Citové vydírání

První příspěvky v diskuzi

reagovat 24.6.2003 13:47 - Lucie

Zajímá mě zda máte někdo zkušenosti s citovým vydíráním v partnerském vztahu ve smyslu, že vydírá bývalý partner.
Už nějakou dobu nám ztrpčuje život bývylá přítelkyně mého druha. Denně několikrát volá, vyhrožuje mu, že skočí z okna. Chodí k nám a zvoní na nás hlavně pozdě v noci, když se posilní alkoholem. Nedokáže pochopit, i když je to několik let, že má můj přítel vlasní život a že žije se mnou. Jsem z toho už dost zoufalá nevím co s takovým člověkem provést. Myslím si, že asi potřebuje odbornou pomoc nebo tak něco. Napište prosím zda máte s tím někdo nějkou zkušenost popř. jak se to dá řešit.

reagovat 25.6.2003 06:35 - Kamil

Potřebovala by pár přes držku.

reagovat 25.6.2003 07:29 - Tereza

Ahoj Lucie. Přesně tohle jsme s přítelem (nyní již manželem) kdysi zažili. Jeho bývalá přítelkyně nejen že několikrát denně volala jemu domů a vyhrožovala sebevraždou, ale volala i mně, jednou dokonce přišla osobně - ve tři ráno. Pak příteli - ještě než stačil vyměnit zámek - vlezla do bytu a udělala tam doslova pohromu (roztrhané polštáře, rozbité skleničky, knížky vytrhané z obálek atd... ), počkala si na něj a před ním se demonstrativně pokusila podřezat, nejdřív ovšem zkoušela taky trošku "načít" jeho. Manžel tehdy udělal jediné, co bylo v jeho možnostech - naložil ji zmítající se a ječící do auta a odvezl do psychiatrické léčebny. Protože tam byla umístěná už dřív, s příjmem problémy nebyly. Pobyla si tam měsíc-dva a pak byl víceméně (až na menší excesy, ty ale postupně utichaly) pokoj. Je to už sedm let zpátky, ale dodnes na tu dobu dost nerada vzpomínám. Na druhou stranu - náš vztah do hned v začátcích hodně posílilo. Všechno zlé k něčemu dobré. Tak držím palce, aby se Vám to podařilo vyřešit bez větší újmy na zdraví všech zúčastněných.

reagovat 25.6.2003 10:03 - Lucie

Terezo děkuji moc za tvůj příspěvek, takových lidí jako je ona je asi hodně. Včera jsem jela domů se staženým žaludkem a má obava se opět potvrdila. Vydržela telefonovat do 23:30 cca. 70 telefonátů, po té co jsme vypojili telefon, jsme se třasli, aby nezazvonila u dveří. Opravdu se jí podařilo dostat tam kam nás dostat chtěla.
Pokud s tím máte také někdo problémy tak Vám musím bohužel říct, že zde je každá rada drahá. Volala jsem na Český Telecom, tam Vám poradi změnu čísla, ale to je do 5ti pracovních dnů. Volala jsem na T-mobile Ti také neumí číslo zablokovat pokud se jedná o Twist. Nakonec jsem zkusila Policii a ta mne vůbec nepřekvapila svým neochotným přístupem. Můžu se tam u nich prý zastavit a sepsat trestní oznámení, ale nic moc s tím nesvedou.
Když jsem jí volala do práce řekli mi, že je na neschopence a na mobilnim telefonu mi sdělila, že ani jednoho z nás nezna.
Vzhledem k tomu, že do telefonu opravdu mluvi jako psychicky labilni člověk, asi nám nezbyde nic jiného než jí opravdu, pokud to nepřestane, odvezt do léčebny.

reagovat 25.6.2003 10:41 - Daniela

Já prožívám něco podobného, ale s vlastním manželem. Když jsem mu po dlouhodobé krizi oznámila, že by bylo lepší se rozvést, tak nejprve ragoval jako obvykle, t.j. vztekem (zmlátil mě, ale to sem asi nepatří). Pak úplně otočil, byl jako milius a chtěl se usmířit. Přemlouval mě, sliboval jak se bude snažit a když jsem i přesto své rozhodnutí nezměnila, našla jsem ho o pár dní později doma předávkovaného léky. Přežil to, za dva dny byl doma a po dlouhém rozhovoru jsem měla pocit, že se začal smiřovat s rozchodem. Dokonce si hned sbalil některé věci a odešel k příbuzným, než si najde byt. Po třech dnech, kdy jsem se snažila trochu se ze všeho vzpamatovat, jsem doma našla naše prstýnky a u nich dopis na rozloučenou - že se s tím nikdy nesmíří, že žil jen pro nás a teď jsem ho zradila, což neunese, atd. Strašně mě to vyděsilo, pokud mu šlo o to, aby u mně vzbudil pocity viny, tak se mu to fakt povedlo a začala jsem šílet strachy, kde je. Zavolal, že leží někde v lese a že zase spolykal prášky. Nějak ho našli a převezli na psychiatrii, kde momentálně je (bylo to v pondělí). Já jsem psychicky úplně na hromadě, snažím se fungovat v práci a dělat, aby naše děti nic nepoznaly, ale jsem bezradná. Nevím co bude, až se vrátí. Jako muže ho po tom všem už nechci, ale je mi ho strašně líto jako člověka a říkám si, jestli mám právo ho v tomhle stavu opustit. Všichni říkají, že mě citově vydírá a že musí převzít odpovědnost za svůj život, ale mě ten jeho druhý pokus nalomil a snad bych mu i všechno odpustila, kdybych ovšem měla zaručeno, že se změní a nebudeme už mít problémy, které mě nakonec dohnaly k rozchodu. Je to hrozné dilema. Nemáte někdo podobnou zkušenost nebo radu, jak se v této situaci zachovat?

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 9.6.2014 01:01 - je hezké,

dobrý den,ráda bych Vás...

že tě nepodvedlo. Ale to je všechno, co od vztahu chceš? Mlátí tě, podezírá, kontroluje, chová se k tobě jak dobytek a ty bys s ním chtěla žít???? Pro tohle je jediné řešení- odejdi.

reagovat 9.6.2014 12:04 - m

je to těžký sama to znám
ale neumim žít sama jsem vděčná za pěkný chvíle drž se holka a bojuj za sebe

reagovat 16.6.2014 08:29 - Kytka

Ahoj všichni,potřebuju...

pokud nemáte děti ,nevím co tam ještě děláš

reagovat 8.3.2018 13:19 - Zuzka

Považuji se za dlouhodobě citově vydíranou 19ti letou milenkou mého 60ti letého manžela. Vztah trvá už skoro rok a vše dle jejího plánu. Tráví spolu až 3 dny v týdnu přes noc v její garsonce. Sdělila mi, že si takto hodlá mého muže vypůjčit, neboť jí je obrovskou oporou při jejím vysokoškolském studiu, takže tento vztah může trvat až 5 let. Záležitost řešíme zatím bez úspěchů v manželské poradně. Slečna mě udala na policii za 2 dopisy, rozhovor s její matkou, telefonem otci a 5ti SMS (z toho 4 byly dopis), za slovní napadení a vyhrožování. Procházím už skoro rok velký duševním utrpením, jelikož ani manžel si nepřeje rozvod, ale očekává se ode mne shovívavost, trpělivost, naprostou snášenlivost a čekání. Slečna má mého muže jako velkou hračku, má problém se začlenit mezi své vrstevníky a považuje své jednání za naprosto normální. Morální a sociální zásady jí nic neříkají, ani její rodině. Z tohoto důvodu v ní shledávám hlavní příčinu mého strádání a dávám jí za vinu můj současný zdravotní stav. Jsem od konce listopadu 2017 v pracovní neschopnosti, je mi i dokonce nabízena hospitalizace, z důvodu nadměrného úbytku váhy, poruch spánku a soustředění a další. Takto se opravdu nedá dále strádat. Nezabírají mi ani léky.

reagovat 8.3.2018 13:36 - nemyslím

Považuji se za dlouhodobě...

že v tomto případě správně používáte pojem citové vydírání. Citové vydírání může být pouze od osoby, se kterou máte nebo musíte mít něco společného.
Třeba vás může citově vydírat matka, otec, sourozenec nebo manžel, případně kamarádka.
Nikoliv cizí osoba, se kterou se nemusíte vůbec nějak vídat ap.
Takže sice chápu vaše rozhořčení, ale opravdu si musíte udělat pouze a pouze pořádek s vaším manželem, který je hlavním viníkem celé situace. Jakékoliv obtěžování rodičů dospělé slečny je zcela mimo mísu a navíc nic neřešící.

To je tak asi všechno.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *