomů ( tedy planet. soustav) je ještě kolem mne.
S mnoha pozdravy a přáním všeho dobrého do nového roku
PPP.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 23.12.2016 10:03 - aa

Údajné vzpomínky z minulých životů tedy musí mít nějaké jiné vysvětlení. Dosud se nepodařilo plně porozumět procesům, které probíhají v lidské mysli, včetně podvědomí, ani účinkům léků nebo následkům traumatických zážitků. Sny a události v našich představách, vycházející z obrovského množství informací uložených v paměti, mohou být tak živé, že se zdají být reálné. V některých případech ničemné duchovní síly vyvolávají podivné zážitky, kdy se neskutečné věci jeví jako skutečné. (1. Samuelova 28:7–19)

reagovat 23.12.2016 10:10 - aa

Jsou vzpomínky na život v jiné době a na jiném místě, vyvolané v hypnóze, důkazem převtělování?

Hypnózou mohou být vyvolány mnohé informace uložené v mozku. Hypnotizéři otvírají podvědomou paměť. Ale jak se tam ony vzpomínky dostaly? Možná, že jsi četl knihu, viděl film nebo ses o nějakých lidech dozvěděl v televizi. Jestliže ses vžíval do příběhů lidí, o nichž ses dozvídal, mohlo to zanechat živý dojem, téměř jako by to byl tvůj vlastní zážitek. Mohlo to být tak dávno, že jsi na to zapomněl, ale v hypnóze se zážitek může vybavit, jako by sis vzpomínal na „jiný život“. Kdyby to však byla pravda, neměl by takové vzpomínky každý? Každý je však nemá. Stojí za povšimnutí, že stále více nejvyšších soudů v různých státech USA nepřijímá svědectví navozené hypnózou. V roce 1980 prohlásil Nejvyšší soud v Minnesotě, že „nejlepší znalecký posudek ukazuje, že žádný znalec nemůže určit, zda vzpomínka vybavená hypnózou, nebo nějaká její část, je pravdou, lží nebo konfabulací — vyplňováním mezer smyšlenkami. Na takové výsledky se nelze vědecky spolehnout jako na přesné.“ State v. Mack (Stát proti Mackovi), 292 N. W. 2d 764. V této nespolehlivosti hraje svou roli vliv sugesce, kterým hypnotizér působí na hypnotizovaného.

reagovat 23.12.2016 10:18 - aa

nekteri lekari to take spojuji s lehkymi epileptickymi zachvaty

reagovat 28.12.2016 12:55 - ...

Nemusí to tak být. Údajně se sice démoni tímto způsobem projevují, ale v mnoha případech se při lékařském vyšetření zjistilo, že lidé, kteří slyší hlasy nebo mají nějaké jiné nevysvětlitelné a zneklidňující pocity, trpí zdravotní poruchou.
I v prvním století si lidé zřejmě uvědomovali, že útoky démonů se někdy mohou projevovat podobně jako zdravotní poruchy. U Matouše 17:14–18 čteme o chlapci, kterého uzdravil Ježíš. U tohoto chlapce se sice projevovaly příznaky těžké epilepsie, ale ve skutečnosti jeho utrpení působil démon. Avšak předtím, když při jedné příležitosti bylo k Ježíšovi přineseno velké množství trpících lidí, aby je uzdravil, byly mezi nimi osoby „posedlé démony“ i „epileptické“. (Matouš 4:24) Lidé zřejmě uznávali, že někteří epileptici nejsou posedlí démony. Jejich potíže byly tělesné.
Někteří z těch, kdo údajně slyší hlasy nebo mají jiné příznaky, jež by se mohly zdát poněkud tajemné, trpí schizofrenií, nemocí, na kterou lze aplikovat určité léky. Pomatenost, kterou by někdo mohl nesprávně přisuzovat působení démonů, může být důsledkem i jiných zdravotních poruch. Ten, kdo říká, že slyší hlasy nebo má jiné zneklidňující pocity, sice zřejmě nechce podceňovat nebezpečí, že může jít o obtěžování od démonů, ale rozhodně je třeba mu doporučit, aby uvažoval o lékařském vyšetření, díky kterému se zjistí, zda jeho obtíže nemají příčiny tělesné.

reagovat 28.12.2016 12:56 - ...

odpoved na otazku, jestli clovek slysici hlasy je posedly demony

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *