citim se sama

reagovat 14.10.2006 18:31 - ella

Jsem vdana a ziji v cizine uz par let,ale manzelstvi je totalne v haji.Takze si kazdy zije sam svuj zivot.Nemam zde zadne kamaradky,navic jsem ted prisla o praci a citim se hrozne.Premyslim o navratu do CR,ale bohuzel nemam jiz rodice a kamaradi uz maji svuj zivot.Jsem hodne na dne.Nevim,jak mam tuto situaci resit.Vsechno se mi mele v hlave ,ale na nic kloudneho neprichazim.Prosim poradte

reagovat 16.10.2006 00:37 - d

Ctim se podobne.Ve vztahu, cely zivot vychovavana bez rodicu, jsem bez prace, bez jedine kamaradky:-(

reagovat 16.10.2006 01:34 - Helena

Ello, nevim, kde zijes, ale co kdyby si zkusila najit par ceskych kamaradek na internetu, ktere by byly v miste tveho bydliste? To by mohl byt zacatek.

reagovat 16.10.2006 09:49 - Pavel

Ello, Tvoji situaci si neumím ani představit. Přesto co píšeš, musíš být hodně silná.

Já bych na Tvém místě na nic nečekal a vyrazil bych domů. Doma není jen konkrétní byt, ale je to vlast, kde ses narodila, kde lidé hovoří rodnou řečí, kde znají stejný humor a kde je Ti všechno blízké. Co na tom, že pro začátek budeš žít na ubytovně či v podnájmu? Ale podobně kdysi začínalo mnoho našich emigrantů v cizině a v cizím prostředí a mnohdy i bez znalosti místní řeči.

Pojď domů.

reagovat 16.10.2006 10:05 - taky sám

Neboj, na samotu si zvykneš. I sama máš lepší společnost než ti, kteří jsou obklopeni idioty:-)

reagovat 2.2.2008 17:55 - Kokoška

Světko,najdi si někoho na psaní,člověk potřebuje to své srdce občas vyvětrat.A doma se to třeba spraví a smutek odplave.

reagovat 4.2.2008 08:41 - vera

ahoj jmenuji se vera a sice nebydlim v cizine bydlim v ostrave a manzel pracuje v praze na kazdy vikend sice jezdi domu ale prvni co je tak hned jde k pocitaci a cely vikend jen lezi nebo sedi u pocitace a vubec ho nezajima ze chci chvily si s nim popovidat nebo aby se ke me choval jako k manzelce nepromluvi se mnou jen udelej mi kavu neco na papu kdyz se ho chci na neco zeptat tak se se mnou nechce bavit a mam pocit ze se mi rozpada manzelstvi po 23 letech si pripadam jako jeho sluzka uz rok nevim co je to aspon pohlazeni od manzela on spi v obyvaku u pocitace a ja v kuchyni strasne jeho chovani me mrzi kdo mi poradi co mam delat nebo jak se mam chvat kolik krat i ve spanku placu ja jsem z toho zoufala potrebuji jen od neho trochu lasky a citu ke me ptam se sama sebe proc to tak je navim co je s nim prochazka kino atd.zdravim vsechny zeny kterejsou v take situaci jako ja vera

reagovat 5.2.2008 04:27 - marek

Devcata je smutne,. ze jste sami, ja tez i kdyz kamaradu mam dost. Kdo se citi sam a bude chtit pokecao vsem moznem krome oper :D, tak 260524543 nebo marek"braillnet.cz

reagovat 5.2.2010 23:10 - sususu

Ahoj také trpím pocitem samoty, už od dětství. Asi to začalo, už ve školce když jsem si nedokázala hrát s ostatními dětmi, což vlastně pokračuje celý můj život mám strach někoho oslovit, protože nevím o čem se sním bavit. Každý si stěžuje, že mluvím potichu.Vždycky jsem platila za outsidera skupiny, když někam příjdu většinou to nikdo ani nezaregistruje, myslím si, že většina lidí ani neví, že existuju. A když se náhodou stane, že na mě někdo promluví tak jsem z toho tak rozhozená a nervozní, že se mi chvěje hlas a nebo se zadrhávám.
Velice často se mi stane, že se zamyslím nad nějakou situací ve svém životě a odehrávám si v hlavě různé scénáře jak jsem se mohla zachovat a jak by to dopadlo.
Jsem hodně citlivá a velice často brečím a nněkdy ani nevím proč najednou z ničeho nic je mi strašně a nemůžu pořádně dýchat.
Kupodivu mám již 3 roky stálého přítele se kterým žiju, ale přesto mám pocit naprosté samoty. Říkám si co všechno pro mě dělá a, že je to člověk o kterého se můžu opřít, ale pravda je taková, že to tak bohužel necítím. Pořád mám strach, že ho ztratím takže se někdy chovám dost žárlivě a a nedůvěřivě. A to, že nemám žádné přátele je asi všem jasné.
Ale vždycky to tak nebylo tedy takováhle jsem celý život,ale byla doba kdy sem měla nejlepší kamarádku byla ten typ, který mají všichni rádi a každý chlap po ní touží, no a ten můj nebyl vyjímka. Takže kamarádství šlo do háje a já raději zůstala s mužem, kterého miluju. Ikdyž mu asi nikdy neopustím, že jsem kvůli němu přišla o nejlepší kamarádku.
Od té doby uplynul již rok můj vztah tuhle krizi přestál, ale už nikomu nevěřím a nevím jestli toho budu někdy schopná..

reagovat 7.2.2010 18:14 - lucy

jsem jako aupair v anglii mam tu sice hodne kamaradu ale je to jine. V CR jsem mela pritele a tady potkavam jen muze, kteri nestoji za rec..O jednoho stojim ale nerozumim mu je se mnou jen o vikendu ale pres tyden se mi neni schopmy ani ozvat..vsecko je slozite jsem tu pul roku ze zacatku bylo vse dobre ale ted se tu citim tak sama a chce se mi jen brecet...