Co se to děje:-(

První příspěvky v diskuzi

reagovat 13.10.2010 20:23 - Veronika

Ahoj všichni,moc prosím jestli by se nenašel někdo kdo by mi poradil co mám dělat.Před dvěma měsíci se semnou rozešel přítel po třech letech dva roky jsme spolu bydlely.Byl mi nevěrný a já mu na to opakovaně přišla.Ten den co se to stalo nezapomenu.Do telefonu mi řekl,že mě miluje a večer mi řekl,že se musíme rozejít,že mě nemiluje,ale že miluje tu druhou:-(Já jsem začla blbnout a přišla jsem i o práci.Nejsem schopná si nic vyřídit.Nevim jak dal nic me nebavi mam dluhy který neplatím,bydlím u strejdy,kterýmu nemůžu dát ani na nájem a cítím se tu špatně.S bejvalím přítelem jsem si totiž vzala tři půjčky na nábytek jednu a ty ostatní,protože jsme neměly peníze na nájem a tak.Asi po měsíci co se semnou rozešel jsme si řekly,že budeme kamarádi.Ještě jsme spolu totiž měsíc a půl bydlely,ale potom jsme se pohádaly a on mi řek at se do dvou hodin zabalim a vypadnu,že už tam nemám co dělat.No tak jsem šla ke strejdovy,ale ten nábytek jsem neodstěhovala a bejvalý se taky musel vystěhovat z toho bytu.Snažila jsem se mu dovolat kůly tomu nábytku,protože jsem si ho měla vzít já,ale nebrak mi telefon.Když jsem se mu dovolala tak mi řekl,že ten nábytek dal k popelnicím a že si ho už někdo rozebral když jsem se na to vykašlala,že prý neměl jinou možnost protože tam kam se on odstěhoval by se to prý nevešlo.Jenže já mu to nevěřím a nikdo mu to nevěří.Ted semnou vůbec nekomunikuje a neodpovídá mi ani na zprávy.Ty půjčky jsou psaný na mě,a já nevím jak je budu splácet i když si třeba najdu práci.Je mi 19 let a cítím se sama.Mám strach z lidí a utápim se v depresích.Nevím jak dál příde mi,že mi nikdo nerozumí.Občas myslím i na sebevraždu,ale docela se bojím a nechci ublížit babičce a lidem kterým na mě snad záleží.Chtěla bych být štastná,ale nějak se to nedaří.Vím,že si musím najít práci,dluhy se mi navyšují nejsem ani na pracáku protože nejsem schopná si tam dojet mám strach z lidí:-(Nejspíš jsem opravdu blázen:-((Nikdo mi nerozumí.Omlouvám se,že je to tak dlouhý.Už nevím jak dál:-(

reagovat 14.10.2010 11:05 - Berča

Milá Verčo
Vem rozum do hrsti a postav se problému čelem.Podobné zkušenosti má zpousta lidí a nedá se nic dělat musí čelit chybě, kterou udělali.Hlavně si vem ponaučení do života a věř vše přebolí.
Já osobně z toho mála co píšeš, tě jako blázna nevidím, ale mám pocit, že to, jak jsi se zatáhla do sebe je šok (překvapení) ze situace.Možná by nebylo na škodu navštívit psychologa.

reagovat 14.10.2010 11:12 - jana

Verčo,utíkej za mamkou a taťkou,určitě ti pomůžou.Neboj,zase bude hezky.

reagovat 14.10.2010 11:13 - V.

Hlavně si už neber žádný půjčky, akorát jsou z toho samý dluhy.

reagovat 14.10.2010 11:19 - Vlasta

TEN ČLOVĚK TI ZA DALŠÍ PROBLÉMY NESTOJÍ, BĚŽ NA PRACÁK.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 15.10.2010 23:31 - v prdeli vši

Já jsem taky zodpovědná....

...

reagovat 16.10.2010 00:07 - Eliška

Veronika tu není, tak věřme, že se neutápí v depresi. Je zbytečné jí teď říkat něco o zodpovědnosti. Už se bohužel stalo a ona to ví. Důležité je nelepit dluh dalšími dluhy a udělat vše, aby už dál nerostly. Odhaduji, že teď je Veronika ještě v situace, kdy v myšlenkách pitvá už ukončený vztah, plýtvá energií nad minulostí, která se už nedá vrátit a doufá, že nějakým způsobem přinutí svého expartnera, aby z něho vyrazila buď nábytek nebo prachy. Tak tudy cesta nevede, maximálně do pekel. Doporučuji udělat tlustou čáru za tím co bylo, udělat si plán činností na každý den a hlavně jednat. Rozhodnout se a konat. Může se stát, že ne všechna rozhodnutí budou ta správná, ale to není důležité. Ne všichni se učíme z chyb jiných. Já osobně se většinou poučím až z chyb vlastních. Ale i to je zkušenost. Jako velkou výhodu vidím, že Verča získala tuto zkušenost v 19 letech, kdy má prakticky všechno před sebou. Kdyby jí bylo třeba 60 a víc, to už se blbě napravují takové kopance. Obzvlášť když má někdo třeba 8000,- důchod jako jediný zdroj příjmů. To se asi obtížně splácejí jakékoli půjčky. Já už jsem se setkala i s takovými lidmi a není to nic veselého. Veroniko, na Tvém místě bych udělala konkrétně toto: přes víkend hodila na papír nutné výdaje, kolik potřebuji na splátky, jídlo, příspěvek strejdovi na nájem, kosmetiku, oblečení atd. Musíš mít přehled, kolik měsíčně potřebuješ peněz. Zjisti, jaký bude Tvůj příjem z pracáku. Určitě výdaje budou v Tvém případě vyšší než příjem. Vzniklý příjem dorovnáš třeba nějakou brigádou. Určitě se brzy něco objeví, ale v prvé řadě musíš vědět, kolik vlastně potřebuješ. Až budeš mluvit s institucemi, kde máš půjčky, klidně jim všechno řekni. Neslibuj, co víš, že nemůžeš splnit. Osobně bych nevyužila návštěvu psychologa. Nejsem zastáncem jakýchkoli medikamentů a antidepresiv obzvlášť. Uvidíš, jak na sebe budeš za nějaký čas právem pyšná, až zjistíš, že to jde a že jsi to zvládla. A už za ten pocit to stojí.

reagovat 16.10.2010 14:23 - Naďa

Verunko, poslechni Elišku, lepší radu už asi nedostaneš

reagovat 16.10.2010 20:43 - Bára

Báro. nedělej ze sebe...

Naďo a tohle souvisí s mým příspěvkem jak? Už nemáš čím argumentovat, tak používáš prázdné fráze?
Proboha, kéž by si dnešní mládež pamatovala, jak ji starší generace tímhle přístupem štvala a nechovala se pak za pár (desítek) let jako ty a tobě podobní moralisté.

Eliško, já radím Veronice nějaké léky na uklidnění jen na to, aby překonala to nejhorší, protože mi připadá, že nebude jen tak schopná si jít domluvit nějaký splátkový kalendář. Přijde mi to lepší, než se medikamentům vyhýbat a hrát si na hrdinku, mám pocit, že na to Veronika momentálně nemá a tohle by ji mohlo zachránit a pomohlo jí to udělat první nejdůležitější krok.
Taky jí to radím, protože vím, jak se asi cítí a mám s tím osobní zkušenost.

reagovat 16.10.2010 20:47 - Naďa

Naďo a tohle souvisí s mým...

tak se nezlob,promiň

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *