citim se sama

reagovat 14.10.2006 18:31 - ella

Jsem vdana a ziji v cizine uz par let,ale manzelstvi je totalne v haji.Takze si kazdy zije sam svuj zivot.Nemam zde zadne kamaradky,navic jsem ted prisla o praci a citim se hrozne.Premyslim o navratu do CR,ale bohuzel nemam jiz rodice a kamaradi uz maji svuj zivot.Jsem hodne na dne.Nevim,jak mam tuto situaci resit.Vsechno se mi mele v hlave ,ale na nic kloudneho neprichazim.Prosim poradte

reagovat 16.10.2006 00:37 - d

Ctim se podobne.Ve vztahu, cely zivot vychovavana bez rodicu, jsem bez prace, bez jedine kamaradky:-(

reagovat 16.10.2006 01:34 - Helena

Ello, nevim, kde zijes, ale co kdyby si zkusila najit par ceskych kamaradek na internetu, ktere by byly v miste tveho bydliste? To by mohl byt zacatek.

reagovat 16.10.2006 09:49 - Pavel

Ello, Tvoji situaci si neumím ani představit. Přesto co píšeš, musíš být hodně silná.

Já bych na Tvém místě na nic nečekal a vyrazil bych domů. Doma není jen konkrétní byt, ale je to vlast, kde ses narodila, kde lidé hovoří rodnou řečí, kde znají stejný humor a kde je Ti všechno blízké. Co na tom, že pro začátek budeš žít na ubytovně či v podnájmu? Ale podobně kdysi začínalo mnoho našich emigrantů v cizině a v cizím prostředí a mnohdy i bez znalosti místní řeči.

Pojď domů.

reagovat 16.10.2006 10:05 - taky sám

Neboj, na samotu si zvykneš. I sama máš lepší společnost než ti, kteří jsou obklopeni idioty:-)

reagovat 5.2.2010 23:10 - sususu

Ahoj také trpím pocitem samoty, už od dětství. Asi to začalo, už ve školce když jsem si nedokázala hrát s ostatními dětmi, což vlastně pokračuje celý můj život mám strach někoho oslovit, protože nevím o čem se sním bavit. Každý si stěžuje, že mluvím potichu.Vždycky jsem platila za outsidera skupiny, když někam příjdu většinou to nikdo ani nezaregistruje, myslím si, že většina lidí ani neví, že existuju. A když se náhodou stane, že na mě někdo promluví tak jsem z toho tak rozhozená a nervozní, že se mi chvěje hlas a nebo se zadrhávám.
Velice často se mi stane, že se zamyslím nad nějakou situací ve svém životě a odehrávám si v hlavě různé scénáře jak jsem se mohla zachovat a jak by to dopadlo.
Jsem hodně citlivá a velice často brečím a nněkdy ani nevím proč najednou z ničeho nic je mi strašně a nemůžu pořádně dýchat.
Kupodivu mám již 3 roky stálého přítele se kterým žiju, ale přesto mám pocit naprosté samoty. Říkám si co všechno pro mě dělá a, že je to člověk o kterého se můžu opřít, ale pravda je taková, že to tak bohužel necítím. Pořád mám strach, že ho ztratím takže se někdy chovám dost žárlivě a a nedůvěřivě. A to, že nemám žádné přátele je asi všem jasné.
Ale vždycky to tak nebylo tedy takováhle jsem celý život,ale byla doba kdy sem měla nejlepší kamarádku byla ten typ, který mají všichni rádi a každý chlap po ní touží, no a ten můj nebyl vyjímka. Takže kamarádství šlo do háje a já raději zůstala s mužem, kterého miluju. Ikdyž mu asi nikdy neopustím, že jsem kvůli němu přišla o nejlepší kamarádku.
Od té doby uplynul již rok můj vztah tuhle krizi přestál, ale už nikomu nevěřím a nevím jestli toho budu někdy schopná..

reagovat 7.2.2010 18:14 - lucy

jsem jako aupair v anglii mam tu sice hodne kamaradu ale je to jine. V CR jsem mela pritele a tady potkavam jen muze, kteri nestoji za rec..O jednoho stojim ale nerozumim mu je se mnou jen o vikendu ale pres tyden se mi neni schopmy ani ozvat..vsecko je slozite jsem tu pul roku ze zacatku bylo vse dobre ale ted se tu citim tak sama a chce se mi jen brecet...

reagovat 6.5.2010 10:18 - rabensteiner

Jsem vdana a ziji v cizine uz...

muzu vedet kde zijes-zijete?ozvi se na malil:mrabesteiner@aon.at

reagovat 10.5.2010 18:51 - ria

ahoj jmenuji se vera a sice...

ako som čítala tvoj príspevok bolomto ako úryvok z môjho života,iba môj neni na týždňovkách ale si našiel milenku,keď som sa dozvedela že začal s nou podnikať,zrútil sa mi svet,trpeli-ia hrozne aj deti,tá žena sa ho drží ako voš,môj život je hrozný,viem ako sa cítiš a želám ti aby si bola silná, ale je to hrozne ťažké

reagovat 11.8.2010 05:51 - rikina

mam zodpovedneho milujuceho pekneho a inteligentneho manzela..čo vias si môže žena priat? Odpoved je velmi dlha...matku,ktora uz nezije, sestru ktora mi slubuje cez telefon po tisicikrat, ze ma uz naisto pride pozriet, kamaratky, ktore vlastne ani niesu kamaratky, ozajstnu priatelku z detstva, ktora sa mi vydala do talianska, a..ostali iba spomienky.Manzela neviem pochopit prečo mam miluje hovori ze mam dobre srdce...je to od neho krasne ale pravda je taka ze mi to nestaci.Nestaci mi iba pohybovat sa medzi sebou a nim.Potrebujem iskru v zivote a ja som zistila ze ani jeden z tychto vztahov nedycha. Pravdaze manzela milujem...ale kde su tie ine bytosti potrebne ku stastiu? Vsetko sa zda byt dobre, mame dobre zamestanie, pracujeme na dome...ale to skutočne stastie sa kamsi prepadlo..co sa to s nami deje je tomu navine doba? Ako to mam chapat. Jedno mi trochu tlmi bolest ze vlastne ked tak rozmyslam ani moje akoze kamaratky nemaju ani jedna z nich najlepsie kamaratky a dokonca ani môj manzel nema najlepsieho kamarata a ani moja sestra a ani moja kamaratka z detstva..ostali sme v kontakte...no kamaratstvo rokmi vyprcha ked sa clovek tolke roky nevidí..Spytujem sa sama seba....ma zmysel sa trapit?...je tomu navine doba? A teraz tak premyslam ze vela mojich znamych nema najlepsich priatelov...alebo ak ma iba klamu seba ze je to ich najlepsi priatel..naozaj je vela takych pripadov...A preto si kladiem otazku..co je zmyslom zivota? ...Urcite stastia...ale či ho uz mame alebo nie myslim ze z ludi sa stavaju coraz vacsie roboty ze stastie a priatelov nam vybera sama doba v akej zijeme...,je to hrozne ale je to tak...Ale je tu este nejaka sanca pre tych, ktorym nevadi sa s kamaratkou stretavat raz za mesiac, alebo ak im nevadi ze su neustale spolu v praci...,a vidim to tak ze vacsine to vadi...to kazdy potichučku mlči a tísko trpi...a roni kvapôčku svojho potu a aby mu ostala aspon jedna kamaratka...kamaratka tejto doby.